Absolventi musí umět měnit profese

29. října 2002, 00:00 - Aleš Vlk, sociolog, doktorand na Twente Universiteit Nizozemí
29. října 2002, 00:00

Příspěvky školám se nemohou řídit jen požadavky trhu Není možné jednoduše prohlásit, že školy budou financovány podle toho, jak budou jejich absolventi zaměstnavatelní. Úspěšnost se totiž neprojevuje jen prací ve vystudovaném oboru, ale především celoživotní flexibilitou.

Příspěvky školám se nemohou řídit jen požadavky trhu

Není možné jednoduše prohlásit, že školy budou financovány podle toho, jak budou jejich absolventi zaměstnavatelní. Úspěšnost se totiž neprojevuje jen prací ve vystudovaném oboru, ale především celoživotní flexibilitou.

V tisku se nedávno objevily názory pana ministra Škromacha o tom, že by trh práce měl spolurozhodovat o příspěvcích pro školy včetně těch vysokých. Školy by tak měly mít větší zájem vychovávat profese potřebné na pracovním trhu. Nelze samozřejmě nic namítat proti tomu, že školy, a to především vysoké, by měly brát v úvahu situaci na trhu práce. Na druhou stranu se ale na věc nelze dívat růžovými brýlemi. Nemůžeme totiž jednoduše říci: Tak, a teď budou školy financovány podle toho, jak budou jejich absolventi zaměstnavatelní. Při podrobnějším zamyšlení totiž zjistíme, že to vůbec není jednoduché.

Počet profesních míst se mění

Myslí-li vládní garnitura vážně své proklamace o směřování ke společnosti vědění či vzdělávání, pak by si měla uvědomit poslání vzdělávacích institucí vyššího stupně. Budou muset vychovávat absolventy, kteří budou schopni měnit flexibilně nejen své zaměstnání, ale také své povolání. A také se neustále vzdělávat. Myšlenka o pevném počtu potřebných profesních míst na trhu se s tímto konceptem společnosti vědění až tolik neshoduje. Také je třeba si uvědomit, že absolvování studijního programu trvá nejméně tři roky, mluvíme-li o tom bakalářském, který si však své místo na slunci ve strnulé české kotlině hledá velmi obtížně. U magisterského je to nejméně roků pět. Za tu dobu se může situace na trhu práce změnit k nepoznání. Škola připraví za jeden rok studijní program, který bude vychovávat potřebné odborníky. Rok bude trvat jeho akreditace. Za dalších pět let vstoupí na trh první absolventi, ale zvýšená poptávka může být už po absolventech úplně jiných.

Kritériem úspěšnosti není jen práce v oboru

Také se zamysleme nad tím, co to znamená být úspěšný na trhu práce. Budeme se dívat pouze na počet nezaměstnaných absolventů, anebo budeme zkoumat, kolik absolventů si našlo práci v oboru? Může se totiž stát, že škola bude produkovat studenty, kteří sice budou všichni zaměstnaní, ale nikoliv ve svém oboru. Vychovává pak tato škola profese potřebné pro trh práce? O tom lze stěží pochybovat. A také je zřejmé, že jakákoliv jiná kritéria než míra nezaměstnanosti absolventů daného oboru jsou sice vhodnější, ale na pořizování daleko pracnější.

Nelze produkovat nezaměstnané

Na druhou stranu je ale třeba souhlasit s tím, aby se zaměstnavatelnost absolventů a jejich výstupní vlastnosti nějakým způsobem ve financování vysokých škol projevily. Nelze tolerovat stav, kdy by některé fakulty vychovávaly řady nezaměstnaných, a na jiné se nebylo možno pro velký zájem dostat. Paradoxní ovšem je to, že o studium některých oborů je ze strany uchazečů poměrně velký zájem, přestože vyhlídky na uplatnění na pracovním trhu nejsou zrovna dobré (například historie). Je tedy vidět, že se někteří zájemci řídí spíše módností oboru než racionální úvahou o svém budoucím zaměstnání. Co s tím? Pracovní trh musí být samozřejmě nějakým způsobem při hodnocení činnosti vysokých škol a jejich financování reflektován. Ale existují i jiné možnosti než hodnotit účinnost a oprávněnost studijních programů až poté, co školy studenty naberou a například pět let je vzdělávají v oboru, který je sice módní a poptávaný, ale neperspektivní z hlediska potřeb ekonomiky.

Zapojme do rozhodování podnikatele

Na pracovní trh by se měl brát zřetel už při tvorbě a schvalování programů. Zástupci zaměstnavatelů a profesních komor by mohli být v daleko větší míře zastoupeni při akreditaci studijních programů. Tam by mohli již v začátku vyjádřit svůj názor na to, zda je daný program vhodný či nikoliv. Také je možno zpětně hodnotit profesní způsobilost absolventů některých fakult a podle toho stanovit pravidla rozdělení peněz. Například u absolventů právnických fakult by se mohla porovnat úspěšnost u advokátských zkoušek. Ta určitě může něco napovědět o tom, jak kvalitně připravují školy své absolventy na trh práce.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče