Africký Tálibán

15. listopadu 2011, 12:33 - Milan Vodička
15. listopadu 2011, 12:33

Teroristické útoky nigerijských radikálů nesou stopy profesionálů z al-Káidy nebo al-Šabábu

Vůz s bombou byl zaparkován vedle třípatrové budovy, kterou používala armáda jako provizorní kasárna. V kouři a troskách zahynulo mnoho vojáků a policistů. Ihned poté se po městě rozjeli zabijáci, kteří vyhodili do povětří banku a zaútočili na tři policejní stanice a pět kostelů. Střelba pokračovala celou noc. Mezitím další skupina provedla v sousedním městě jiný útok, zřejmě pro vytvoření většího zmatku a většího dojmu. Za oběť islamistickým teroristům padlo na sedmdesát lidí.
Uhádnout, kde to asi tak mohlo být, by nemělo být těžké. Zvláště když doplníme, že útoky často provádějí sebevražední atentátníci a že americká ambasáda vydala vážné varování, že příští vlna útoků by mohla být zamířena na drahé luxusní hotely. Připomíná to Afghánistán nebo Pákistán. Jenže tato země je relativně bohatá a je členem OPEC, Organizace zemí vyvážejících ropu.
Takže nějaký Blízký východ? Irák? Nebo snad Saúdská Arábie… Ne, je to úplně jinde. V Nigérii. Pokud cítíte úlevu, že se to netýká Perského zálivu, a tudíž vaší peněženky, jste na omylu. Nigérie loni vyvezla zhruba tolik ropy jako Irák nebo Kuvajt.

Střet civilizací

Jestli naopak cítíte lehké překvapení, není divu. Islámský extremismus v téhle zemi příliš neregistrujeme, protože ho s ní nespojujeme. Ne že by ovšem nebylo co registrovat.
„Jsme ve stejné situaci jako Spojené státy po 11. září,“ řekl po poslední vlně atentátů nigerijský ministr obrany.
Před výše popsaným útokem proběhly jiné. Například vůz plný výbušnin odpálený před hlavní budovou OSN v nigerijské metropoli Abuji. Zahynulo 24 lidí. Šlo o první útok na to, čemu se říká mezinárodní cíl.
Předtím to byl obdobně provedený útok na vrchní velitelství nigerijské policie v Abuji. Předtím přepad mezinárodního hotelu ve městě Maidaguri. A také postřílení hostů v zahradní restauraci, atentáty na politiky, bombové útoky. Od počátku letošního roku tak bylo zabito více než 360 lidí.
A hlavně jde o kvalitativně nové zabíjení. Dosud v této zemi při násilí mezi křesťany a muslimy hrály hlavní roli mačety, palice a oheň. Teď islámští radikálové udělali civilizační skok: sebevražední atentátníci, nálože odpalované na dálku mobilními telefony, koordinované útoky. Je za tím vidět ruka profesionálů. Proslýchá se, že nigerijské teroristy školí severoafrická odnož al-Káidy a somálští potížisté jménem al-Šabáb. To jsou ti, co donedávna terorizovali somálské Mogadišo.
Ale proč zrovna Nigérie? Protože je to svým způsobem jedna z největších muslimských zemí světa. Z více než 150 milionů obyvatel vyznává těsně nadpoloviční většina Alláha. Je jich 50,4 procenta, zatímco křesťanů je 48,2 procenta.
Přepulte si Nigérii vodorovnou čárou na dvě zhruba stejné části a máte předěl mezi oběma vírami. Je to také hranice mezi dvěma světy. V Nigérii se jí říká Střední pás. Je to místo, kde probíhá cosi jako střet civilizací.

Hrozba Středního pásu

Asi nikde na světě nevedla během posledních let nenávist mezi náboženstvími k větším krveprolitím. Údajně zemřelo již deset tisíc lidí. Vraždilo se skoro všude. Křesťané byli zabíjeni ve městě Kano na muslimském severu, naopak hony na muslimy zažil Lagos na křesťanském jihu. Ale většina násilí se odehrává právě ve Středním pásu.
Spouštěcí mechanismy, jež uvolňují pogromy, jsou často velmi banální. Například když Nigérie před pár lety získala pořadatelství finále soutěže Miss World pro rok 2002, muslimům se nelíbilo, že se volba bude konat zrovna během ramadánu. Zlost bublala pod povrchem – a vybublala ve chvíli, kdy jednadvacetiletá novinářka napsala v žertu v komentáři, že prorok Mohamed by si měl vzít jednu z účastnic soutěže. Muslimové ve městě Kaduma na severu vypálili tamní pobočku jejích novin, hořely obchody a kostely, což křesťané zase vraceli. Celková bilance: 215 mrtvých jen v Kaduně.
Jindy muslim uviděl křesťanské dítě s listem koránu v ruce. Okamžitě ho zabil. V nastalém šílenství zahynuly stovky dalších lidí.
Ještě relativně nedávno se státu dařilo držet náboženský problém pod kontrolou, jenže pak se téměř souběžně staly dvě věci. Koncem 90. let skončila éra vojenských vlád a nastala demokracie, což o něco omezilo možnosti státního aparátu zasahovat rázně. Hned poté přišlo 11. září a s ním polarizace mezi světem islámu a křesťanstvím.

Vzdělání je hřích

To, z čeho žije nenávist v Nigérii, je rozdíl v životní úrovni. Na severu se žije mnohem hůř. Ekonomický kontrast bije do očí. Jih má o padesát procent vyšší příjmy než islámský sever, kde je nezaměstnanost a bují tam ještě větší korupce (a to už je co říct). Celé čtvrti jsou bez elektřiny, v některých místech umí číst a psát jen pět procent žen. V porovnání s vibrujícím a rozvíjejícím se jihem je to středověk. A jak se seveřané tlačí dolů ke zdroji, narážejí na zájmy křesťanů.
Ideální by samozřejmě bylo odstranit středověk na severu. Problém je v tom, že právě radikálové něco takového nechtějí. Skupině, která podniká všechny zmíněné teroristické útoky, se přezdívá Boko Haram, což ve volném překladu z hausštiny, jazyka Hausů, kteří na severu tvoří dominantní etnikum, znamená Západní vzdělání je hříšné.
Boko Haram se oficiálně jmenuje jinak: Lidé odhodlaní prosazovat učení proroka a džihád. Ale jejich „přezdívka“ vyjadřuje dobře, jak chtějí jít na věc. Jsou jakýsi africký Tálibán. Odmítají jakoukoliv účast na politických nebo společenských aktivitách spojených se Západem. Pod to se vejde cokoliv. Nošení triček a kalhot, hraní fotbalu, účast ve volbách nebo sekulární vzdělání. Jejich hlavní myšlenka? Zavedení demokracie amerického střihu zničilo Nigérii, protože jí do čela postavilo zcela zkorumpované politiky. Podle Boko Haramu je Nigérie řízena nevěřícími (a byla prý i tehdy, když prezidentem země byl muslim), proto je třeba svrhnout režim a vytvořit islámský stát. Organizace vznikla jako sekta před devíti lety a donedávna se její vraždění omezovalo jen na sever země a na palbu z motocyklů, používala však také luky a šípy s jedovatým hrotem. Teď ovšem rozšiřuje válku na jih, nabírá podobu klasické teroristické organizace a výzbroj je podstatně sofistikovanější.
Mluvčí Boko Haramu po poslední vlně atentátů oznámil: „Další útoky jsou na cestě.“

Třaskavá směs

S tím, jak vzrůstá násilí na muslimském severu, úměrně roste naštvanost na křesťanském jihu, což vytváří hodně třaskavou směs. Nejhorší varianta, jakási občanská teroristická válka a potom třeba i rozdělení země, zřejmě nehrozí, i když v Africe jeden nikdy neví a co pár let se tam nějaký nový stát odloupne. Ale Boko Haram zatím nemá velkou podporu ani mezi muslimy, takže vede spíš osamělou válku.
Podstatné je, že ani osamělost nezabrání muslimské sektě v tom, aby válku nevedla tvrdě a aby případně nezasahovala nejcitlivější místo: ropná pole.
Zprávy z Nigérie uvádějí, že vláda už posílila ochranu vrtů, takže tohle nebezpečí nebude asi nereálné. Kromě toho se zdá, že boj se státem se chystají obnovit také rebelové z delty řeky Niger, kde leží hlavní naleziště černého zlata. V tom případě by se nigerijská ropa octla v dvojím ohni. A pamětníci si vzpomenou, co s celosvětovými cenami před několika lety udělaly tehdejší výpadky její těžby.

Nigérie – země kontrastů

  • nejlidnatější africká země – 162 milionů obyvatel, na osmém místě v celosvětovém měřítku
  • patří mezi nejbohatší země Afriky – HDP na obyvatele 1942 USD
  • monokulturní ropná ekonomika: těžba ropy a plynu se podílí na vývozu z 98 procent
  • agrární země: zemědělství vytváří 40 procent HDP, ropa a plyn asi 19 procent
  • největší africký vývozce ropy – těžba přibližně 2,3 milionu barelů denně, šestý největší vývozce světa
  • nezaměstnanost – 17,1 procenta
  • korupce – podle Transparency International byla loni 123–126. ze 180 hodnocených zemí

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče