Země registrů zbytečných

01. října 2012, 00:00 - Blahoslav Hruška
01. října 2012, 00:00

Stát vytvořil za čtvrt miliardy databázi svých budov. Zatím zeje prázdnotou

Pohyb kraba bývá lidem k smíchu. Vyvine velké úsilí, ale efekt je skoro nulový. Když potřebuje jít kupředu, buď couvá, nebo jde stranou a ještě opisuje podivné kruhy. Jeho digitální bratr CRAB (Centrální registr administrativních budov) je na tom s marností téměř stejně. Superdatabáze za čtvrt miliardy korun, která by na jednom místě shromáždila údaje o všech budovách ve vlastnictví státu, má za sebou testovací fázi a příští měsíc by se měla rozběhnout naplno. Slovo běh ale není namístě: zatím úředníci totiž dumají nejen nad tím, čím registr naplnit, ale především k čemu vlastně bude sloužit. Zvlášť když některé instituce, například Pražský hrad, databázi torpédovaly ještě předtím, než vznikla. Čtvrtmiliardová investice se tak pořádně otřásla v základech.

Nápad na vytvoření jednotné databáze, kde by se šlo proklikat na všechny údaje o nemovitostech vlastněných státem, není sám o sobě marný. Přestože v Česku spadá pod pojem státní správa celkem 670 různých institucí, jednotná pravidla pro evidenci a správu majetku neexistují. Každé ministerstvo si jede po svém a nikam „nahoru“ údaje o svých nemovitostech neposílá. A podle toho přehled o majetku i vypadá. „Stává se, že si stát v jednom městě pronajímá kancelář, a přitom má v té samé lokalitě volné prostory,“ říká Miloslav Vaněk, ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), pod nějž projekt CRAB spadá.

Pasportizovaný Černín Vaněk optimisticky odhaduje, že nový registr dokáže srazit roční náklady na provoz a údržbu státních objektů o miliardu. Nejde jen o snadné sledování volných a nevyužitých ploch a jejich snadnější odprodej, ale i o případné stěhování zaměstnanců a zabránění zbytečným rekonstrukcím. „Budeme třeba vědět, jestli v nějakém objektu někdo nechce budovat nové stoupačky, když jsou tam před třemi roky dělané,“ vysvětluje Vaněk. Kromě toho úřady mohou systém využít jako svou interní databázi, a ušetřit tak za potřebné programy i hardware.

Alespoň v powerpointové prezentaci to vypadá slibně. Třeba Černínský palác se v rámci pilotní pasportizace proměnil v trojrozměrnou síť barevných čar, z nichž lze ledacos užitečného vyčíst. Mimo jiné proto, že nové digitální výkresy jsou mnohem přesnější než podklady ze stavebních úřadů „Není to specificky stavební dokumentace, ale zachycení aktuálního stavu nemovitosti,“ říká Marek Pavlík z firmy Leven, která společně s architektonickým studiem di5 pro CRAB provedla vzorové nákresy a popisy 265 notně různorodých objektů. Mezi privilegované budovy, které se mohou pochlubit kompletně digitálním popisem, patří kromě sídla české diplomacie třeba také vrchlabské ústředí Krkonošského národního parku, Krajský soud v Českých Budějovicích nebo i obyčejná trafostanice, kterou v Pardubicích využívají celníci.

Čistě dobrovolně Uživatelsky nabitá databáze, z níž lze vyčíst přesnou polohu hydrantu nebo si prostudovat detailní fotografie balustrády, je ale tak trochu Potěmkinovou vesnicí. Až se CRAB naostro rozjede, bude plnou verzi databáze využívat právě jen zmíněných 256 objektů a zhruba sedmdesát dalších, které si nechal zmapovat ÚZSVM. A to je dohromady jen desetina všech budov v majetku státu. Ostatní dodají jen „light verzi“ v podobě základní pasportizace, což je jen soupis majetku a stavební dokumentace, která ovšem nemusí odpovídat realitě. Navíc základní pasport nebudou provádět externisté, ale sami úředníci. Ti sice budou proškolení v rámci e-learningu, na katastrálních úřadech ale už teď vstávají informatikům vlasy hrůzou na hlavě z toho, co se stane, až bude CRAB napojen na celostátní registr územní identifikace.

Je tu ale ještě podstatnější problém - úřady státní správy nikdo nenutí, aby nějaká data do registru vůbec zadávaly. A dokud se nezmění zákon, bude školení úředníků a následné krmení systému CRAB daty čistě dobrovolné.

Příslušná novela zákona o majetku České republiky leží v legislativní radě vlády a ÚZSVM nezbývá než doufat, že projde. Jinak v novém registru zůstanou pořádné díry. „Kdyby se všechny instituce nezapojily, tak je to poloviční, ne-li třetinový úspěch,“ říká Vaněk.

Vedoucí projektu CRAB Kateřina Schön je však optimistická. Mezi dobrovolníky, které zlákala, je mimo jiné osm ministerstev, celníci nebo policejní prezidium. Dohromady s jejím úřadem je to slušný vzorek. „Věřím, že do konce roku budeme mít devadesát procent všech objektů v databázi,“ konstatuje optimisticky. Zapomíná ovšem dodat, že některé úřady jí nepovinnou účast v superdatabázi rovnou hodily na hlavu. Třeba Správa Pražského hradu, která byla původně vybrána do pilotní fáze, dala jasně najevo, že se po sídle hlavy státu žádní geodeti procházet nebudou. „Stupeň zabezpečení některých částí Hradu nelze vystavit riziku úniku informací důvěrného charakteru,“ argumentuje prezidentův mluvčí Radim Ochvat. A přidává další důvod - jde o dobře zdokumentovaný, památkově chráněný objekt, na nějž se beztak vztahují výjimky, takže k čemu něco znova evidovat.

V postoji Hradu může být jistá trucovitost proti nadměrné administrativě, jeden argument je ale pádný: proč vlastně vytvářet novou databázi, když všechna data už existují jinde? CRAB skutečně žádné převratné informace nenabízí - vesměs jde o údaje z katastru nemovitostí kombinované se stavební dokumentací a energetickým auditem. To všechno ministerstva už dávno mají, a nejen v papírové formě. Například resort vnitra má vlastní systém pro správu budov, a tak bude jen překlápět jednu databázi do druhé.

Kdo, když ne IBM Otázky vzbuzuje nejen zdvojování již existujících údajů, ale také cena, za niž byl CRAB pořízen. Tvůrci registru se chlubí tím, že všechno zvládli včas a ještě ušetřili. „Proti původnímu rozpočtu jsme uspořili čtrnáct milionů korun,“ vyzdvihuje Kateřina Schön. Projekt přišel na 255 milionů korun, z toho šlo 85 procent ze strukturálních fondů EU.

Zbytek pokryl rozpočet ÚZSVM. Celkové náklady jsou ve skutečnosti mnohem vyšší. Poreport tíž je v tom, že CRAB není tak unikátní, jak se tváří. Jde jen o technické vylepšení jiné databáze, která má téměř identické zadání, i když se skrývá pod odlišným názvem - Informační systém o majetku státu (ISMS). Tento registr v roce 2004 úspěšně vytendrovala společnost IBM a o dva roky později ho rozšířila. Slouží ovšem čistě pro interní potřebu zaměstnanců ÚZSVM, kteří pečují o 3300 nemovitostí.

Z valné většiny jde o nepotřebné (a často neprodejné) budovy převzaté po zaniklých okresních úřadech.

Táž IBM teď bez otevřeného výběrového řízení buduje i CRAB. Proč to nemůže dělat konkurence? Protože jsme v začarovaném kruhu - centrální registr budov navazuje na ISMS a k němu se vztahují licenční a autorská práva, která drží právě IBM. „Pro realizaci CRAB je také nutná podrobná znalost vnitřní technické struktury díla,“ argumentuje Vaňkem řízený úřad. Přeloženo do češtiny - v IBM sami nejlépe vědí, co postavili, takže proč soutěžit znova. Zdravý rozum by velel zadat původní tendr před osmi lety tak, aby se z interní databáze mohla jednou stát veřejnou bez další čtvrtmiliardové nástavby. Na to ovšem nikdo nemyslel, a tak se CRAB prodražil.

Úkol, na nějž se zapomnělo Dosud prázdný superregistr přesto není úplně k nepotřebě. Minulý měsíc evropský parlament schválil směrnici o energetické účinnosti, podle níž musí stát každý rok renovovat tři procenta podlahové plochy budov, které vlastní, do nízkoenergetického standardu. V praxi to znamená výměnu oken a zateplení několika budov ročně. Vytipovat v Česku energetického „žrouta“, který by měl přijít jako první na řadu, by byl úkol pro CRAB jako stvořený. Nicméně při sdělování světu, jak je systém úžasný, na tuto vymoženost jeho propagátoři zapomínají.

Místo toho stát letos v lednu poněkud nesmyslně zařadil CRAB do vládní strategie boje s korupcí, což odůvodňuje tím, že registr odhalí, kde se šidí na nesmyslných rekonstrukcích nebo předražených pronájmech.

Jenže zatímco žádná databáze neuhlídá zmanipulovaná výběrová řízení, náklady na energie a efektivita provozu budov se dají sledovat celkem snadno.

I to má ale háček. Jednotliví úředníci všech státních institucí by museli data o nákladech na provoz budov pečlivě aktualizovat. „Důležitá jsou reálná naměřená data o spotřebě a účtech za energie sestavená do časové řady.

Bez nich nemá smysl cokoli vyhodnocovat,“ upozorňuje Boris Zupančič, ředitel České rady pro šetrné budovy, která chce z nové legislativy Evropské unie vytěžit v poradenské oblasti.

Pro Vaňkem avizovanou miliardu úspor ročně to chce ale víc než jen kvalitní a cenově přijatelnou databázi, kterou CRAB zřejmě nikdy nebude. Stát by musel chtít aktivně šetřit v administrativě a dělat alespoň to, co centrální registr umožní - stěhovat úředníky a ekonomické náklady nejen sledovat, ale začít je cíleně snižovat. Nově ho k tomu dotlačí „tříprocentní“ legislativa nařízená z Bruselu.

Stát by měl jít podle Zupančiče sám příkladem a svou nově vznikající databázi využít k úsporám. „Proč vůbec musí existovat zákon, který k tomu státní správu donutí?“ podivuje se manažer centra. Odpověď se nabízí sama. Inu proto, že bez povinnosti spořit by se stát zabýval jen vytvářením dalších superdatabází, které v praxi nenajdou uplatnění. l

Čtvrtmiliardový CRAB

Položka Dodavatel Cena v mil. Kč

bez DPH

Technický návrh IBM 110,0

a realizace, portál, Česká republika

integrace na ostatní

registry

Pilotní pasportizace di5-Leven 28,8

Napojení na základní IBM 25,0

registry Česká republika

Rozšíření o analytický IBM 16,5

a mapový modul Česká republika

Hardware a software GC System 19,0

Nový web ÚZSVM OR-CZ 1,9

Bezpečnostní oponent Corpus Solutions 2,8

Implementace BSL 2,8

e-learningu

Publicita Bison & Rose 1,5

Ostatní Různí dodavatelé 4,2

Celkem 212,5

Celkem s DPH 255,0

pramen: Věstník veřejných zakázek

Rozmařilý eGon a spořivá Klaudie Registr CRAB je zařazen do vládní strategie smart administration, která si dala za cíl vytvořit „efektivní veřejnou správu a přátelskou veřejnou službu“. Zatím ale není ani efektivní, ani přátelská. Možná je to tím, že v jejím digitálním jádru, které jako maskot symbolizuje panáček eGon, panuje zmatek. Komunikační infrastruktura veřejné správy (KIVS), jakási oběhová soustava dat mezi ministerstvy, letos funguje bez centrálního dohledu. Ministerstvu vnitra, které KIVS řídí, se loni ani nadvakrát nepodařilo vypsat nové výběrové řízení, smlouvy s dodavateli vypršely, a tak úřady musely uzavřít překlenovací smlouvy. Nový, tentokrát snad již nenapadnutelný tendr, vypsalo vnitro před dvěma měsíci. Správně nepracuje ani eGonův mozek, který tvoří čtyři tzv. základní registry. Ty byly spuštěny s dvouletým zpožděním letos v červenci. Propojení jednotlivých center mozku ale pokulhává a třeba mezi registrem obyvatel a databází adres a nemovitostí (RÚIAN) se ztrácejí data. A to ještě mozek „nemyslí“ naplno. Z plánovaných deseti tisíc agend jich (čistě teoreticky) zvládá 6400. Jinak si eGon žije na vysoké noze, jeho roční provoz (bez sítě Czech Point) přijde na 1,5 miliardy korun. Uvidíme, jestli jeho rozmařilost dokáže zkrotit partnerka. Vedle eGona totiž ministerstvo vnitra začalo propagovat také Klaudii, která reprezentuje cloud computing. Tedy služby „zavěšené“ na internetu, které dokážou srazit náklady na elektronickou správu věcí veřejných.

O autorovi| Blahoslav Hruška * hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče