Venezuelské ďáblovo lejno

 Zámečník 25. února, 12:00  -  Miroslav Zámečník
25. února, 12:00

Když politika chce zvítězit nad aritmetikou, dostane ďáblovo lejno. Když vsadíte na aritmetiku, taky to nevyjde. Každá volba venezuelského prezidenta Nicoláse Madura je špatná. Zítra má Venezuela, země s největšími ověřenými zásobami ropy na světě, zaplatit splátku 2,3 miliardy dolarů svého dluhu, což nepochybně zvládne.

O tom, jak dlouho vydrží kdysi jedna z nejbohatších zemí na jih od USA, kam se po druhé světové válce stěhovali imigranti z Evropy i odjinud „za lepším“, dostát svým závazkům, ale panují pochybnosti. Dluh splatný v roce 2020 momentálně vynáší horentních 37 procent, referuje The Economist.

Podle Bloombergu sázejí trhy na to, že Venezuela je hlavním kandidátem na státní bankrot, podle rizikových přirážek soudě. Jak se to podařilo?

Venezuelský ministr ropného průmyslu Juan Pablo Pérez Alfonzo, spoluzakladatel kartelu OPEC, projevil hlubokou předvídavost, když před čtyřiceti lety, v časech petrodolarového boomu, mluvil o tom, jak Venezuelu ropa zničí, a použil dnes už legendární větu o ropě jako ďáblovu lejnu („el excremento del diablo“). Mýlil se pouze v tom, že předpovídal Venezuele dřívější konec (deset-dvacet let), ale komoditní cyklus jej oddálil. Při dnešních cenách ropy je věštba už blízko naplnění.

Venezuelské výdaje na obsluhu státního dluhu

Zdroj: Economist

Dokonce i zatvrzelý venezuelský prezident Nicolás Maduro, začíná chápat, že aritmetika s jistým časovým odstupem vždycky zvítězí nad politikou. Zdražil po dvaceti letech benzín - 95-oktanový stojí nikoli 0,097 bolivaru za litr, ale rovných 6,- a zavedl pouze dva devizové kurzy. Jeden má být plovoucí (na černém trhu je dnes dolar za tisíc bolivarů), zatímco na dovoz základních potravin a léků platí kurz 10 bolívarů za dolar místo původních 6,30.

Tenhle absurdní diferenciál při loňské inflaci, odhadované na 140 procent, znamená, že benzín je pořád suverénně nejlevnější na světě a že potraviny a léky budou pořád stejně nedostatkové, a bude se pašovat. Bodejť by ne, když cesta s pár kanystry pašovaného benzínu vynáší v sousední Kolumbii nebo Guyaně násobně víc, než měsíční výplata.

Dospět k jednotnému kurzu a konvertibilitě měny bez hyperinflace, při udržení sociálního smíru a splátkového kalendáře vůči věřitelům - to je vyšší dívčí. Venezuela nebude první, kdo bude muset tuhle cestu podstoupit. Co za to?

Brent Crude Oil Zdroj: ieconomics.com

Nabízí pro Nicoláse Madura, jehož nejvyšším dosaženým formálním vzděláním není maturitní vysvědčení (to se nedá dohledat), ale absolvování kubánské jednoroční přípravky pro mladé aktivisty (Escuela Nacional de Cuadros Julio Antonio Mella), náš region nějaké poučení? Z Karibiku vypadají všechny volby truchlivě.

Československo v 80. letech minulého století dovedlo výrazně snížit svoje zahraniční dluhy- za cenu ztracené dekády, aniž by uniklo změně režimu o víc než čtrnáct dní. Výsledkem čtvrtstoletí kapitalistického experimentu je, že nezůstal kámen na kameni, kromě toho, že Zeman se vyškrábal až na Hrad. Kdo je Babiš?

Maďarsko běželo osudu naproti s předstihem, dluhy splácelo - a má Orbána, toho někdejšího protirežimního křiklouna? Bad deal. Ekonomicky kolabující Polsko se oddlužilo přes „postkomunistickou dividendu“, a léta předvádělo něco na způsob zázraku. Byl snad ten, kdo se o to zasloužil, nějak odměněn? Bolek? Strašné.

Důsledný Ceaušescu

Rusko dostalo po rozpadu sovětského impéria, a za tuto cenu, restrukturalizaci dluhu také. Díky cenám ropy zvedlo hlavu a ambici, ale ani Putin bez peněz (barel za třicet?) nebude globální vládce. Může ničit, ale nebude budovat. Nikdo neví, co bude po něm, ale všichni se bojí předem. Chtěl bych to, ale nebude to můj případ.

Pouze jedna země z východní Evropy dovedla fakticky snížit zahraniční dluh v konvertibilní měně skoro na nulu, ať to stálo, co to stálo. „Conducător” Nicolae Ceaušescu byl jako jediný popraven, přitom tak důsledný vůdce to byl. Very bad deal. Copak ropa, to politika je opravdové „excremento del diablo“. A co teprve ta aritmetika…


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Kartel, který se nedohodne

Miroslav Zámečník: Čínský růstový rébus

Clintonovic definice politického štěstí

Mohlo by vás zajímat

ilustrační foto

Důl Paskov se nebude zavírat dříve než v květnu 2017

Tony Blair

Blair končí s podnikáním, chce se věnovat neziskové činnosti

 Zateplení domů,

Vláda hledá nový zdroj peněz na zateplení veřejných budov

Je toto budoucnost? Páreček robotů na vycházce

Ilona Švihlíková: Robotizace otevírá dveře dystopiím

Chomejní na hlavním vlakovém nádraží v Teheránu.

Írán zavádí kreditní karty. Pomalu a jen pro „domácí užití“

 Ilustrační foto

Volný pád Deutsche Bank pokračuje

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče