Zpátky do srabu

29. září 2014, 00:00 - PAVEL PÁRAL
29. září 2014, 00:00

Státní platy předstihnou růst mezd v podnikatelském sektoru a opět se stanou destabilizačním faktorem veřejných financí

Na stole leží první rozpočet naší nové levicové vlády a asi nikoho moc nepřekvapil.

Představy, jak čestný Vinnetou a Old Shatterhand vlítnou do politiky, zatočí s tou bandou zkorumpovaných modrých a jinak barevných tváří a nad zemí pod horou Říp vyjde slunce a všeobecný blahobyt se rozlije krajinou plnou poletujících pečených holubů, se prostě rozplynuly. Desítky a stovky miliard dosud údajně surově kradené ze státní kasy se v rozpočtu na rok 2015 nějak najít nedaří a ani na státních zakázkách se evidentně nijak viditelně neušetřilo.

Rozpočet je postaven na letošním výrazně vyšším než očekávaném růstu příjmů. Jeho příčiny lze přitom hledat především v tom, že ekonomika prostě prošla dnem recese a začala se zcela přirozeně zvedat v posledním kvartále loňského roku, kdy po této vládě ještě nebylo vidu ani slechu. A své jistě odvedla i Česká národní banka intervencí, kterou současný premiér hezky po neználkovsku ztrhal a rozcupoval. Nicméně přiznejme, že ministr financí Andrej Babiš krok ČNB pochopil a přivítal, byť o jeho přínosech při sestavování rozpočtu taktně pomlčel.

KDE JSOU TY PENÍZE?

A přestože ony zázračné rozpočtové rezervy objeveny nebyly, na výdajové straně rozpočtu se vracíme do doby socialismu s lidskou tváří. Tehdy byl současný premiér pouhým ministrem financí a spolu se svým prvním šéfem Vladimírem Špidlou nejprve usoudil, že „zdroje jsou“, zatímco s tím posledním, že „státní dluhy se platit nemusejí“. Všichni dohromady dělali gigantické deficity při růstu ekonomiky o čtyři až šest procent a za zvyšování rozpočtových příjmů o 50 či 60 miliard korun ročně.

Letos, kdy růst určitě přesáhne dvě procenta, dosáhne deficit nějakých 80 až 90 miliard. Na rok příští, když ekonomika zrychlí minimálně na ministerstvem financí prognózovaných 2,5 procenta, se plánuje stomiliardový deficit, tedy o deset miliard korun vyšší než letos. To, co ekonomika vyprodukuje navíc, bude beze zbytku projedeno a na snížení schodku nepůjde vůbec nic. A to si premiér Bohuslav Sobotka ve svém komentáři k rozpočtu dovoluje charakterizovat toto dílko jako projev zodpovědnosti!

A protože se nemůže toho rozdávání dočkat a úplně se mu z toho třesou ruce, nechá navýšit platy státních zaměstnanců už od listopadu, místo až od ledna. Andrej Babiš pak tenhle předvolební dáreček hájí tím, že chtěl udělat lidem před Vánoci radost. To se mu určitě povedlo. Zejména u těch, kteří už delší čas chápou, že státní dluhy se splácet musejí a tím, na koho to padne, jsou oni a jejich děti.

Jistě je v pořádku, když se po hubených letech vrací stát k investicím do infrastruktury.

Nicméně nelze jedovatě nepřipomenout, že ty investice kvůli personálnímu armageddonu na ŘSD nikdo už více než dva roky nepřipravuje a situace se za dobu působení této vlády oproti dřívějšku rozhodně spíše zhoršila, než zlepšila.

ZRŮDNÝ ARGUMENT Návrat do první poloviny minulé dekády však ve vládních investicích nespočívá.

Ten příběh je o tom, že tato vláda destruuje úsporná opatření Petra Nečase, díky nimž má nyní při sestavování rozpočtu velmi snadnou úlohu při držení deficitu v bezpečném pásmu pod třemi procenty HDP. Zmíněný růst mezd ve státním sektoru bude stát příští rok šest miliard korun. Argument, že současná hodná vláda jen vrací státním zaměstnancům to, co jim ukradl Miroslav Kalousek, když zmrazil objem mezd, je naprosto zrůdný. Je projevem neznalosti složeného úročení či představy, že státní zaměstnanec je tvor, jehož se vývoj ekonomiky v zemi vůbec, ale vůbec netýká.

Nyní státní platy opět předstihnou růst mezd v podnikatelském sektoru a znovu se stanou destabilizačním faktorem veřejných financí. Jde o druhou nejvyšší výdajovou položku rozpočtu. Úplně stejné je to s navyšováním plateb za státní pojištěnce a dalšími socialistickými gesty.

Při pokračování této politiky v dalších letech je zcela zjevné, že na konci mandátu této vlády bude opět velmi složité udržet deficit rozpočtu pod třemi procenty HDP i při vysokém ekonomickém růstu. Natož aby se stav veřejných financí blížil požadavkům fiskálního paktu, k němuž se tato vláda hlásí plnými ústy. A další vláda bude muset zase ošklivě a bolestivě škrtat.

O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče