Zoufalý konec revoluce

10. prosince 2012, 00:00 - Štěpán Macháček
10. prosince 2012, 00:00

Vzbouřená atmosféra a nedostatek společenské shody kazí završení přechodu země k demokratickému zřízení

Egyptský prezident Muhammad Mursí stejně jako většina muslimů pravidelně chodí na velkou páteční modlitbu do mešity poblíž domova. Předminulý pátek se ale během modlení cítil dost nepohodlně. V mešitě nedaleko jeho vily v Nové Káhiře, obrovském novém městě v poušti asi 25 kilometrů vzdušnou čarou od centra staré Káhiry, někteří věřící během modlitby povstali a začali proti němu skandovat protestní hesla. Islámský duchovní, který zrovna pronášel náboženské kázání, je nakonec uklidnil a sám prezident začal před souvěrci obhajovat své kontroverzní kroky. Přístup je to bezpochyby hodný uznání. Při odchodu z mešity k němu však dolehlo nespokojené skandování znovu. Možnost vyplout ze šlamastyky Incident zapadá do událostí posledních bezmála tří týdnů, po které se v ulicích egyptských měst střídají demonstrace odpůrců a stoupenců prezidenta Mursího. Hněv opozice, ale i mnohých z těch, kteří donedávna Mursího podporovali, nejdříve vyvolal prezidentský dekret nazvaný ústavní deklarace.

Jeho hlavním bodem je imunita veškerých prezidentových rozhodnutí před soudní mocí. Ústavní soud pak ztratil možnost rozpustit dosud funkční horní komoru parlamentu, a především zrušit ústavodárnou radu, jejímž úkolem bylo sepsat novou ústavu země. A rozpuštění rady skutečně akutně hrozilo, protože se blížil termín, kdy měl ústavní soud v této věci rozhodnout. Stočlenná rada totiž byla sestavena dolní komorou parlamentu, rozpuštěnou ústavním soudem na jaře kvůli porušení volebního zákona během parlamentních voleb. Prezident svým dekretem efektivně vychýlil rovnováhu mezi třemi pilíři moci, soudy odstavil a svá rozhodnutí učinil nekontrolovatelnými. Alespoň tedy po dobu do přijetí nové ústavy a nových parlamentních voleb, jak se v dekretu uvádí.

Dekret také poskytl ústavodárné radě na dokončení nové ústavy lhůtu dalších dvou měsíců. K velkému překvapení ale na úsvitu posledního listopadového dne, týden po vyhlášení dekretu, členové rady s kruhy pod očima vítězně odhlasovali konečný text nové egyptské ústavy a předali ho prezidentovi.

Proč najednou takový spěch, když si ústavodárci pořád stěžovali na nedostatečnou lhůtu k dokončení? Pro Mursího to byla elegantní možnost, jak vyplout ze šlamastyky, a svůj kontroverzní dekret tak přivést co nejdříve ke konci. Zrušit ho totiž mohl těžko, to by jako prezident skončil, trvání dekretu by ale stále více podkopávalo jeho popularitu a popularitu Muslimského bratrstva, za které byl Muhammad Mursí prezidentem zvolen.

Nebezpečné slovíčkaření Egypťané půjdou 15. prosince k volebním urnám, aby řekli „ano“ nové ústavě. Za její ukvapené dokončení ale zaplatí vysokou cenu: návrh je uspěchaný a skrývá se v něm spousta chyb, které budou způsobovat nemalé problémy. To tvrdí právní experti. Opozice zase varuje, že ústava nedostatečně chrání svobodu slova, svobodu vyznání, lidská práva nebo práva žen. Po celou dobu sepisování ústavy vyjadřovali ne-islamističtí členové rady výhrady k tomu, že jejich návrhy většinoví islamisté z Muslimského bratrstva a salafistických skupin neberou vážně. V posledních týdnech proto velká část ne-islamistů, konkrétně zástupců liberálních a levicových proudů, křesťanské menšiny nebo novinářů, radu opustila a o definitivním návrhu nové ústavy hlasovali v radě prakticky už jen islamisté.

Znamená to, že ústava předložená k referendu bude islamistická?

Ani přes uvedené okolnosti jejího vzniku tomu tak nebude. Nebude ale odpovídat ani požadavkům liberálů, aby se širokými zárukami individuálních svobod přiblížila ústavám západoevropských demokracií. Ještě před měsícem demonstrovali na káhirském náměstí Tahrír vousatí islamističtí salafisté za to, aby byla v ústavě více zdůrazněna role islámského práva šaría. Nakonec zůstal druhý článek v podobě, v jaké ho obsahovala předchozí ústava z roku 1971 a který říká, že „principy islámského práva jsou hlavním zdrojem zákonodárství“. Radikálnější islamisté přitom požadovali, aby bylo vypuštěno slovo „principy“ a aby se zdrojem zákonů v Egyptě staly přímo písemné prameny islámského práva. Zdánlivé slovíčkaření je v tomto případě zásadní: zákonodárci se mohou nadále islámským právem jen inspirovat a přijímat zákony tak, aby nebyly v přímém rozporu se šaríou. Podle jiného článku nové ústavy má být ve věcech islámského práva konzultován al-Azhar, hlavní a umírněné teologické centrum sunnitského světa.

Diletantský postup Návrh ústavy nově stanovuje, že křesťané a židé se řídí ve věcech rodinných a náboženských vlastními zákony. V tomto a dalších několika bodech pokračuje nová ústava v duchu těch předchozích a diskriminuje všechny, kdo se nehlásí k jednomu ze tří uvedených náboženství. V tomto smyslu se ústava ani nepřibližuje evropskému pojetí svobody vyznání, ale v muslimské společnosti se to ani nedalo očekávat. Ženské organizace zase protestovaly proti nedostatečné ochraně práv žen. Konečný návrh ústavy je ostatně vůbec nezmiňuje, ústavodárci to obhajují existencí článku, který stanovuje rovnost všech občanů bez rozdílu. V oblasti fungování demokratických institucí je důležité, že z neomezeného funkčního období prezidenta v předchozí ústavě se stala maximálně dvě čtyřletá období.

Nová ústava také znemožňuje zastávání politických funkcí funkcionáři bývalé vládnoucí Mubárakovy strany NDP.

Nová, demokratická ústava Egypta nezakládá islámskou teokracii. Naopak skýtá záruky demokratického fungování státu a jeho institucí. Ke cti snah o demokratizaci politických procesů dodejme, že veškerá jednání ústavodárné rady mohli Egypťané sledovat v přímém televizním přenosu. Původní plán revolucionářů byl, aby tehdejší Nejvyšší vojenská rada sestavila komisi za účelem sepsání ústavy a až po jejím dokončení by se konaly volby. Muslimské bratrstvo ale vědělo, že čím dřív volby budou, tím větší šanci na úspěch má, a pokud by ústavodárnou radu sestavil až nový parlament, bude mít bratrstvo na podobě nové ústavy lví podíl. A tak se i stalo. Revolucionáři se s tímto vývojem dodnes nesmířili a Muhammad al-Baradei označuje postup Muslimského bratrstva a Nejvyšší vojenské rady za absolutně diletantský. Ústavodárnou radu nakonec jmenoval parlament ovládaný islamisty.

Protesty proti Mursího dekretu teď přibraly novou agendu, nespokojenost s konečným textem nové ústavy. Má ale liberální opozice šanci vývoj směřující k přijetí ústavy referendem zvrátit? A bylo by to vůbec ku prospěchu Egypta? Roztříštění liberálové, zahrnující levicové i pravicové ne-islamistické strany, se konečně začali politicky sjednocovat pod vedením tří známých osobností: nositele Nobelovy ceny Muhammada al-Baradeie, bývalého šéfa Ligy arabských států Amra Músy a nespěšného prezidentského kandidáta Hamdína as-Sabbáhího. Podporuje je sice intelektuální část egyptské společnosti, křesťané a do značné míry městské obyvatelstvo, přesto nepředstavují v Egyptě jako celku hlavní politický proud. Tím je v současnosti konzervativní Muslimské bratrstvo a jeho Strana svobody a spravedlnosti, podporovaná salafistickými uskupeními.

Kvalita obtížného přechodného procesu utrpěla horlivostí Muslimského bratrstva urvat z právě pečeného koláče co největší kus. Radost mnoha Egypťanů z revolučního období se tak vytratila a časté výroky o tom, že Muslimští bratři ukradli egyptskou revoluci, se s odstupem času zdají jako trefné. Mohlo to být mnohem lepší, není to ale ztracené. Pokud bude nová, byť trochu aušusová ústava funkční, bude to dobrý základ, na kterém půjde něco trvalejšího postavit.

Nová ústava Egypta skýtá záruky demokratického fungování státu a jeho institucí, z našeho evropského pohledu ale nedostatečně chrání lidské svobody

O autorovi| Štěpán Macháček, spolupracovník redakce, Káhira

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče