Za jedním vůdcem

29. října 2012, 00:00 -
29. října 2012, 00:00

Robert Fico může naplnit Mečiarův sen. Vládnout Slovensku z prezidentského paláce

Co by za to dal takový Stanislav Gross, Jiří Paroubek nebo Mirek Topolánek.

A vůbec asi kterýkoli z vysloužilých a možná i leckterý z vládnoucích východoevropských premiérů. Předsedat Evropské komisi je přece zajímavá kariérní meta! Pro šéfa slovenského kabinetu Roberta Fica však lákavá není.

Když se před dvěma týdny objevila ve slovenském tisku spekulace, že předseda Směru – sociální demokracie by měl nahradit Josého Barrosa, okamžitě takovou možnost rázně odmítl. „Já ze Slovenska nechci odejít a nikdy bych ze Slovenska neodešel,“ nechal se slyšet Fico. A myslel to s největší pravděpodobností upřímně. Bez ohledu na to, že zdroje týdeníku Euro v Bruselu zmíněné plány evropských socialistů zpochybňují.

Bývalému nadějnému právníkovi se splnilo už několik politických snů. Ten poslední po březnových parlamentních volbách, kdy jeho Směr získal jako první strana v novodobé historii Slovenska nadpoloviční většinu v parlamentu. Fico znovu usedl do premiérské židle (poprvé byl předsedou vlády v letech 2006 až 2010, v koalici s nacionalistickou SNS a ĽS-HZDS Vladimíra Mečiara), tentokrát si ovšem mohl dovolit jednobarevný kabinet.

Teď zřejmě pomýšlí na ještě vyšší funkci.

V roce 2014 by se rád přestěhoval z úřadu vlády o pár set metrů dál, do Grassalkovičova paláce, ve kterém sídlí slovenští prezidenti.

„Utajený“ kandidát Oficiálně zatím nikdo ze Směru o Ficově kandidatuře nemluví. Jistě ale není náhoda, že se v posledních měsících objevilo na toto téma několik pokusných komunikačních balonků.

Například v červenci místopředsedkyně parlamentu za Směr Renáta Zmajkovičová jakoby mimochodem prohodila, že předseda vlády by byl dobrým prezidentským kandidátem. I když se vzápětí snažila mlžit a zdůrazňovala, že ve straně ještě o nominaci nejednali, nikdo z komentátorů jí nevěřil. Téma je od té doby prostě na stole a o Ficově kandidatuře se stále víc mluví jako o hotové věci. Bez ohledu na to, že premiér se k tomu vyjadřuje nanejvýš vyhýbavě.

Jako stoprocentního kandidáta berou Fica i sociologové (také na Slovensku se prezident volí přímo), nicméně jejich průzkumy nedávají jednomu z nejschopnějších evropských levicových politiků úplnou jistotu. V posledních anketách skončil Fico až za bývalou premiérkou Ivetou Radičovou, asi jedinou osobností z okruhu pravicové opozice, jež by proti němu mohla uspět. Také proto asi šéf Směru zatím vyčkává a jeho strana tvrdí, že oznámí svého kandidáta až těsně před kampaní.

Ficovy vyhlídky jsou každopádně spíše příznivé. V první řadě se může opřít o nesporný politický talent, s nímž uměl u voličů zabodovat už v 90. letech jako mladý poslanec. Lidé ho na rozdíl od naprosté většiny ostatních politiků chápou jako silnou osobnost. „Jde o rozhodné vystupování před veřejností, žádné viditelné projevy váhavosti, politický styl orientovaný spíš na dominanci než na spolupráci. Rovněž silná rétorika, jakož i sliby o záchraně obyvatelstva před hrozbou změn,“ popisuje fenomén přední slovenský sociolog Vladimír Krivý.

Dobrým příkladem Ficovy ráznosti je nedávné zablokování prodeje menšinového balíku v plynárenské společnosti SPP, na který má zálusk EPH Daniela Křetínského. Premiéra pobouřilo, že současní akcionáři z GdF Suez a E. ON Ruhrgas navrhli zvýšení prodejních cen plynu krátce před projednáváním odkupu jejich podílu ve vládě. „Pokud někdo vycucal ze země miliardové zisky, a ještě má tu drzost vyžadovat bonus na závěr, když ostatní trpí, nemůže očekávat naši přívětivou tvář,“ vzkázal jim přes noviny.

Ficovi se hlavně daří kombinovat levicový a zároveň národovecky zabarvený populismus s pragmatickým přístupem „rozumného“ a proevropského státníka. Zasvěcený úředník z kruhu kabinetu týdeníku Euro popsal, jak vláda téměř při každém kroku bere velký ohled na předpokládaný ohlas u veřejnosti. Pověst strany a jejího předsedy je prostě svatá – od potřeby zahrát na euroskeptickou notu tím, že premiér „pustí“ vyjádření o brzkém zúžení eurozóny, až po ovlivňování policejních vyšetřovatelů i justice ve stylu „vlk se nají a koza zůstane celá“. K tomu je třeba přičíst Ficovu obrovskou zarputilost, se kterou směřuje za svými cíli, a rovněž nezpochybnitelnou pracovitost a široký záběr – při takzvaných „kontrolních dnech“ na jednotlivých ministerstvech dokáže kolegy z vlády mnohdy překvapit svým rozhledem v kterémkoli resortu.

A co je důležité s ohledem na očekávanou kandidaturu, během posledního roku Fico dokázal zjemnit svoji kdysi až příliš bojovnou image. Po nástupu do čela první vlády před více než šesti lety vystupoval často nevrle, válčil s médii, a k tomu se potýkal se zdravotními problémy. Před posledními parlamentními volbami ale ubral. Svoji rozhodnost neztratil, zároveň se ale snaží vystupovat jako uvážlivý státník. Dokonce se začal usmívat na novináře, což bylo dříve téměř nemyslitelné. Z jeho strany jde o logický tah. Z analýz volebních výsledků vyplývá, že v zápase o prezidentský post by Fico musel bojovat hlavně o přízeň obyvatel velkých měst a maďarské menšiny. Zvlášť pokud se mu nakonec postaví Radičová.

Silná osobnost, silný prezident Současně s tím, jak se rozběhly spekulace o Ficově prezidentské kandidatuře, se na politické scéně pod Bratislavským hradem objevil další moment, který dává budoucímu prezidentskému klání mnohem zajímavější rozměr. Důležití lidé ze Směru začali opatrně mluvit o potřebě rozšíření pravomocí hlavy státu. „Kompetence prezidenta celkově neodpovídají síle jeho mandátu, který vzniká přímou volbou všech oprávněných voličů,“ prohlásil předseda parlamentu Pavol Paška v předvečer zářijových oslav Dne ústavy.

Nynější kompetence slovenského prezidenta jsou srovnatelné s pravomocemi jeho českého protějšku. Funkce s sebou nese převážně reprezentativní mandát, jehož váhu pak jistým způsobem posiluje například právo vracet zákony parlamentu, jmenovat vedení ústavního soudu nebo generálního prokurátora. Analytici se shodují v tom, že současné nastavení pravomocí by Ficovi nestačilo. Teď půjde o to, jak sehnat podporu pro schválení příslušné ústavní novely. Pro Směr to ale nemusí být velký problém, k ústavní většině mu v parlamentu chybí jen několik hlasů, prakticky mu stačí dohoda s jednou ze čtveřice opozičních stran. Některé z nich si už trochu pohýčkal, kupříkladu tím, že jim poskytl méně významné posty (úřad vládního zmocněnce pro menšiny pro uskupení Most-Híd, jež zastupuje hlavně umírněné voliče maďarské národnosti). Zda se strana odhodlá ke změně ústavy ještě před prezidentskými volbami, nebo počká až na výsledek, zůstává zatím otevřené.

Podle informací týdeníku Euro z vládních kruhů si Směr nechal vypracovat průzkumy veřejného mínění, které mají srovnat podporu prezidentského kandidáta ve spojení s různými klíčovými výrazy. Jako nejlepší varianta pro voliče vyšlo spojení „silný prezident“. To určitě hraje ve prospěch Ficových prezidentských ambicí a zároveň i širších pravomocí hlavy státu. Pokud se Směru podaří uskutečnit obojí, Slovensko se může posunout do nové politické reality. Šlo by o prezidentský či poloprezidentský systém opřený o kontrolu všech důležitých ústavních postů. O něco takového kdysi usiloval Vladimír Mečiar, naštěstí se mu to ale nepovedlo. Šance Roberta Fica vypadají o poznání lépe.

V posledních anketách skončil Fico až za Ivetou Radičovou, asi jedinou osobností z okruhu pravicové opozice, jež by proti němu mohla uspět

O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče