Žijí svůj život

01. července 2013, 00:00 - Alena Prokopová
01. července 2013, 00:00

Více než jednu novou znělku ročně už natáčet nechceme, říká výkonný ředitel filmového festivalu Kryštof Mucha

Před šesti lety se na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary zrodila nová tradice. Ve znělkách uvádějících jednotlivé projekce účinkují významné osobnosti, které získaly Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu nebo Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary. Nejnovější festivalovou znělku, jež obohatí cennou kolekci, pro letošní ročník natočila britská filmová a divadelní herečka Helen Mirrenová. Během prvního červnového víkendu za ní do domovského Londýna přijeli režisér Martin Krejčí, kameraman Štěpán Kučera a Kryštof Mucha.

„Až v Anglii jsme si uvědomili, jaká je to pro nás pocta s Helen Mirrenovou pracovat,“ vzpomíná Mucha, který je výkonným ředitelem MFF Karlovy Vary. „Když se na natáčení pronajímal byt, byli jeho majitelé vysloveně nadšení, že u nich budeme pracovat právě s Helen Mirrenovou. Původně se mělo všechno odehrát v jejím bytě, ale během příprav se ukázalo, že by to pro ni bylo příliš omezující,“ říká. Britská hvězda, kterou mohli nedávno diváci vidět v životopisném filmu Hitchcock, dostala „čestný“ Křišťálový glóbus loni. A zároveň slíbila, že se do Varů vrátí alespoň na filmovém plátně – ve znělce.

Tandem Krejčí–Zachariáš O režii festivalových znělek se dělí Ivan Zachariáš a Martin Krejčí. Dva mimořádně úspěšní reklamní režiséři se před časem dohodli, že novou znělku bude točit vždycky ten z nich, kdo bude méně zaneprázdněný. „Letos na tom byl časově lépe Martin, ale s povinnostmi zápasila i samotná Helen Mirrenová,“

vysvětluje Kryštof Mucha. Herečka totiž zrovna zakončovala velice intenzivní divadelní sezonu v londýnském National Theatre, spojenou s hlavní rolí v divadelní hře Petera Morgana Audience. Mirrenová si zde pod režijním vedením Stephena Daldryho zopakovala roli královny Alžběty II., která jí v roce 2006 vynesla Oscara.

„To, že si Helen Mirrenová na nás našla čas, považuji skoro za zázrak,“ potvrzuje Kryštof Mucha. „Sedm dní v týdnu totiž účinkuje na jevišti. Na natáčení nám dala asi hodinu a půl. Sice jsme to trochu přetáhli, ale vše bylo perfektně připravené, takže nakonec všechno klaplo.“

Podíl na tom má především Martin Krejčí, mezinárodně respektovaný tvůrce, který má za sebou už divácky oblíbenou festivalovou znělku s režisérem Jiřím Menzelem. S kolegou Ivanem Zachariášem, který má v oblasti reklamních spotů pověst legendy, Krejčí spolupracoval už na námětech předchozích „hvězdných“ znělek. A ještě předtím si oba režiséři vyzkoušeli formát karlovarské znělky v rámci původního konceptu, předcházejícího „hvězdným“ příběhům.

Proměny varské znělky „Před lety jsme karlovarskými festivalovými znělkami založili tradici, která byla postavena na tom, že každoročně obměňovanou znělku točili naši nejlepší filmaři,“ vzpomíná prezident festivalu Jiří Bartoška. Oním přelomovým obdobím byl rok 1994, kdy se tvář festivalu začala radikálně proměňovat. Zformoval se základ dnešního týmu a vznikla i unikátní koncepce znělky, kterou předtím festival v podstatě postrádal. V tomto roce výtvarník Pavel Koutský vymyslel kratičký animovaný příběh se skupinou postav koulejících krabice s filmem do Karlových Varů. Pak se tvůrci karlovarských znělek stali přední čeští režiséři spojení spíše s hraným filmem.

Krátký spot uvozující každý festivalový program se rychle změnil ve vyhledávanou a hojně diskutovanou atrakci. Festivalová znělka se stala drobným filmařským klenotem, který souzněl s vizuálem každého jednotlivého ročníku. Prvním režisérem, který si vyzkoušel novou koncepci, byl Jaroslav Brabec. V roce 1995, kdy český film slavil sté narozeniny, natočil retropříběh sličné divy cachtající se v lázeňském bazénu, kde ji zastihne filmový štáb. O tom, jak odlišně může být pojat podobný nápad, svědčila znělka Jana Svěráka z roku 1997. Jeho spot byl rovněž retro a také v něm šlo o natáčení a smyslnou filmovou divu. Navíc tam ovšem figurovali kočka a ptáček. V polovině festivalu znělku nahradila jiná, komediální verze.

Retrostyl využil v roce 1999 i střihač a režisér Jan Mattlach, když sestavil znělku z polibkových scén ze starých českých filmů.

Zdaleka ne všechny znělky se ovšem držely nostalgického vzpomínání. V roce 2002 režisér David Ondříček představil trojici varietních „umělců“ Tros Sketos (ve složení Aleš Najbrt a výtvarníci František Skála a Jaroslav Róna), která předváděla vybraně trapná hudební čísla. Znělka se divákům líbila natolik, že se Ondříček stal jediným filmařem v historii původních znělek, který se na režisérskou stoličku vrátil.

Komediální tón zvolil i Petr Zelenka, který publiku nabídl dvě různé verze tajného baletního výstupu nahého tanečníka na jevišti karlovarského divadla. Ivan Zachariáš přišel s osmi příběhy Eddieho, „dělníka“ z promítací kabiny. A Martin Krejčí nabídl tři příběhy z hotelu Thermal, ve kterých si zahráli i prezident festivalu Jiří Bartoška, umělecká ředitelka Eva Zaoralová a moderátor Marek Eben. Už z těchto spotů bylo jasné, jak se liší přístup obou příštích autorů „hvězdných“ znělek. „Martin Krejčí má trochu jinou poetiku než Ivan Zachariáš. Vtipná pointa pro něj není prvořadá – jde mu spíš o atmosféru,“ vysvětluje Kryštof Mucha.

Bizarní příběhy a situace ovšem postupně vystřídaly experimenty, některé abstraktní nebo vysloveně jen grafické, jejichž předzvěstí byla poetizovaná, černobílá znělka Michala Cabana z roku 2000, tematizující novou podobu hlavní ceny – Křišťálového glóbu. Svérázný výtvarník František Skála vytvořil znělku v podobě mysteriózního obřadu, což se u diváků nesetkalo s velkým porozuměním. Nespokojenost dávali diváci najevo i v roce 2005, kdy se konal 40. ročník festivalu. Slogan Život začíná po čtyřicítce mladé publikum vítalo halasným, posměšným bučením. O dva roky později příliš nezafungovala ani první animovaná znělka od roku 1994: vzešla ze Studia Najbrt a tvořila ji postupně se objevující písmena ve westernovém stylu. Rok poté nastoupila nová koncepce znělek s oceněnými hvězdami.

Celebrita a její cena V roce 2007 začalo vedení festivalu uvažovat o nové koncepci festivalových znělek.

Oslovilo Ivana Zachariáše, díky němuž je od roku 2008 každá znělka černobílým minipříběhem, který je náhodně přiřazován k jedlight notlivým filmům. Pilnému festivalovému návštěvníkovu se tak může stát, že za den uvidí třeba „tři Chytilky“ nebo „dva Formany“. Testem kvality každé znělky je pak právě skutečnost, že se divákům neomrzí ani při opakovaném zhlédnutí.

Ve znělce vždy vystupuje držitel „čestné“ ceny a jeho Křišťálový glóbus, jemuž je přiřazeno nové, praktické použití. Současně se zde nějakým způsobem charakterizuje laureátovo dílo. Například v Krejčího klipu Jiří Menzel, který se ve svých filmech vyprofiloval jako ctitel ženské krásy, křišťálovou kouli použije při zasněném pozorování dívky utírající prach v jeho pracovně. Hollywoodský elegán s kubánskými kořeny Andy Garcia, který často hraje v gangsterkách a kriminálních příbězích, se nemůže při návratu z festivalu dostat do svého zamčeného losangeleského domu – a masivní cenu použije jako beranidlo. Garciův kolega Danny DeVito, komik s imagí vznětlivého požitkáře, pomocí ceny postavené na nočním stolku zlikviduje dotěrný telefon, který se ho pokouší vyburcovat ze sladkého spánku.

Rozličné anekdotické příběhy se nesou na vlně konstatování, že karlovarská cena žije po předání dál svým životem – podobně jako její držitel. Proti tomu, že cena za celoživotní dílo znamená konec laureátova tvůrčího života, protestuje znělka s Johnem Malkovichem. Činorodý herec, režisér a divadelník se na cestě z letiště rozzlobí na servilního, snědého taxikáře, který se s ním nad čerstvě získaným Křišťálovým glóbem pokouší obdivně konverzovat.

I když karlovarská cena někdy zapadá prachem zapomnění v haraburdí v garáži – jako ve znělce s britským hercem Judem Lawem – vnutí se laureátovi do ruky v okamžiku, kdy je třeba zaimprovizovat. Law tak znovunalezenou sošku po razantní „úpravě“ použije místo ukradené ozdoby na přední kapotě svého luxusního vozu.

Přestože ve spotu, situovaném do poklidného newyorského baru, legendární nezávislý herec Harvey Keitel na setkání s těžkou soškou doplatí mrzutým zraněním, ne vždycky vystupuje Křišťálový glóbus v „záporné“ roli. Režisérka Věra Chytilová se v jedné z emocionálně nejpůsobivějších znělek naopak pustí do lepení skleněné koule, kterou jí doma někdo rozbil. V odkazu na její legendární film Sedmikrásky, jehož hrdinky se marně pokoušejí napravit natropenou škodu, k tomu režisérka kreativně použije vteřinové lepidlo a izolepu a dojatě se zasní nad výsledkem… „Zasloužilost“ se ocitá ve hře i v případě režiséra Miloše Formana: v parodické verzi scény „fasování prášků“ z jeho oscarového Přeletu nad kukaččím hnízdem drtí režisér podstavcem svého Křišťálového glóbu hrst pilulek, kterou mu donese jeho partnerka.

Znělky přibývaly postupně: první rok se představily čtyři (jejich aktéry byli Věra Chytilová, Harvey Keitel, Miloš Forman a Danny DeVito). Další rok k nim nově přibyly mikropříběhy s Jiřím Menzelem a Andym Garciou. Loni pak vznikla neobvyklá znělka s laureátem, který v uplynulém roce zemřel – režisérem Otakarem Vávrou. Na počest svého profesora z FAMU ji natočil Ivan Zachariáš. V tragikomické miniatuře matka s dcerou ukradnou z režisérova hrobu cenu sloužící místo svícnu a dají ji na hrob „svému Jarouškovi“.

Zachariášova znělka nahradila očekávaný spot s Judi Denchovou. Navzdory všem snahám si totiž britská herečka na natočení karlovarské znělky ve svém nabitém programu čas nenašla. „Letos jsme to s Judi Denchovou zkoušeli domluvit znovu, ale je to podobné jako třeba u Roberta De Nira,“ vysvětluje Kryštof Mucha. „Také on je dohodě stále otevřený, ale čím delší čas uplynul od jeho pobytu ve Varech, tím nepravděpodobnější ta spolupráce je.“

Jednou z dalších osobností, které svou účast ve festivalové znělce přislíbily, je šarmantní španělský herec Antonio Banderas.

„Víc než jednu novou znělku ročně bychom ale stejně už nechtěli,“ vysvětluje Kryštof Mucha. „Už tak jich máme docela dost.“

Příběh Křišťálového glóbu Už od počátků festivalu je hlavní cenou Křišťálový glóbus, jehož vzhled se často měnil. Od roku 2000 má podobu dívky držící křišťálovou kouli. Výslednou podobu ceny vytvořil fotograf Tono Stano. Modelem pro sochu dívky nesoucí křišťálovou kouli je druhá vicemiss České republiky pro rok 2001 Ema Černáková. Exkluzivním výrobcem festivalových cen je už více než deset let sklárna Moser. Ta každoročně ručně vyrábí devatenáct velkých glóbů – devět zlatých a deset stříbrných. Soška není proslulá jen elegantním designem, ale i svými parametry: měří 42 centimetrů a váží pět kilogramů. Řada festivalových celebrit – například Claudia Cardinale, Gina Lollobrigida, Whoopi Goldbergová nebo Robert Redford – v minulosti zavítala do sklárny Moser, aby si prohlédla místo, kde Křišťálové glóby každoročně vznikají. Kopii hlavní festivalové ceny je možné spatřit v novém sklářském muzeu v jejím areálu v Karlových Varech-Dvorech. l

O autorovi| Alena Prokopová, spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče