Zdař bůh!

15. června 2015, 00:00 - Vadim Fojtík
15. června 2015, 00:00

Zemřel vlivný podnikatel Petr Otava, hlavní architekt kontroverzní privatizace OKD

Reakce Ostraváků byla příznačná: „Tak toho Otavy je mi fakt lito, to byl dobry chlap, ne jako ten, co to ma dneska. Ten měl natahnout brka místo něj.“ Tak podle svědků reagovalo osazenstvo ostravské čtyřky na zprávu o úmrtí jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů regionu, vlastně celé České republiky, bývalého spolumajitele OKD – Petra Otavy.

Otava zkolaboval a po několika dnech v umělém spánku zemřel. Týdeník Euro oslovil několik jeho současných i bývalých spolupracovníků. Ti se shodují, že Otavu doběhly jeho „hříchy“ z minulosti. Někdejší uhlobaron měl na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, slušně řečeno, velkou slabost pro alkoholické nápoje.

Závislosti se sice zbavil, ale nahradil ji velkou spotřebou cigaret, šedesát denně nebyla žádná výjimka, a minimálně sedm každodenních šálků silné kávy pořádně proléval kolou.

V kombinaci s vysokým pracovním nasazením právě tohle mohly být hlavní příčiny jeho předčasného úmrtí.

DRUHÝ MUŽ V KRAJI

Podle přátel neměl mládí zrovna jednoduché. Neustále musel prokazovat, že je schopný, a nejen syn prominentního otce. Otavův otec v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století šéfoval těžební společnosti OKD, po krajském tajemníkovi KSČ byl druhým nejmocnějším mužem na Ostravsku. Zemřel velmi mladý, na infarkt v 56 letech.

I Petr Otava pracoval v OKD, kam nastoupil krátce po dokončení Vysoké školy báňské, a dotáhl to tam až na náměstka pro výstavbu, současně s tím úspěšně šplhal i v hierarchii komunistické strany. Otava junior odešel z těžební firmy ještě před rokem 1989, ne zrovna v dobrém. S jak velkou slávou se do těžební firmy o několik let později vrátí, nemohl tušit. Ale popořadě.

V roce 1989 se Otava seznámil se svým pozdějším byznysovým partnerem Viktorem Koláčkem. Ten tehdy pracoval jako ředitel samostatného Dolu ČSM. Otava se snažil uživit podnikáním, založil si leasingovou firmu, ale žádnou velkou díru do světa v tomhle oboru neudělal. Jeho výdělky údajně stěží stačily na obživu. Patrně i proto v roce 1994 souhlasil s nabídkou Koláčka a nastoupil jako finanční ředitel v Dole ČSM. Právě tady získal klíčové znalosti, které mu pomohly v další podnikatelské kariéře. Naučil se luštit čísla ve finančních výkazech, osekávat firemní náklady a rozpoznat, jak sám říkal, „kdy vás chce někdo ojebat“.

Svůj post zastával velmi zdatně. Zhruba za dva roky působení v ČSM vytlačil z funkce ekonomického náměstka dolu a nastoupil na jeho místo.

CÍL PRVNÍ: METALIMEX

Černouhelná jízda pomalu startovala. Paradoxně i díky rozpínavosti OKD. V polovině devadesátých let hrozilo reálné nebezpečí, že skončí v tu dobu neomezená vláda Otavy s Koláčkem v ČSM. Vedení tehdejšího OKD totiž přišlo za státem jako vlastníkem obou firem s nápadem, aby se Důl ČSM stal jeho součástí – chtělo se dostat k zásobám kvalitního koksovatelného uhlí.

V té době Otava zřejmě poprvé uplatnil své skvělé lobbistické schopnosti. Přesvědčil tehdejšího ministra hospodářství Karla Dybu, že nejlepším řešením není fúze s OKD, ale sloučení ČSM s dvěma kladenskými doly do společnosti Českomoravské doly a jejich následná privatizace. V té „poněkud překvapivě“ uspěli Otava s Koláčkem. Poté se jejich společný byznys rozjel naplno. Prostřednictvím Českomoravských dolů ovládli skupinu Metalimex. K jejímu ovládnutí částečně využili i společnost Carbonia Ostrava, tedy firmu, která pro Českomoravské doly zajišťovala obchod s koksem. Oba zmínění podnikatelé v ní měli dle informací týdeníku Euro skrytý podíl. Jak vysoký, není z dostupných zdrojů zřejmé.

CÍL DRUHÝ: OKD Po získání vlivu nad Metalimexem se Otavovi s Koláčkem otevřela cesta k ještě větší transakci – k OKD. Právě těžební firma sehrála v další kariéře Otavy klíčovou roli. I proto je zapotřebí podívat se podrobněji na způsob, jakým se spolu s Koláčkem k firmě dostal. Ne náhodou zapadá do nejtemnějších historek z dob vzniku českého tržního hospodářství. Ostatně způsob ovládnutí OKD označil spoluautor kuponové privatizace Tomáš Ježek za kapitálový incest.

Stát původně vlastnil v OKD stoprocentní podíl, ten se sice kvůli kuponové privatizaci naředil, i tak ale držel majoritu prostřednictvím Fondu národního majetku (FNM). První podivná událost, která naznačila budoucí vývoj, se stala v roce 1997. Ve zmíněné době, dodnes poněkud nepochopitelně za nečinného přihlížení FNM, odsouhlasili na valné hromadě ostatní akcionáři snížení základního jmění OKD – prý kvůli nákladům na restrukturalizaci podniku.

Samo o sobě by bylo vše v pořádku, kdyby se nesnižovalo základní jmění plošně, ale pouze to, které se týkalo FNM. Fond tak přišel v těžební firmě o část svého podílu. Takřka současně začala skupina ostravských podnikatelů – patrně pro kontroverzního podnikatele Stanislava Prose – vykupovat akcie firmy od investičních fondů, obcí a drobných akcionářů, kteří získali své podíly v kuponové privatizaci. Souběžně s tím vykupovala další akcie i makléřská skupina Eurobrokers, opět pro podnikatele Prose. Ten posléze vykupované podíly scelil a ve finále získal v OKD majoritu. Akcie ovšem nekupoval pro sebe. Údajně (na základě tajné dohody) pro Otavu s Koláčkem.

Jenže oběma byznysmenům chyběla pro ovládnutí majoritního podílu jedna podstatná věc, finance. Proto použili následující strategii, jejímž hlavním architektem měl být právě Otava: Pros jako většinový vlastník OKD dosadil v srpnu roku 1998 do dozorčí rady firmy Otavu a jeho spolupracovníka Františka Gajdoše. O měsíc později schválilo představenstvo OKD, na doporučení dozorčí rady, nákup společnosti K. O. P., kterou ovládali Otava, Koláček a Jan Przybyla. Za zmínku v této souvislosti stojí, že K. O. P. vlastnila podíly v několika firmách, především pak v Českomoravských dolech, Metalimexu a Sokolovské uhelné. Těžební firma OKD za K. O. P. zaplatila 3,9 miliardy korun (2,4 miliardy z toho byl úvěr od tehdejší IPB). Otava a spol. obratem poslali 2,4 miliardy korun na konto firmy Karbon Invest, která vzápětí koupila od Prose jeho podíl v OKD. Tím ovšem Otava s Koláčkem zdaleka neskončili. Z již zmíněných 3,9 miliardy korun, které dostali za K. O. P., zůstalo 1,6 miliardy korun. Tahle částka šla na účet kyperské firmy Lagur Trading Limited, která koupila sto procent akcií v Karbon Investu.

Koláček, Otava a Przybyla ovládli majoritní podíl v OKD, aniž by stát cokoli udělal. Privatizaci prošetřovala policie. Na nic nepřišla.

JAK NAŠTVAT KOLÁČKA

Stejně pochodila v roce 2003, kdy ovšem policejní zásah doprovodila pořádná show. Kvůli ní se Otava dle svědků rozhádal s Koláčkem a jejich vztahy se poté již nikdy nevrátily na počáteční přátelskou úroveň. Koncem listopadu 2003 policie zatkla Koláčka v jeho vile a za asistence televizních kamer odvezla na policejní stanici. V klepetech skončil i druhý z party, Przybyla. Zatčení unikl jen Otava. Prý byl v té době na cestách po České republice. „Koláček je zatčen? Mě nikdo z ničeho neobviňoval. Jestli se něco teď bude dít, tak to je tedy divné, zrovna v tomto čase,“ reagoval na zatčení kolegů Otava. Vše prý ale bylo trochu jinak. Otava měl u policie, díky svým právním zástupcům, lepší kontakty než jeho kolegové. Svoji kancelář v Metalimexu opustil zhruba čtvrt hodiny předtím, než si pro něj policie přijela. O několik hodin později se pak na radu advokátů na policii sám přihlásil. Jako jediný neskončil ve vyšetřovací vazbě, jen „podal vysvětlení“. A právě tohle dle svědků zcela změnilo jeho vztahy s Koláčkem. „Nemohl Otavovi zapomenout, že zatímco jeho vláčeli v železech před kamerami, on z toho vyvázl bez větších problémů, divil se, že o ničem neví, a nikoho včas nevaroval,“ říká jeden z Otavových spolupracovníků.

Policie podezřívala manažery z toho, že zneužívali svého vlivu a personálního propojení mezi různými společnostmi. Mimo jiné, že si jejich Karbon Invest nechal od dceřiných firem platit neúměrné částky za různé služby. Vyšetřování policie nakonec odložila. Otavovi s Koláčkem ale tahle policejní akce dost ztížila další fungování v OKD. Ještě před vyšetřováním totiž Otava dojednal se státem privatizaci jeho 45,9procentního podílu v OKD. Za transakci měli zaplatit 4,1 miliardy korun. Jenže nebylo z čeho. Bankovní konta majoritních vlastníků byla kvůli vyšetřování zmrazena, stejně tak většina jejich majetku. Čas na dohodu se krátil. Proto se Otava a Koláček dohodli na prodeji OKD s finančníkem Zdeňkem Bakalou.

V roce 2004 následovala složitá finanční operace, na jejímž konci prodali těžební firmu (společně s Metalimexem) společnosti RPG Industries, spoluvlastněné Bakalou. Za stoprocentní podíl zaplatila RPG Industries zhruba deset miliard korun. Samotný Otava získal kolem čtyř miliard. O pár let později prý označil částku za nízkou. Deset miliard byla v daný okamžik docela férová cena, jen největší optimisté tehdy očekávali tak velký nárůst cen komodit. Otava se nechal v soukromí několikrát slyšet, že se měl pokusit vyřešit situaci nějak jinak a s prodejem ještě počkat. Asi měl pravdu, za tři čtyři roky by možná dostal až dvojnásobek, jako bonus by ale musel přidat i nějakou pěknou pohádku o světlých zítřcích černého uhlí, jako se to povedlo jeho následovníkům.

NÁVRAT DO OKD

Otava se po prodeji dolů z byznysu nevytratil.

Lze říci, že se do dobře známého prostředí pomalu vracel. Od nového vlastníka OKD, skupiny NWR, odkoupil v roce 2006 společnost Metalimex, cena se dle informací z trhu pohybovala od 1,5 do dvou miliard korun, ovládl rovněž společnosti Měď Povrly a AL Invest Břidličná (největší zpracovatel hliníku v Česku). V loňském roce pak od OKD koupil za 2,44 miliardy korun její KK Koksovny. Transakci prý komentoval slovy: „Dělám to pro děti, ať jim tu něco pořádného nechám.“ Díky přísunu financí za koksovny společnost OKD alespoň načas vyřešila své problémy s hotovostí. Otava se od počátku letošního roku navíc zajímal i o dva doly OKD, konkrétně o Darkov a ČSA. Známému byznysmenovi by se hodilo kvalitní uhlí z Darkova a ČSA pro jeho koksovnu. Otava sice oficiálně zájem o koupi dolů popíral, neoficiálně ale hledal možnosti, jak je získat. „Rád pomůžu, ale kupovat nic nechci,“ tvrdil v médiích. Pomoci již nestihl. Kontroverzní, ale úspěšný manažer minulý týden zemřel. „Jeho“ horníci z OKD na něj vzpomínají v dobrém. V době vlády Otavy a spol. firma vydělávala a nikdo se nemusel bát o práci. O něčem takovém si současní vlastníci OKD mohou nechat jen zdát.

Otava se po prodeji dolů z byznysu nevytratil. Lze říci, že se do dobře známého prostředí pomalu vracel.

4 miliardy Kč získal Otava za svůj podíl v těžební společnosti OKD.

IMPÉRIUM DĚTEM Otavovo obchodně-průmyslové impérium napojené především na společnost Metalimex nebude mít s další existencí žádný problém. Otava již na převzetí společnosti pomalu, ale jistě připravoval svého syna a dceru, kteří v jeho skupině zastávají vysoké manažerské posty.

O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče