Změna nebo obstrukce?

14. dubna 2014, 00:00 - Tomáš Pergler
14. dubna 2014, 00:00

Zpětným omezením finančních náhrad církvím by Česko ztratilo pověst právního státu, říká odborník na církevní restituce

Jen málo právníků může v profesním životě projít takovou zkušeností jako advokát a pedagog Jakub Kříž. Uplynulá léta spojil s přípravou a posléze i aplikováním zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

Původně chystal tuto normu na ministerstvu kultury, později zastupoval církve v expertních komisích a nyní pomáhá církevní klientele v restitučních řízeních.

* Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi je účinný zhruba rok a čtvrt. Jak s odstupem hodnotíte svoje pomyslné právnické dítko?

Je pravda, že v určité fázi jsem zákonu vtiskl některé rysy a podílel se na jeho přípravě, ale hovořit o dítku by bylo příliš nafoukané. Na zákonu pracovalo mnoho lidí. A ještě více o jeho přijetí usilovalo. Vždyť tahanice kolem něj trvaly dvacet let. A jak zákon hodnotím? Svého účelu dosáhl, a to je to podstatné. Přinesl civilizované vyrovnání s totalitní minulostí. A také dal církvím finanční nezávislost na státu. Z jejich strany to byl a stále je krok do neznáma. Po staletích finanční provázanosti se státní mocí se rozhodly žít zcela ze svého. Paradoxem je, že oponenti zákona, kterým vadí příliš vysoké finanční náhrady, touží po obnovení státního financování církví.

* Norma prošla zatěžkávací zkouškou u Ústavního soudu a zatím odolává politickým pokusům o revizi. Vládní ČSSD stále vysílá požadavky hlavně na zrušení inflační doložky nebo zdanění finančních náhrad. Co by schválení takových návrhů pro církve znamenalo?

Nejhorší následky by měla tato opatření pro stát. Jednoduše by přestal být právním státem. Obě opatření by nebyla ničím jiným než skrytou formou zpětného snížení finanční náhrady. Zpětnou účinnost zákona přitom zakazoval již obecný zákoník občanský z roku 1811. Finanční náhrada zkrátka není nějaké beneficium ze strany státu jako třeba státní příspěvek u stavebního spoření nebo dotace pěstitelům řepky. Jedná se o kompenzaci za majetkové křivdy z období komunistické totality. Její jednostranná dodatečná modifikace by byla jednoduše novou křivdou. Následky v ekonomické stabilitě církví by byly v krátkodobém horizontu dramatické.

* Vydávání majetku je pomalé, úřady v mnoha případech překročily šestiměsíční lhůty pro posouzení žádostí. Poslanci ČSSD navrhují, aby se doba pro vyřizování zdvojnásobila…

Já to vnímám jako další obstrukční taktiku. Podmínky vydání jsou stanovené zákonem a na nich žádná lhůta nic nezmění. Stát je evidentně v silnějším postavení než církve. Nerozumím tedy, proč by se právě jemu měly lhůty prodlužovat. Podle mého názoru by v takovém případě bylo nezbytné znovu otevřít lhůty pro uplatnění výzev, aby byla zachována rovnováha mezi právy oprávněných a povinných osob.

* Jak vnímáte spory Lesů ČR a římskokatolických diecézí o lesní hospodářské plány, které se státní podnik zdráhal vydat spolu s pozemky?

V celkovém kontextu restitučního procesu se jedná o jednu z mnoha dílčích epizod. Jestliže je lesní hospodářský plán příslušenstvím pozemku, pak má být vydán.

* Předpokládáte, že může dojít k tomu, čím strašili odpůrci restitucí, tedy k takzvanému prolomení restituční hranice z 25. února 1948?

To odmítl již Ústavní soud. Zákon jednoznačně stanoví, že zmírňuje jen majetkové křivdy z rozhodného období, a to začíná 25. února 1948. Bohužel odpůrci zákona nakládají arbitrárně s pojmy a snaží se například vytvořit mylný dojem, že církve o majetek přišly již před Únorem. To je povětšinou nesmysl.

* Už nyní je zjevné, že mnoho restitučních výzev nakonec skončí u soudů. Troufl byste si odhadnout, jaké procento to bude?

To si odhadnout netroufám. Některé povinné osoby se výzvami prakticky nezabývají a zaujímají postoj „nic nevydáme, jestli něco chcete, zažalujte si nás“. U zemědělských nemovitostí je určitou výhodou správní řízení před Státním pozemkovým úřadem. Ten ještě může napravit chyby povinných osob. Pokud tak ale neučiní, nezbude církvím než žaloby podat. Vždyť členové jejich statutárních orgánů mají od Nového roku povinnost péče řádného hospodáře, a musí tedy ze zákona učinit maximum pro to, aby stát majetek vydal. Z konkrétních případů budou mimořádně zajímavé ty, kde povinné osoby využívají či zneužívají argumentaci Benešovými dekrety. A také bude zajímavé sledovat, zda ve vztahu k církvím budou soudy stejně velkorysé jako ve vztahu k jiným restituentům.

O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče