Was ist Loos?

16. listopadu 2015, 00:00 - Jan Novotný
16. listopadu 2015, 00:00

V Plzni otevírají pro veřejnost nejlepší práce klasika moderní architektury Adolfa Loose. Nejnověji Semlerovu rezidenci

Willy Semler vypadá jako typický australský důchodce. Urostlá postava, bílá pěstěná bradka, dobře padnoucí košile - zkrátka o dvacet let mladší vizáž.

Když se devadesátiletý penzista z Melbourne loni vrátil do svého rodiště, moc emocí na něm znát nebylo. Usmíval se, jako kdyby přicestoval jen na další příjemný výlet. V Plzni přitom prožil celé dětství. A nebylo to jen tak nějaké dětství. Willy se takzvaně uměl narodit, jak rádi říkají Češi. Jeho otcem byl Oskar Semler, plzeňský továrník ze zámožné židovské dynastie, která vydělávala na prodeji gramofonových jehel, kancelářských sponek nebo drátěného pletiva.

Reportéři Willyho při jeho návratu „domů“ zahrnuli otázkami v očekávání dojemných vzpomínek. Willy ale odpovídal chladně a bez kudrlinek. Vynechal jakékoli emocionální výlevy. Reportéry zcela šokoval. „Po Plzni se mi nikdy nestýskalo,“ vypravil ze sebe stručně. Jako by splynul s tím zvláštním místem okolo. Strohý, jednoduchý interiér. Účelnost především. Patra se prolínají a prostory se spojují. Byt v rodinné vile na Klatovské třídě číslo 110 neměl Willy zpočátku moc rád.

„Bylo tady hodně prostoru. Nebylo to útulné.

Ale zvykl jsem si na to,“ vzpomněl si Willy. Zvyknout se dá na ledasco.

Rezidence od Loose

Jednu vzpomínku si ale Willy nechal pro sebe. Tu na uhlazeného pána jako ze škatulky, který do rodiny často docházel. Ještě dávno předtím, než si Willy začal zvykat na nový podivný domov. Ten pán radil Semlerovým, jak lépe bydlet. A hlavně funkčněji. „Navrhněte nám celý byt, pane Loosi,“ vyzval při jednom z prvních setkání Oskar Semler onoho cizího pána. A tak Adolf Loos navrhl byt. Semlerovi se původně chtěli usadit blíže centru na Klatovské třídě 19 a rozšířit stávající rodinnou rezidenci. Ale slavný architekt se zkušenostmi z Vídně a Paříže navrhl něco tak drahého, že i bohatý plzeňský Žid raději projekt zmuchlal a zahodil. Tady to brněnský rodák Loos trochu přehnal.

Židovství se Loosovým životem prolínalo od začátku do konce. Narodil se v brněnské německé komunitě, která z velké části inklinovala právě k judaismu. Řada Loosových zákazníků byli Židé, stejně jako jeho manželky a velká část žáků a spolupracovníků. Jak se vlastně Loos, člověk s obrovským architektonickým renomé, dostal do provinční Plzně, která se od poloviny 19. století dynamicky rozvíjela? Loos utíkal co nejdál od Vídně, kde do té doby žil a pracoval, ale také tropil skandály a ostudu. Rakouská policie ho totiž podezřívala ze zneužívání dětí. Nejdál od Vídně se v rakouské části monarchie dalo utéct právě do Plzně - pokud chtěl architekt dál vydělat i slušné peníze. Loos do Plzně poprvé přijel v roce 1907 a vracel se sem dalších dvacet let. Město se totiž rozvíjelo nejen díky Škodovce, ale také vlivem rozmachu svých početných židovských podnikatelů. A ti chtěli hezky bydlet. Podobně jako Semlerovi.

Podle Loosova návrhu vznikl v jejich původním domě na Klatovské 19 hudební pokoj.

Jídelna a salon byly později upraveny v loosovském stylu. Volně dýchající průchozí místnosti, tajuplné mramorové desky fantastico se zvláštním černobílým žilkováním připomínajícím fantaskní bytosti, dřevem obložené stěny a všudypřítomná zrcadla. Už tu není moc prostoru pro emoce. Jaké pocilight ty prožívali Semlerovi, když v roce 1939 utíkali z protektorátu před jistou smrtí, těžko říct. Ale pokud byli všichni jako Willy, brali to s pozoruhodným nadhledem. Zdánlivě bez emocí žil v tomto bytě i jeho další obyvatel -Georg von Majewski. Netrvalo to ale dlouho. Generál wehrmachtu tady 6. května 1945 podepsal kapitulaci do rukou amerických důstojníků.

O pár okamžiků později se před zraky svého štábu, vlastní ženy a v kulisách Loosova umění chladnokrevně zastřelil.

To už ale Willy Semler nemůže pamatovat.

Tou dobou zřejmě ležel v bezpečí na pláži někde v Melbourne. V paměti má spíš vilu v Klatovské 110, kterou otec zakoupil na počátku 30. let. Jen pár bloků od původního bydliště rodiny, odkud není daleko ani do zdobné secesní synagogy. Tu raději Loos při svých návštěvách Plzně přehlížel. Nesnášel secesi. Všechny ty historismy, ornamenty, kudrlinky, zbytečné emoce…

„I Židé musejí jít s dobou,“ řekl si možná a vnutil Semlerovým do nové vily raumplan, svůj trik s prostorem, kterým se proslavil při stavbě obchodního domu Goldman & Salatsch ve Vídni už v roce 1910. Architektonický purista Loos však raumplan poprvé vsadil i do soukromé rezidence. To bytová architektura dosud neznala. V Plzni navrhl byt s pěti výškovými úrovněmi, ale přitom bez pater.

Místnosti jsou v různých horizontálních úrovních a navzájem je propojuje několik stupínků schodů. Labyrint prostorů různých výšek se v tu chvíli stal hlavním Loosovým životním odkazem.

Anglická inspirace

Projekt Semlerovy rezidence sice vymyslel Loos, ale už ho nestačil realizovat. Zemřel ve Vídni v roce 1933. Byt proto dokončil jeden z Loosových nejvýznamnějších žáků Heinrich Kulka. I proto je rezidence tak jedinečná. Kombinuje prvky loosovského stylu s funkcionalismem, což není totéž. Loos měl k tehdy velice populárnímu stylu blízko strohostí vnějších fasád a celkově nízkou pozorností k venkovnímu vzhledu domu, ryzím funkcionalistou ale nebyl. Nejvíce ho inspirovaly staré anglické domy, které mu učarovaly vnější chudobou a vnitřním bohatstvím.

„Na funkcionalistických stavbách Loosovi vadilo hlavně narušení soukromí vnitřního obytného prostoru rozměrnými prosklenými plochami, které sám nepoužíval,“ vysvětluje plzeňský architekt Petr Domanický ze Západočeské galerie. Ta rezidenci nedávno získala do vlastnictví a pustila se do její rekonstrukce. Minulý týden se byt v Klatovské 110 poprvé otevřel široké veřejnosti.

Už první kroky naznačují, že nejste v obyčejné stavbě. Je to vlastně rodinná vila včleněná do činžovního domu. Vstupní chodbou, kterou osvětluje prosklený strop, se návštěvník přesune do hlavního sálu. To je pravý Loosův poklad. Místnost velká jako malá tělocvična upomíná na křížení s funkcionalismem obrovskými rozměrnými posuvnými okny. Proti nim ve vyvýšené úrovni je umístěna galerie s knihovnou. Z mezipodesty nepatrného schodiště se vchází na verandu a do osmiboké jídelny. Celý sál stojí na podlaze z makassaru a je obložen obkladem z kanadské břízy. Pozornost přitahuje monumentální krb v alpském stylu, který Loos už předtím použil v Rakousku. Byt se může pochlubit i onyxovou stěnou, dalším odkazem na funkcionalismus, který v té době dovedla do dokonalosti brněnská vila Tugendhat Ludwiga Miese van der Rohe.

Semlerova rezidence je jednou z nejpovedenějších realizací loosovského raumplanu v Česku hned po pražské Müllerově vile. Tu Loos celou navrhl pro plzeňského stavbaře Františka Müllera, spolumajitele prvorepublikového stavebního gigantu Müller & Kapsa, mimochodem vůbec prvního stavitele dálnice D1. Müller s Loosem spolupracoval na většině stavebních úprav jeho plzeňské kolekce interiérů. Kromě dvou Semlerových bytů ji tvoří také Brummelův dům s dlouhou linií průchozích místností a dosud funkční originální ledničkou. Loos navrhl také byt rodiny Krausových vybavený bílo-zeleným mramorem a proti sobě umístěnými zrcadlovými stěnami, které vytvářejí efekt donekonečna znásobeného odrazu. Posledním volně přístupným Loosovým bytem v Plzni je Voglova rezidence s travertinovým obložením a zrcadly v nikách. Celkem se na západě Čech dochovalo osm z třinácti Loosových interiérů.

Možná by bylo zajímavé po tom všem se podívat, v jakém prostoru žil sám Loos. Ale asi by vás to nenadchlo tak jako raumplan.

Loosova vlastní ložnice ze všeho nejvíc připomíná pokoj z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Zkrátka Loos nebyl normální Středoevropan. A možná proto byl géniem.

Loos utíkal co nejdál od Vídně, kde do té doby žil a pracoval. Ale také tropil skandály a ostudu. Rakouská policie ho totiž podezřívala ze zneužívání dětí. Tak skončil v Plzni.

O autorovi| Jan Novotný * novotnyj@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče