Miroslav Zámečník: Levice Jižní Ameriku nespasila

03. července, 08:00 - Miroslav Zámečník
03. července, 08:00

Jak se Hugo Chávez zasloužil o potírání levicového populismu.

Pár hodin jízdy z megalopole Mexico City a ocitnete se v jiném světě, kde tři čtvrtiny obyvatel představují původní kmeny Nahua a Totonak. Centrum oblasti, městečko Cuetzalán v pohoří Sierra Nororiental ve státě Puebla, je oblíbené u batůžkářů putujících za perfektní vizuální kulisou, kombinující barokní kostel a uličky patrových domků s trhem, kam ještě starší lidé chodí v krojích.

To, co ale dělá z Cuetzalánu magnet pro lidi zabývající se alternativními přístupy k ekonomickému rozvoji je Unión de Cooperativas Tosepan Titataniske, jejž bych s velikou nadsázkou přirovnal k indiánskému „kibucu“. Jedna jeho část se zabývá pěstováním, výkupem a zpracováním zdejší zemědělské produkce, od organické kávy, pimentovníku dávajícího nové koření až po vanilku, skořici a med od zdejších endemických včel, který je mimořádně ceněný.

Všechno je fair trade a mimochodem zdejší „café de altura“, vakuově hezky balená, je prémiovka. Mají svou družstevní finanční instituci, která kombinuje sběr vkladů s mikropůjčkami a poskytováním pojistek.

Jiné divize se zabývají výstavbou ekologicky šetrných domků, vzděláváním, zdravotní péčí, cestovním ruchem včetně provozování velice citlivě udělaného ekologického resortu a průvodcovských služeb. Všechno je vyloženě etno cool.

Měl jsem příležitost mluvit s jedním z „otců zakladatelů“ hnutí, což nebyl příslušník ani kmene Nahua, ani Totonak, ale levicově zaměřený intelektuál z Mexico City po padesátce. Když jsem se ho ptal, co si myslí o vládních programech pro chudé (tedy často původní obyvatelstvo), jejichž podstatou byly finanční dávky podmíněné posíláním dětí do školy, očkováním a docházením na programy zdravotní prevence (Oportunidades) a kompenzace pro malé farmáře, kteří nedovedou konkurovat americkým velkopěstitelům kukuřice a pšenice (Procampo), docela nazlobeně odpověděl, že mexický establishment neudělal pro původní obyvatele nikdy nic dobrého a že ani to zdravotní středisko právě budované vládou nepotřebují, protože si postavili vlastní.

Transfery se osvědčily

Problém je v tom, že ačkoli jednotlivé projekty Tosepanu vypadají pěkně a mají výsledky, udržitelné hospodaření uprostřed subtropických horských mlžných lesů nedovede zaměstnat všechny, takže mladí stejně migrují do velkých měst. Tam je život všechno, jen ne bukolický, ale nic naplat, je tam víc příležitostí a pořád je tu možnost přejít přes hranici a sekat Američanům trávníky nebo dělat někde na stavbě.

Velká část Latinské Ameriky se svými obrovskými sociálními rozdíly má pořád jako cíl a měřítko pokroku to, aby stát kompetentně zajiššoval základní veřejné služby počínaje právě školstvím, zdravotnictvím přes zásobování nezávadnou pitnou vodou, kanalizaci a silnice, které jsou celoročně sjízdné. Policie by měla pomáhat a chránit, nikoli spolupracovat s drogovými kartely, justice by měla zajistit rovnost před zákonem pro všechny a korupce by měla být sporadickým jevem, nikoli normou.

Od Mexika až po Brazílii se programy podmíněných finančních transferů jako již zmíněný mexický Oportunidades (dnes zvaný Prospera) nebo brazilská Bolsa Familia ve prospěch chudých velice osvědčily, přičemž někde za nimi stála levice (v Brazílii se transfery chudým masivně zvýšily právě po vítězství Luize Inácia Luly da Silvy), někde je zavedl pravý střed, třeba zrovna v Mexiku.

Rozhoduje korupce

Že dnes je podle Mohameda El-Eriana zdejší levice na ústupu, rozhodně nesouvisí jenom s faktem, že komoditní boom skončil a Čína nepředstavuje takového hybatele vzestupu přes vzájemný obchod jako ještě v nedávné minulosti. Snížení tempa ekonomického růstu až do úrovně recese je sice vždycky faktor, který odnáší nejvíce vládnoucí strana, případně koalice, ale ani v Brazílii, zažívající dnes nejhlubší propad od 30. let minulého století, by se impeachment Lulovy nesrovnatelně méně charismatické nástupkyně v prezidentském úřadě Dilmy Rousseffové nekonal, nebýt kolosálního korupčního skandálu kolem ropné společnosti Petrobras, majoritně ovládané státem.

Vývoj nerovnosti v Latinské Americe (Giniho index: 0-dokonalá rovnost, 100-dokonalá nerovnost)
Země 1991 2001 2011 Poslední dostupný rok *
Argentina 46,8 53,3 43,6 42,3
Brazílie 53,2 59,3 53,1 52,9
Chile 54,8 59,3 50,8 50,5
Kolumbie 51,3 57,8 54,2 53,5
Mexiko 51 49,5 48,1 48,1

*2013 nebo 2012

Pro srovnání: V Česku je hodnota Giniho indexu jedna z nejnižších na světě. Již 25 let se podle Světové banky pohybuje kolem čísla 26.

Ani velcí milovníci a přátelé Mexika by si netroufli tvrdit, že je to země, jíž se daří vypořádat s korupcí a zločinností. V celé Latinské Americe najdete pár zemí, které jsou řízeny dobře i podle mezinárodních měřítek. Napadá mne Chile a Kostarika, ale najdete i skutečně spektakulární příklady selhání. Guatemala za dnes zavřeného prezidenta Otta Péreze Moliny je znalci poměrů popisována jako vzorový příklad kleptokracie.

Pocit znechucení z všudypřítomné korupce a spolčení elit s organizovaným zločinem je silným politickým hybatelem, který dovede překreslit politické mapy nejen v Latinské Americe. Ale představa, že zločin a korupce zůstanou, pouze budou doplněny o prázdné obchody a fronty na základní životní potřeby, přece jen může voliče odrazovat od volby levicových populistů typu Huga Cháveze.

Přesvědčivý debakl

Nezapomínejme, že on před osmnácti lety vyhrál prezidentské volby s mandátem 56 procent, přičemž vystupoval jako přesvědčivý bojovník proti „establishmentu“, koneckonců se jej pár let předtím pokusil svrhnout v neúspěšném vojenském převratu. Sliboval, že se rázně vypořádá s korupcí a chudobou.

Předvedl ale jeden z nejpřesvědčivějších ekonomických debaklů v dějinách, největším ověřeným rezervám ropy na světě navzdory. Přitom ještě dlouho po druhé světové válce se do Venezuely emigrovalo z Evropy za lepším životem. Nemusíte být dlouhý, široký a bystrozraký, abyste nepochopil, že tahle zkratka nefunguje.

Projekty Tosepanu vypadají pěkně a mají výsledky, nedovedou ale zaměstnat všechny. Kradou všichni, ale tenhle aspoň pracuje (nejvyšší možná pochvala brazilského politika)

Pro srovnání: v Česku je hodnota Giniho indexu jedna z nejnižších na světě a již 25 let se pohybuje podle Světové banky kolem 26. Bývalé Československo bylo spolu s NDR zřejmě nejvíc rovnostářským státem na světě v dějinách; Česko, ale i Slovensko si tuto tradici podržely i po roce 1989.


Přečtěte si, jak situaci v Jižní Americe komentuje Obamův poradce El Arian:

Komentář: Hospodářská krize stvořila naději pro změnu

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče