Zvednuté vlny v národě suchozemců

01. července 2013, 00:00 - Jan Svatoš
01. července 2013, 00:00

Akce Delfíni v Praze se už několikrát odkládala, ale zvířata ještě nemohou být v klidu

Delfín je v západní kultuře chápán jako krotké, inteligentní stvoření, antickým Řeckem počínaje a dokumenty JacqueseYvese Cousteaua konče. Je to nositel dobrých zpráv a některými je považován za druhý nejchytřejší živočišný druh na planetě. Pro jiné je však tvorem, který může generovat miliony.

Když se v hlavním městě objevily před pár měsíci plakáty na show Delfíni v Praze, většina veřejnosti byla unesena. Podobně jako dvě holčičky, které se nadšeně ptaly svého tatínka, zda delfíni zobrazení na plakátě žijí ve Vltavě. Spektakulární show se původně měla uskutečnit na Rohanském nábřeží, magistrát ale letos v lednu odmítl pořadateli pronajmout část pozemků. Tisíce zájemců, kteří si zakoupili lístek, vůbec neměly jistotu, že se akce v Praze uskuteční. Organizátor Artur Kaiser nakonec našel soukromé pozemky v pražské Libuši.

Delfíni se naštěstí zatím v Praze neukázali a z příběhu se stal natahovaný seriál. Zatímco ještě před Vánocemi měla akce podporu hlavního města Prahy a záštitu ministerstva životního prostředí, nyní je ředitel show pod palbou kritiky. Zvláště nepříjemnou ránu mu zasadilo právě ministerstvo, které na konci května rozhodlo o neudělení dovozního povolení. To je pro uskutečnění programu zásadní, neboť bez něj pořadatel nemůže delfíny do Prahy legálně dopravit. Pořadatel se proti rozhodnutí odvolal a v Libuši zatím rozjel program Aqua Aqua s aligátory, želvami, lachtany a tučňáky. Příběh Delfínů v Praze ale zatím neskončil a Kaiser se dál snaží prosadit svou.

Dobře zaplacená terapie Krátce po oznámení, že se do Prahy valí delfíni, se začaly ozývat protesty z různých stran. Proti se postavila Whale and Dolphin Conservation nebo švýcarská organizace OceanCare, v Česku se rozjela petiční akce Delfín patří do moře, ne do stanu. Plán již loni v prosinci ostře kritizovali také ředitelé zoologických zahrad v Praze, Ostravě či Liberci. „Delfíni jsou mořští savci s vysokou inteligencí. Manipulace s nimi mimo vodní prostředí je spojena vždy s jejich nepohodou. Kočovné vystavování delfínů není etické, není ani legální, což velmi dobře postihuje česká, potažmo evropská legislativa,“ řekl týdeníku Euro David Nejedlo, ředitel liberecké zoo a prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO). Kontroverzní je podle Nejedla jakékoli držení zvířat v zajetí. „Proto by mělo mít vždy větší smysl, než je krátkodobá kratochvíle nebo generování zisku bez jeho zpětné investice do ochrany ohrožených druhů zvířat či přírody jako celku,“ dodává ředitel.

Jakési „poslání“ se však organizátoři snaží vtisknout akci od počátku a s kritikou nesouhlasí. Už v prosinci se Artur Kaiser ohradil proti tomu, aby dočasně budovaný stan i delfíní show byly nazývány cirkusem. „Vše včetně cesty je dokonale naplánované a udělané s citem ke zvířatům. Delfinárium není cirkus,“ řekl Kaiser, ředitel festivalu ve společnosti s názvem Československé cirkusy a varieté.

„Jsme rádi, že můžeme široké veřejnosti nabídnout tento ojedinělý projekt, který zahrnuje zábavu, vzdělávání, ale také pomůže nemocným lidem a dětem. Návštěvníci nahlédnou do zákulisí a dozvědí se mnoho zajímavých informací ze života inteligentních delfínů, ale také mrožů a lachtanů. Druhou rovinou je zdravotní aspekt projektu, v rámci kterého budeme poskytovat zájemcům takzvanou delfinoterapii. Vybraným pacientům pak budou terapie poskytnuty zcela zdarma,“ říká pořadatel.

Odborníci se přesto shodují na tom, že zmiňované terapeutické plavání s delfíny je postavené značně „na vodě“. Může to být sice příjemný zážitek, ale ani při dlouhodobé terapii nebyly prokázány o nic větší účinky než u jiných zvířat, například psů či koní. David Nejedlo soudí, že jde pouze o masivní reklamu zneužívající atraktivitu velkých mořských živočichů a útočící na lidské city, jež se zaštiťuje velmi spornou „pomocí“ handicapovaným lidem. Naopak existuje řada chorob, jimiž by se delfíni od lidí mohli nakazit, což lze v době tří měsíců očekávat.

Iniciátoři petiční akce na svém webu píší: „Pořadatel nabízí sedm minut,terapeutického‘ plavání s delfínem. Za tu dobu se (například autistické) dítě nestačí ani rozkoukat, maximálně si delfína jednou dvakrát pohladí.

Terapeutický efekt takového zážitku je nulový.“ Nulový by ale nebyl zisk provozovatele. Za sedmiminutové plavání si chtěl účtovat 1700 korun.

Hrozba nepominula Organizátor si během května stěžoval na negativní kampaň odpůrců a zájmových skupin z řad „přátel přírody“. Právě jim dával za vinu, že místo konání akce i její původní termín se přesouvaly. A šermování se slovíčky probíhá i nyní. Městská část Praha-Libuš zahájila správní řízení, protože podle starosty Jiřího Koubka je stan, který má být druhou největší stavbou svého druhu v Evropě, postaven načerno. Artur Kaiser však nařčení odmítá s tím, že se nejedná o bazén, ale o vodní scénu. A v tom má být právní rozdíl.

Problematický je nejen omezený pohyb mořských savců, ale i jejich letecký transport.

Svaz českých ochránců přírody proto kvitoval rozhodnutí Agentury ochrany životního prostředí, která spolu s veterinární správou nedala ministerstvu životního prostředí doporučení pro povolení převozu delfínů do Česka. Svaz českých ochránců přírody má přesto vážné podezření, že se akce navzdory absenci povolení nakonec uskuteční. „Případné porušení všech těchto zákonů a zaplacení příslušných pokut v maximální výši se organizátorům zřejmě finančně vyplatí. Ve chvíli, kdy letadlo s pašovanými delfíny v Praze přistane, nebudou v České republice jiné prostory, kam případně státem zabavené delfíny umístit, než právě prostory vybudované organizátory akce. Zabránit nelegální, neetické, nicméně komerčně velmi lukrativní produkci pak bude zřejmě nemožné,“ uvádí svaz.

Bez zajímavosti přitom není, že v pražské zoologické zahradě se o vybudování delfinária několikrát vážně uvažovalo. A to jak za éry Zdeňka Veselovského, tak za současného šéfa Miroslava Bobka. Oba nicméně dospěli k názoru, že vybudovat delfinárium, které by mělo vydržet 20 až 30 let, by bylo pro ekonomiku zahrady zničující. Delfín je společenský tvor, bylo by nutné jej chovat ve skupině několika jedinců a pro početnější skupiny náklady vzrůstají. Navíc požadavky na chov delfínů se neustále zpřísňují. Bylo by třeba životní prostor naddimenzovat, aby v budoucnu delfinárium nemuselo být předčasně uzavřeno. Zázemí s technologií na produkci a čištění tak obrovského objemu vody se podobá malé chemičce (v Norimberku například sahá čisticí zařízení až do dvanáctimetrové hloubky). Vybudovat v pražské zoo delfináochrana rium by znamenalo investice zhruba na úrovni 800 milionů korun. A tím se účty neuzavírají – delfinárium vyžaduje další provozní náklady, které se promítají do ceny vstupenek.

„Vědět, že nemůžu mít všechno, je znakem dospělosti. A pražská zoo ve svých dvaaosmdesáti již dospělá je,“ uvedl Bobek na konci své ekonomické rozvahy. A podobně se na existenci delfinárií koukají i jinde v Evropě. Deklarace práv kytovců Ani jinde v Evropě se cirkusy s delfíny netěší oblibě. Ještě na počátku sedmdesátých let bylo ve Velké Británii podle statistik 36 putovních delfíních show a delfinárií, poslední bylo zavřeno v roce 1993. Na základě tlaku neziskových organizací bylo nedávno zavřeno delfinárium v tureckém Hisarönü. V Německu z původních devíti delfinárií zůstala otevřená pouze dvě – v Norimberku a Duisburgu. U sousedů se naposledy podařilo zavřít delfinárium v Münsteru v roce 2012. Podle iniciátorů akce přitom vždy rozhoduje přístup obyvatel ve městech, kde se delfíní show konaly.

Zvýšit povědomí o zacházení s delfíny pomohl například dokumentární film The Cove (Zátoka), který vyhrál Oscara ve své kategorii v roce 2010. Snímek díky speciálním technologiím a skrytým kamerám odhaluje zákulisí lovu delfínů v japonské zátoce Taji a brutální zacházení s nimi. Právě odsud putují také delfíni do cirkusových show východní Evropy. Do kampaně proti delfináriím se zapojily významné osobnosti, jako je světoznámý podmořský fotograf Eric Cheng či bývalý cvičitel delfínů Richard O'Barry. Právě on kdysi v americké televizi uváděl seriál o delfínech. V okamžiku, kdy před jeho očima spáchal jeden z mořských savců sebevraždu, se však bez váhání postavil na druhou stranu. Od té doby je rezolutně proti držení těchto zvířat v zajetí bez ohledu na moderní pojetí akvárií. Ostatně v norimberské zoo mají delfíni k dispozici přírodní lagunu s téměř 5,5 milionu litry mořské vody, přesto tam dochází k tragickým úmrtím. V loňském roce tam zahynula samice Daisy a její nenarozené mládě. V roce 1998 tam zase mládě přeskočilo bariéru, aby se mohlo nadýchat vzduchu. Jeho matka v šoku skočila za ním a zemřela obě zvířata. Přitom aby delfín mohl plavat alespoň minutu, potřebuje dráhu minimálně 850 metrů dlouhou. A tu nesplňuje ani jedno ze současných německých delfinárií.

Podle slov mnoha vědců by delfíni vůbec ve městech neměli žít a mělo by se s nimi zacházet adekvátně jejich inteligenci a nátuře. A ty lidstvo zkoumá již několik století.

Před rokem se v kanadském Vancouveru uspořádala konferenci organizace American Association for the Advancement of Science (AAAS), kde se setkali ochránci přírody, zvířecí behavioralisté a filozofové. Vědci na konferenci zákonodárcům doporučili, aby kytovcům přiznali práva a byla sepsána deklarace (Declaration of Rights for Cetaceans). Ta by fakticky měla znamenat konec velrybaření a používání těchto druhů v zajetí pro showbyznys. Někde se tak děje i bez deklarace. Například němečtí poslanci ze Strany zelených nyní naléhají na ministerstvo zemědělství, aby chov delfínů v zemi zcela zakázalo. Boom delfinária v posledních letech zažívají naopak v zemích východní Evropy, jako je třeba Ukrajina, odkud měli pocházet také „pražští“ delfíní nešťastníci.

Lipno jako riviéra Paradoxně ve stejnou dobu, kdy se začaly objevovat první pochybnosti o pražském delfíním projektu, se rozpoutala jiná diskuse, tentokráte nad výstavbou největší tuzemské vodní zoo. Jejími hlavními aktéry mají být – jak jinak – delfíni. Iniciátorem stavby českého delfinária je jihočeský podnikatel Libor Hrubý, ředitel táborské Zoo Větrovy. Se stavbou, která má denně pojmout až 1500 návštěvníků, developeři nejdříve neuspěli v pětitisícové Bechyni, nakonec se jim ale podařilo najít alternativu a stavba má vyrůst ve Frymburku u vodní nádrže Lipno. Z té se také bude odebírat a složitě upravovat voda pro delfíny.

Frymburští zastupitelé na rozdíl od Bechyně projekt jednomyslně schválili. Starosta Oto Řezáč záměr vysloveně uvítal. „Považuji projekt za přínos jak v rozšíření nabídky pracovních míst, tak volnočasových aktivit. Nenašli jsme nic, co by budilo obavy, že budeme muset investovat veřejné prostředky, a všechny ostatní otázky jsou rizikem podnikatele,“ tvrdí starosta. Ve Frymburku je dvanáctiprocentní nezaměstnanost a podle Řezáče je jakákoli nová příležitost pro místní vítána. Pozemky developerům poskytnou majitelé místního Wellness hotelu Frymburk. Na Lipno by se tak brzy nemělo jezdit jen za surfingem, koupáním či turistikou, ale i za delfíny a dalšími mořskými „exoty“. „Ještě jednáme o vybudování legoparku, který by byl na stejném pozemku jako aquazoo. Snažíme se do Frymburku přitáhnout další lidi, a to i ze zahraničí,“ dodal Luděk Křemen, předseda představenstva a ředitel frymburského wellness hotelu.

Proti „jihočeským“ delfínům se ozvali zelení či organizace Jihočeské matky. Podle nich se velká kopulová budova o rozměrech 90 krát 35 metrů do šumavského podhůří nehodí a stavba pouze dále poškodí ráz zdejší krajiny. Projekt delfinária považují za nešetrný, megalomanský a učebnicový příklad tvrdého bezohledného byznysu. Důvodem stavby je naopak podle developerů „nutnost ochrany životního prostředí a záchrany delfínů před jejich vyhubením“. Proto se také budoucí projekt honosí názvem Environmentální centrum Aquazoo, v němž je již nyní jako lákadlo zdůrazňována možnost zaplavat si s delfíny a nechybí ani příslib delfinoterapie. Stavba má podle hrubých odhadů vyjít na 200 milionů korun, investory mají být dvě zahraniční společnosti. V sezoně má zaměstnat kolem stovky lidí, na konci roku 2014 by měl začít zkušební provoz. Delfíni nebudou pocházet z volné přírody, ale z chovné stanice. Zblblí marketingem Delfíní show v Praze ukázala, že Češi jsou ochotni koupit lístky na exotické představení, byť jakkoli kontroverzní. Plakát s roztomilými mořskými savci s příslibem show na lidi působí tak magicky, že nestojí o zjišťování více informací o legálnosti, pozadí ani smyslu takového projektu. A velká část veřejnosti si dokonce negativní dopady těchto akcí evidentně ani nepřipouští. „Jsme národ suchozemců.

Ve většině z nás vězí nenaplněná touha po moři. K tomu se přidává fenomén dnešní zrychlené doby, kdy nemáme většinou čas přemýšlet o smyslu svého jednotlivého konání a máme pak tendenci přejímat povrchní většinová klišé generovaná marketingovými profesionály najatými na prodej produktů. Takovým produktem je i delfíní show v Praze,“ říká ředitel liberecké zoo David Nejedlo.

Jde pouze o masivní reklamu zneužívající atraktivitu velkých mořských živočichů, jež se zaštiťuje velmi spornou pomocí handicapovaným lidem.

O autorovi| Jan Svatoš • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče