Africké tažení

19. listopadu 2009, 14:03 - Kateřina Menzelová
19. listopadu 2009, 14:03

Nejlidnatější země světa má v hledáčku více než jen nerostné suroviny

Usmívající se čínští lídři uprostřed Afričanů. Na fotce v novinách, které byly rozdávány na konferenci v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch, figurovali vedle sebe Mao Ce-tung, Teng Siao-pching, Ťiang Ce-min i současný prezident Chu Ťin-tchao. Čína není v Africe žádným nováčkem a v žádném případě se nezabývá pouze využitím nerostných surovin. Čínské vedení se snažilo o to, aby právě tak vyznělo nedávné zasedání Forum of China’s Africa Cooperation. Číňané přislíbili Africe další peníze a příznivější obchodní podmínky. Z čínské strany rozhodně nejde o altruismus nebo „jen“ o přístup k bohatým nalezištím nerostných surovin. „Dobývání“ Afriky přináší Číňanům mnohem víc. V uplynulých deseti letech se Číně podařilo v Africe zabydlet. Jde o promyšlený krok. Číňané jsou pragmatici. Potřebují si zabezpečit dodávky nerostných surovin a nalézt nová odbytiště pro své výrobky. „Afrika zajišťuje obojí,“ tvrdí Craig Bond, výkonný ředitel Standard South Africa, což je největší africká bankovní skupina s více než tisícovkou poboček v osmnácti zemích. Bond zdůrazňuje, že partnerství s Čínou je výhodné i pro černý kontinent. Afrika potřebuje vybudovat infrastrukturu a zajistit si příliv investic. „Investice v globálním měřítku rostou, ale většinou směřují do bezpečných přístavů, jakými jsou pokladniční poukázky, equity a nemovitosti, nikoli však africké projekty či projekty, které jsou náročné na kapitál,“ dodává Bond s tím, že pouze Číňané jsou ochotni – a mají i potřebný kapitál – budovat africkou infrastrukturu.

Impozantní čísla Zájem Číňanů o Afriku dokreslují v mnohém impozantní statistická data. Vzájemný obchod překročil v loňském roce dle listu China Daily 100 miliard dolarů, což představuje více než třetinový nárůst oproti roku předchozímu. Čína v současné době obchoduje s 53 africkými zeměmi. Objem přímých investic plynoucích z Číny do Afriky dosáhl 7,8 miliardy dolarů, což je desetina celkových čínských investic směřujících do zahraničí. A i přes finanční krizi se v prvním čtvrtletí letošního roku objem přímých investic v Africe zvýšil o 77,5 procenta. Počet čínských společností, které působí v Africe, se pohybuje kolem 1600. Jejich hodnota se odhaduje na 17 miliard dolarů. Od roku 2006 oznámily čínské energetické firmy, že hodlají utratit nejméně 16 miliard dolarů na afrických ropných polích. Tato suma bude zcela jistě překročena. A Číňané svou pozici v Africe nadále posilují. V Šarm aš-Šajchu před dvěma týdny přislíbili, že 33 zemím smažou jejich dluh. U 95 procent produktů sníží cla a daně. Během tří let poskytnou africkým zemím deset miliard dolarů v podobě zvýhodněných půjček. Předkládají mnohem štědřejší nabídku než západní státy. Činnost zahájil China-Africa Development Fund. Doposud poskytl finance na 20 projektů v hodnotě 500 milionů dolarů, o dalších třiceti se vyjednává. Číňané nenechávají stranou ani oblast životního prostředí. Chtějí podpořit satelitní monitoring počasí a postavit stovku zelených elektráren.
Aktivity Číňanů v Africe se setkávají s rozporuplnými reakcemi. Příznivci tvrdí, že z čínských investic neprofitují afričtí lídři, ale obyčejní lidé. Zájem Číňanů prý také nesměřuje jen do států bohatých na nerostné suroviny. Například Etiopie vyváží do Číny zboží v hodnotě 132 milionů dolarů a z Číny tam směřují produkty za 432 milionů dolarů. Je však jasné, že nejdůležitějšími obchodními partnery jsou pro nejlidnatější zemi světa ty státy, jež jí mohou nabídnout suroviny. Čína vyváží měď ze Zambie, železo z Gabonu, ropu z Angoly, Nigérie a Súdánu. Největší sumy peněz v Africe zobchodovává Čína s Angolou. Té již Peking z dluhu odpustil deset miliard dolarů. Obrat vzájemného obchodu s Angolou dosahuje ročně 25,5 miliardy dolarů. Ti, co hodnotí kladně čínskou expanzi do Afriky, poukazují ještě na jeden aspekt. „Potřeba Číny nalézat nová odbytiště zvýšila strategickou hodnotu Afriky. Čína dokázala překonat dlouhodobé podceňování investorů vůči Africe,“ konstatovala pro agenturu Bloomberg Razia Khanová, šéfka afrického ekonomického výzkumu ve Standard Chartered.

Ozval se i Kaddáfí Kritici působení Číňanů v Africe na druhou stranu poukazují na to, že čínské zájmy připomínají novodobý kolonialismus. Na to ostatně upozornil i libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Ten varoval Čínu před tím, aby se nevydávala podobným směrem jako Západ. „Západní velmoci a společnosti vysávají Afriku,“ konstatoval Kaddáfí pro egyptský internetový magazín Al-Ahram. Čínští představitelé se opakovaně vyjádřili, že jejich země o něco takového neusiluje. „Čína vždy zdůrazňovala, že nebude zasahovat do vnitřních záležitostí afrických států a nikdy nebude vyhledávat žádné formy hegemonie,“ konstatoval v Šarm aš-Šajchu čínský ministr obchodu Čchen Te-ming. Jenže ne všichni Afričané se s vládními proklamacemi spokojí. Během posledního Ramadánu propukly v Alžírsku útoky na tamní čínské podnikatele. Alžířané se vzbouřili proti čínské netoleranci vůči místním zvyklostem a specifikům. A další Afričané zase mají dost toho, že z Afriky proudí do Číny tuny nerostných surovin. „Jsme unaveni starým modelem, kdy Číňané přijedou do Afriky, získají suroviny a vrátí se zpět,“ uvedl v září pro Zimbabwe Times zimbabwský vicepremiér Arthur Mutambara. Západním vládám vadí hlavně to, že Číňané v Africe upřednostňují obchodní zájmy a nestarají se o to, s jakým režimem vyjednávají. Jejich partnery jsou často politici, které Západ kritizuje. Nejvíce čínských investic směřuje do Súdánu. V něm již Číňané za projekty z nejrůznějších oborů utratili na 300 milionů dolarů. Státem vlastněná společnost Sinopec drží 40 procent v súdánské firmě Greater Nile Petroleum Operating Company. Britská televize BBC loni zveřejnila ve svém programu Panorama odhalení, že Čína napomáhá súdánské vládě s vojenskými operacemi v Dárfúru. Čína porušila zbrojní embargo z roku 2005 prodejem vojenských nákladních vozidel.
Nelibost vyvolala také zpráva, že nejmenovaná čínská společnost uzavřela sedmimiliardový obchod v Guineji krátce poté, co tamní vojáci tvrdě zakročili proti zářijovým demonstracím, při nichž bylo zabito více než 150 lidí. Peking na kritiku reagoval prohlášením, že nebyl zapojen do této transakce a že má zájem o „zodpovědný rozvoj Afriky“, který podporuje mimo jiné výstavbou škol, nemocnic a financováním preventivních programů proti malárii.

Žádný nováček Čínští vůdci mají pravdu, když tvrdí, že Čína není v Africe žádným nováčkem. Vždyť již během 2. století za panování dynastie Chan byli do Afriky vysíláni emisaři, aby navázali obchodní vztahy s řadou tamních království. A návštěvy Afriky pokračovaly i během dalších císařů. Časopis Time konstatoval, že pohled většiny obyvatel západní Evropy nebo USA na Afriku vychází z představy Josepha Conrada, kterou popsal v roce 1902 v knize Heart od Darkness: „Afrika je nevyzpytatelná, divoká, primitivní a desítky let vzdálená skutečné modernizaci. Pokud může něco Západu nabídnout, pak je to nerostné bohatství. Dříve se vyvážela z Afriky slonovina, dnes se cení hlavně ropa.“ Číňané ale vidí na černém kontinentu daleko více příležitostí, než nabízejí bohatá naleziště. Dělají vše pro to, aby byly jejich firmy co nejlépe připraveny na dobu, kdy se začne Afrikou šířit nákupní horečka. Časopis Time porovnává Afriku s Indií. Africká ekonomika rostla v uplynulém desetiletí přibližně stejným tempem jako ta indická, tedy o šest až sedm procent. Letos lze očekávat, že si polepší o tři až čtyři procenta. To je slušné tempo, pokud vezmeme v úvahu globální hospodářskou krizi. HDP na hlavu je v Africe obdobné jako v Indii. Populace jak v Indii, tak v Africe roste a během následujících dekád bude konkurovat Číně. Vijay Mahajan, autor knihy Africa Rising, tvrdí, že v Africe je mezi 50 až 150 miliony lidí, kteří spadají mezi tamní elity a mají stejnou kupní sílu jako střední třída na Západě. Další téměř půlmiliarda má stálé zaměstnání a aspiruje na začlenění do této skupiny. „Tito Afričané chtějí pít coca-colu, používat mobilní telefon a touží po tom, vlastnit auto či motocykl,“ píše časopis Time. Zatímco zájem západních zemí směřuje k těm Afričanům, kteří žijí v bídě, Číňané se soustřeďují na ty, co budou nakupovat trička, boty, kola a další věci. A proč by toto zboží nemělo mít visačku Made in China? Kromě nerostných surovin a nových trhů očekávají Číňané od Afričanů také politickou podporu v organizacích, jako je OSN. I když korupce v Africe je vysoká, tamní instituce jsou slabé a politický risk je v řadě afrických zemí enormní, přesto se tam Číňanům jejich působení vyplácí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče