Zlatonosné vouchery

10. prosince 2012, 00:00 - Pavla Kreuzigerová
10. prosince 2012, 00:00

Každá koruna, kterou město Brno daruje firmám na výzkum, se za pět let vrátí pětinásobně, tvrdí výzkumníci z Jihomoravského inovačního centra

Ztratí olomoucké tvarůžky svou pověstnou vůni a chuť, pokud je budete po sedm týdnů uchovávat v mrazničce při teplotě minus osmnáct stupňů? Nikoli. Jejich chuť zůstane stejně intenzivní a nezaměnitelná, jako kdybyste je týden skladovali v chladničce při teplotách mezi čtyřmi až osmi stupni.

Pro toto tvrzení existuje vědecký důkaz.

Analýzu na toto téma totiž loni zpracovali vědci z Agronomické fakulty brněnské Mendlovy univerzity. Vyvrátili přitom obecně vžitý názor, že uchování tvarůžků je nemožné, protože skladování v mrazu poškodí jejich senzorické vlastnosti. Zjištění nepochybně nejvíce potěšilo loštického výrobce těchto sýrů, firmu A. W., která studii brněnským vědcům zadala. Mohla tak učinit díky takzvaným inovačním voucherům. Jde o jakési „poukázky“, které financuje město Brno a vydává Jihomoravské inovační centrum (JIC). Jsou určeny českým i zahraničním firmám, které chtějí spolupracovat s vědeckými institucemi v kraji a mají pro to zpracovaný projekt. Aby mohl být realizován, stačí mít trochu štěstí, se kterým uspějí při „losovačce“, jež určí, kdo potřebné finance na výzkum dostane. Brněnský nápad Nápad rozjet projekt, který by pomáhal s navazováním kontaktů mezi vědou a byznysem, vznikl v brněnském centru před čtyřmi lety.

Jeho tvůrci ho převzali z Belgie. Od té doby už inspiroval několik českých měst a krajů, mezi nimi například Liberec, Karlovy Vary či nejnověji Olomoucký kraj. Do této chvíle se do inovačních voucherů zapojilo dvanáct vysokých škol a výzkumných pracovišť a hlásí se do něj firmy nejen ze sousedního Rakouska či Německa, ale například i z Velké Británie.

Firma A. W. se pro spolupráci s univerzitou rozhodla poté, co olomoucké tvarůžky převážela na výstavu do Portugalska. Transport trval dva dny a tvarůžky byly skladovány při teplotě minus 40 stupňů Celsia. „Po rozmrazení a smyslovém hodnocení byly shledány jako drobivé a s výrazně slanou chutí,“ popisuje Pavel Pospíšil, jednatel firmy A. W. Následovala analýza příčin a orientační zkoušky při různých teplotách. Výsledky potvrdily, že výrobek není vhodné transportovat s použitím suchého ledu. Následně firma požádala o spolupráci univerzitu a k financování výzkumu využila inovačních voucherů. Byla vylosována a získala 145 tisíc korun (bez DPH). Jak dodává Pospíšil, firma, která zatím tvarůžky exportuje jen do zemí střední Evropy, pravděpodobně využije výstupů studie při exportu do vzdálenějších destinací.

Vědci pomáhali i dalším firmám. Například pro firmu 3X Trade konstruovali a testovali elektromobil, hledali alternativní zdroje energie pro developerský projekt stavební firmy Kaláb nebo testovali nový typ stavební izolace pro firmu Dape.

JIC v letech 2009 až 2012 rozdalo celkem 188 voucherů v hodnotě více než 24 milionů korun. Poptávka ale výrazně převyšuje nabídku, za stejné období do Brna doputovalo už 755 žádostí o voucher. Los rozhoduje kvůli tomu, že posuzování odbornou komisí by se násobně prodražilo.

Najdi si svého vědce Pro loštickou firmu nebyla spolupráce s vysokou školou žádnou novinkou. „Naše společnost není a ještě dlouho nebude vybavena laboratoří, kde by se podobné zkoušky a výzkum mohly provádět. Spolupracujeme proto s výzkumnými pracovišti na Vysoké škole chemickotechnologické, Státním zdravotním ústavem v Brně, Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně a především s Mendlovou univerzitou v Brně a jejím Ústavem technologie potravin,“ vypočítává Pospíšil. Firma zaměstnává absolventy těchto vysokých škol, takže neměla problém s navázáním kontaktů. Hlavně menší firmy odrazují vysoké transakční náklady, které nalezení výzkumníka a navázání kontaktu s ním znamenají. Většina firem využívá projekt právě proto, aby mohla navázat kontakt s akademickou sférou a našla tu správnou osobu nebo tým, který jí dokáže pomoci. Vouchery podle mluvčí JIC Heleny Továrkové v tomto smyslu hrají roli jakéhosi „dohazovače“. Pokud firmy samy nevěděly na koho nebo na kterou instituci se obrátit, tým JIC jim pomohl nalézt ideálního partnera na míru pro daný projekt. „Jako u správného dohazovače pak bylo a je cílem voucherů, aby vědci nenavazovali jen krátké ‚romance‘, ale aby vznikla pevná a šťastná ‚manželství‘, tedy stálá spolupráce trvající i po vyčerpání prvotní finanční podpory od města,“ dodává Továrková. Výnosní nepodpoření Daří se to dokonce i u firem, které sice o voucher požádaly, ale nezískaly ho. „Spolupráci navázalo 8,8 procenta těch firem, které nezískaly voucher. To v absolutních číslech znamená 35 firem z celkových 399,“ říká hlavní analytik JIC Pavel Csank, autor hodnocení projektu. Na sto podpořených projektů tedy připadlo sedmnáct zcela nově navázaných spoluprací mezi výzkumníky a firmou, které navíc pokračují i bez podpory města. Celá čtvrtina z nich přitom představuje projekty v řádu více než milionu korun ročně. Z toho vyplývá i finanční efekt.

Zatímco podpořené projekty přinesly 6,4 milionu korun, ty nepodpořené, které si firmy platily samy, přinesly více: 11,4 milionu korun.

Csank je toho názoru, že doba nutná pro získání důvěry mezi oběma stranami a pro transfer technologií trvá obvykle tři až pět let, a tak počítáme-li, že firmy ve spolupráci pokračují, znamená to, že městem vložené prostředky za pět let vynesou 100 milionů korun, tedy pětinásobek. Kromě bezprostředního finančního efektu nese projekt i symbolický význam s dlouhodobějším efektem. Patrné je to zejména u firem ze zahraničí. „Pokud se dovědí o tom, že u nás existují takové programy a že navíc fungují v regionu s velkým zastoupením technických vysokých škol, je to pro ně informace, že tu vzájemnou spolupráci podporujeme. Může to pak hrát roli u firem, jako je například americká společnost Honeywell, ve chvíli, kdy váhají, zda si v našem regionu otevřou další pobočku,“ uzavírá Továrková.

Do projektu Inovační vouchery se již zapojilo dvanáct vysokých škol a hlásí se do něj firmy nejen ze sousedního Rakouska či Německa, ale například i z Velké Británie

O autorovi| Pavla Kreuzigerová • kreuzigerova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče