vzdělání je hřích

02. února 2015, 00:00 - Daniel Deyl
02. února 2015, 00:00

Nigerijská skupina Boko Haram je nejrychleji rostoucí teroristickou organizací planety

Oblast, v níž se sbíhají hranice afrických států Nigérie, Čadu a Nigeru, nepatří k nejbezpečnějším místům na světě. Bandy pašeráků kolem Čadského jezera a spory vedené pod etnickými i náboženskými záminkami činí z přírodního ráje toho kusu Afriky oblast natolik nebezpečnou, že se před dvaceti lety nigerijský prezident Sani Abacha rozhodl držet v nedalekém města Baga vojenskou posádku o síle několika set mužů. O čtyři roky později, v roce 1998, uznaly i Čad a Niger výhody omezení jinak kvetoucí zločinnosti a vytvořily s Nigerijci společnou jednotku. Dostala pěkně vypadající zkratku MNJTF a obdržela od všech tří vlád peníze v oblasti jinak bezpříkladně chudé; výměnou za to dostala za úkol působit jako stabilizační síla a autorita, již neradno provokovat.

Ta iluze vzala zasvé během několika hodin letošního třetího ledna. Tehdy k sídlu jednotky dorazily stovky mužů vyzbrojených podle očitých svědků „sofistikovanými zbraněmi“ a vládní vojáky bez větších potíží vyhnaly.

Pozabíjely, koho mohly, a následně se pustily do tamních civilistů. Konečný počet obětí masakru dosud není znám, ale světová média obvykle udávají odhady pohybující se kolem dvou tisícovek.

Inovativní džihád Těmi útočníky byli bojovníci z islamistické organizace Boko Haram, jež de facto ovládá severovýchodní cíp Nigérie zhruba o velikosti Belgie a jejíž násilný způsob šíření islámu za sebou nechává tisíce mrtvých na třetině nigerijského území. Ačkoli svoji existenci datuje již do roku 2002, mezinárodní proslulost si zajistila až během loňska, kdy rozšířila portfolio bojových technik islamistického násilí o hromadný únos; například v dubnu 2014 unesla ze školního internátu 276 dospívajících děvčat. Podle americké Rady pro mezinárodní vztahy pozabíjela loni na 11 tisíc lidí. V absolutních číslech však mezi svými militantními souvěrci stále zaostává za Islámským státem; pokud by se však v těch kruzích vedl žebříček Skokan roku, její šéf Abubakar Šekau by byl jasným favoritem.

Šekau usiluje zhruba o totéž jako ostatní islamističtí teroristé: chce vybudovat stát na rigidních náboženských základech. Jeho skupina odmítá nejen západní konzumní způsob života, nýbrž také představu, že Země je kulatá a že život na ní prochází vývojem, jejž výstižně popsal Charles Darwin. Ne nadarmo znamená výraz „boko haram“, že západní vzdělání je hřích.

Šekau a jeho lidé se nicméně nezříkají jistých produktů onoho opovrhovaného západního vzdělání, například amerických dolarů a zbraní, jež za ně lze pořídit.

Tok peněz do kapes šéfů organizace Boko Haram je značně neprůhledný; první kolo financování provedl zakladatel skupiny Mohammad Jusuf, když v roce 2002 odjel do exilu v Saúdské Arábii; podle listu The Washington Post u něho skončila většina ze tří milionů dolarů, které svým africkým bratrům ve zbrani měl poskytnout Usáma bin Ládin.

Od té doby si skupina Boko Haram našla další způsoby financování. Jedním z nich jsou únosy za účelem výběru výkupného; jen za sedmičlennou francouzskou rodinu dostala tři miliony dolarů. Dalším zdrojem je kvetoucí obchod s otroky: tisícovky unesených dětí a žen podle britského deníku The Daily Telegraph končí v otroctví, což podle listu teroristům může vynést mezi pěti a deseti miliony dolarů ročně. Podle izraelské mutace časopisu Forbes měla Boko Haram na přelomu roku k dispozici přibližně 25 milionů dolarů.

To není ve srovnání s miliardovým Islámským státem mnoho, ale skupina Boko Haram má v jistém smyslu snadnější roli. Odhodlání vlád k účinné obraně proti ní totiž nejlépe ilustruje fakt, že Čad a Niger okamžitě po masakru v Baze své zbývající muže z oblasti stáhly. Ačkoli obě země formálně zůstaly členy MNJTF, ve skutečnosti tam po nich nezbyl ani jediný voják (a ani jediný dolar). Nigerijští vojáci naproti tomu sice žádný takový rozkaz nedostali, ale utekli také. Nigerijský prezident Goodluck Jonathan řekl, že „situace je netolerovatelná“, a mnoho dalšího neudělal.

Není jisté, jestli prezidentova nečinnost není to nejlepší, co mohlo Nigérii potkat – uvážíte-li, jak prezident Jonathan jinak krizové situace řeší. Když například nigerijský fotbalový národní tým neuspěl na mistrovství světa, zakázal prezident mužstvu na dva roky účast na dalších mezinárodních akcích. Když světová fotbalová federace odpověděla, že by Nigérii vyloučila i z následujících turnajů, Jonathanovi svitlo, že nezvolil tu nejlepší cestu, a otočil.

Podobně koncepčně postupuje prezident i vůči hrozbě islámského terorismu.

V červenci roku 2013 vyhlásil ve třech státech na severovýchodě země výjimečný stav, aby v asymetrickém boji s organizaKdyž cí Boko Haram posílil autoritu federální armády. Jediným výsledkem byla naprostá ztráta místních důvěry ve federální instituce, protože vojáci se na svěřených územích chovali jako na dobytém nepřátelském území, a přišli tak o klíčový trumf v každém takovém konfliktu. Jonathan tedy zkusil obrácený postup a vyhlásil pro teroristy amnestii, pokud dobrovolně odzbrojí.

Když se mu však takto povedlo zabavit první zbraně, nechal jejich držitele zavřít na dvacet let. Nikdo další se překvapivě nepřihlásil.

Horší než ebola Pokud však prezident a vláda něco nevymyslí, může se to vymstít nejen lidem na severovýchodě země, nýbrž i jim samotným.

Ještě loni předpovídal Mezinárodní měnový fond Nigérii růst ekonomiky o pěkných sedm procent. Nigerijci sami později přiznali, že kvůli nepokojům na severovýchodě očekávají růst zhruba o procento nižší, jak napsal časopis Foreign Policy. Loni se přitom Nigérie stala nominálně největší ekonomikou Afriky, když po 24 letech aktualizovala koš, podle něhož se hrubý domácí produkt měří. Objem i růst ekonomiky, jež Nigérii může leckdo ze sousedů závidět, se však nedostatečně promítají do obecné prosperity jejích obyvatel. Třetina z nich žije za méně než dva dolary denně. I to – v kontrastu s rostoucím bohatstvím jižní, převážně křesťanské části země – teroristům na povětšinou muslimském severu usnadňuje odsudek Západu a jeho hodnot.

Deník The Wall Street Journal v tom smyslu citoval ministryni financí Ngozi Okonjo-Iwealovou „Skutečným nebezpečím pro naši zemi není ebola,“ řekla v říjnu, kdy hrozba nákazou byla na západě Afriky považována za ničivou, „tím nebezpečím je Boko Haram.“ Lednové události jí daly za pravdu – a nikdo nemá nejmenší důvod myslet si, že tím to končí. l •

Kdo má peníze na teror

Boko Haram je mezi teroristickými skupinami

finanční popelkou (údaje o odhadované finanční síle

jednotlivých organizací z poloviny roku 2014 jsou

uváděny v milionech USD)

Islámský stát (Sýrie, Irák) 2000

Hamás (palestinská samospráva) 1000

FARC (Kolumbie) 600

Hizballáh (Libanon) 500

Tálibán (Afghánistán) 400

al-Káida (celý Blízký východ) 150

Laškar e-Taíba (Pákistán) 100

Al Šabáb (Somálsko) 70

Real IRA (Severní Irsko) 50

Boko Haram (Nigérie) 25

Zdroj: Forbes Israel

Co je Boko Haram

1995 Vzniká relativně neškodná islámská organizace al-Šabáb (jméno nese po vzoru skupiny, jež posléze ovládla Somálsko). 2001 Charismatický nezaměstnaný třicátník jménem Mohammad Jusuf opouští populární společenskou, kulturní a charitativní společnost Izala Society a zakládá spolu s lidmi z Šabábu organizaci oficiálně zvanou Lidé oddaní Prorokovu učení o šíření víry a svaté válce, zkráceně Boko Haram (v přibližném překladu „západní vzdělání je hřích“). Boko Haram se přestává podílet na společenském životě a stahuje se do hor na severovýchodě Nigérie. 2002 Jusuf odjíždí do Saúdské Arábie; zaprvé tak uniká policejní razii doma, zadruhé získává klíčové spojení na al-Káidu, největší zdroj financování jeho budoucí teroristické organizace. 2004 Město Maiduguri ve státě Borno v severovýchodním cípu Nigérie je dějištěm prvního ozbrojeného útoku skupiny. 2004–2009 Skupina při několika útocích zabíjí dohromady asi 100 lidí. 2009 Nigerijská policie provede ve statu Borno zátah směřovaný proti islámským ozbrojencům, několik lidí umírá. Během jejich pohřbu se strhnou násilnosti; Jusuf je zatčen, umírá ve vazbě a získává status mučedníka; skupina pod vedením Jusufova pobočníka Abubakara Šekaua přechází k aktivnímu teroru. 2009–2013 Boko Haram má na svědomí zhruba pět tisíc životů. červenec 2013 Vláda vyhlašuje výjimečný stav. duben 2014 Boko Haram upoutává celosvětovou pozornost, když unáší 276 děvčat ze školy ve městě Čibok. leden 2015 Skupina likviduje mezinárodní vojenskou základnu ve městě Baga, plánuje expanzi do sousedních zemí Čad a Niger.

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče