Zločin na síti

30. června 2014, 00:00 - Václav Drchal
30. června 2014, 00:00

Soud potrestal jeden z nejrozsáhlejších internetových podvodů. Dva šejdíři za dva roky obrali 598 lidí o více než dva miliony korun

Dříve se podvodník musel podváděnému dívat do očí a leckdy se při obstarávání živobytí docela nadřel. Jenže co bylo, už není. Jednoduchý internetový podvod – vyvěsit na internet inzerát, vyinkasovat předem peníze a zájemci pak místo nabízeného předmětu poslat třeba cihlu – moc času nezabere a zvládne to prakticky každý.

Podle Miroslava Mazánka z policejního oddělení informační kriminality v Praze je paleta metod internetových podvodníků neobyčejně pestrá. Objevily se falešné e-shopy, podvody s čínskými napodobeninami drahé elektroniky, a dokonce i cinknuté dovolené: „Stalo se, že si zahraniční turisté po internetu zaplatili dovolenou, když ale přijeli, našli na domluvené adrese rodinu, která nic nevěděla.“ Internetové podvody jsou podle něj výrazně sezonní záležitost – nejvíc se objevují kolem Vánoc nebo na začátku léta, kdy rodiče kupují dětem dárky za vysvědčení.

Přesná čísla neexistují. Policie sice uvádí, že loni prošetřovala 1740 podvodů spáchaných prostřednictvím internetu, což je oproti roku 2011 dvojnásobný nárůst. Jenže statistiky neodlišují zmíněné „přízemní“ internetové lumpárny od těch sofistikovanějších, jako je třeba plundrování cizích bankovních kont, či naopak od podvodů, kdy internet hraje vyloženě podružnou roli. Každopádně platí, že poškozených je řádově víc než oficiálních případů, protože někteří si z šizení udělali živnost.

Obvodní soud pro Prahu 9 letos v březnu zatím nepravomocně uzavřel jednu z vůbec nejrozsáhlejších takových kauz v Česku. Dva podvodníci – dnes 31letý Michal Kovalda a o rok mladší Jiří Vaňhara – obrali prostřednictvím falešných inzerátů celkem 598 lidí o 2,35 milionu korun. I přes mimořádný rozsah případu už soudce Petr Blažek stihl rozsudek sepsat a nedávno jej rozeslal poškozeným, podívejme se proto, jak takové „přízemní podvádění ve velkém“ vypadá.

Autor tohoto článku trpně přiznává, že i on se nechal napálit. Žádný hněv ani zaujetí však vůči oběma pánům již dávno necítí.

Rakety & kladiva Základní metoda Kovaldy s Vaňharou byla nepřekvapivá a ve všech případech prakticky stejná. V jemných nuancích svého oboru však dosáhli skutečného mistrovství a policii díky tomu dokázali unikat dlouhé dva roky – od února 2010 do února 2012.

Masivně inzerovali na celkem 11 serverech: Aukro.cz, Sbazar.cz, Bazos.cz, Paladix.cz, I-kup.cz, Cyklobazar.cz, Ebum.cz, Hyperinzerce. cz, Inzerát.cz, Mrk.cz, Chytej.cz. Nechali si zaplatit předem a místo slíbených věcí – počítačových komponentů, motorových pil, televizí, rybářských navijáků a hlásičů záběru, tenisových raket, aku šroubováků, fotoaparátů a objektivů, lístků na koncert, hodinek, počítačových programů, bouracích kladiv – posílali krabici plnou bezcenného braku nebo vůbec nic.

„Podnikání“ to bylo nejisté. Nejvíc najednou získali 34 200 korun za prodej balíku 20 kusů počítačových disků a nejméně 61 korun za dnes již neidentifikovatelnou grafickou kartu. Každopádně si každý z nich dokázal během oněch dvou let zajistit průměrný čistý měsíční výdělek ve výši 49 tisíc korun. Většinu peněz brzy utratili. „Šli třeba do herny, například v Hloubětíně nebo v Rudné u Prahy, následně si pak šli sednout do hospody na tatarák apod. Po kapsách přitom měli každý i 50 tisíc korun a příliš nesledovali, zda utratí 20 nebo 30 tisíc korun,“ stojí v rozsudku. Celkem zhruba 350 tisíc korun prohráli v automatech.

Snadná krádež identity Kovalda s Vaňharou přesně odpovídají typologii internetového podvodníka, tak jak ji pro týdeník Euro popsal již zmíněný policista Mazánek: „Lidé mladšího či středního věku, kteří nejsou recidivisté, umějí pracovat s počítačem a potřebují peníze.“

Přeměna dvou dosud nikdy netrestaných lidí v podvodníky započala podle rozsudku tak, že Kovalda našel na jedné pražské poště občanský průkaz. Zavolal kamarádovi ze střední školy Vaňharovi a chvíli o tom prý jen „tak společně nezávazně plácali“. Teprve pak je napadlo, že by si na cizí občanku mohli založit bankovní účet. Později jim stačilo brát osobní údaje z internetových databází, jako je třeba obchodní rejstřík, a získali takto na různá jména celkem 17 bankovních účtů.

Pomáhala jim v tom liknavost bank a jejich kurýrů, kteří jsou k aktivaci online založeného účtu třeba. „Kurýři bank opravdu před několika lety pracovali špatně a totožnost v některých případech vůbec neověřovali,“ potvrdil policista Mazánek.

Někdy se kurýr prostě nechal umluvit Vaňharou, který byl dříve rovněž kurýrem, a nic nekontroloval. Jindy byl zodpovědnější a chtěl vidět občanku, ovšem ani pak nebylo nic ztraceno. Fígl byl následující: Podvodník nejdřív předstíral, že si zapomněl průkaz doma, následoval fiktivní telefonní hovor, při kterém si jako by náhodou vzpomněl, že má v notebooku „notářsky ověřenou smlouvu na koupi nemovitosti společně s kopií občanského průkazu“. Smlouva byla pochopitelně fiktivní a do kopie Vaňharovy či Kovaldovy občanky s fotkou byly vepsány osobní údaje jiného člověka stažené z internetu.

Právě na tyto účty si pak podvodníci nechali posílat platby od zájemců a v převlecích –třeba

v lyžařské bundě a motorkářské helmě – je prostřednictvím platebních karet vybírali. Když se na podvod přišlo, začali prostě používat jiný účet a vyměnili modemy, ze kterých přistupovali na internet. Policii taková taktika dlouho mátla a místo Kovaldy a Vaňhary podezřívala nevinné lidi, kterým dvojice ukradla identitu.

Podobnou improvizací dokázala dvojice obcházet i zabezpečení internetové aukční síně Aukro, která pro registraci vyžaduje ověření domovní adresy kontrolním dopisem. Vaňhara znal ze svého kurýrského období řadu poškozených schránek, a dopisy s registračním kódem proto nechal posílat právě do nich.

Haló, tady Baťa Ke klasickému osobně prováděnému podvodu se Kovalda s Vaňharou vrátili během tří dní v září 2010. Na různé inzeráty, které mimochodem ve dvou případech podepsali jménem Tomáš Baťa, se jim tenkrát ozvalo celkem šest zájemců. Se všemi se domluvili, že zboží pošlou prostřednictvím kurýra. Za „kavkami“ se ale ve skutečnosti rozjeli sami a předstírali, že jsou pouhými kurýry.

Pokud se dotyční domáhali otevření balíku, „kurýři“ jim dle rozsudku „sdělili, že nejdříve musejí zaplatit a až následně mohou zásilku, pokud by s ní něco nebylo v pořádku, reklamovat“. Když to nestačilo, „předstírali, že jakoby volají na dispečink“. Rychle si tak přišli skoro na 70 tisíc, v balících bylo například kamení.

Policie nakonec oba podvodníky i přes jejich veškerou opatrnost chytila. Soud s nimi probíhal od října 2013 do března 2014. Ani jeden z nich do vězení nemusí. Kovalda dostal dvouapůlletý a Vaňhara dvouletý podmíněný trest. Soud přitom vzal v potaz, že ještě nikdy nebyli stíháni, oba se přiznali, Vaňhara sám začal se splácením škod, a navíc soud uznal, že se na zhruba 140 podvodech nepodílel. Oběma také soud nařídil, aby většině poškozených zaplatila jejich ztráty. Nejvíc, 1,1 milionu korun, má dostat společnost Allegro Group (provozovatel serveru Aukro.cz), která svým poškozeným klientům velkou část škody refundovala.

Případem se nyní bude zabývat Městský soud v Praze.

Jak odolat Kolik procent inzerátů či aukcí na různých českých webech je podvodných, lze jen těžko odhadnout. Mluvčí obchodního portálu Aukro Barbora Machová říká, že postižen bývá jen jeden z pěti tisíc obchodů uzavřených prostřednictvím tohoto serveru: „Navzdory nárůstu počtu uživatelů na současných 3,3 milionu je 99,98 procenta transakcí bezproblémových.“ U jiných inzertních serverů bude toto procento pravděpodobně vyšší, protože Aukro zasahuje podle policie vůči podvodníkům velmi razantně. „Z jejich strany je spolupráce vzorová. Mají sofistikované kontrolní mechanismy, reagují poměrně svižně a podvodníka zablokují,“ hodnotí Mazánek.

Základním pravidlem, jak se na internetu vyhnout podvodu, podle něj je neplatit nic předem. A pokud je to nezbytné, vybrat takový portál, kde se účastníci navzájem hodnotí, popřípadě takový, který podobně jako Aukro za určitých podmínek okradeným klientům ztráty refunduje. V případě e-shopů je podle něj dobrým vodítkem, jestli lze za věc zaplatit hotově ve výdejním místě: „Důležité je, aby tu tato možnost byla.“

Pokud už je někdo podveden, měl by to podle Mazánka ohlásit co nejrychleji. Po půl roce se totiž mažou tzv. provozně-lokalizační údaje a policie už není schopná identifikovat, kdo podvodný inzerát zadal.

Základním pravidlem, jak se na internetu vyhnout podvodu, je neplatit nic předem. Kurýři bank opravdu před několika lety pracovali špatně a totožnost v některých případech vůbec neověřovali,“ potvrdil policista Mazánek. Stalo se, že si zahraniční turisté po internetu zaplatili dovolenou, když ale přijeli, našli na domluvené adrese rodinu, která nic nevěděla.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče