Vysoká hra patriotů

19. května 2014, 00:00 - Blahoslav Hruška
19. května 2014, 00:00

Lobbisté v Bruselu jsou profesionálové, kteří otevírají správné dveře. Je mezi nimi i několik Čechů

Když člověk nepracuje jako novinář nebo ho zrovna nezve na výlet do Bruselu některý z europoslanců, není zrovna jednoduché se do budovy Evropského parlamentu dostat. Ivana Jemelková, která pracuje v bruselské pobočce americké poradenské firmy FTI Consulting, nosí ale v kabelce kartičku, která jí turniket do budovy lehce otevře.

Mladá Češka žijící v Bruselu od roku 2010 patří mezi 4167 vyvolených, kteří mají jako registrovaní lobbisté téměř volný přístup k evropským poslancům. Právě tolik jmen obsahuje soupiska držitelů magnetických kartiček do europarlamentu, která je součástí veřejného Rejstříku transparentnosti. Databáze, kterou spravuje společný sekretariát Evropské komise a parlamentu, čítá celkem 6570 položek. Nejde jen o fyzické osoby v podobě „in-house“ lobbistů, ale i o právnické firmy, neziskové organizace, zájmová sdružení nebo zástupce církví a náboženských uskupení.

Od roku 2011, kdy rejstřík začal fungovat, se zaplnil i několika českými jmény. Odhadem jich mohou být desítky. Jejich počet z databáze ovšem zjistit nelze. Pokud pracují pro zahraniční firmy nebo mají vlastní společnost v Bruselu, nelze Čechy a Češky rozlišit podle země původu.

Majitelé kartiček Na chodbách Evropského parlamentu můžeme ale potkat třeba Karla Kovandu, někdejšího zástupce generálního ředitele pro zahraniční vztahy Evropské komise, který od loňského roku reprezentuje zájmy energetického koncernu ČEZ. Nebo Ondřeje Šloufa, který v Bruselu lobbuje za Potravinářskou komoru. Mezi registrované „in-house“ lobbisty patří i Vendula Raymová, která školí manažery spravující v Česku evropské dotace.

V Rejstříku transparentnosti kromě jmen najdeme také 54 českých organizací, a to nejrůznějšího ražení. Od velkých firem, jako je Seznam, přes státní organizace typu Národní galerie nebo Národního muzea až po marginální spolky, mezi něž patří třeba Královský řád rytířů svatého Václava.

Nic víc než permanentku ke vstupu a pocit, že „jsou u toho“, ale firmám zápis v registru EU nepřinese. Kdo chce mít dokonalý přehled o chystané legislativě nebo se na ní nepřímo podílet, najímá si profesionály na poradenství a strategickou komunikaci. „Dělám hned několik povolání v jednom.

Jsem analytička, spisovatelka, překladatelka a ano, také lobbistka. Což v Bruselu rozhodně není práce, která by byla spojena s pejorativním nádechem jako v Česku,“ říká Jemelková.

S tím, že v Česku mnoho lidí stále tápe, co přesně v sídle EU mohou doporučit či ovlivnit placení specialisté, se často setkává také Karel Firla, jeden z nejúspěšnějších českých expatů, který působí v Bruselu již dvacet let. Nejprve jako kariérní diplomat, později jako zaměstnanec nadnárodní skupiny Interel a poslední čtyři roky coby jednatel vlastní firmy EPA Consulting. „Nejsložitější bývá vysvětlit klientům, že i když si mé služby platí, není zkrátka možné, abych třeba měnil technické normy v evropské legislativě. Často bývá účelnější, když si nejprve s klientem sednu a vysvětlím mu, že má nereálná očekávání,“ líčí své zkušenosti lobbista, která zastupoval například Transgaz, Škodu Auto nebo ostravský magistrát.

Služba pro obě strany Zažitá představa, že lobbista je od toho, aby sjednával za úplatu výhody, v Bruselu neplatí.

Jde spíš o přesvědčování, kompromisy a hledání spojenců. A to v obrovské struktuře čítající stovky úředníků Evropské komise, expertních skupin i výborů europarlamentu.

Zdaleka také neplatí, že lobbing funguje jako vloupání se do zavřených dveří úřednických kanceláří. Argumenty ze světa byznysu nebo veřejné sféry předkládané specialisty na poradenství jsou často vítané. A také legislativně podchycené. Pamatuje na ně článek 11 Smlouvy o EU, podle nějž mohou materiály dodané lobbisty „optimalizovat tvorbu a provádění evropských politik“.

V praxi jde nejčastěji o detaily, které jsou ale pro výrobce mnohdy podstatné. „My zastupujeme celé klastry firem a třeba u legislativy technického rázu je účelné, když dostanou úředníci na stůl fundovaný názor, za nímž stojí klíčoví hráči v oboru,“ říká Jemelková. Sdružování firem je podle ní cestou, jak obejít úzké zájmy a dosáhnout víc. Třeba Podnikatelé, kraje i věda Kromě stálého diplomatického zastoupení, kam kromě resortu zahraničí posílá své lidi také ministerstvo průmyslu nebo dopravy, má Česko v Bruselu hned několik dalších kanceláří, které se kromě reprezentace navenek věnují také lobbingu. Česká podnikatelská reprezentace při EU (CEBRE), která sídlí ve stejné budově jako diplomaté, má za cíl obhajovat české podnikatelské zájmy. Kromě pravidelného sledování legislativy také organizuje schůzky s vybranými partnery a nabízí krátkodobé pronájmy prostor. Česká styčná kancelář pro výzkum a vývoj (CZELO) se zase stará o to, aby byla česká věda v EU vidět a dokázala se poprat o granty. O zájmy zemědělců pečuje pobočka Agrární komory.

Své zastoupení v Bruselu mají i české regiony.

Z krajů tu chybí jen Liberecký a Zlínský, ostatní mají buď přímo svou kancelář, nebo najatého zástupce na volné noze. V Bruselu také pracují všechny tři vládní agentury – CzechTrade, CzechInvest i CzechTourism. l tím, že se začnou zajímat o postavení dalších zemí EU. FTI Consulting je toho důkazem.

Když sem Jemelková před čtyřmi roky nastupovala, byla jediná Češka. Dnes bruselská pobočka zaměstnává celkem tři Čechy a několik Slováků. Zájem evropských firem o český a slovenský trh totiž roste.

Módní kanceláře Platí to i obráceně. Za posledních deset let našeho členství v EU se i mnohé české firmy naučily, že Brusel není jen úřednické zlo, ale místo, kde se rozhoduje i o jejich obchodních příležitostech. Což je ovšem spojené s často naivní představou vyslání vlastního zástupce do Bruselu. „Jeden čas to byla velká móda. Každý chtěl mít v Bruselu kancelář. Jenže si nikdo neuvědomil, kolik to stojí peněz, povolení a razítek. A že člověk musí mít know-how a dokonale se orientovat v evropských strukturách,“ říká Firla.

Podle něj jsou služby lobbistů výhodné i pro státní firmy, které jinak oficiálně zastupují diplomaté českého zastoupení při EU.

Mezi Firlovy klienty tak patří třeba České dráhy. „Úředníci jsou často svázáni postupy a pohlceni agendou. Já nemusím dodržovat nastavenou administrativu a mám větší pole působnosti,“ vysvětluje lobbista výhody pro státní podniky.

Stát je pro něj důležitý nejen jako občasný chlebodárce. Práce bruselského lobbisty se podle Firly neobejde bez dlouhodobé koncepce hospodářské politiky, která by měla vzejít od politiků. „Měli bychom mít pool strategických projektů a vědět, k čemu v rámci EU mohou přispět. Marně také čekám, až někdo vystoupí v Bruselu a deklaruje, že Česko je průmyslová země,“ vypočítavá doyen českého lobbingu v unijních strukturách.

Kdo lobbuje v Bruselu

(údaje k 28. dubnu 2014)

In-house lobbisté a profesní svazy 3257

Neziskové organizace 1689

Právní a poradenské firmy 795

Think tanky, vědecké organizace 479

Zastoupení regionů a měst 311

Náboženské a církevní organizace 39

Celkem: 6570

Zdroj: Rejstřík transparentnosti

Zažitá představa, že lobbista je od toho, aby sjednával za úplatu výhody, v Bruselu neplatí. Jde spíš o přesvědčování, kompromisy a hledání spojenců.

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče