Aby se kšefty hýbaly

31. ledna 2011, 10:25 - Jaromír Bartůněk
31. ledna 2011, 10:25

V případě politiky přichází pravda obvykle příliš pozdě, asi dvojnásob to platí o politice české. Sledujeme-li televizi, jestliže čteme denní tisk, tak zjišťujeme, že už od září se naše rozpočtově odpovědná vláda místo prosazování uvážlivých reforem topí v jedné kauze za druhou.

Foto: ČTK

Ať už jde o údajně zmanipulované armádní zakázky á la obojživelné opancéřované pandury, co neplavou. Ať už jde o špionážní ABL aférku Víta Bárty (VV) jako vystřiženou z filmu Růžový panter a krásná blondýna. Ať už jde o výstavbu pražské čističky odpadních vod za pomoci Státního fondu životního prostředí neboli o záchranu „modré planety“ z dílny Knettiga, poradce exministra Pavla Drobila (ODS). A tak dále.

Snad už nemá ani smysl zmiňovat, že momentálně se škvaří ve vlastní šťávě šéf obrany Alexandr Vondra (ODS). Nebo přeci jen: Ministerstvo financí, jež má pod pantoflem Miroslav Kalousek (TOP 09), podalo trestní oznámení kvůli podezřele tučné zakázce, kterou v době českého šéfování EU bez soutěže získala od státu firma Promopro. Té prý zakázku „přiklepla“ vládní sekce pro předsednictví vedená tehdy právě Vondrou.

Kruh důvěry

Těch afér a aférek je už tolik, že jakmile se objeví, týden bublají, dosáhnou bodu varu, vytratí se, opětně napění, aby se vzájemně zakryly či zastínily tak, že by je nevyřešil snad ani inspektor Clouseau. Zmatený by z toho všeho byl jistě i geniální komisař Juve, s láskou by zavzpomínal na Fantomase a v pomateném zoufalství by řval: Zpropadený Fandor! Za všechno může on!

Nesmysl. Zatímco na stříbrném plátně pilní žurnalisté pátrají a prolezou i tu nejposlednější stoku skrz na skrz, zvlášť v podání Jeana Maraise, každému, kdo jen trochu sleduje tuzemské zpravodajské servery, musí být přece jasné, že žádná investigace ve skutečnosti neexistuje. Vždyť ani tolik novinářů, kolik je dneska kauz, nemáme.

Jednoduše: Aféra se vyklube, jakmile někdo někoho „napráská“ senzacechtivým médiím, která jsou samozřejmě rovněž uzpůsobena k vydělávání peněz a mají leckdy politické ambice. Je jen otázkou, zdali členové vlády práskají sami na sebe nebo zda popustí stavidla přívalu „důkazních“ materiálů někdo zvenčí. Kombinací je vždy víc. Novinář je často jen prostředník, převodová páka. Pravá podstata věci se mnohdy skrývá ráda i jemu.

Kruh důvěry byl narušen (!), lapal by kupříkladu po dechu Robert de Niro, kdyby se kasovní trhák Fotr je lotr odehrával nikoli na americkém venkově, ale ve vysokých patrech současné české politiky, respektive kdyby pojednával o kauze vládní strany, jíž je fotr zrovna lídrem.

Proč kdo práská? Aby se kšefty hýbaly správným směrem? Aby ta či ona strana nebo její šéf byli silnější, spekuloval by zase tajně kdejaký spřátelený kancléř, zatímco by připravoval tiskové prohlášení typu: Michálek je jehovista. To aby odvrátil z těch či oněch důvodů pozornost.

„Jednohubka“

Ale nechme toho. Nebudeme už nikoho bezostyšně podezřívat z účelového „práskání“ – natož pana Michálka, třeba je to skutečně hrdina, co my víme; faktem ale je, že o neprůhledné finanční toky bezesporu jde ve většině případů (a že jsou v pozadí afér).

Vždyť celých 80 procent zakázek zadávaných českými ministerstvy v letech 2006 až 2010 bylo přiděleno neveřejně nebo bez soutěže. Celková hodnota neprůhledně zadaných zakázek činila v tomto období 276 miliard korun. Vyplývá to alespoň z představených výsledků průzkumu doktorandů Institutu ekonomických studií FSV UK.

Za příklad takové neprůhledné zakázky, takzvané „jednohubky“, vědci uvedli nákup motýlků a šerp ministerstvem obrany. Úřad dal za jednoho motýlka 1 626 korun, šerpa ho přišla na 7 841 korun. V obchodech je ale přitom podle badatelů možné koupit například luxusní značkový set Gucci zahrnující oba slavnostní doplňky za 4 000 korun. Ďábel nosí Pradu.

Tento stav musíme změnit, tedy hlavně tu část, kdy se vybírá bez soutěže,“ řekl premiér Petr Nečas, jenž se vzápětí zastal Vondry. Na rozdíl od expremiéra Topolánka, který po měsících odmlky ministra potopil (zřejmě msta z dob, kdy byl gay časopis LUI nejslavnější tiskovinou na tuzemském trhu). Kam se hrabe nějaké majetkové vypořádání Topolánka s manželkou Pavlou či „dalíkoviny“ na Vondru!

Nevyhrožujte kojencům!

Zatímco nejsilnější česká pravicová vláda všech dob připomíná opancéřovaný pandur, který omylem zajel do bažiny afér, časovaná bomba tiká: Například do avizovaného hromadného odchodu lékařů zbývá již jen něco málo přes jeden měsíc. Porodnice údajně zkolabují.

Od premiéra se veřejnost dozvěděla vlastně jen toto: Není možné přijmout situaci, v níž by „stát a veřejné rozpočty měly být vydírány cestou vyhrožování sotva narozeným kojencům.“ Čerstvé zprávy, že ministr Leoš Heger (TOP 09) nabízí nespokojeným doktorům na platy dvě miliardy navíc, nelze zatím brát příliš vážně.

Lékaři přitom nechtějí od státu víc peněz. Chtějí definitivní konec podivného hospodaření v nemocnicích, konec podivných zakázek. Pak prý na jejich mzdy bude. I když tradičně volili spíše ty, kteří se mezi sebou teď poštvávají – ODS a TOP 09,

upozorňují rovněž, že politikům již nevěří; stále jsou nějaké volby, ať již řádné či předčasné, takže nemají záruky, že se potřebné změny uskuteční. Proto to radikální řešení.

Pravdou v politice, jež přichází obvykle příliš pozdě, pak může být nejen tragický rozklad zdravotnictví, ale i následný efekt, to jest vzor jiným profesím: policistům, hasičům, učitelům. Na druhou stranu by pak třeba v případě tohoto dominového efektu už nebyl čas na aféry, kauzy, politickou reality show, pletichaření a kdejakou ptákovinu. V české společnosti by pak možná konečně nastartovaly očekávané reformy. Nebylo by na výběr.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče