Akademii věd bych zrušil

18. července 2005, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
18. července 2005, 00:00

JAROMÍR DRÁBEK, PREZIDENT HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR: Základní problém podnikání spočívá v tom, že jeho rozvoj není politickou prioritou, přestože je součástí programového prohlášení každé vlády. Myslí si to šéf Hospodářské komory Jaromír Drábek.

JAROMÍR DRÁBEK, PREZIDENT HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR:

||
|
DR. ING. JAROMÍR DRÁBEK Narodil se roku 1965. Vystudoval gymnázium v Jablonci nad Nisou, pokračoval elektrotechnickou fakultou ČVUT Praha. Tam získal doktorát v oboru řídící technika, řízení složitých systémů. V roce 1991 spoluzaložil akciovou společnost Abegu Tanvald, kde byl od roku 1996 až do roku 2002 ředitelem. Členem Hospodářské komory je od jejího založení v roce 1993. Od června 2002 je jejím prezidentem.| Základní problém podnikání spočívá v tom, že jeho rozvoj není politickou prioritou, přestože je součástí programového prohlášení každé vlády. Myslí si to šéf Hospodářské komory Jaromír Drábek. * Jak se v Česku změnilo podnikání za posledních patnáct let? V roce 1990 jsme začínali úplně od nuly. Zkušenosti měli pouze manažeři státních podniků, z nichž se postupně stávali šéfové privátních firem. Všichni ostatní se učili - podnikatelé i ti, kdo pracovali ve státní správě. Podnikání se velmi rychle srovnalo se standardem v jiných zemích s tržní ekonomikou. Trvalo to nějakou dobu, ale myslím, že dnes, po patnácti letech, se už nemůžeme vymlouvat na to, že nemáme dostatek zkušeností nebo potřebnou legislativu. * Jaké byly hlavní mezníky ve vývoji podnikání? Přelomový byl rok 1993, kdy byla přijata nová daňová soustava a změnily se základní podmínky pro podnikání. A potom jednoznačně vstup do Evropské unie, který se dotýká všech podnikatelů. Velká část z nich byla schopna připravit se tak, že dnes nemají problémy. Dokonce si troufám říci, že připravenost v podnikatelské sféře byla lepší a mnohem intenzivněji se na ní pracovalo než v řadě státních úřadů. * Ale jednotný trh přináší i rizika. Hlavně pro menší firmy. Když se podíváme na Rakousko, které přistupovalo v devadesátých letech, nebo Portugalsko a Španělsko v letech osmdesátých, vždy nastal zásadní zlom. Přibližně 30 procent malých a středních firem se tam muselo restrukturalizovat nebo ukončit svou činnost. Tomu jsme chtěli předejít. * Čemu konkrétně?

Základní problém v Česku je složité právní prostředí. Máme sice dobrý systém dotací pro malé a střední podniky, ten se ale týká tří procent podnikatelských subjektů. Je to doplňková záležitost. Rozumím jí tam, kde jsou postižené regiony nebo obory. Podnikatelé budou mít raději nižší daně, než aby museli vypracovat projekt a vyhovět podmínkám pro dotaci.

* Co se dá udělat, aby procento menších firem, které tu skončí, bylo nižší? Riziko je s podnikáním spojené. Je však třeba dát našim firmám přiměřeně stejné podmínky, jaké mají podniky v ostatních zemích. Když si bude konkurovat česká a německá firma, bude záležet na tom, jakou podporu má ve vlastní zemi. Drobná německá firma má doma v rámci legislativy úlevy. V České republice se k malé firmě přistupuje stejně jako k velké. Živnostník se dvěma zaměstnanci podléhá naprosto stejným byrokratickým předpisům jako firma s pěti tisíci zaměstnanci. * Nejsou to jen výmluvy? Vymlouváme se na harmonizaci, ale často chodíme nad rámec požadavků Evropské unie. My proti tomu bojujeme. Zatím se podařilo zjednodušit přístup do obchodního rejstříku, připravuje se jednotné registrační místo. Základní problém je v tom, že rozvoj podnikání není věcně politickou prioritou, i když je v programových prohlášeních všech vlád. * Proč myslíte, že tomu tak je? Není to dostatečně líbivé téma? Souvisí to se všeobecným pohledem na podnikatele jako na podvodníky. Další věc je, že i mediálně jsou přitažlivější taková témata jako zdravotnictví a školství. * Tedy oblasti, které se týkají na první pohled každého… Podnikání se také týká každého, protože důchody budou jen takové, na jaké si vyděláme. Zdravotnictví či školství budou mít také jen takovou úroveň, kolik daní se vybere. * Opravdu jejich úroveň odpovídá prostředkům, které do nich tečou? Mám se k tomu vůbec vyjadřovat? My jako podnikatelé máme předepsaný nějaký odvod na zdravotnictví. Takže nás zajímá, jak se s těmi prostředky nakládá. Vidíme, že neefektivně. V podnikatelském prostředí bychom si něco takového nemohli dovolit. Za posledních pět let se nejméně dvakrát nebo třikrát zjistilo, že zdravotnictví je v propadu. Tak se tam prostě nasypou tu dvě miliardy, tu čtyři. Teď se mluví o deseti miliardách, které se budou muset na podzim do zdravotnictví nalít. Mimo vybrané prostředky - to znamená z daní. * A školství? Nelíbilo se, když jsem kritizoval náš výzkum. Myslím, že paralelní výzkum na vysokých školách a v Akademii věd je neefektivní. Základní výzkum by se měl dělat na jedněch pracovištích. Jsem zastáncem toho, že Akademie věd dnes nemá opodstatnění. * Takže byste akademii zrušil? Ano, zrušil, protože tuto funkci mohou plnit vysoké školy. * Jak se vyvíjela role Hospodářské komory? Komora byla založena v roce 1993 ze zákona, který byl koncipován podle německého modelu. Ten počítá s povinným členstvím a poměrně širokými kompetencemi podnikatelské samosprávy. Už v roce 1993, asi po třech měsících platnosti, přišla novela, která povinné členství mění na dobrovolné. Problém je v tom, že celý zákon nebyl přeformulován na podmínky dobrovolného členství. * Není třeba rakouské podnikatelské prostředí přehlednější než naše? Co by tam vašich deset lidí mapovalo?

Do určité míry je, ale zase taková sláva to není. Rakousko není ten správný příklad jednoduchosti podnikatelského prostředí. Máme s ním hodně společného. I v přístupu k legislativě a práci soudů v tom smyslu, že se věnují jednotlivým slovíčkům, místo aby přistupovali jako v anglosaských zemích k principu a duchu zákona.

* Nezdá se vám, že institucí, co zastupují podnikatele, je v tak malé zemi jako Česko až příliš? Tady trochu vzniká chaos v tom, kdo je kdo. Chtěl jsem, abychom nastoupili cestu k modelu, který je standardní v evropských zemích. Ve většině z nich působí obchodní komora, která se stará o všeobecné podnikatelské záležitosti. Na druhé straně jsou zaměstnavatelské svazy, jež se zabývají kolektivními smlouvami, vyjednáváním pracovních podmínek a dialogem s odbory. U nás se bohužel velmi silně tříští skupina podnikatelských zastoupení. Uvnitř těchto střešních subjektů jsou silné svazy, které se snažíme integrovat a zapojit do úsilí Hospodářské komory. Za poslední tři roky se nám podařilo v tomto směru postoupit. * Nemluvím o jednotlivých svazech, které jsou vašimi členy. Nedávno se část členů Svazu podnikatelů ve stavebnictví rozhodla, že si založí vlastní svaz. Existují i další sdružení či asociace, které si dávají do znaku boj za malé a střední podnikatele. Jeden z nich si založil po odchodu z funkce i váš předchůdce Zdeněk Somr. Sdružení střední stav (Zdeňka Somra -pozn. red.) ponechám stranou. To je záležitost určité skupiny podnikatelů, kteří měli pocit, že je potřeba uchopit vymezení středních podniků. Rozumím tomu, protože skutečně v řadě případů, kdy se hovoří o takzvaných malých a středních podnicích, se to týká jen malých podnikatelů. Pokud jde o stavebnictví, už můj předchůdce se snažil o integraci stavebnictví do Hospodářské komory. Se Svazem podnikatelů ve stavebnictví jsme se dohodli na spolupráci s tím, že přeroste v plné začlenění svazu v komoře. Zatím se to nepovedlo. Situace vyústila v to, že řada menších firem ve stavebnictví cítila, že nemá platformu, která by hájila jejich zájmy a spíše ji vidí uvnitř Hospodářské komory. * Vám taková situace připadá normální, že se podnikatelé drobí na další a další sdružení? Vždy jsem byl pro to, abychom zvažovali, jaká míra roztříštěnosti nebo možnosti uplatňovat své oborové či regionální zájmy v nějakém úzkém okruhu, je efektivní. Rozhodně si ale nemyslím, že je to věc, která jde nadirigovat shora. Je třeba vytvářet podmínky k tomu, aby bylo efektivnější slučovat se do větších celků, ale rozhodnutí musíme nechat na lidech, kterých se to týká. * Jenomže pak může mít každý obor tři zastoupení: jedno pro velké, druhé pro střední a třetí pro malé podnikatele. Každé z nich bude mít jednoho prezidenta, ale neprolobbují si nikde nic. Já bych tu nadsázku nepřijímal. V některých oborech už integrace proběhla a tato situace se týká velmi malého počtu oborů. V krátkém období se situace konsoliduje. * V jak krátkém? Myslím, že je to otázka roku nebo dvou. * Co je hlavní brzda většího vlivu Hospodářské komory? Jde o to, nakolik mají mít výlučnou moc jen politické strany a nakolik mají vlivovou možnost v rámci občanské společnosti také různé nestátní organizace. Zvykli jsme si na to, že velkou pravomoc mají třeba ekologické organizace nebo odbory. Nezvykli jsme si na to, že velký vliv mají mít organizace těch, kteří vytvářejí to, co potom ostatní spotřebovávají. V řadě zemí je to přitom normální. Postupně se ale situace mění. Dnes už nemáme problém vyvolat jednání. Zatím však neprosadíme, aby naše stanovisko bylo respektováno. Ještě nemáme sílu na to, abychom byli schopni koncepčně ovlivňovat tvorbu nové podnikatelské legislativy. * Jako horký kandidát na ministra průmyslu při poslední vládní krizi jste se málem na tvorbě politiky už podílel. Ona ta nabídka byla také formulována tak, že „když pořád říkáte, jak se to má dělat, tak ukažte“. Bral jsem to jako výzvu. * Kdybyste usedl do ministerského křesla, myslíte, že by bylo jednoduché vaše požadavky prosadit? Rozhodně ne. Řada věcí, které je třeba prosadit, je nepolitických. Potom záleží na tom, zda člověk dokáže ostatní, kteří o tom spolurozhodují, přesvědčit. A je samozřejmě třeba vidět, jaké jsou reálné a politické možnosti té které vlády. Velmi se mi například líbí náměty místopředsedy Jahna - jsou odborně na úrovni, mají jasné argumenty, ale jejich průchodnost je velmi nízká. Plýtvat energií na to, co není reálně dosažitelné, je ztráta času. * Letos jste obhájil post prezidenta Hospodářské komory. Za tři roky vašeho působení se však Komora hodně zadlužila, například koupí budovy vašeho ústředí. Jak to vnímá členstvo? Nemohu souhlasit s tím, že se zadlužila. Vzala si hypotéku na budovu, ve které sídlí, protože jsme si spočítali, že nájem je pro nás méně výhodný, než když si budeme splácet vlastní majetek. Jsme tu schopni pořádat všechny naše akce a nepotřebujeme žádné další prostory. Co neobsadíme sami, pronajímáme. * Co budete dělat, až jednou nebudete prezidentem Hospodářské komory? Založíte si také vlastní podnikatelské sdružení? To určitě ne. Jsem zastáncem nejvýše dvou volebních období a teď jsem na začátku druhého. Potom se mám kam vrátit. Půjdu do své firmy. * DVA MEZNÍKY**

„Ve vývoji podnikání v Česku po roce 1989 byly přelomové dva mezníky. Rok 1993, kdy byla přijata nová daňová soustava a změnily se základní podmínky pro podnikání. A potom jednoznačně vstup do Evropské unie, který se dotýká všech podnikatelů.“ 

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče