Země velkých lánů a rodinných bazénů

21. září 2015, 00:00 - Miroslav Zámečník
21. září 2015, 00:00

Pro udržení tuzemské kvality života a „pohody“, již si lidé v Česku užívají, je mnohem lepší, když mzdy rostou pomalu

Přišel už v Česku konec levné práce a začnou mzdy rapidně růst? Pokud by o tom měla rozhodovat největší tuzemská odborová centrála – Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) – a s ní i většina zaměstnanců, nastal by obrat již letos, neboť „včera bylo pozdě“.

Vláda vyšla odborářům vstříc tak ze dvou třetin: nabídla, že příští rok státním zaměstnancům přidá o tři procenta a navýší „fond sociálních a kulturních potřeb“ o půl procenta.

Zaměstnavatelé v soukromém sektoru rychlé zvyšování mezd odmítají. Mladistvý a verbálně zdatný „odborářský táta“ Josef Středula, který požaduje rychlejší růst mezd a platů, argumentuje nejen dosud zdrcujícím odstupem za Německem a Rakouskem, ale hlavně nečekaně dobrým růstem české ekonomiky a velkým odstupem mezi dynamikou firemních zisků a mezd v posledních dvou letech. Poněkud nezvykle si v tom notuje s guvernérem České národní banky (ČNB) Miroslavem Singerem.

EFEKT 27 ZA EURO

Není vůbec překvapující, že zisky rostou rychleji než mzdy, protože jsou mnohem citlivější na fázi ekonomického cyklu. Mzdy jsou z firemního hlediska nákladem, zisk je reziduální veličina (výnosy minus náklady). Ve fázi oživení má zisk tendenci rychle stoupat, stejně tak jako s nastupujícím útlumem zpravidla v konkurenčních oborech klesá.

Mzdy jsou ale mnohem rigidnější. Asi by ani odboráře nepotěšilo, kdyby kopírovaly ziskovou křivku nejen na její vzestupné fázi.

A co ten Singer? Ten není zakuklený odborář, ale rád by se dožil toho, aby se rychlejší růst mezd promítl do vzestupu cenové hladiny prostřednictvím cen mezinárodně obchodovatelného zboží a služeb, což by pomohlo k dosažení dosud dlouhodobě „podstřelovaného“ inflačního cíle (dvě procenta) a umožnilo hladké opuštění „kurzového závazku“.

Ceny mezinárodně obchodovatelného zboží a služeb nikdo v Česku neurčuje, ty kopírují světový vývoj a řada surovin počínaje ropou i po přepočtu na koruny docela výrazně zlevnila, což dosažení inflačního cíle k malé radosti ČNB oddaluje. Na druhé straně pro český exportně orientovaný zpracovatelský průmysl je výsledné saldo výrazně kladné. Samotný efekt „sedmadvacet za euro“ mi ředitel jedné velké hutní firmy vyčíslil na miliardu korun a pokles cen rudy a uhlí na další stovky milionů „do čistého“.

Takže prostor by tu byl a z pohledu odborů je nejlepší čas tlačit na mzdy za posledních sedm let. Nedivte se, že to dělají, kdyby to nedělaly, popíraly by smysl své existence. Jenže doporučovat pětiprocentní nárůst mezd a argumentovat, že je „ostuda, že jsme se po pětadvaceti letech od sametové revoluce loni doplazili na úroveň 28 procent německých mezd, přičemž zhruba 80 procent zaměstnanců v Česku ani této úrovně nedosahuje“, jak uvádí hlavní ekonom ČMKOS Martin Fassmann, je jedna věc. Realita je věc druhá, neboť mezi výkonností firem, stejně tak jako v diferenciaci platů v závislosti na profesi, kvalifikaci a zaměstnavateli jsou obrovské rozdíly.

Životní úroveň v Česku je zjevně podstatně vyšší, než naznačují nominální přepočty mezd („sedmé nejnižší v Evropské unii“, tvrdí odboráři). Pro mobilní profesionály, kteří neustále porovnávají finanční nabídky s životními náklady ve srovnatelném standardu na celém světě a pak si vybírají, je kvalita života v Česku zjevná. Na „expatích“ webech je Londýn o 189 procent a Berlín o 60 procent dražší než Praha, která má stejné životní náklady jako Podgorica v Černé Hoře, a v takovém Kluži v rumunském Sedmihradsku ještě 23 procent ušetříte. Chcete se tam přestěhovat?

UDĚLAT SI „POHODU“

Ale i pro ty méně mobilní ledacos vylepšuje omezenou kupní sílu české výplaty. Kolik lidí počítá roční předplatné na městskou veřejnou dopravu v Berlíně, která je v zóně AB (zhruba rozsah pokrytí pražského dopravního podniku) za 740 eur?

Ceny veřejných, ale i tržních služeb v Česku vůbec hodně vylepšují paritu kupní síly a lidem s mezinárodně srovnatelnou kvalifikací se tady nežije špatně. Velká část české populace navíc dostala mohutný majetkový transfer v podobě rozprodeje komunálních a družstevních bytů za zůstatkové ceny. Dalším faktorem je vlastnictví sekundárního bydlení v podobě chalup a chat, které je v Česku mimořádně rozšířené (a na počátku byly mnohdy ceny zcela symbolické). Výsledek je z ekonomického hlediska viditelný dokonce i z letadla. Česko lze snadno poznat, a ne že ne: země velkých lánů a malých modrých kroužků soukromých bazénů, kam se oko podívá. Tady se o víkendu nedře na poli, tady vrčí travní sekačky, griluje se a cachtá v bazénku. Kdo si toho z letadla nevšiml a četl jen statistiky o nízkých mzdách v Česku, bývá bez výjimky šokován sice nenáročnou, ale široce vyznávanou a sdílenou kvalitou života, takovou tou „pohodou“. Některé termíny čeština neumí a krkolomně je opisuje, ale v „pohodě“ máme vynikající ekvivalent pro „Gemütlichkeit“.

Tlak na růst mezd je zcela pochopitelný, ale stejně tak je třeba rozumět tomu, že dobře platit mohou pouze ty firmy, které dobře vydělávají a zhodnocují kapitál. Analýza ministerstva průmyslu a obchodu za loňský rok však konstatuje, že přes ekonomické oživení se v nefinanční sféře tvorba ekonomické přidané hodnoty (EVA), jež zohledňuje rizikovost podnikání, pohybovala v záporných hodnotách. Přitom vlastní efektivnost podnikové sféry, měřená rentabilitou vlastního kapitálu, se meziročně zhoršila. A kdo tady na agregované úrovni ekonomickou přidanou hodnotu vytváří? Podniky pod zahraniční kontrolou 21,9 miliardy korun. Domácí soukromé a státní firmy jsou každá zvlášť v minusu.

Rychlý růst mezd a zpevnění nominálního kurzu koruny, po němž volá kdekdo včetně odborů, by znamenaly, že by přežily jen ty firmy, které jsou vysoce produktivní a rentabilní. Co je z hlediska „pohody“ lepší? Mít nízkou nezaměstnanost při slabém růstu mezd, anebo tvrdý tlak na produktivitu, vyšší mzdy a rychlý růst nezaměstnanosti? Přát si můžeme ledacos, ale měli bychom vědět, co za to zaplatíme. l

Past nízkých mezd

Daňový klín Past nezaměstnanosti Past nízkých mezd (Low wage trap)

(Tax wedge) (Unemployment trap) bezdětná osoba rodina se dvěma dětmi

2005 2013 2005 2013 2005 2013 2005 2013

EU28 40,5 39 70,6 75 44,5 49,3 56,3 60,2

Eurozóna 42,6 41,7 76,1 76,9 43,6 49,3 51,8 56,9

Česko 42 39,4 65,7 80,1 34 48,5 49 93,1

Zdroj: Eurostat

Daňový klín (Tax wedge): zdanění hrubé mzdy daní z příjmů fyzických osob a platby sociálního pojistného zaměstnavateli i zaměstnanci vyjádřené jako procento celkových nákladů práce. Past nezaměstnanosti (Unemployment trap): procento celkových příjmů, které je zdaněno příjmovou daní a platbami sociálního pojistného a dávek, které jsou odebrány příjemci po návratu do zaměstnání. Past nízkých mezd (Low wage trap): daně uvalené na hrubý příjem a odebrané dávky vyjádřené jako procento celkového hrubého příjmu u zaměstnance, jehož hrubý příjem se zvýší z 33 % průměrné mzdy na 67 % průměrné mzdy. Past nízkých mezd je uvedena pro nesezdaného bezdětného pracovníka a pro čtyřčlennou rodinu s jednou pracující osobou a dvěma dětmi. Čím vyšší procento, tím slabší stimul k hledání zaměstnání. Vzestup mezi rokem 2005 a 2013 pak znamená, že motivace k hledání práce se ještě snížila. Všimněte si, že se bez dalšího zvýšení minimální mzdy například u čtyřčlenné rodiny s jednou pracující osobou nijak past nízkých mezd nesníží. Velká část české populace navíc dostala mohutný majetkový transfer v podobě rozprodeje komunálních a družstevních bytů za zůstatkové ceny.

O autorovi| Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče