Zapomenuté zločiny Vladimira Putina

Michal Půr 22. července 2014, 12:00
22. července 2014, 12:00

Když svět poprvé uslyšel slovo „appeasement“ (uklidnění), psal se začátek 30. let minulého století. Dnes má spíše hanlivý název a my si neustále musíme připomínat proč. Svět byl tehdy posedlý myšlenkou, že Němci byli za 1. světovou válkou potrestáni příliš tvrdě a Versailleská smlouva je nespravedlivá. Každé vyhrocení mezinárodních vztahů ze strany Německa tak bylo provázeno snahou „udělat vše pro uklidnění situace.“ Bylo jedno, že uklidnění mělo za následek například okupaci Československa.

Rusové zažili podobné ponížení jako Němci po rozpadu Sovětského svazu. Nebylo sice tak zničující, ale stačilo k tomu, aby se určité vrstvy západní společnosti začaly na Rusy dívat s větším zalíbením. Zalíbením, které narušuje zdravý úsudek. Evropa nahlíží na Vladimira Putina jako na politika, s nímž má cenu vyjednávat a její politici se snaží na jeho adresu vyjadřovat až nesnesitelně korektně. Bez ohledu na to, že ukrajinská krize je čistě jeho dílem a za sestřelení letadla MH 17 nese vinu pouze on a jeho věrní.

Není pochyb o tom (příznivce konspiračních teorií z rukou kremelských propagandistů nemá cenu brát vážně), že smrt více než 300 lidí nedaleko Doněcku je odporným válečným zločinem. Je to ovšem zločin, za nějž neseme vinu i my sami. Zapomněli jsme totiž, že to není první válečný zločin, kde ruský prezident hraje roli. Postupem let jsme se vyhnuli konfrontaci a podlehli jsme politice appeasementu.

Kdo si dnes vzpomene na 50 tisíc mrtvých při válce v Čečensku? V případě války v Gruzii se v nás usídlil pocit, že Gruzínci si za to vlastně mohou sami a mnozí z nás bohorovně přehlíží skutečnost, že jim Rusové ukradli část území. Pamatujete také na vraždu Alexandra Litviněnka? Rasistické vraždy přistěhovalců z Kavkazu napříč Ruskem, kterých si tamní policie příliš nevšímala, jsme ignorovali úplně. Proč?

Do jisté míry jsme se nechali pohltit Bushovou válkou s terorem. Nejen, že všichni muslimové v nás vyvolávají nepříjemné pocity. Putinovi se válka se terorem náramně hodila a rád přispěchal na pomoc. A my jsme mu zase odpustili. Rusko přeci potřebuje silnou ruku a jediný, kdo celý národ dokázal zkrotit, byl Stalin. Vsadím se, že velká část z vás, který tento komentář čtete, si tento blábol myslí také.

Myslí si to nejspíš i nizozemský premiér Mark Rutte. Jinak by přeci nenechal vraždu téměř dvou stovek svých občanů bez odezvy. A Nizozemsko má možnosti zasáhnout Rusko velmi citlivě. Není závislé na dovozu ruského plynu a ruští miliardáři si ho oblíbili jako sídlo svých firem. Putin je přitom na hospodářské kondici země a přízni oligarchů životně závislý. Nemá cenu mu vyhrožovat vojenskou konfrontací, protože je nesmyslná. Sankce ovšem smysl dávají a mohou ho jeho sebevědomím hodně otřást.

Pokud ovšem budeme neustále počítat, kolik nás budou sankce stát, nikam se nedobereme. Bojujeme o daleko víc, než malý kousek hrubého domácího produktu. Bojujeme o budoucí podobu Evropy jako svobodného a sebevědomého prostoru, který nebude k smíchu. Nesmíme zapomínat, že jsme ve všech ohledech silnější než Vladimir Putin. Pokud jej nekonfrontujeme nyní, příště už může být pozdě.


Čtěte také:

Putin vyzval k zastavení bojů. Odpovědnost prý nese Kyjev

Putin viní Kyjev a nabádá rebely umožnit práci expertů

Tak to už by stačilo, vzkázal Jaceňuk Putinovi

Musíte si přečíst

Švýcarské imigrační kvóty: pragmatismus versus gilotina

Komentář: Banky po italsku – krize nečekaných rozměrů

Nájezdníci z Milwaukee ve Švýcarských Alpách

Slibné Portfolio

Trumpovy donátory přivedl ke „králi realit“ tvrdý…

Komentář: Jak ulehčit facebookové generaci

Ondřej Krátký: Vlastními auty se bude jezdit čím dál méně
S jak velkou podporou se setkává sdílená ekonomika u politiků? A jak se daří startupům v Česku? O tom mluvil v pořadu Euro TV Ondřej Krátký, spoluzakladatel startupu Liftago, který chce přinést alternativu k vlastním autům v centrech měst.
Zhlédnout další videa