Zbytečná fondová kopřivka

17. června 2013, 00:00 - Tomáš Plhoň
17. června 2013, 00:00

Nejúspěšnější důchodové systémy mají v Dánsku, Švédsku či Austrálii. Tamní fondy se o úspory na penzi umějí postarat

Pro začátek si řekněme, že neexistuje žádný dokonalý vzor penzijní reformy, žádný piedestal důchodového systému, na který by se dalo ukázat a říct: to je ono, přesně takovou reformu v Česku potřebujeme. Můžeme ale postavit vedle sebe jednotlivé státy a porovnat, jakým způsobem zajišťují blahobyt svých občanů ve stáří. Měli bychom uvidět, který důchodový systém zabezpečuje vyšší důchody, který je udržitelný z hlediska nákladů a který je naopak tikající bombou.

Přehlížené vzory Něco podobného udělala poradenská společnost Mercer, která každoročně ve spolupráci s Australským centrem finančních studií vydává ostře sledovanou zprávu nazvanou Melbourne Mercer Global Pension Index. V ní hodnotí penzijní systémy podle toho, nakolik zajišťují penzistům adekvátní životní podmínky, nakolik jsou dlouhodobě udržitelné a nakonec jak kvalitně jsou důchody regulovány.

Známky, které jednotlivým zemím Mercer udělil, jsou v tabulce (viz Důchodová mapa). V čele žebříčku se octl dánský penzijní systém. Jako první v historii hodnocení získal loni známku A. Následovaly ho důchody v Nizozemsku, Austrálii a Švédsku. Není to až tak překvapivé, jde vesměs o země, které bývají pravidelně vyzdvihovány jako příklady dobře provedené penzijní reformy.

Vítězné Dánsko ale nebylo vždy za vodou.

Dánové donedávna odcházeli do penze v 65 letech, což podle některých mohlo vzhledem k narůstajícímu věku dožití přivést veřejné rozpočty ke kolapsu. Ano, také ve vyspělých zemích používají politici stejného virtuálního strašáka jako v Česku. Vláda premiéra Anderse Fogha Rasmussena věk odchodu do důchodu dramaticky zvýšila, čímž trhliny v systému zalepila. A jak vlastně funguje? Nejspokojenější důchodci světa dostávají od státu poměrně malý důchod, který je pro všechny stejný. Na základě průměrného platu se k této základní složce vyplácí výsluhový bonus. Osou důchodového systému je potom penzijní fond ATP (Arbejdsmarkedets Tillagspension), do kterého povinně přispívá každý občan, přičemž dvě třetiny tohoto příspěvku platí zaměstnavatel. Jde o fixní částky, které dohaduje tripartita.

Důchody a odbory ATP je jedním z vůbec největších penzijních fondů na evropském kontinentě, jeho výsledky jsou obdivuhodné. V loňském roce dokázal svým střadatelům zhodnotit příspěvky o 10 procent, předloni rovnou o 26 procent a celkově má za sebou solidní investiční historii. Ta je poněkud komplikovaná (aktiva nerozlišuje podle toho, zda jsou to akcie, dluhopisy a ostatní, ale podle toho, jaké riziko se snaží pokrýt, například inflaci, pokles úrokové sazby atd.) a pravděpodobně ji chápe málokdo, s výjimkou portfolio manažerů fondů ATP. Ti jsou váženými osobami nejen v Dánsku, ale ve finančních kruzích po celém světě.

K nim existovala ještě síť soukromých penzijních fondů v podobném stylu, jaký se teď pokouší vybudovat Češi, nicméně účast v nich byla pro Dány povinná. Kodaňský parlament se ale po vzrůstající kritice před čtyřmi lety odvážil fondy otevřít. Lidé si mohli úspory vybrat, a když toho využilo více než 80 procent pracujícího obyvatelstva, politici druhý pilíř rovnou zrušili. Většina zaměstnavatelů a odborových organizací navíc zřizuje pro své zaměstnance vlastní fondy, které fungují podobně jako naše připojištění. Dánský systém není ani v nejmenším dokonalý. Zatěžuje firmy tak velkými příspěvky a zdaněním, že v Česku by byla podobná reforma nepředstavitelná. Navíc se parametry dánských penzí do velké míry odvíjejí od vyjednávání mezi odbory, zaměstnavateli a vládou. Na tripartitě založený systém je základem korporativistického státu, na jehož modelu jsou severské země postavené. Ostatně podobně fungují i důchodové systémy v dalších zemích z předních příček. Třeba v Holandsku vyplácí důchodcům stát příspěvky jen na úrovni 70 procent minimální mzdy.

Zbytek důchodu, který celkem dosahuje okolo tří čtvrtin průměrného celoživotního platu, pochází z fondů zřizovaných odbory a zaměstnavateli. Jejich parametry se opět odvíjejí od kolektivní smlouvy, stejně jako výše příspěvku. Generace zkušeností Podobně je na tom Švédsko, které je typickou ukázkou důchodového NDC systému (notional defined contribution) – pojistné se používá na úhradu existujících důchodů, eviduje se na individuálních virtuálních účtech.

Ten doplňují fondy zřizované zaměstnavateli a odbory. Zaměstnavatelé mají důležitou roli také v Austrálii, jejíž důchodový systém Mercer rovněž označil za jeden z nejefektivnějších.

Když si spočtete jedna a jedna, dojdete k tomu, že nejlépe se o své penzisty starají státy, které mají silné odbory. To je trochu překvapivá skutečnost, která při pohledu na českou realitu samozřejmě budí úsměvy. Zdejší role odborů je marginální a plní spíše politickou funkci (nechme teď stranou, jestli je to dobře, nebo špatně). Zároveň můžeme říct, že nejvíce funkční penzijní systémy nutí obyvatele ke spoření tak, aby nebyli závislí na prvním pilíři, a vyloženě jim ukládají povinnost účastnit se v nějaké podobě fondového spoření. Jak už zaznělo v předchozím článku, český druhý pilíř měl být povinný. Argumentů pro to existuje dost.

Naopak argumenty proti zmiňují obavy z kapitálového trhu. Češi se fondového spoření bojí jako čert kříže a mají pro to důvodů dost. Vždyť stačí pohled na propady akciových indexů v posledních letech a člověk se neubrání představě, že všechny jeho úspory se ztratí v nějaké nepochopitelné černé díře. Zkušenosti ze zahraničí ale nabádají k uklidnění. I když v krizových letech zažily zavedené penzijní fondy drtivé propady, v dlouhodobém horizontu stále dokážou své prostředky zhodnotit, a v mnoha případech velmi solidně.

Týdeník Euro srovnal bodování Merceru s výkonností fondů ve vybraných zemích. Tabulka ukazuje, v které zemi je o úspory na penze dobře postaráno. Údaj obsahuje pouze data o soukromých fondech, a může tak být mírně zkreslující, ale přesto se můžeme přesvědčit o tom, že dlouhodobě fondy vynášejí.

Mimochodem, vyzdvihovaný dánský fond ATP existuje od počátku šedesátých let, stejně jako jiné fondové systémy po celém světě.

A pro zajímavost: jedním z dalších nejúspěšnějších penzijních fondů na světě je fond Organizace spojených národů. Do něj si zaměstnanci mírové organizace ukládají pouhých 7,9 procenta ze mzdy. Fond ale každoročně zhodnocuje prostředky o 4,5 procenta. Díky masivním investicím dosáhl tržní hodnoty 50 miliard dolarů. Důchody 120 tisíc zaměstnanců jsou zásluhou zkušených portfolio manažerů v bezpečí. Svěřit své úspory na penzi do soukromých rukou byli lidé zkrátka zvyklí po generace a tím nasbírali řadu zkušeností. V Česku se nám z nich příliš mnoho vytěžit nepodařilo.

Důchodová mapa

Nejúspěšnější důchodové systémy podle Melbourne Mercer Global Pension Index

Známka Mercer Výnos penzijních fondů 1990

až 2005* (v %)

Dánsko A 2,2

Nizozemí B+ 6,2

Austrálie B+ 9,4

Švédsko B 6,6

Kanada B 6,2

Švýcarsko B 5

Velká Británie C+ 6,3

Polsko C 8,4

USA C 6,3

Japonsko D 3,7

Česká republika není zařazena 1,1

*jedná se pouze o zhodnocení penzijních fondů. Velké státní NDC fondy jako ve Švédsku nebo

Dánsku se tak do výpočtu nezařazují

zdroj: Mercer, World Bank

Jak si stojí penze v krizi?

Ztráty penzijních fondů z krizového roku 2008

dokázaly během následujícího roku umazat (výnos

v %)

2008 2009

Nizozemí -17,75 16,38

Austrálie -23,91 10,98

Kanada -18,12 11,17

Polsko -17,71 9,52

USA -26,81 4,37

Česká republika -5,66 0,25

Island -30,39 -9,88

Irsko -37,53 n.a.

zdroj: OECD

Jedním z nejúspěšnějších penzijních fondů na světě je i fond Organizace spojených národů. Jeho tržní hodnota činí 50 miliard dolarů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče