Zlý sen českých brokerů

12. listopadu 2012, 00:00 - Petra Pelantová
12. listopadu 2012, 00:00

Na soudech přibývají žaloby drobných burzovních investorů. V jednom případě už klient vůbec poprvé uspěl s nárokem na uhrazení škody

Pan Pavel si začátkem roku 2009 koupil devět tisíc kusů akcií FirstFed Financial Corporation. Zaplatil 1,65 dolaru za jednu akcii. V Česku téměř neznámou společnost FirstFed ovšem smetla americká hypoteční krize, a když Pavel své akcie v březnu téhož roku prodával, dostal za kus pouhých 19 centů. Přišel skoro o celou vloženou částku. S investováním neměl žádné zkušenosti, přesto mu jeho poradce dopomohl k vysoce rizikové investici, kterou nákup akcií FirstFed bezpochyby byl.

Pavlova investorská prvotina se dostala před soud. Městský soud v Praze v polovině září konstatoval, že firma, jež investici zprostředkovala, nejednala s odbornou péčí, kterou jí ukládá zákon. Přestože složitá právní bitva není ještě u konce, dá se mluvit o zásadním průlomu. Vůbec poprvé totiž v Česku soud rozhodl, že klient dostane náhradu škody za porušení odborné péče.

Pan Pavel nechce zveřejnit své celé jméno. Týdeník Euro má však k dispozici rozsudek. A soudce Radim Novotný, který měl kauzu na starost, upozorňuje, že u soudu jsou desítky podobných žalob.

Velká jména Tisíce drobných českých investorů přicházejí na českém kapitálovém trhu každý rok o statisícové částky. A stále častěji jsou za tím nekalé praktiky některých obchodníků s cennými papíry či jejich investičních zprostředkovatelů. Počet stížností na brokery roste a Česká národní banka (ČNB) v kontrolách přitvrzuje. Během posledního roku začaly navíc přibývat žaloby klientů, kteří se domáhají náhrady škody za to, že přišli o investované peníze. Jen u Městského soudu v Praze je v současné době pětatřicet žalob. První byla podána loni. Dalších sedm žalob řeší brněnský městský soud.

Hned čtyřem žalobám čelí například společnost BH Securities, která patří k největším hráčům na českém trhu nebankovních obchodníků s cennými papíry. „Zákazník si na základě vlastního uvážení podal pokyny k obchodním transakcím, BHS je dle jeho instrukcí realizovala a zákazník si nyní stěžuje, že transakce nebyly úspěšné,“ říká člen představenstva BH Securities Jiří Jaroš. Bojovat u soudu však budou muset i další velká jména jako například společnost Colosseum, Cyrrus nebo Atlantik FT. „O těchto žalobách víme. Myslíme si, že v drtivé většině nemají šanci na úspěch. Nemáme ale přístup k detailům, takže těžko soudit. Každý z obchodníků si to řeší sám,“ konstatoval šéf České asociace obchodníků s cennými papíry Jan Hart.

Těžké dokazování Přestože ČNB zpřísňuje kontroly, neváhá rozdávat milionové pokuty (viz str. 25) a snaží se zpřesňovat pravidla pro obchodování s cennými papíry, poškozeným klientům to peníze zpět nevrátí. Pro náhradu škody musejí k soudu. V některých případech mají klienti velkou šanci na úspěch. Soudci totiž budou rozhodovat také o kauzách, které už v minulosti řešila právě centrální banka a u nichž konstatovala pochybení. To je i případ zmiňovaného nákupu akcií společnosti FirstFed. ČNB už v lednu 2011 rozhodla, že v této kauze došlo k porušení odborné péče. Právě o konstatování centrální banky potom soudce opřel svoje rozhodnutí, že Pavlovi náleží náhrada škody ve výši 13,5 tisíce dolarů.

Spor mezi Pavlem a obchodníkem bude ještě projednávat Vrchní soud v Praze. Každopádně je to ostře sledovaný případ, který děsí nejednoho makléře. „Jestliže soud už jednou řekne, že určité chování je protiprávní, u podobných kauz lze čekat stejné rozsudky,“ domnívá se Jan Dědič, advokát z kanceláře Kocián, Šolc, Balaštík a současně předseda rozkladové komise České národní banky, na kterou se obchodníci odvolávají, pokud jim centrální banka udělí pokutu.

Mnohdy ale zklamané investory čekají soudní tahanice s nejistým koncem. Hlavně proto, že pochybení obchodníka musejí prokázat oni z pozice klientů. A to hraje proti nim. „Těmto soudním sporům by určitě pomohlo, pokud by platilo obrácené důkazní břemeno, tedy že by obchodníci museli dokazovat, že dodrželi odbornou péči,“ domnívá se Dědič, který patří k uznávaným expertům v oboru práva kapitálového trhu. Pravidlo obráceného důkazního břemene se dodržuje například v právu obchodních společností, kdy statutární orgán musí v případě soudního sporu dokazovat, že nepochybil.

Znalec z oboru Drobným investorům, kteří přišli o své peníze, se od loňska snaží pomáhat společnost KLV Consulting. Její šéf Pavel Kočalka je mezi obchodníky známé jméno. V minulosti pracoval pro Capital Partners, což je firma, která v roce 2010 dostala od ČNB rekordní pokutu ve výši dvaceti milionů korun za nadměrné obchodování. Společnost následně ukončila činnost obchodníka s cennými papíry a nyní vystupuje pod názvem CLMT.

Kočalka velmi dobře ví, jak celý byznys funguje. V tomto směru může klientům v boji proti nefér praktikám jiných brokerů pomoci. Obchodníci s cennými papíry si stěžují na Kočalkovo agresivní jednání, když žádá pro své klienty náhradu škody. Prý se jen snaží od klientů získat poslední peníze. Kočalka to odmítá. Za své služby si sice účtuje slušnou odměnu, jenže pravdou je, že některé klienty se mu daří úspěšně hájit. Právě Kočalka pomáhal klientovi, který svou stížností u ČNB odstartoval kontrolu ve společnosti Colosseum. A centrální banka následně rozhodla, že firma pochybila, a minulý měsíc jí udělila šestimilionovou pokutu. V jedné transakci z roku 2009 prý klient uhradil na provizích za provedené obchody 4,7 milionu korun, tedy 52 procent investovaných prostředků. ČNB proto rozhodla, že společnost nejednala v nejlepším zájmu zákazníka. Colosseum s pokutou nesouhlasí, na řadě je nyní soud.

Lajdáctví, nebo záměr?

Obchodníci pečlivě sledují, jak to s žalobami nakonec dopadne. Vedle ne zrovna příznivého vývoje na finančních trzích nebo přísnější regulace mají na krku další velkou zátěž, se kterou se musejí potýkat. A dopadá to na všechny, ačkoli nefér praktiky jdou na vrub jen několika hříšníků. Pošramocená pověst zasahuje celý trh.

Zajímavé je, jak až nápadně často se makléři vymlouvají na chybějící záznamy komunikace s klienty. Kontroloři z ČNB by o tom mohli vyprávět. Přitom pořizovat záznamy ukládá obchodníkům zákon. Jedině tato dokumentace prokáže, zda byl zákazník dostatečně poučen a zda firma dodržela odbornou péči. Bez záZná znamů ale zároveň nelze dokázat, že obchodník udělal chybu. Přitom se dá jen těžko určit, zda je obchodník jen lajdák a nearchivuje, anebo záznamy záměrně nepořizuje, aby mu nikdo nemohl nic prokázat. U soudu o náhradu škody pak mohou chybějící záznamy znamenat pouze přitěžující okolnost, rozhodně to nemůže sloužit jako důkaz, že došlo k porušení zákona a vznikla tím škoda.

Jediné, co by obchodníky donutilo archivovat komunikaci s klientem, by byla povinnost prokazovat dodržení odborné péče z jejich strany. Brokerům se ale Dědičova idea příliš nezamlouvá. „Je to sice zajímavá myšlenka, pro klienty by se tím situace zjednodušila, je ale otázkou, zda by nedocházelo ke zneužívání,“ namítl Jan Hart coby šéf asociace obchodníků. (Ne)odborná péče Zákon o podnikání na kapitálovém trhu říká, že poskytovat služby s odbornou péčí znamená jednat kvalifikovaně, čestně, spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka. Přesnější popis pak obsahují prováděcí vyhlášky ČNB. Podle některých názorů je tento pojem, který tvoří základ fungování obchodníků na kapitálovém trhu, příliš vágně formulován. Jiné hlasy zase tvrdí, že je až příliš svazující. „Ustanovení o odborné péči jsou naprosto nedostatečně definována. Úprava je natolik široká, že umožňuje zahrnout pod tato ustanovení cokoli, co není definováno jinde,“ namítá člen představenstva BH Securities Jiří Jaroš. „Dává to regulatorním orgánům možnost postihovat jakékoli jednání, které nejsou schopny přesně definovat. Na druhé straně to vyvolává u obchodníků velký pocit právní nejistoty, protože nikde není přesně definováno, kde se jedná o správný postup a kde se již jedná o nežádoucí jednání,“ dodává. Podle něj je navíc v současné době pohlíženo na zákazníka jako na téměř nesvéprávnou osobu, která neodpovídá za své jednání. „Z toho pak vznikají situace, že osoba zaslepená vidinou snadného zisku vloží do obchodování veškeré úspory, a přestože dostane od obchodníka upozornění, že se jedná o rizikové operace a že může o všechno přijít, tak obchoduje,“ říká Jaroš.

Kvůli přísnější regulaci i kontrolám se navíc napínají vztahy mezi Českou národní bankou a obchodníky s cennými papíry. Svědčí o tom například nedávná pozvánka společnosti Cyrrus na neformální setkání s novináři, v níž se píše, že zástupci médií zde mohou „prodiskutovat vyostřující se souboj mezi ČNB a tuzemskými obchodníky s cennými papíry“. Na dvou židlích Centrální banka tvrdí, že pojem odborná péče je dostatečně formulován už z dob Komise pro cenné papíry, která v roce 2006 zanikla a která toto ustanovení vytvořila. ČNB ho pouze zpřesňuje prováděcími předpisy. Pikantní je, že formulaci, na kterou si dnes obchodníci stěžují, spoluvytvářel Jan Hart, tedy výkonný ředitel České asociace obchodníků s cennými papíry. V minulosti totiž šéfoval legislativnímu odboru Komise pro cenné papíry. K tvorbě legislativy ale přispěla i jeho partnerka Veronika Hardtová, která se v Komisi podílela na přípravě prováděcích vyhlášek k zákonu o podnikání na kapitálovém trhu. Zejména pak na vyhlášce, která stanoví podrobnější pravidla obezřetného poskytování investičních služeb a podrobnější způsoby jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky. Hart je navíc v současné době jedním z členů už zmíněné rozkladové komise ČNB, která rozhoduje o potvrzení či zrušení trestu, jenž banka udělila obchodníkovi s cennými papíry. Hart nicméně ujišťuje, že je při rozhodování nestranný. Například ve věci pokuty pro člena asociace, které šéfuje, se prý v komisi zdržuje hlasování.

Nejasná definice pojmu odborná péče ovšem není jediný problém, se kterým obchodníci musejí bojovat. Těžkou hlavu mají také kvůli institutu investičních zprostředkovatelů, s nimiž spolupracují v honbě za klienty. Kvůli tomu, že zprostředkovatelé nedodržovali své povinnosti, ukončila s nimi řada obchodníků spolupráci. „Ve své podstatě je tento institut myšlen dobře. V praxi se ale původní záměr zvrtnul a činnost mnoha investičních zprostředkovatelů se stala noční můrou pro celý trh,“ domnívá se šéf společnosti Colosseum Štěpán Pírko. Vznikají a zanikají překotným tempem a je prakticky téměř nemožné je efektivně kontrolovat. Ostatně i guvernér ČNB Miroslav Singer v dopise České asociaci obchodníků s cennými papíry uznal, že zajištění efektivního výkonu dohledu je vzhledem k vysokému počtu těchto zprostředkovatelů, a zejména jako fyzických osob, poměrně náročné. Připomeňme, že pochybení investičního zprostředkovatele sehrálo podle soudu podstatnou roli i v popsaném případě nákupu akcií firmy FirstFed. Za vším hledej krizi Nářky obchodníků nad přemrštěnými pokutami a nad zbytečnými hloubkovými kontrolami však Česká národní banka odmítá. Obchodníci si teď stěžují, že ČNB je na ně mnohem přísnější než na banky. „Dohled nad bankami je v souladu s regulací zaměřen především na obezřetnost podnikání, naproti tomu legislativa v oblasti investičních služeb zahrnuje rovněž podrobnou úpravu jednání se zákazníky, kde může spíše docházet k dílčím selháním. Tomu odpovídá i vyšší počet sankčních správních řízení v případě těchto subjektů kapitálového trhu,“ odmítá kritiku Petra Hájková z odboru komunikace ČNB.

Zatímco v roce 2011 bylo v oblasti úvěrových institucí vedeno jedenáct správních řízení a celkový objem uložených pokut vychází na částku 3,3 milionu korun, v oblasti kapitálového trhu to bylo 45 sankčních správních řízení a pokuty ve výši 22,3 milionu korun. Ještě v roce 2008 přitom ČNB rozdala na kapitálovém trhu sankce v hodnotě pouhých 2,1 milionu korun.

Centrální banka odmítá, že by v minulosti byla vůči obchodníkům výrazně shovívavější.

Faktem ale je, že objem pokut i počet sankčních řízení roste. Může jít o souvislosti s finanční krizí – před jejím vypuknutím si investoři na ztracené peníze tolik nestěžovali.

Udělování pokut však nemusí mít ten správný efekt. Obchodníci inkasují na poplatcích a provizích stovky milionů korun a sankci, byť v řádu několika milionů, tedy relativně snadno splatí. Na jejich budoucí zisky ale mohou mít horší dopad žaloby, které nyní leží na soudech. Tam se totiž hraje o jejich pověst, a ta je k nezaplacení.

Drahé průšvihy

Výše pokut, které ČNB udělila v jednotlivých letech

na základě pravomocného rozhodnutí v oblasti kapitálového trhu (v mil. Kč)

2011 22,3

2010 33,1

2009 16,2

2008 2,1

pramen: ČNB

Tichá dohoda

Jak končí spory řešené v USA před Regulačním

úřadem finančního průmyslu (v %)

Dohoda stran 50

Rozhodnutí rozhodčí 21

komise

Stažení žaloby 12

Mediace 10

Jiná dohoda 7

pramen: FINRA

U Městského soudu v Praze leží pětatřicet žalob. Dalších sedm je v Brně Hraje se o pověst obchodníků, která je pro ně klíčová

Hlavně se dohodnout Finanční krize odhalila nejen díry v kontrole trhů, ale především staronové způsoby, jak se domáhat škod. Propletenec žalob je stejně složitý jako finanční deriváty, které mají na svědomí asi nejvíc „napálených“. Stačí se podívat na výčet probíhajících sporů – malé banky žalují ty velké (BayernLB vs. Goldman Sachs), sdružení spotřebitelů žaluje finanční domy (Consumer Law Center proti Morgan Stanley), nejnověji také australská města uspěla v žalobě proti agentuře Standard & Poor’s, která „tříáčkovým” ratingem nadhodnotila finanční produkty banky ABN Amro. Žaloby klientů vůči nebankovním investičním poradcům jsou ale raritou. Ne že by neexistovaly. Většinou ale končí smírčím řízením. Ve Spojených státech je rozhodující rozhodčí a mediační institucí Regulační úřad finančního průmyslu (FINRA), který loni uzavřel šest tisíc případů. Plných 79 procent z nich končí dohodou – buď obou stran sporu, nebo jednostranným stažením stížnosti. Podíl takto vyřešených kauz přitom každý rok stoupá. Teprve zbylou pětinu rozsekne až arbitráž. I když jde o zdánlivě rychlou cestu, kde se například nemusí řešit příslušnost soudu, rozhodování se může protáhnout. Pokud je třeba, aby se sešla rozhodčí komise, trvá průměrná kauza 16 měsíců. V případě, že FINRA rozhoduje jen na základě písemných stanovisek, vydá rozhodnutí za sedm měsíců. Nejde přitom o levnou záležitost. Složitější spor o 150 tisíc dolarů v náhradách škody, kde je potřeba šesti zasedání komise, vyjde na bezmála deset tisíc dolarů. Náklady se přitom rozdělují napůl mezi obě strany. K tomu je nutné připočítat honoráře za právní zastoupení – před FINRA se pochopitelně nikdo nehájí sám. Na druhou stranu jsou šance na výhru pro podvedené klienty relativně vysoké – loni to bylo 46 procent. Soudě podle statistik FINRA zesílil během posledních dvou let v USA pocit, že investiční poradci nekonají ve prospěch klientů. Nejvíce žalob jde na vrub porušení povinnosti správce a zanedbání smluvních povinností. Technikálie typu nedovoleného obchodování stojí na okraji. I když FINRA provozuje databázi BrokerChecks, kam by se měly dostat jen důvěryhodné firmy, žádnou jistotu dobré rady dát nemůže. Ti, kteří se cítí svým finančním poradcem podvedeni, mají nakonec kromě šance na výhru v arbitráži jedinou, trochu smutnou útěchu – je to vlastně normální. Studie, kterou letos v březnu uveřejnil americký Národní úřad pro ekonomický výzkum, došla k tomu, že většina z poradců nedokáže často rozporuplné představy klientů usměrnit nebo před nimi rovnou zamlčuje rizika. Paradoxně nejhůř jsou na tom lidé, kteří již část svých úspor investují. Takové klienty totiž poradci obvykle tlačí do riskantnějších fondů s vyššími poplatky. l Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz

O autorovi| Petra Pelantová • pelantova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče