Vysoká hra o české rafinerie

03. června 2013, 00:00 - Miroslav Zámečník
03. června 2013, 00:00

Na Poláky se nezlobme. Není to osobní, je to jen byznys S výjimkou rozhodnutí o dostavbě dvou bloků jaderné elektrárny Temelín nemá nic jiného obdobný přesah do otázek strategické bezpečnosti a zahraniční politiky jako osud českých ropných rafinerií. Na rozdíl od koncernu ČEZ ovšem v případě petrochemie tahá český stát za velmi krátký konec provazu. Rozhodování je fakticky v rukou majoritního vlastníka České rafinérské, polského koncernu PKN Orlen, který firmu zásadně ovlivňuje prostřednictvím privatizovaného Unipetrolu.

Na základě smluv má v případě odkupu na podíly minoritních akcionářů přednostní právo PKN Orlen, nikoli český stát. Strategie ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby ve své nejambicióznější alternativě počítá s vytvořením něčeho, co se nápadně podobá někdejšímu plánu vybudování superČEZ od jeho předchůdce v úřadě Miroslava Grégra.

Grégrovi se to podařilo, protože měl v ruce nesrovnatelně lepší karty.

To ovšem není jediný rozdíl. Kromě vlastnických poměrů hraje roli současná situace v oboru, změny v poptávce, technologiích a také geografické záležitosti. Vnitrozemské rafinerie jsou odjakživa závislé na trzích, které zásobují. Rostoucí trh dovede pokrýt i zvýšené náklady na dopravu, které vyplývají z polohy vzdálené od mořských ropných terminálů. Dodávky závisejí na kapacitě a stavu potrubí, jímž surovina přichází, stejně jako na alternativách, které mají dodavatelé ropy k dispozici. Dokud Rusko nemělo jiný efektivní kanál než ropovod Družba, bylo dobře. Češi mohli při privatizaci Unipetrolu za vlád ČSSD vlastnicky propojit ropné firmy z Východu – Ruska či Kazachstánu – se zpracovatelskou kapacitou ve střední Evropě, a ekonomicky je tak zainteresovat na udržení rafinerií v chodu i za cenu levnější suroviny. Jenže to už dávno neplatí.

Nechceme zpochybňovat bezpečnostní, geopolitické či jakékoli jiné důvody, které svého času vyústily v rozhodnutí, že Češi dali na druhý pokus přednost koncernu PKN Orlen.

Volbou polského gigantu se nicméně Česká republika dostala do průsečíku velkého množství potenciálních kombinací, jež činí strategickou úlohu sice zajímavější, avšak zároveň neskonale obtížnou. Podstata je následující: ve střední Evropě je rafinerií nadbytek, kapacity nejsou ani zdaleka vytížené na hospodárnou míru a struktura poptávky se změnila. Přizpůsobit se vývoji poptávky znamená velkopansky investovat do moderních technologií, což při přebytku kapacit finančně nevychází.

Nevyužívané provozy s vysokými náklady tím pádem investičně strádají. Český trh lze navíc snadno zásobovat z rafinerií v sousedních zemích, třeba ze sousedního Polska, kde vládne PKN Orlen. Zavření tuzemských provozů by pro všechny ostatní hráče v regionu bezpochyby představovalo ekonomický bonus. V sázce je proto osud nejen rafinerských kapacit v Česku, ale také značné části „downstreamu“ v českém chemickém průmyslu, který zaměstnává desetitisíce lidí.

Současná situace není triviální ani náhodou.

Právě z toho důvodu frekvence jednání s polskými protějšky na nejvyšších patrech české politiky vůbec nepřekvapuje. Podinvestovanost v tuzemském petrochemickém průmyslu je odhadována podle zdrojů týdeníku Euro na minimálně půl miliardy eur, k tomu je potřeba připočíst nemalé náklady na faktickou nacionalizaci, takže další miliardu eur.

Nebuďte překvapeni, že do vysoké hry s velmi nejistým finančním výsledkem se nebude lidem, kteří jsou zvyklí počítat, chtít přihazovat. Koneckonců konsolidace odvětví proběhne i ve střední Evropě, a po pravdě řečeno, česká vláda má v rukou ty nejhorší představitelné karty, jakkoli bychom si přáli opak. Za cenu konfliktu s polským spojencem a ohromných finančních nákladů se teoreticky můžeme dožít toho, že osedláme český stát aktivem, s nímž si ani při nejlepší vůli nebude schopen poradit. Náklady na prohranou partii přitom nebudeme platit v cenách pohonných hmot nebo čehokoli jiného, co se dá vyrobit z ropy. Trh je otevřený a standardní komodity obvykle kupujeme za nejvýhodnějších podmínek. Zaplatíme to v konsolidovaném rozpočtu, každý daňový poplatník pěkně prostřednictvím svých daní. Na Poláky se nezlobme, na jejich místě bychom uvažovali stejně. Není to přece osobní. Je to jen byznys.

O autorovi| Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Obtěžují vás nevyžádané telefonáty? Návod, jak se jim vyhnout
O 20 % víc než loni: ceny bytů opět rostou
Mají Češi na elektromobil? Hyundai hodlá rozšířit dojezd až na 500 kilometrů
Auta
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Kouzlo bohaté sklizně: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn
Jeden Velorex 16/250 se dostal až do Chicaga. Teď je po renovaci a stojí přes 300 tisíc
Technologie
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Intel už má 15W čtyřjádra pro notebooky v ceníku i s parametry, vydání je blízko
Na počítače míří nový Skype. Nebude to taková divočina jako mobilní verze
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít