Zkáza generace okamžitého nároku

23. prosince 2013, 00:00 - Marcela Alföldi Šperkerová
23. prosince 2013, 00:00

Počet mladých do třiceti let bez práce prudce vzrostl. Na vině je kromě recese především nevyhovující školský systém

Běžně se jim říká ztracená generace, i když na rozdíl třeba od Hemingwaye či Remarqua nikdy nebojovali v žádné světové válce. Při marném hledání práce totiž zažívají dnešní absolventi podobné pocity zmaru a nedůvěry ve společnost. Následky mohou být trvalé, a to nejen pro samotné absolventy, ale i pro celou společnost. Oproti předchozím generacím je nezaměstnanost ohrožuje víc i do budoucna, vydělávají méně a mají menší chuť založit rodinu. Společnost ztrácí lidský kapitál a prohlubuje se chudoba.

Je to celoevropský problém. Bez práce je nyní každý pátý mladý Evropan, což je dvojnásobek míry nezaměstnanosti za celou populaci. Při pohledu na absolutní čísla není situace v Česku tak tragická, ale nepříznivému trendu jsme neunikli. Naopak, podíl nezaměstnaných mladých do 25 let oproti všem práceschopným je podle metodiky Eurostatu v Česku dokonce téměř trojnásobný.

Jen dvě stovky úspěšných Mladí lidé, kteří čerstvě vstupují na trh práce, byli vždy rizikovou skupinou. Nemají praxi, chybějí jim pracovní návyky, nedisponují zkušenostmi. V období konjunktury ale ani tyto vady zaměstnavatelům nepřekážely a problémy s hledáním první práce měl málokdo. Zvlášť vystudoval-li technický obor.

Firmy si hojně stěžovaly na nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a vyučených, chyběli především strojaři a stavební profese.

Jenže situace se dramaticky zhoršila, především v posledním roce. Podle dat Eurostatu je v Česku bez práce každý pátý do pětadvaceti let, což je dvojnásobek hodnoty roku 2008. První problémy přišly v létě následujícího roku. Ani v dalších dvou letech nedokázal trh právě hotové studenty a učně absorbovat, ale alespoň měly příznivější vyhlídky. Data o zatím poslední stotisícové vlně čerstvých absolventů však vypovídají o výrazném zhoršení, do evidence Úřadu práce se zaregistrovala více než třetina z nich. „Jen nepatrný počet – 200 absolventů – od září 2012 do dubna 2013 našel práci. Kdo nenašel zaměstnání ihned po škole, zůstal bez práce,“ uvádí publikace NÚV Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním – 2013 z pera Jeny Burdové a Jiřího Vojtěcha. A to za zdánlivě příznivých podmínek – klesá celkový počet absolventů, protože školy končí slabší ročníky a rozšiřuje se přístup k vyššímu vzdělávání.

Nejvíce mladých dospělých, přes dvě pětiny, loni ukončilo střední odbornou školu s maturitou, s třináctitisícovým odstupem je následovali učni a čtvrtina dětí dokončila gymnázia. Celkem jich bylo o osm tisíc méně než v roce 2010. Velkou část statistického úbytku mají ovšem na svědomí státní maturity. Děti, jimž se nepodařilo maturitu složit ani si nenašly místo, nejsou v evidenci Úřadu práce vykazovány jako absolventi, protože prostě školu nedokončily. Mnoho z nich pak padá do kategorie osob se základním vzděláním, což v řeči suché statistiky znamená, že práci najde jen každý druhý. V údajích o nezaměstnanosti čerstvých absolventů také nefigurují mladí lidé, kteří studovali nástavby a školy s maturitou a odborným výcvikem.

Mezi nimi však míra nezaměstnanosti v posledním roce strmě rostla (viz Každý čtvrtý učeň na dlažbě).

Varovný je i další trend. Eurostat sleduje podíl mladých, kteří se už nevzdělávají, ale zároveň ani nehledají místo (NEET – Not in Employment, Education or Training). Průměr za celou EU lehce přesahuje 13 procent. V Česku se o práci ani vzdělání nezajímá necelých devět procent mladých, jenže ještě před pěti lety jich bylo jen 6,7 procenta.

Ze škol rovnou na pracák Z rychlého tempa růstu nezaměstnanosti mladých lze samozřejmě vinit krizi, s níž se naše ekonomika potýká již pátým rokem. To by však byl zjednodušený a unáhlený závěr. Příčin je více, a pokud se jimi volení představitelé státu nezačnou vážně zabývat, zaděláváme si na problém, který klidně může dosáhnout rozměrů Řecka či Španělska, kde je bez práce více než polovina mladých lidí.

Vedle stagnující ekonomiky zvyšuje míru nezaměstnanosti mladých lidí podle ředitele personální agentury Adecco Ondřeje Wysoglada prodlužující se věk odchodu do důchodu, rostoucí počet pracujících penzistů, klesající fluktuace lidí se zkušenostmi, nevhodně zvolené vzdělání a neochota firem investovat do praxe pro začínající. Zaměstnavatelé mají velmi dobře spočítáno, kolik je stojí zaučit absolventa.

Většina odborníků ovšem za hlavní problém označuje vzdělávací systém. „Školy nám plodí absolventy, kteří z osmdesáti procent končí v evidenci nezaměstnaných,“ postěžoval si Vlastislav Hlaváč z ústecké krajské pobočky Úřadu práce ČR na semináři věnovaném právě problematice mladých lidí bez zaměstnání. Ústecký kraj se sice vyznačuje nejhorší strukturou vzdělanosti v republice, ale tento povzdech nelze brát jako regionální odchylku. „Hlavním kamenem úrazu je nesoulad mezi požadavky zaměstnavatelů a strukturou vzdělání. Stát to přitom již pětadvacet let neřeší,“ souhlasí Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a dopravy. Rathouský také upozorňuje na to, žádná státní instituce nezpracovává krátkodobé predikce ve vývoji trhu práce na příštích tři až pět let, což je doba, za niž stihnou studenti či učni absolvovat.

Podle představ zaměstnavatelů by měl stát minimálně u těch škol, které financuje, efektivně ovlivňovat jejich kapacitu. „Chybí spojka do vzdělávacího systému, aby někdo se znalostí dat o skladbě volných míst a absolventů dokázal tyto poznatky přenášet do struktury vzdělávání. Aby člověk, který dokončí školu, měl jistotu, že danou profesi může vykonávat v rámci svého kraje a u vysokoškoláků v rámci republiky,“ upřesňuje Rathouský.

Maturanti na úrovni učňů Chybu lze hledat ve způsobu, jakým jsou školy financovány. Jestliže dostávají peníze per capita, jde jim o to, aby vykázaly co největší počet žáků, studentů, učňů. „Máme zbytečně mnoho středních a vysokých škol a ty se potřebují naplnit, aby dodržely kvóty a naplnily rozpočty. Proto snižují laťku toho, co po studentech požadují. To je systémová záležitost, která se musí řešit, ale resort školství za posledních deset let nic smysluplného nevyprodukoval,“ zdůrazňuje ředitelka personální agentury Manpower Jaroslava Rezlerová.

Ve výsledku se posouvá úroveň znalostí a dovedností o vzdělávací stupeň níž. Učně z dřívějších dob dnes stěží nahradí maturant, úroveň dřívějších maturantů sotva naplňují absolventi vyšších odborných škol. Hlavně privátní školy, včetně vyšších či vysokých, produkují líbivé obory, ale už nikdo neřeší, jestli diplom jejich absolventům umožní najít práci. Zřejmě z toho vyplývají někdy nerealistické požadavky firem, které i po operátorovi CNC strojů chtějí maturitu a znalost cizího jazyka.

„Škola vůbec nepřipraví na praxi. Místo toho dodává studentům sebevědomí a nereálná očekávání. Ale už jim neřekne, že nedostanou hned manažerské postavení a benefity,“ zdůrazňuje Rezlerová. Je to i prostředím a celou společností, která mění postoje celé současné mládeže. Mladí všechno chtějí hned a pokud možno bez námahy. Rathouský je s nadsázkou označuje za generaci okamžitého nároku. Po konfrontaci s trhem práce přichází rozčarování, vysoká fluktuace, a někdy až rezignace. Máme problém především s učni, protože nejsou vůbec vzdělaní, a tím pádem nejsou schopni splnit nároky společnosti. „OECD doporučuje: zaměřte se na všeobecné vzdělání i těchto dětí, aby se dokázaly uplatnit. Učte je co nejširšímu spektru praktických dovedností, jako je gramotnost či schopnost komunikovat.

Jděte na to intenzivně, nikoli extenzivně,“ připomíná Rathouský. Jenže vzhledem k objemu studentů školy těžko tyto nároky splní, zvlášť když je mají ještě naučit něco odborného. Jejich postavení je destruováno, protože nemá váhu ani hodnotu. V české společnosti nejde o to, co se naučíte, ale jestli získáte „papír“. A i ten se dá koupit, jak ukazují občasné aféry. Přitom stát by se měl starat o obzvlášť kvalitní výuku v první linii – tedy na základních školách, případně v učilištích.

Proste o studenty Zaměstnavatelé si stěžují hlavně na chybějící „měkké kompetence“ kandidátů. Od nově přijímaných mladých lidí především požadují, aby přišli do práce včas, byli schopni respektovat hierarchii a učit se novým věcem a aby přišli do práce i zítra. Odbornost stačí jen základní, profesi je pak už doučí. „S jistou mírou generalizace lze říci, že trh práce poptává následující tři skupiny lidí: široce uplatitelné pracovníky, technicky vzdělané odborníky a samozřejmě řemeslníky. Přičemž u všech předpokládá jistou míru flexibility, samostatnosti a schopnost sociální interakce a komunikace,“ zdůrazňuje publikace Národního ústavu pro vzdělávání.

Ustupuje role obsahu vzdělávání a na významu nabývá socializace, tedy naučit děti fungovat ve společnosti ostatních, dodat jim měkké kompetence. „Dnes firmy u většiny náborů zkoumají spíše profil kandidáta a jaké má předpoklady než úroveň tvrdých dovedností,“ potvrzuje Rezlerová.

Na druhou stranu nelze vinit jen stát z toho, že se vzdělávání utrhlo od firem. Někteří zaměstnavatelé to již pochopili a zřizují školy, aby si vychovali pracovníky, kteří jim budou vyhovovat. Apetit dalších mají povzbudit i nedávno schválené daňové úlevy pro firmy, které investují do vzdělávání. Vysoké školy, které vyučují preferované obory, dostanou větší příspěvek. Vznikla Národní soustava kvalifikací, která podporuje získávání další odbornosti i jinou cestou než jen školou.

Úřady práce se ještě zcela nevzpamatovaly z destruktivních zásahů exministra Drábka. Už se však rozjela řada na mládež cílených projektů, jako je poradenství, stáže, získávání první praxe dokonce i přímo na úřadu, rekvalifikace či dotace na vytvořená pracovní místa, jež sklízejí pozitivní odezvu nejen u uchazečů o práci, ale i u zaměstnavatelů.

Na ministerstvu práce a sociálních věcí právě vzniká ambiciózní program Záruky pro mládež České republiky, který se situaci snaží řešit zeširoka a ve spolupráci s resortem školství.

Má garantovat, „že každý mladý člověk do 25 let dostane kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, odborné přípravy nebo stáže, a to do čtyř měsíců poté, co se stal nezaměstnaným, ukončil formální vzdělávání nebo odešel ze systému formálního vzdělávání“.

Abychom nenásledovali řeckého příkladu, musíme zásadně proměnit školský systém.

Dodat dětem všeobecné vzdělání, naučit je flexibilitě, samostatnosti, vybavit je širokým okruhem kompetencí a první kvalifikací a připravit je na to, že ji několikrát změní. Jak dodává Rathouský, potřebujeme, aby firmy začaly obcházet školy a prosit o žáky či studenty, ne naopak. A také by nebylo od věci, kdyby tato země již konečně vytvořila strategii, kam chce své hospodářství směrovat.

Každý čtvrtý učeň na dlažbě

Míra nezaměstnanosti čerstvých absolventů podle kategorií vzdělání, duben 2013

Kategorie vzdělání Počet absolventů Počet Míra Srovnání

(2012) nezaměstnaných nezaměstnanosti s dubnem 2012

absolventů absolventů (nárůst

(duben 2013) (v %, duben 2013) v procentních

bodech)

Střední odborné s výučním listem 27 310 7 483 27,4 10,7

Střední odborné s maturitou 5 531 1 068 19,3 6,9

a odborným výcvikem

Nástavbové vzdělání 3 727 1 105 29,6 12,0

Střední odborné s maturitou 39 825 5 895 14,8 5,8

Gymnázia 23 888 971 4,1 1,0

Vyšší odborné vzdělání 4926 584 11,9 4,0

Vysokoškolské magisterské vzdělání 25 491 1 855 7,3 0,2*

Pozn: *srovnání s dubnem 2011

Zdroj: Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním – 2013, Národní ústav pro vzdělávání

Stavebníci bez budoucnosti

Míra nezaměstnanosti absolventů vybraných hlavních skupin oborů vzdělání v dubnu 2013

Skupina oborů Střední vzdělání Střední odborné Nástavbové Střední odborné Vyšší odborné

s výučním listem vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání

s maturitou s maturitou

a odborným

výcvikem

NZ mNZ NZ mNZ NZ mNZ NZ mNZ NZ mNZ

Strojírenství 1230 20,4 % 145 12,1 % 56 15,6 % 333 13,2 % 6 6,2 %

a strojírenská

výroba

Elektrotech., 453 20,0 % 176 16,0 % 48 20,6 % 373 17,3 % 38 16,8 %

telekom. a VT

Stavebnictví, 990 33,4 % – – 28 28,3 % 312 13,4 % 7 14,0 %

geodézie

a kartografie

Zemědělství 577 24,3 % 1 7,7 % 13 18,1 % 319 22,2 % 10 11,4 %

a lesnictví

Zdravotnictví 26 17,3 % – – – – 244 11,0 % 62 4,6 %

Ekonomika – – – – – – 1491 16,8 % 114 14,4 %

a administrativa

Gastronomie, 1775 30,5 % 67 21,5 % 82 28,9 % 541 15,4 % 39 12,4 %

hotelnictví

a turismus

Celkem 7483 27,4 % 1068 19,3 % 1105 29,6 % 5895 14,8 % 584 11,9 %

Pozn.: NZ – počet absolventů škol v kraji, kteří jsou čerstvě nezaměstnaní po celé ČR, mNZ – míra nezaměstnanosti absolventů

Skupiny oborů s počtem absolventů převyšujícím 3700

Zdroj: Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním – 2013, Národní ústav pro vzdělávání

O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče