Vzpomínka na rok 2002

10. listopadu 2014, 00:00 - PAVEL PÁRAL
10. listopadu 2014, 00:00

Už zase vláda dělá schodky a tlačí na růst mezd. Přijdou další bolestivé škrty?

Evropská komise slíbila minulý týden Česku další zrychlování jeho ekonomiky navzdory tomu, že naši hlavní obchodní partneři zpomalují. Navíc data o domácím vývoji průmyslu i stavebnictví dávají eurokomisi za pravdu.

V zemi, kterou celou dobu její samostatné existence táhla především zahraniční poptávka, je to poněkud překvapující zjištění. Co se stalo vlastně tak zvláštního, že jdeme posledních pět let vesměs proti proudu? Že jsme klesali, i když ostatní rostli, jsme si vysvětlovali vlastní příliš přísnou fiskální, ale i měnovou politikou. Je to snad nyní naopak a ministerstvo financí i ČNB práskají do koní?

Nebo je to spíše tak, že předchozí hlubší pokles logicky znamená, že následující růst bude razantnější? Varianta B vypadá pravděpodobněji. Pokles v minulých letech zasáhl strukturu ekonomiky a čistil bilance. Podniky jsou ozdraveny, některé padly, konsolidovalo se, klesaly jednotkové náklady práce. Konkurenceschopnost tak stoupla. A teď sklízíme plody.

Ale jestli toto platí, nejsme zase pěkně v roce 2002, kdy se ekonomika plně vzpamatovala z měnové krize z konce předcházejícího století a Špidlova vláda ji začala ještě pohánět stomiliardovými schodky, zvyšováním tlaku na růst mezd a tím i zakládáním na budoucí problémy a bolestivé škrty?

To určitě popřít nejde. Vláda, jak je z právě schvalovaného rozpočtu zřejmé, se s nafukováním výdajů nehodlá nijak zvlášť zdráhat. Rostou platy státních zaměstnanců a absurdním tempem roste minimální mzda. To samozřejmě bude dříve nebo později tlačit i na mzdy v podnikatelském sektoru. Je jasné, že v této atmosféře sílí spotřebitelský optimismus a domácnosti začínají zase nakupovat. A firmy chystají investice. To je jistě pozitivní impulz pro zrychlování ekonomiky.

Můžeme tak jít opravdu proti evropskému proudu. Ale ne moc dlouho. Může se stát, že to skončí zase ve stejném kotrmelci, kdy bude nějaká budoucí vláda zase řešit chronicky deficitní rozpočet pod tlakem nějaké nové dluhové krize zrovna v okamžiku, kdy se ekonomika začne propadat. Učeně se tomu říká procyklická hospodářská politika a dnešní premiér Sobotka byl v pozici ministra ? nancí, když se Česko touto slzavou cestou vydalo poprvé. Snad nechce naplnit známé rčení o tom, kdo činí stejnou chybu dvakrát.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče