Menu Zavřít

Vesničko má, středisková. Český venkov už dostal hodně ran

23. 9. 2017
Autor: archiv Euro

Český venkov schytal za posledních 70 let mnoho políčků. Jeho rány se ale nehojí. Tenhle příběh se mohl stát kdekoli. Tak co třeba na několikatisícovém malém městě mezi Ostravou a Havířovem, které bylo až do poloviny 90. let vesnicí.

Když se po roce 1989 začaly vracet zdejší pole, lesy a pískovna potomkům původních sedláků, napravily se sice staré křivdy, ale pro místní JZD to chtě nechtě znamenal konec. Postupně zaniklo i několik malých samoobsluh - rapidní zlepšení autobusového spojení s okolními městy, vydupané aktivitou místních, způsobilo, že začali vyrážet na nákupy do novotou vonících městských hypermarketů. A stejně tak se stalo trendy vyjíždět i za zábavou.

Nebylo to hned, ale během několika let se vesnice proměnila v pouhé kulisy. Skutečný život se odehrával jinde. S tím se začala vytrácet mladá generace. Natrvalo. Radnice z toho však příliš vrásek nemá, úbytek vyvažuje naplavování lidí z větších měst v okolí. Spočítali si, že postavit vlastní bydlení je mnohem dostupnější než dřív a cenově srovnatelné s novým bytem v paneláku. Jejich vesměs nevzhledné jednopatrové domy, kde nesmí chybět parkovací stání pro dvě až tři auta, vyrůstají na původní zemědělské půdě, v níž dřív každoročně klíčily tuny pšenice či kukuřice.

Čistý vzduch už netáhne

Někdo možná čekal, že nevratné změny územních plánů opět nakopnou společenský život a městečko díky novým obyvatelům chytne druhý dech. Nic takového se neděje. Ráno odjíždějí auty, aby se večer vrátili s plnými nákupními taškami v kufru. Autobusy jsou stále prázdnější a jejich jízdní řády pravidelně řídnou. Z hospody se vytrácejí štamgasti a nikdo nový prázdná místa u stolů neobsadí.


Všichni do Prahy: Na venkově se jen přespává

  Ilustrační fotografie


To městečko na dohled od ostravských hutí má jméno, ale není vůbec důležité. Jde totiž o situaci známou v každém regionu. Český a moravský venkov, který se po desetiletích plánovaného drancování nadechoval k novému životu, velmi rychle ztratil energii.

Klid, pomalejší rytmus či čistý vzduch už dávno nejsou devízami, díky nimž by malá města budila mezi akčními mladými rodinami kdovíjak velký zájem. Zvlášť při pomyšlení, že od podzimu do jara se toho čerstvého vzduchu doma ani nenadechnete, protože sousedi zatápějí plasty či odpadky.

Vzpomínka na Otíka

Na venkově se nyní vlastně opakuje situace, kterou už v historii zažil několikrát. Zásadní proměna obyvatelstva a společenských poměrů. Těžko čekat, že novou realitu vylepší ony „naplaveniny“, pro něž vesnice představují především noclehárny a jejichž kořeny jsou tu stejně pevné jako vratké základy jejich bungalovů.

Možná se něco změní za dalších dvacet třicet let, kdy se do svých rodných domů začne vracet generace lidí, která v minulých letech odešla. A s nimi by mohla městečka opět získat svou původní společenskou funkci a atmosféru.

„Tobě se nelíbí ta naše malá vesnička? Krásná, středisková.“ Osobně se těším, až budu moct na tuhle známou filmovou otázku odpovědět, že líbí. Ten čas ale ještě nenastal.

Dále čtěte:

Zkáza maloměst. Práce a život se odehrávají jinde

Oběti úspěchu. Vláda posílá miliardy na Rychnovsko, které nezvládá firemní boom


  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?