Zelené katedry za miliardu

12. srpna 2013, 00:00 - Tomáš Pergler
12. srpna 2013, 00:00

Univerzita obrany chce šetřit, vysílá ale rozporuplné signály. Potřebuje vůbec armáda speciální vysokou školu?

Vzáří to bude devět let, co se české vojenské vysoké školy sloučily do Univerzity obrany (UO). Tehdy se říkalo, že nová instituce přinese kvalitnější vzdělání a finanční úspory. Z oficiálních projevů se zdá, že plní svůj účel a vychovává armádě kvalifikovaný personál. Podrobnější náhled ale vyvolá několik otázek. Například zda musí vojenská univerzita opravdu každoročně spolykat ze státního rozpočtu kolem jedné miliardy, jestli neslouží tak trochu jako personální skladiště, nenabízí zbytečně pohodlnější cestu pro získání titulu za státní peníze, a suma sumárum, jestli má tato instituce vůbec opodstatnění. Pochybnosti jsou o to víc namístě v těchto měsících, kdy se univerzita chystá vybudovat multifunkční areál za 400 milionů korun a zřídila kvůli tomu i novou, štědře placenou funkci.

Na to, že Univerzita obrany slouží tak trochu jako trafika, nepřímo upozornil ministr obrany Vlastimil Picek, když ke konci dubna odvolal z funkce tehdejšího náměstka pro personalistiku Michaela Hrbatu (ODS). Nucený odchod bývalého poslance se očekával, s novým ministrem si nebyli příliš sympatičtí. Důvody ale mohly být i jiné. Týdeník Euro už několik měsíců předtím upozornil na nesoulad mezi Hrbatovými příjmy ve veřejných funkcích a výdaji za nemovitosti, jež několikanásobně převyšovaly úhrn jeho mezd v daném období. Náměstek nebyl ochotný své zdroje specifikovat a zároveň popíral jakékoli nelegální financování svých bytů. Picek každopádně Hrbatovo odvolání přesně nezdůvodnil a jmenoval na jeho místo Lenku Ptáčkovou Melicharovou.

Nová funkce jako náplast Hrbata ale neměl přijít úplně zkrátka. Zrušení jeho facebookového profilu a zamrznutý přísun aktualit na osobní webové stránce sice naznačovaly, že aspoň přechodně rezignoval na svůj aktivní politický marketing, finanční zázemí srovnatelné s náměstkem mu ale zůstalo. Pod svá křídla si Hrbatu potichu vzala právě Univerzita obrany, tedy instituce, jež pod něj na ministerstvu dříve spadala.

Nebylo to přitom úplně jednoduché.

V úvahu nepřipadala žádná vysoká akademická funkce, o ni by totiž musel hlasovat univerzitní senát, Hrbata navíc nepůsobil jako pedagog. Způsob se ale našel – rektor univerzity jej od 1. června jmenoval svým „zástupcem pro investiční rozvoj“. Takový post je kuriózní sám o sobě, u klasických univerzit bychom jej marně hledali. Univerzita obrany už navíc jednoho zástupce rektora má. Od roku 2004 v této funkci parkuje plukovník Josef Trojan, bývalý velitel speciální brigády v Prostějově. Mimo to univerzita drží také standardní akademické funkce, včetně čtyř prorektorů nebo kvestora. V tomto ohledu nepřekvapí, že se jmenování nového zástupce rektora obešlo bez tiskové zprávy nebo jen aktuality na veřejně přístupném webu školy, ačkoli to bývá při podobných příležitostech pravidlem. Záhadou bylo zpočátku také obsahové vymezení nové funkce. Ministerstvo obrany teprve na dotazy týdeníku Euro a Lidových novin potvrdilo, že Hrbata se má v první řadě starat právě o projekt multifunkčního univerzitního centra.

Rozlouskl to Tvrdík Abychom pochopili souvislosti, proč a jak Univerzita obrany funguje, musíme se vrátit zhruba o 20 let zpátky. O reformě vojenských vysokých škol, někdejší výchovné základny pro velitelské kádry ČSLA, se uvažovalo v podstatě od sametové revoluce. Po rozdělení federace vedle sebe stále fungovala Vojenská akademie v Brně, Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově a Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Snižování počtu vojáků z povolání a přechod na profesionální armádu dávaly jasný signál k tomu, že vydržovat tři vojenské vysoké školy na území Česka (do rozdělení federace sloužily také další školy na Slovensku) je poněkud drahý luxus.

Definitivní rozhodnutí o vytvoření nové univerzity padlo až na kolegiu ministra obrany Jaroslava Tvrdíka na podzim 2001. „Cílem je racionálnější využívání lidských sil ve školství, zkvalitnění výuky a také efektivnější naložení s financemi,“ prohlásil tehdy mluvčí resortu Milan Řepka.

Zatímco vojákům v Brně se plán logicky zamlouval a zdravotníci z Hradce s ním neměli velký problém, protože jim odloučené pracoviště v podstatě zůstalo, jen pod jiným jménem, z Vyškova se ozývaly protesty. Rektor tamní vysoké školy Ignác Hoza (později vedl Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně) zdůrazňoval, že jeho škola má jedinečný areál spolu s výcvikovým prostorem Dědice. K němu se v druhém sledu přidávali vyškovští radní, kteří varovali před nárůstem nezaměstnanosti. V minulosti přitom mnoho nescházelo a brněnská vojenská akademie zanikla. V listopadu 1993 vedení ministerstva souhlasilo s jejím zrušením, ministr Antonín Baudyš si to ale posléze rozmyslel.

Vyškovští ale Tvrdíka, který u nich vystudoval, ani jeho nástupce Miroslava Kostelku neoblomili. A to ani přes úspěšné lobbování u některých senátorů, kteří chtěli dát Vyškovu přednost před Brnem. Zůstalo jim výcvikové středisko a pár odloučených pracovišť jako Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení nebo jazykový institut. Většina vojenských akademiků se tak postupně sestěhovala do budovy v brněnské Kounicově ulici. Namísto tří škol vznikly tři fakulty: ekonomiky a managementu, vojenských technologií a vojenského zdravotnictví.

Co Univerzitě obrany po předchůdkyních zůstalo, pak byla nejen většina zaměstnanců, ale i její specifické postavení. Vedle Policejní akademie je to jediná státní vysoká škola (ostatní mají buď statut veřejné, nebo soukromé). Univerzita funguje jako součást organizační složky resortu obrany, což kromě jiného znamená, že nad rektorem-velitelem stojí ještě ministerstvo a hlavním zadavatelem pro zaměření a počet absolventů je generální štáb. Podobně jako jiné univerzity má i UO akademické senáty, ovšem s omezenějším postavením. Většinu peněz univerzita dostává přes resortní kapitolu, část financí plyne přes ministerstvo školství a z evropských fondů.

Podmínky studia na Univerzitě obrany jsou vskutku příjemné, zvlášť pro většinu studentů, kteří se upisují armádě. Už se zahájením docházky jsou jmenováni do hodnosti svobodníka, měsíčně dostávají plat minimálně 11 tisíc korun. Ubytování je úplně zadarmo, oběd v menze stojí 28 korun, dá se pořídit i příspěvek na dopravu domů, na dovolenou nebo sportovní akce, a dokonce i bezúročné půjčky na bytové účely a stavební úpravy. Štědré zázemí, o kterém by se mohlo leckterým kolegům na veřejné vysoké škole jen zdát, mají samozřejmě i přednášející. V září například UO otevře vlastní mateřskou školku.

Silné duo Univerzita je formálně pod palcem ministerstva a armádních špiček, ve skutečnosti jí už osmý rok vládne dvojice spřízněných profesorských generálů. Oba před vznikem univerzity působili na vyškovské vysoké škole. Na prvním místě je to Rudolf Urban, rektor v letech 2005 až 2012 a v současnosti prorektor pro marketing a zahraniční vztahy. Druhým klíčovým člověkem je nynější rektor Bohuslav Přikryl. Za zmínku stojí, že byl jmenován profesorem 1. září 2004, tedy v den vzniku UO. Letos v květnu jej prezident Miloš Zeman jmenoval brigádním generálem, stejnou vojenskou hodnost má i Urban. Přikryl a Urban jsou spjatí s Fakultou ekonomiky a managementu.

Podle informací z resortu školství nyní usilují o to, aby UO získala v zemi rozhodující pozici při výuce předmětu bezpečnostní studia. Tento obor se dá v současné době studovat na vícero vysokých školách a je o něj poměrně vysoký zájem, jeho částečná monopolizace pod vojenskou univerzitou by tedy ekonomické fakultě nejspíš přitáhla nové uchazeče.

Právě Fakulta ekonomiky a managementu přitom dopadla asi nejhůř v hodnoceních doktorského studia, které na všech třech fakultách UO v posledních čtyřech letech prováděla akreditační komise. Jmenovala kupříkladu nedostatek interních profesorů a docentů nebo to, že akademičtí pracovníci málo publikují.

Univerzita se ale nemusí obávat, že by o akreditaci přišla. Sama má totiž podstatný vliv na dodržování standardů a udělování akreditací. Z osmi členů stálé pracovní skupiny Akreditační komise pro vojenské a bezpečnostní obory jsou tři pedagogové z UO, každá její fakulta má po jednom zástupci.

Předsedou komise je profesor Jiří Fusek z Fakulty vojenského zdravotnictví. Šéfka akreditační komise Vladimíra Dvořáková v tom nevidí problém. „Oborové komise se musejí opírat o odborníky, v tomto případě je jich nejvíc právě z Univerzity obrany,“ říká a zdůrazňuje, že stanovisko pracovních skupin není pro akreditační komisi závazné. Do hodnocení se prý navíc často zapojují také další pracovní skupiny.

Hlavně technickým oborům na Univerzitě obrany nelze upřít, že se věnují také vědeckému výzkumu a mají nějaké hmatatelné výsledky. Umějí rovněž využít evropské fondy – letos v červnu dostala technická fakulta tři úplně nové laboratoře.

Nicméně i tady se najdou sporné momenty. Asi nejznámější projekt z posledních let, kterého se univerzita zúčastnila, vyvolal u některých lidí z branže přinejmenším rozpaky. Řeč je o aerodynamickém tunelu vybudovaném v brněnském areálu UO. Loňské otevření tunelu doprovázela vlna pozitivních zpráv, nedávné odhalení stavby podobného zařízení v Milovicích (zakázku za 400 milionů korun z evropských fondů dostala účelově založená společnost bez zaměstnanců, její šéf Jaroslav Pecha figuroval i na projektu v Brně) vyvolává dojem, zda tunel s turbínou ženoucí vzduch až 150kilometrovou rychlostí nakonec nebyl součástí poněkud jiného tunelu s proudícími korunami.

Šlo by to i jinak V armádě se ve zlém o UO příliš nemluví. Aspoň tedy ne nahlas. Pomyslné opoziční hlasy ale přesto existují. Už v roce 2010 se objevila v časopise Vojenské rozhledy kritická analýza, která nevěstila univerzitě zrovna světlou budoucnost. Autoři, bývalý velitel vyškovské výcvikové akademie brigádní generál Jaromír Zůna a vojenský ekonom podplukovník Bohuslav Pernica, upozornili například na to, že zatímco po listopadu 1989 měly vysokou školu asi dvě třetiny důstojníků, o deset let později byl jejich podíl téměř stoprocentní.

Do studia se začalo pouštět i čím dál víc vojáků nižších hodností, ačkoli jim vrchovatě stačí maturita.

Článek také upozornil na rostoucí konkurenci – počet vysokých škol rostl a v závislosti na demografickém vývoji klesal počet mladých lidí ve studijním věku. Některé obory UO tak zákonitě musejí vybírat z menšího počtu uchazečů a přijímací řízení je spíše formální. Nižší kvalita studentů se pak projevuje na poměrně nízké úspěšnosti, například k bakalářskému titulu dojde zhruba jen každý třetí. Vysoké procento odpadlíků nemusí být obecně na škodu, viz například praxi na některých technických fakultách. Vojenská škola je ale jiný případ, řídí se aktuální potřebou armády. V ideálním případě by měla v daném období dodávat právě tolik absolventů, kolik ozbrojené síly potřebují. S tím souvisí i další problém. Univerzita nezřídka vzdělává na náklady ministerstva obrany lidi, kteří po čase odejdou do soukromého sektoru. S absolventy bakalářského studia se standardně uzavírá šestiletý služební závazek. Během této doby si pak může každý poručík dodělat ještě magisterské studium, pak už mu zbývá odkroutit jen pár let a může z armády odejít. A to nesmíme zapomínat, že vojenští posluchači v době studia pobírají služební plat a doba studia se jim započítává do důchodu.

Samostatnou kapitolou je pak míra otevřenosti UO pro nevojenské studenty. Obory, které mohou v Brně studovat, mají v nabídce i některé jiné vysoké školy. Ve skutečnosti tak stát často dotuje studenty, kteří se jinam nedostanou a nechtějí si platit soukromou školu.

Podle Zůny a Pernici by tak bylo vhodnější, kdyby se uchazeči o důstojnické povolání vzdělávali na normálních univerzitách a armáda by si je následně proškolovala až ve speciálních kurzech. Výsledkem by mohly být více než poloviční úspory – ministerstvo obrany by sice dál muselo studujícím vojákům posílat platy, odpadly by ale další náklady na provoz univerzity. Podobně to funguje například ve Spojených státech (známý West Point je spíše výcviková akademie, projde jím navíc jen menšina amerických důstojníků). Připomeňme, že UO funguje pouze jako vzdělávací instituce, vojenský výcvik má na starost samostatné velitelství ve Vyškově, jež by případný zánik vysoké školy nepostihl.

„Lze předpokládat, že v rámci zostřující se konkurence mezi veřejnými vysokými školami budou tyto školy ochotné převzít výkony vojenského vysokého školství,“ napsali autoři. Poptávka z jiných škol se ostatně už v minulosti objevila. Bývalý ministr obrany Martin Barták údajně dostal před lety na stůl nabídku od rektorů dvou moravských univerzit, které si chtěly podělit katedry z UO.

Podivná šetrnost Návrh se ale neujal. A s největší pravděpodobností by neprošel ani dnes. Současné vedení ministerstva hodnotí univerzitu pozitivně, aspoň tedy na veřejnosti. „Jsem ráda, že Armáda České republiky může mít elitní vysokou vojenskou školu, která se svým významem, pověstí i dosaženými výsledky plně vyrovná obdobným institucím našich partnerských zemí,“ řekla náměstkyně Lenka Ptáčková Melicharová koncem července před necelou dvoustovkou nastoupených absolventů.

Tlak na úspory v resortu ale neustává a logicky se nemůže vyhnout ani Univerzitě obrany. Rektor Přikryl před měsícem mluvil se zástupci akademických senátů školy o „nové vzdělávací strategii“ a „vnitřní transformaci“ univerzity. Od akademického roku 2014/2015 chce nasadit nové magisterské studijní programy (bezpečnostní, technický a medicínský), které by více odpovídaly požadavkům generálního štábu.

„Škola musí podniknout nezbytné kroky vedoucí k úspoře nákladů na její provoz,“ uvedl rektor podle tiskové zprávy. Jak do úsporného plánu zapadá třeba vznik druhé funkce zástupce rektora či plánovaná investice do multifunkčního kampusu, se ve zprávě nepíše.

Poznámka: Výdaje na činnost vysokých škol u MO v roce 2003 jsou na tehdy samostatné vysoké školy, od roku 2004 výdaje na Univerzitu obrany a vojenský odbor při FTVS Univerzity Karlovy.

Zájem nechybí Počet studentů na vysokých školách ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti (včetně doktorandů a cizinců)

Univerzita pro 20 tisíc Vývoj počtu vojáků z povolání a civilních zaměstnanců ministerstva obrany (stav k 1. 1. daného roku, bez Vojenského zpravodajství) Vojáci z Civilní Celkem povolání zaměstnanci 2000 23 721 21 301 45 022 2001 23 184 21 157 44 341 2002 20 627 20 888 41 515 2003 21 249 22 675 43 924 2004 21 055 20 808 41 863 2005 22 145 17 288 39 433 2006 23 110 14 971 38 081 2007 24 229 13 358 37 587 2008 24 334 11 946 36 280 2009 24 103 10 575 34 678 2010 23 136 9 017 32 153 2011 22 261 8 303 30 564 2012 21 751 8 248 29 999 2013 21 733 8 288 30 021 Zdroj: MO ČR Univerzita nezřídka vzdělává na náklady ministerstva obrany lidi, kteří po čase odejdou do soukromého sektoru.

O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče