XXII

07. března, 00:00 - Lubomír Heger
07. března, 00:00

Demokracie ve Svazové republice Myanmar má blízko k vítězství, ale ještě je třeba změnit ústavu. A to nejde bez souhlasu generálů

Název hlavního města Barmy se píše Neipyijto a jeho výslovnost se jen málo liší od českého „nepij to“. S oficiální rozlohou sedm tisíc kilometrů čtverečních přesahuje osmkrát rozlohu Berlína a šestkrát New York City. Kromě parlamentu a prezidenta zde sídlí 38 ministerstev včetně ministerstva družstev, ministerstva elektrické energie, ministerstva přistěhovalectví, ministerstva náboženských věcí a ministerstva pohraničí.

To poslední personálně obsazuje armáda, stejně jako obranu a vnitro, a v jeho moci je podnítit etnický konflikt, který může zemi uvrhnout spoustu let nazpátek. Je to jeden z podminovaných mostů, jež po sobě zanechala vládnoucí vojenská junta.

Neipyijto slouží oproti tomu jako svého druhu pevnost. Barmskému režimu vynesla metropole přezdívku „diktatura kartografie“ – nenachází se zde nic jako centrum, žádný Tahrír či náměstí Nebeského klidu, na němž by se dalo demonstrovat. Vládní sídla jsou ukryta v lesích po stranách dálnice o osmi až dvaceti pruzích, na níž by dokázalo přistát celé letectvo.

Největší parlament světa je od dálnice oddělen umělou řekou a skládá se z 31 budov, jejichž design mohla stejně tak dobře inspirovat buddhistická mytologie jako ilustrace od Heleny Zmatlíkové. Od loňského podzimu zde sídlí i řadová poslankyně a nejslavnější disidentka světa Aun Schan Su Ťij.

Ženě s mladistvým vzezřením je 72 let a obyčejní Barmánci jí přezdívají „maminka“.

Měsíce už neposkytuje domácím médiím žádné rozhovory. Poslední únorový den se sešla s českým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem a prohodila pár slov s novináři. „Toto je nejpozoruhodnější transformační proces na světě,“ pronesla s přízvukem, jejž si vypůjčila nejspíš od Margaret Thatcherové. Popsala tak kuriózní skutečnost, že pět měsíců po vítězství její Národní ligy pro demokracii (NLD) je v barmských věznicích nadále internováno 126 politických vězňů.

O tom, že si lid přeje Su Ťij za prezidentku, není v Barmě žádných pochyb. Má to ale háček – ústava jasně zakazuje kandidovat lidem s příbuzenským vztahem v cizině, a Su Ťij má dvě děti s britským občanem. Změnit ústavu lze jen větší než tříčtvrtinovou většinou hlasů, přičemž 25 procent mandátů má ústavou zaručených Strana svazové solidarity a rozvoje, kterou tvoří generálové ve výslužbě. Je to cosi jako hlava XXII – zbavit moci armádu dokáže jen sama armáda.

Přes drtivé vítězství v loňských volbách je Su Ťij odsouzena ovlivňovat politiku mimo exekutivu a trávit většinu času v nejabsurdnější metropoli světa, přestože je jejím domovem slavná vila u jezera v centru Rangúnu.

Postavte nám hotel!

Co se dá vlastně v Neipyijto kromě práce dělat? „Nic,“ krčí rameny Jonathan Linton, který je konzultantem mezinárodní právnické firmy VDB a radí barmské vládě mimo jiné při jednáních s mezinárodními institucemi. Kam jít? „Nikam,“ odpovídá taxikář, který nás vozí celé dopoledne po hlavním městě. „To nevím, pane,“ usměje se pikolík v hotelu Parkroyal, který hosty s nápadnou uctivostí doprovodí, kamkoli zrovna míří, třeba na toaletu.

Zdejší záchody nejspíše také vymyslel nějaký šílený inženýr – jsou vybaveny bidetem s elektronickým ovládáním a graficky vyvedenou nabídkou: rear cleansing (doslova: zadní čištění), central cleansing (střední čištění) a front cleansing (přední čištění).

Barma na první pohled nepůsobí, že by měla dvanáctkrát nižší HDP na hlavu a desetkrát nižší mzdy než Česko, a to ani mimo hlavní město. Optický klam způsobuje skutečnost, že v jihovýchodní Asii se veškerý život soustředí podél hlavních silnic, instituce a boháči si stavějí sídla co nejblíže dopravním tepnám. Z auta je vidět luxus, chudina žije o tři ulice dále. Ovšem v Neipyijto je efekt doveden ad absurdum – centrum vypadá jako nafouklé a vylidněné Beverly Hills. Dělí se na vládní čtvrť, hotelovou čtvrť, rezidenční čtvrť pro státní úředníky a tržiště. Všichni ostatní bydlí po okolních městysech.

Když se Neipyijto na podzim 2005 zjevilo jako UFO přibližně 400 kilometrů severně od Rangúnu, příkaz okamžitě se přestěhovat obdrželo kromě vládních institucí také několik muzeí a místní zoo. Jistý televizní moderáBarma tor si vykoledoval pár let vězení za to, že v živém vysílání prohlásil: „Všechna naše zvířata se dnes přesouvají na sever.“

Říká se též, že část nákladů na výstavbu města ve výši pět miliard dolarů uhradily firmy, jež takto vypraly špinavé peníze z obchodu s narkotiky a dalších podezřelých aktivit. Dostaly nabídku, která se neodmítá: „Chcete hotel v Rangúnu? Můžete ho mít, ale postavte předtím jeden v Neipyijto.“

Podobnými historkami si podnikatelé z řad cizinců krátí dlouhé chvíle, o něž není v Neipyijto nouze. Přes investiční boom v posledních letech jich tu nastálo zůstává jen asi stovka. Výhodou jsou nízké nájmy – firmy jako VDB, které zpeněžují znalost často chaoticky vznikající legislativy, zaplatí okolo dvou tisíc dolarů za vilu, jejíž pronájem by v Rangúnu vyšel na pětinásobek. O víkendu stejně všichni prchají do hlavního města obchodu, prý „aby se nezbláznili“.

Má to ovšem háček. Kvůli státnímu monopolu na linku Neipyijto–Rangún si letenku za 220 dolarů mohou kromě cizinců dovolit už jen generálové, kteří tak zbytek elit nutí být permanentně na cestách. Aby toho nebylo málo, město postrádá veřejnou dopravu, takže na nádraží si pasažér musí vzít taxík (20 až 40 dolarů). To je diktatura kartografie v praxi.

Negativní mír

Generálové v Barmě vůbec projevují vynalézavost. Ačkoli je západní tisk občas pochválí za snahu demontovat diktaturu a nastolit demokracii, jedná se z jejich strany spíše o maskovaný pokus, jak do země přilákat západní investice a nepustit z ruky o nic více kontroly, než je nezbytně nutné.

Část generality v průběhu let ovládla strategické podniky a novým oligarchům mezi nimi (zvaným též cronies) se přestávalo líbit, že se Barma kvůli západním sankcím stává čínským satelitem. Jiná část vysloužilých vojáků založila Stranu svazové solidarity a rozvoje, která hýří veřejnými penězi na líbivé projekty a prezentuje se jako jediná síla schopná vládnout.

Koncerny jako Coca-Cola, Ford, Shell, Statoil a Total, těžařské firmy z Austrálie, stavební firmy z Německa a telefonní operátoři z Norska či Kataru skutečně vtrhli do země jako hladová smečka a s menším odstupem za nimi dorazili i první čeští podnikatelé.

„Jsem přesvědčen, že z Rangúnu bude do deseti let druhý Bangkok,“ říká Vladimír Neduchal, který před třemi lety založil server Jobsinyangon. com a podařilo se mu proniknout mezi trojku největších inzerentů pracovních míst v Barmě.

Zápasí s nízkou konektivitou (Rangún nabízí maximálně jeden megabit za sekundu), kuriózní byrokracií a přemrštěnými nájmy (dva tisíce dolarů za středně velký byt). Alespoň ten poslední problém brzy vyřeší výškové budovy, které v barmské metropoli raší jako houby po dešti a ubírají jí na rázu jakési asijské Havany. Obrovské šance pro investory skýtá podle Neduchala stovky kilometrů dlouhé barmské pobřeží, jež zatím lemuje jen několik málo hotelů.

„Co se nás týče, jsme optimisté,“ směje se Jonathan Linton z VDB. Připouští nicméně, že pohledem humanitárních organizací vypadá situace trochu jinak. Barma se totiž nachází permanentně na prahu občanské války, již hrozí spustit většinoví buddhisté z řad Barmánců proti menšinovým muslimským etnikům, jako jsou Rohingové či Arakánci.

„Většina muslimů nemá ani státní příslušnost a žijí v situaci, které se říká negativní mír. Nemají žádná práva, a když je chcete z tábora doprovodit k doktorovi, málem vás za to ukamenují,“ popisuje situaci Rohingů vedoucí projektů Člověka v tísni v Barmě Tereza Grünvaldová.

K rozpoutání nové vlny pogromů postačí nějaká poplašná zpráva o znásilnění či zabití buddhistky muslimem čili klasická fáma a la Hilsner. Armáda prohlásí, že vláda situaci – kterou vyhrotili sami vojáci v minulých letech – nezvládá, a provede pod záminkou boje s islámským terorem puč. Za demokracií pak zaklapne dokonalá past.

Hrozné střízlivění

„To, co vidíte zde nebo v Neipyijto, to není celý Myanmar,“ upozorňuje Andrea Hyniová, bývalá diplomatka, jež se do Barmy před pár lety provdala, adoptovala šest dětí a s manželem karenského etnika čeká druhé vlastní. Pro novou vlast záměrně používá oficiální název Myanmar, který zohledňuje skutečnost, že zde nežijí pouze buddhističtí Barmánci. „Očekávání jsou příliš velká a je evidentní, že je NLD nebude schopna naplnit,“ přitakává temným předpovědím. Hyniová je spoluzakladatelkou neziskové organizace Open Myanmar Initiative, která sleduje přijímání nové legislativy a vzdělává též nováčky v politice. „Učila jsem zrovna deset poslanců NLD, kteří dostali za úkol ovládnout mezinárodní vztahy, ekonomickou transformaci a angličtinu za tři týdny,“ nešetří skepsí na adresu nové vlády. „Není realistické, že by se ústavu z roku 2008 podařilo do příštích voleb změnit. Řada generálů půjde do civilu a těší se na zahraniční investory, kteří vzhledem k situaci musejí postupovat přes ně. NLD jim v podstatě slíbila beztrestnost. Je však otázka, zda lze posledních 50 let vůbec nějak soudit,“ dodává Hyniová.

Internetový podnikatel Vladimír Neduchal je ještě skeptičtější. „Barmánci hlasovali osobně pro Su Ťij, neboť ji ztotožňují nejen se svobodou, ale i se změnou vlastní životní situace. Čeká je hrozné vystřízlivění,“ krčí rameny.

Ďábelský plán generálů spočívá v tom, že budou skepsi podporovat a nezáviděníhodnou situaci nové vlády úmyslně podkopávat. Vrátit se na scénu mohou po příštích volbách, anebo ozbrojeným zásahem. V podstatě stačí čekat, až aura „maminky Su“ vybledne a nastane správný okamžik „trhnout židlí“.

Probouzející se vztahy se Západem zafungují jako polštář, bude však trvat léta, než podíl EU na obchodu s Barmou stoupne ze současných dvou procent na nějakou relevantnější hodnotu. Do té doby bude barmský lid rukojmím čínského kapitálu a vlastní armády. l

Vládní sídla jsou ukryta v lesích po stranách dálnice o osmi až dvaceti pruzích, na níž by dokázalo přistát celé letectvo. Jistý televizní moderátor si vykoledoval pár let vězení za to, že v živém vysílání prohlásil: „Všechna naše zvířata se dnes přesouvají na sever.“

Havel, můj vzor

Je konec února a v hotelu u břehu jezera Kandawgyi v centru Rangúnu přijímá český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek trochu neobvyklou návštěvu. Přední disident Bo Ťij žádá spolu se svým kolegou z kanceláře Sdružení politických vězňů Barmy, aby Česko a mezinárodní společenství vyvinuly větší tlak na barmskou vládu, která stále ještě internuje 126 nepřátel režimu a s dalšími čtyřmi stovkami chystá proces. „Potřebujeme silnější tlak zejména na armádního velitele a ministra vnitra,“ řekl Bo, jemuž exprezident Václav Havel v minulosti pomohl zařídit trvalý pobyt v ČR a cestovní doklady. „Slíbil nám, že na evropské úrovni udělá, co bude v jeho moci,“ řekl po setkání Bo Ťij. „Jen velitel armády může dát pokyn ke změně ústavy. Když to nařídí, jeho poslanci to odhlasují. Taková je situace,“ popsal Bo mocenský pat v Barmě, kdy čtvrtina poslanců drží v šachu zbytek parlamentu. Zaorálek následujícího dne skutečně jednal s představiteli barmské vlády, ovšem nikoli s armádním velením. Ještě předtím si prohlédl rodný dům barmské disidentky Aun Schan Su Ťij, v němž strávila dětství po boku otce Aun Schana, generála a později zavražděného zakladatele Komunistické strany Barmy, jenž vyjednal nezávislost Barmy na Británii. Setkání s vůdkyní Národní ligy pro demokracii se odehrálo v budově parlamentu a Su Ťij při něm české straně nastínila plán, jak bude postupovat po sestavení nové vlády. Ta začala úřadovat shodou okolností týž den.

„Získal jsem dojem, že v tuto chvíli ani nebude usilovat o změnu ústavy, která jí znemožňuje kandidovat na prezidentku. Nechává to na později. Nyní hodlá pozvednout zaostalé vzdělání, vytvářet pracovní místa a provést reformu fungování armády. Velikým problémem země jsou sociální rozdíly – existuje jedno procento nejbohatších, kteří posílají děti do zahraničních škol, zatímco velká část dětí na venkově strádá a namísto do školy chodí do práce. Sociální rozdíly jí evidentně leží na srdci, má poměrně velké plány,“ řekl po setkání Zaorálek. Po schůzce Su Ťij oslovila reportéry týdeníku Eura a Českého rozhlasu, aby se vyznala z obdivu k Václavu Havlovi, jenž byl prý její inspirací i proto, že se „po převzetí moci nijak nezměnil“, což prý není případ „mnoha jiných opozičních vůdců“, kteří po zvolení a odchodu z disentu už její kauze „nejsou příliš nápomocni“. Na dotaz, zda po výměně mocenských garnitur v Česku cítí v otázce podpory lidských práv změnu kurzu, představitelka NLD odpověděla: „Nikoli vůči nám. Možná se něco mění ve vašem vztahu k jiným, ale my žádnou takovou změnu necítíme.“ O své současné pozici v Barmě, která ji nutí útrpně sledovat, jak jsou v zemi nadále zavíráni političtí vězni, řekla: „Toto je nejpozoruhodnější transformační proces na světě. Nemyslím, že kdekoli na Západě sestavují vládu pět měsíců. Až začne vláda fungovat, budeme s tím moci něco začít dělat.“ (luh) l

220 USD stojí kvůli státnímu monopolu letenka mezi novým hlavním městem Neipyijto a Rangúnem. Kromě cizinců si ji mohou dovolit už jen generálové, ostatní jsou odsouzeni k věčnému cestování.

O autorovi| Lubomír Heger heger@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče