Alexander Seik: specialista na chromofotografie

28. ledna 2010, 13:01 - Robert Šimek
28. ledna 2010, 13:01

Alexander Seik patřil k nejstarším českým fotografům. Od roku 1857 vedl vlastní ateliér v Táboře a jeho specialitou se stala takzvaná chromofotografie.

Chromofotografie (z řeckého chróma = barva) byla zvláštním způsobem sestavená a kolorovaná fotografie. Sestávala ze dvou stejných obrazů položených na sebe. Vrchní byl zprůhledněný voskem, takže skrz něj prosvítal spodní kolorovaný snímek nalepený na skleněnou desku nebo karton. Mezi oběma kopiemi byla mezera, čímž se dosahovalo plastického efektu. Fotografie se poté spojily páskou a vložily do rámu. Ke zvýšení plastičnosti se někdy používala také vypouklá krycí skla.

Tato technika, objevená ve druhé polovině 19. století, nebyla nikdy příliš rozšířená a v celé Evropě ji využívalo jen několik málo nadšenců. V Čechách to byl především táborský fotograf Alexander Seik, který je někdy považován i za vynálezce celého postupu.

Snímek za plat učitele

Alexander Seik se narodil roku 1824 v Miroticích u Písku. Zpočátku se zabýval malováním podobizen, 1. června 1855 si ale v Mladé Vožici otevřel fotografickou živnost a stal se jedním z prvních českých fotografů.

Roku 1857 se přestěhoval do Tábora, kde si jeho ateliér v Nádražní ulici (v místech dnešního hotelu Palcát) získal brzy značnou oblibu. Seik se totiž zabýval nejen výrobou klasických fotografických vizitek a kolorovaných portrétů (nejstarší dochované jsou z roku 1858), ale i náročných snímků v exteriérech. Do Tábora se sjížděli zákazníci z širokého okolí a vysokou kvalitu fotografií ocenilo také město. Za jednu z nich zaplatilo celých 26 zlatých, což byla průměrná měsíční mzda učitele.

Roku 1865 se podnik přesunul do nového salonu v domě naproti divadlu. Krok to ale nebyl nejšťastnější. V místnosti nebylo dobré světlo a firma se musela brzy vrátit na původní místo.

Podobenky okupantů

Během pruské invaze do Čech roku 1866 dosáhl Seikův ateliér i mezinárodní slávy. Vyfotit se v něm totiž nechala řada pruských vojáků, kteří hotové podobenky posílali domů rodinám. Kvalita údajně předčila i práci berlínských podniků, některé snímky jsou proto dodnes ozdobou táborského muzea.

Seik byl také autorem mnoha fotografických vynálezů a zlepšováků, o nichž se ale většinou nedochovaly žádné záznamy. Specialitou jeho podniku byla již zmíněná chromofotografie, o níž informuje týdeník Tábor již roku 1865. V textu je dokonce zmínka o tom, že podnikatel metodu zdokonalil a zbavil ji „onoho outlého nádechu“.

Článek Jakuba Husníka z roku 1869 pak poukazuje na to, že Seik vylepšil i metodu „fotografování na porculán“ a zhotovuje tímto způsobem zdařilé snímky.

Všechno napůl

Stále výraznější byla také Seikova veřejná činnost. Roku 1867 se stal členem a později velitelem místního sboru ostrostřelců, roku 1870 byl poprvé zvolen do obecního zastupitelstva a tři roky nato do městské rady. V téže době pak dostal na starost i policejní referát.

V podnikání se roku 1878 spojil s dalším táborským fotografem Ignácem Šechtlem (více v Profitu 28/2009), s nímž vytvořil „Spojené fotografické dílny Alexandra Seika a Ignáce Šechtla“. Spolupráce fungovala na základě smlouvy, podle níž oba muži nadále vedli vlastní firmy, všechny fotografické zakázky ve městě i okolí ale vyřizovali společně a zisk si dělili rovným dílem. Některé fotografie z tohoto období jsou proto signovány společným logem, jiné zvlášť.

Z ateliéru na radnici |ALEXANDER SEIK (1824-1905)**|

Narodil se 6. září 1824 Miroticích u Písku. Začínal s malováním, roku 1855 si ale v Mladé Vožici otevřel fotografickou živnost, kterou o dva roky později přesunul do Tábora. Fotil vizitky, portréty i exteriéry, s nimiž měl velký úspěch. Jeho specialitou byly přitom hlavně kolorované snímky, takzvané chromofotografie. V letech 1878 až 1886 pracoval společně s Ignácem Šechtlem. O fotografii ale postupně ztrácel zájem a po zvolení táborským starostou roku 1889 podnikání zanechal. Zemřel 25. října 1905.

Z tohoto spojenectví však těžil především Ignác Šechtl, jehož renomé v Táboře rychle stoupalo. Do ateliéru si pořídil tehdy velmi neobvyklý přístroj na zvětšování fotografií a nabízel snímky přiblížené až čtyřtisíckrát.

Seik naopak postupně ztrácel o fotografii zájem a stále intenzivněji se věnoval politice. Společná činnost proto kolem roku 1886 skončila a oba salony opět začaly nabízet služby samostatně. Alexander Seik ale podnikal jen do roku 1889, kdy se stal starostou Tábora a na vedení firmy již neměl čas.

Za deset let jeho starostování prošlo město významným vývojem. Podle návrhu Josefa Mockera byla rekonstruována Bechyňská brána i děkanský kostel a výrazně vzrostl také význam železnice, díky níž se Tábor stal důležitým dopravním uzlem. Po Seikově smrti roku 1905 proto místní noviny napsaly: „V požehnaném věku kmetském odchází od nás muž, který, ač nebyl rodákem tohoto města, přec jeho slávě a rozkvětu věnoval celý svůj život.“

Prameny: Muzeum fotografie Šechtl a Voseček, město Tábor, Wikipedia.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče