Záchrana Alitalie, pokus č. 2

21. října 2013, 00:00 - Josef Kašpar
21. října 2013, 00:00

Italské aerolinky bez další finanční injekce nepřežijí, Air France–KLM však navýšení základního kapitálu odmítají

Alitalia je prozatím zachráněna. Na římském zasedání správní rady se nakonec akcionáři po 17 hodinách vyjednávání minulé úterý nad ránem shodli, že pokud chtějí firmu zachovat a nezahodit přitom dosavadní investice, je třeba navýšit základní kapitál o 300 milionů eur a dalších 200 milionů si vypůjčit od bank. To dodá firmě kyslík na několik měsíců a mezitím se snad najde definitivní řešení.

Potíže zadlužených aerolinek ilustrují nedávné hrozby šéfa ropného holdingu Eni Paola Scaroniho. „Pokud nám Alitalia nezaplatí dlužný kerosin, přestaneme jí palivo dodávat,“ prohlašoval před pár týdny. Svá slova sice později poněkud zmírnil, ale nedementoval. Akcionáři mají na navýšení kapitálu 30 dnů. V praxi to znamená, že mají měsíc na to, aby se rozhodli, zda se na zvýšení kapitálu budou podílet, anebo se jejich podíl ve společnosti sníží. A to platí především o dosavadním největším akcionáři italského národního dopravce, aerolinkách Air France–KLM, které mají v Alitalii 25procentní podíl.

OBAVY ZE STÁTNÍ PROTEKCE

Jisté je zatím pouze to, že dosavadní správní rada rezignuje, protože vlastnická struktura se změní. Do společnosti vstoupí italský poštovní podnik vkladem 70 milionů eur. Zpráva vyvolala okamžitou negativní reakci v Londýně, kde vedení British Airways požádalo Brusel o zákrok, „protože se jedná o nepovolenou státní pomoc“. List Financial Times dokonce napsal, že „vláda Enrica Letty se v Itálii vrací k protekcionismu“. Evropská komise si vyžádala z Říma přesné informace.

Italský ministr financí Fabrizio Saccomanni označil reakci za unáhlenou: „Italské pošty jsou dnes soukromou společností, která vykazuje každoročně jednu miliardu eur zisku, přicházejícího především z úspor milionů občanů.“

„Alitalia je pro zemi strategickou záležitostí, a proto bylo naší povinností zasáhnout, aby nedošlo k jejímu krachu. Ale nejedná se o žádnou státní pomoc,“ ujišťoval zase ministr dopravy Maurizio Lupi.

Poste Italiane vlastní malou leteckou flotilu, která se zabývá dopravou zboží a má být velmi aktivní v rámci příprav na milánské Expo 2015. Šéf pošt Massimo Sarmi se pokusil naopak uklidnit domácí veřejné mínění: „Vklady a úspory občanů nejsou v žádném případě ohroženy. Těch 70 milionů uvolníme ze zisku, kapitál společnosti tím není nikterak dotčen.“

Sarmi se pokusil uklidnit i Francouze při setkání s představiteli Air France–KLM v Paříži. Těm patrně účast poštovního podniku nevadí. Ostatně je známo, že stát má ve francouzské letecké společnosti účast a že Paříž tvrdě hájí podniky, které považuje za strategické. Roztržka s Francouzi je ovšem hluboká a má zcela jiné kořeny.

NEÚSPĚŠNÍ VLASTENCI

Záchrana Alitalie stála doposud italské daňové poplatníky přibližně pět miliard eur.

V roce 2008 šéf Air France–KLM Cyril Spinetta nabídl italské vládě, že převezme veškeré dluhy Alitalie za podmínky, že společnost přejde do francouzského vlastnictví. Tehdejší italský premiér Romano Prodi se k tomu zdál ochoten – jenže v té době se chystaly volby a Silvio Berlusconi rozpoutal kampaň za „vlasteneckou záchranu Alitalie, protože v opačném případě to skončí tak, že Air France budou směrovat turisty do Paříže na úkor Itálie“.

Díky Berlusconimu se tak našla skupina „vlasteneckých“ podnikatelů, kteří společně s Corradem Passerou, šéfem druhé největší italské banky Intesa (a později ministrem hospodářského rozvoje v Montiho vládě), Alitalii zkraje roku 2009 zprivatizovali. Ovšem až poté, co většinu firemních dluhů (včetně nákladů na drastické snížení počtu zaměstnanců) na sebe vzali italští daňoví poplatníci. Do nové společnosti vstoupily i Air France jako vlastník čtvrtiny akcií. A na počátku roku 2014 se akcionáři mohou rozhodnout, zda si svůj podíl na kapitálu ponechají, anebo zda jej raději prodají na burze.

Po téměř pěti letech se dá říct, že pokus učinit z Alitalie úspěšný podnik se nezdařil. Firma prodělala za tuto dobu přibližně jednu miliardu eur, přestože se její pověst u zákazníků zlepšila. Dochvilnost letů i naplněnost na 78 procent jsou na úrovni hlavních konkurentů, jako je Lufthansa či British Airways. A doby, kdy se společnost potýkala s častými stávkami vyvolanými vzájemně si konkurujícími odbory, jsou už minulostí.

Corrado Passera, který v tomto okamžiku jen pozoruje politické dění a čeká, až ho opět povolají k nějaké významné funkci, svůj plán z roku 2008 hájí: „V té době jsme opravdu nemohli předvídat, že za rok přijde nejdelší a nejhlubší hospodářská krize od roku 1945. Ta podle mě má ten hlavní podíl na potížích Alitalie.“

Profesor Luigi Sapelli z milánské státní univerzity nesouhlasí: „Chyba spočívala ve strategickém plánu firmy, i když se nedá popřít, že hospodářská krize problémy prohloubila. Plán byl založen na vnitrostátní a evropské dopravě, jenže bylo třeba vsadit více na ziskové mezikontinentální lety. Ovšem k tomu je zapotřebí hodně peněz a vizi, kterou tito ,vlastenci‘ neměli.“ Alitalia houževnatě hájila svůj monopol na výnosné lince Řím–Milán, na které denně provozovala 50 letů. Mezitím ale italské železnice dokončily stavbu rychlotratě mezi oběma městy. Dnes je tak možné urazit trasu 550 kilometrů za tři hodiny a vystoupíte přímo v centru města. Navíc poté, co do železničního byznysu vstoupila i soukromá společnost Italo, vedená bývalým šéfem Ferrari Lucou Montezemolem, ceny jízdenek rychlovlaků ještě poklesly. A v evropské letecké dopravě Alitalii úspěšně konkurují nízkonákladové společnosti jako Ryanair či EasyJet.

KDO NAHRADÍ FRANCOUZE?

Předseda správní rady Alitalie Roberto Colaninno (vlastník výrobce skútrů Piaggio) se společně s ostatními partnery pokusil situaci změnit. Vypracoval plán, který se zakládal na nákupu nových letadel a zavedení nových linek. Jenže narazil na tvrdošíjný odpor Air France–KLM. Aerolinky se proti plánu rozhodně postavily s tím, že v tom případě se na navyšování základního kapitálu podílet nebudou. „A proto si myslím, že nakonec spojení s Air France nemá pro Alitalii žádnou budoucnost. Římské Fiumicino či milánská Malpensa se pro Francouze nikdy nestanou mezinárodním přepravním uzlem. A tak když někdo chce z Malpensy letět do texaského Austinu, musí letět přes Kodaň a let trvá 36 hodin,“ uvedl profesor Sapelli.

Při setkání se svým francouzským kolegou Frédéricem Cuvillierem italský ministr dopravy Lupi protestoval, že „Alitalia nemůže být v alianci s Air France–KLM popelkou, a pokud se francouzská společnost nebude podílet na navýšení kapitálu, obrátíme se jinam“.

Kdyby se Air France–KLM na navýšení kapitálu nepodílely, jejich podíl by poklesl z 25 procent na 11 procent a jejich vliv by se snížil. Jisté je, že Alitalia nemůže bez silného mezinárodního partnera existovat. Lufthansa však už dala najevo, že nemá zájem, a totéž platí o alianci IAG (British Airways–Iberia–Vueling).

V Římě se začalo hovořit i o silném vstupu společnosti Etihad Airways se sídlem v Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech. Do emirátů koncem září odletěl generální ředitel Alitalie Del Torchio.

Potíž je však v tom, že Air France–KLM mají slovo i v této otázce, bez souhlasu partnera nesmí do Alitalie vstoupit žádný nový akcionář.

„Air France mají v tomto okamžiku také velké problémy a musejí propustit 2000 osob.

I oni mají deficit, takže příliš tvrdě postupovat nemohou. A nelze vyloučit, že protesty British Airways jsou způsobeny právě obavami, že by se z Alitalie mohl konečně stát silný konkurent,“ upozorňuje profesor Sapelli.

Situace je otevřená, jediná jistota zatím je, že římská vláda krach Alitalie nedopustí.

S osudem národního dopravce jsou spojeny i rozsáhlé investice na římském letišti Fiumicino, které bylo privatizováno a kterým má v roce 2020 projít více než 40 milionů cestujících. Společnost Atlantia (v majetku rodiny Benettonů), která letiště vlastní, již dala najevo, že je ochotna do Alitalie investovat, pokud „bude existovat jasný strategický plán, který společnosti může zajistit budoucnost“. „Krize končí a vyhlídky letecké dopravy nejsou vůbec špatné. Je ale třeba, aby Alitalii vedli lidé, kteří se v tvrdém byznyse letecké dopravy vyznají. Dobrá vůle nestačí,“ prohlásil nedávno pro italský tisk Alessandro Benetton.

„Alitalia nemůže být v alianci s Air France–KLM popelkou, a pokud se francouzská společnost nebude podílet na navýšení kapitálu, obrátíme se jinam,“ řekl italský ministr dopravy Maurizio Lupi.

Graf

Tristní pětiletka

Hospodářské výsledky letecké společnosti Alitalia od její privatizace

(v mil. eur)

2009 -273

2010 -107

2011 -6

2012 -119

2013 -136

údaje za první čtvrtletí

Zdroj: Alitalia

O autorovi| Josef Kašpar, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče