A takhle to bude pořád

 Páral 23. září 2015, 11:49  -  Pavel Páral
23. září 2015, 11:49

Schválená kvóta nějakých patnácti set migrantů, které se rozhodlo Německo deportovat do Česka z Řecka a Itálie není problém. Většina z nich zde dlouho nepobude a navíc pomoc uprchlíkům před válkou a vražděním nebyla Čechům nikdy cizí, jak by si snad mohli sami Němci vzpomenout na třicátá léta minulého století.

Problém je, že občané konečně zjistili, k čemu je dobrá Lisabonská smlouva platná už pět let, přestože ji před tím formulovanou v trochu otevřenější formě odmítla referenda ve Francii a Nizozemsku. A potom přemalovanou protlačenou parlamenty členských zemí a opakovaným referendem v Irsku prosadili eurofederalisté, jako další krok ke Spojeným státům evropským.


Přečtěte si: Česko se kvůli kvótám soudit nebude, Sobotka nechce eskalovat situaci


Premiér Sobotka nyní po přehlasování v Bruselu marně pláče na vlastním hrobě, protože on a jeho partaj zde byly těmi největšími zastánci Lisabonské smlouvy a bojovali právě za to, co se včera odehrálo na schůzce ministrů vnitra.

Konec suverenity

Byla to demonstrace ztráty posledních zbytků suverenity členských států EU. A německo-francouzský integrační motor hnal válec přes celou Evropu bez zaškobrtnutí. Potom, co velké země nesouhlasící s migrací, Polsko a Španělsko, podlehly diplomatickému nátlaku, se s těmi malými zoufalci ve střední Evropě už nikdo nepotřeboval bavit.

A to francouzská vláda tlačila kvóty, ačkoli dobře věděla, že tím posílí radikální Marine Le Penovou a její radikální stranu. Ukázat, kdo je tu pánem, je to o co zde šlo. Jestli budou kvóty fungovat a přispějí k řešení migrační krize, nebo je opak pravdou, je v této souvislosti zcela podružné.

Že to vyvolá v postižených zemích radikalizaci veřejnosti a objeví se okrajové partaje s návrhy na odchod z EU a budou tak získávat na síle, je jasné. Eurofederalisté spoléhají na to, že náklady spojené s odchodem z unie jsou tak obrovské, že to nikdo nebude brát vážně. Jenže v politice nejde zdaleka jen o ekonomické kalkulace, ale také o emoce.

A navíc proti krátkodobým nákladům odchodu začnou růst dlouhodobé náklady na setrvání a pokračování například v tragické energetické, ale i imigrační politice. Naskočí náklady na bankovní unii atd. A pak se o odchodu z EU začnou bavit i mainstreamové strany. Nebo zde budou zcela jiné mainstreamové strany, než ty současné, ochotné smířit se s tím, že jak to proběhlo včera, tak to bude už pořád.


Čtěte další komentáře Pavla Párala:

Kvóty nezodpovědnosti

Zbytečné lži

Pavel Páral: Malý aperitiv před velkým obědem


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče