Aby střela VYLETĚLA

04. dubna 2005, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
04. dubna 2005, 00:00

SELLIER A BELLOT slavnÍ podnikatelé Dva Francouzi, Louis Sellier a Nicolaus Bellot, se ve 20. letech 19. století rozhodli vybudovat v Praze závod na výrobu střelných zápalek. Byli tak úspěšní, že se jejich firma nyní řadí mezi největší výrobce střeliva na světě. Ve 20. letech 19.

SELLIER A BELLOT

slavnÍ podnikatelé

Dva Francouzi, Louis Sellier a Nicolaus Bellot, se ve 20. letech 19. století rozhodli vybudovat v Praze závod na výrobu střelných zápalek. Byli tak úspěšní, že se jejich firma nyní řadí mezi největší výrobce střeliva na světě.

Ve 20. letech 19. století se u ručních palných zbraní začaly namísto černého prachu používat takzvané střelné neboli perkusní zápalky. Ve stejné době působila v Lipsku obchodní společnost Sellier und Co., zabývající se mimo jiné i obchodem se zbraněmi. Hlavní akcionář společnosti Louis Sellier po seznámení s novým vynálezem pochopil, jaká vynikající podnikatelská příležitost se mu naskytla. Zaměřil se na Rakousko-Uhersko, kde do té doby neexistovala žádná firma vyrábějící tyto zápalky. Svou továrnu se rozhodl vybudovat v Praze, která pro něj měla výhodnou strategickou polohu.

VÝROBA STŘELNÝCH ZÁPALEK

Privilegium na výrobu perkusních zápalek získal Louis Sellier 5. srpna 1825. První dílnu začal budovat na Židovských pecích na Žižkově, protože výroba tohoto nebezpečného zboží musela být umístěna mimo hustě obydlenou část Prahy.

Sellier si brzy uvědomil, že k podobnému podnikání nestačí mít jen odpovídající kapitál, ale jsou nutné i odborné znalosti a zkušenosti. Proto pozval roku 1826 do Prahy svého krajana Jeana Mariu Nicolause Bellota, který se již podobnou výrobou zabýval. Sellier a Bellot se pak stali společníky.

Zahájení výroby v pražské dílně však bylo spojeno s nekonečnými byrokratickými překážkami, které oběma podnikatelům kladly úřady. Povolení k výrobě získali od pražského magistrátu teprve 15. května 1828. Produkce byla navíc omezena nařízením, že nesmí být vyrobeno více než 200 gramů třaskavé rtuti dříve, než bude předchozí dávka zpracována do zápalek. Přesto již v roce 1830 vyráběla firma 60 milionů střelných zápalek ročně.

LÉTA TŘICÁTÁ A ČTYŘICÁTÁ

Zatímco Sellier řídil celý podnik z Lipska, Bellot se v Praze oženil a zůstal zde natrvalo. V roce 1832 ho postihla tragická událost - při výbuchu v jedné části závodu ztratil zrak a dočasně také sluch. Ve vedení podniku ale zůstal ještě celých čtyřicet let.

V roce 1835 jmenoval císař firmu Sellier & Bellot dvorním dodavatelem. Výroba zápalek neustále stoupala. Během roku 1837 jich firma vyrobila již 156 milionů kusů.

Další rozmach továrny přišel v roce 1840, kdy se Sellierovi podařilo získat velkou zakázku od pruské vlády. Protože byl ale vývoz do Pruska zatížen cly, rozhodl se přenést část produkce ze Žižkova do Schönebecku u Magdeburgu, kde založil filiálku. Kvůli zmíněné omezovací kvótě třaskavé rtuti uvažoval i o přenesení celé výroby z Prahy do zahraničí. Tomu však pražský magistrát včas předešel zrušením limitů v roce 1842.

Od 50. let začal závod rozšiřovat sortiment výroby o papírové nábojnice do loveckých pušek a o revolverové náboje, jejichž výroba do konce 19. století produkci střelných zápalek téměř vytlačila.

TOVÁRNY NA STŘELIVO

Po Sellierově smrti prodali jeho dědicové společně s Bellotem v roce 1872 firmu podnikateli Martinu Halovi, který ji o tři roky později transformoval na akciovou společnost. Po devíti letech byla také založena pobočka v lotyšské Rize, jejíž výroba pokrývala spotřebu střelných zápalek v celém Rusku i skandinávských zemích. Ještě koncem 19. století společnost změnila název na „Továrny na střelivo, dříve Sellier a Bellot“. Toto označení přetrvalo až do roku 1945.

V průběhu první světové války došlo k omezení výroby komerčního střeliva, celá výrobní kapacita se využila k produkci nábojů do armádních pušek a pistolí. Po založení samostatného Československa v roce 1918 se společnost stala dominantním dodavatelem střeliva do pistolí užívaných československou armádou a policií. Expandovala také na asijské a jihoamerické trhy, na nichž se s velkým úspěchem setkaly její pěchotní náboje.

Z PRAHY DO VLAŠIMI

V letech 1934-36 se továrna z bezpečnostních a strategických důvodů přestěhovala do Vlašimi. Během druhé světové války pak byl závod pod německou správou a vyráběl náboje do protiletadlových děl.

V roce 1945 došlo ke znárodnění továrny a jejímu převedení pod Zbrojovku Brno. O osm let později byla samostatnost závodu obnovena pod názvem Blanické strojírny Vlašim. Výroba střeliva však tou dobou stagnovala a podnik proto vyráběl také zdrhovadla, korunkové uzávěry, elektrické rozbušky a později i valivá ložiska.

I za socialismu ale tehdejší vedení podniku chápalo, jaký význam pro export má ochranná značka. Proto i po celou dobu, kdy se podnik nazýval Blanické strojírny, nesly jeho výrobky označení Sellier & Bellot, nebo zkráceně SB.

Po privatizaci vlašimské firmy v roce 1992 se jejími akcionáři staly české fyzické a právnické osoby. Dnešní akciová společnost Sellier & Bellot se spolu s dceřinými společnostmi Sellier & Bellot Trade a Sellier & Bellot stroje opět zabývá vývojem, výrobou a prodejem střeliva.

LOUIS SELLIER (1790-1870)

Francouzský průmyslník začínal s podnikáním v Lipsku, kde vedl obchodní společnost Sellier und Co.

Ve 20. letech 19. století se začal zajímat o výrobu takzvaných střelných zápalek a nejlepší podmínky nalezl v tehdejším Rakousku-Uhersku. V roce 1825 získal výsadní privilegium na výrobu střelných zápalek, zakoupil parcelu v Praze na Žižkově a začal budovat továrnu.

Roku 1826 přizval do Prahy svého krajana, chemika Jeana Mariu Nicolause Bellota, aby spolu zahájili výrobu. To se stalo v roce 1828 a firma brzy uspěla na domácích i zahraničních trzích. V 50. letech předminulého století, když Sellier zavedl také výrobu nábojů, produkovala firma již přes 150 milionů kusů střelných zápalek ročně.

Louis Sellier zemřel v roce 1870 v Lipsku. Podíl ve firmě přešel na jeho dědice. * JEAN

MARIA NICOLAUS BELLOT

Francouzský chemik a podnikatel ve zbrojním průmyslu získal první zkušenosti s výrobou střeliva v pařížské firmě Tardy & Blancher. V roce 1826 ho oslovil jeho krajan Louis Sellier, zda by mu nepomohl s výrobou střelných zápalek v Praze. Bellot souhlasil a stal se Sellierovým společníkem. Původně měl v úmyslu pouze zahájit výrobu a zaučit dělníky, své rozhodnutí však změnil po sňatku s Alžbětou Vackovou a v Praze se usadil natrvalo.

Tragické následky pro něj měla událost ze 16. února 1832. Bellot chtěl hůlkou odklidit papír se zbytkem výbušniny, který v továrně nedbale odhodil jeden z dělníků. Výbušninu však aktivoval a při explozi mu vnikly střepy skel z brýlí do očí. Ztráta sluchu byla pouze přechodná, avšak jeho zrak se již lékařům zachránit nepodařilo.

I přes svůj handicap setrval ve vedení firmy až do roku 1872, kdy ji společně se Sellierovými dědici odprodal podnikateli Martinu Halovi. Zbytek života prožil v ústraní. Zemřel roku 1880 v Praze.

Foto popis| Továrna Sellier & Bellot z roku 1825.

Foto popis| Kontrola jakosti nábojů na počátku 20. století.

Foto autor| foto: soukromý archiv (2x)

Foto popis| Výroba střel z počátku 20. století.

Foto popis| Náboje ráže 7,65 Browning.

Foto autor| foto: Profit -Martin Siebert

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče