Vysočinský pilot rozhodne

02. září 2013, 00:00 - Marcela Alföldi Šperkerová
02. září 2013, 00:00

Propojení zdravotních a sociálních služeb má přinést benefity nejenom klientům, ale i eráru

Navázání zdravotní péče na sociální je nezbytnou podmínkou jejich efektivity.

Přestože se o něm diskutuje již řadu let, stále se nedaří teorii prosadit do praxe. Ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních

věcí sice spolu sousedí, ale domluvit se zatím nedokázala. A to ani v posledním volebním období, kdy je vedli kolegové z jedné partaje (TOP 09). Nedávno například ztroskotal několik let připravovaný zákon o dlouhodobé péči, přestože měl podle původních plánů platit již letos.

„Historicky se v přístupu k sociálním a zdravotním službám projevuje,resortismus‘, tedy snaha řešit problémy pouze v rámci daného resortu a nebrat do úvahy souvislosti a problémy na straně resortu druhého,“ zdůrazňují autoři analýzy dopadů propojení vybraných činností, která vznikla v rámci první etapy projektu Optimalizace sítě zdravotních a sociálních služeb. Na ten bylo vyčleněno bezmála šedesát milionů korun z Evropského sociálního fondu.

Uvedený projekt, který loni startoval, diriguje expertní komise složená ze zástupců odborné veřejnosti i obou resortů. „Hledá se, na čem se lze shodnout a jak oba systémy sblížit,“ vysvětlil koordinátor projektu Michal Viereckl z poradenské organizace Grant Thornton.

Nesmyslné dotace V nemocnicích se například potýkají s tím, že nesoběstačné pacienty není po ukončení hospitalizace kam přeložit. Zdravotní pojištění je pak zneužíváno na plné krytí nákladů takzvaných sociálních hospitalizací, což na jednoho pacienta vychází na zhruba čtyřicet tisíc korun měsíčně. Ústavy sociální péče si naopak stěžují, že pojišťovny nehradí v plné výši náklady na ošetřovatelskou péči.

V posledních měsících sice raketově narůstají počty poskytovatelů sociálních služeb, kteří natahují ruce ke stále stejně velkému balíku dotací, nicméně nikdo neví, co a proč poskytují. „Každý si myslí, že je třeba stavět domovy a ústavy. Ale těch už je dost, zvlášť pokud k nim připočteme nevyužité kapacity ve zdravotnictví. Naopak chybějí terénní služby, aby i ne zcela soběstačný člověk mohl žít doma,“ zdůrazňuje Iva Holmerová, ředitelka pražského Gerontologického centra. Její slova potvrzuje i zkušenost z jednoho kraje, kde nedávno zprovoznili nový domov pro seniory se sto lůžky. Přestože evidovali na tisíc zájemců, po vyzvání se jich přihlásilo jen šedesát. Podobně začínají přebývat poradenské a aktivizační služby.

Peníze v sociálním systému jsou neefektivně rozdělovány. Dotační nenárokový systém bez znalosti kvality a potřebnosti konkrétních služeb je nesmyslný. Mluví se o častém zneužívání nemocenské u zaměstnanců s nižšími příjmy či o zneužívání příspěvků na péči především v prvních dvou nižších stupních závislosti.

Zmatek ve službách Nejsou pravidla ani rovné podmínky. Zdaleka přitom nejde jen o ztráty veřejných rozpočtů.

Nepořádek v organizaci služeb dopadá především na klienty. Málokdo z nich se v nepřehledném systému orientuje. Pokud chce zůstat v domácím prostředí, jen těžko shání pečovatele. Když už musí do ústavu, oproti tomu sociálnímu, kde ho pobyt vyjde v průměru na osm tisíc měsíčně plus příspěvek na péči, platí za léčebnu dlouhodobě nemocných pakatel, přestože služba je víceméně totožná.

„V obou systémech jsou podobné služby a činnosti, které jsou poskytovány pacientům nebo uživatelům sociálních služeb v podobných životních situacích. Typicky se jedná například v ambulantních službách o činnosti prováděné posudkovými a revizními lékaři, v terénních službách jsou to činnosti prováděné pečovatelskou službou a domácí zdravotní péčí a u pobytových zařízení se jedná o služby léčeben dlouhodobě nemocných a domovů pro seniory nebo jim podobných zařízení,“ uvádí zmíněná analýza.

Jenže dosud nejsou vymezeny definice hranic sociální a zdravotní péče. Neexistuje systematické propojování těchto služeb tak, aby byla zajištěna důstojná kvalita života osob, které potřebují dlouhodobou zdravotní a ošetřovatelskou péči a podporu v soběstačnosti. Ani podmínky pro čerpání péče nejsou rovné. Chybějí pravidla pro vícezdrojové financování v obou systémech, výše podílu úhrad z veřejných rozpočtů, zdravotního pojištění a od klientů. A nejsou sjednoceny standardy zdravotní a sociální péče, což má dopad na kvalitu služeb.

Přitom výdaje jednoho systému přímo ovlivňují náklady druhého. Například nákladná biologická léčba roztroušené sklerózy může pacienta udržet déle v práci. Místo aby čerpal invalidní důchod, odvádí daně a sociální a zdravotní pojistné. Kvalitní rehabilitace a další následná péče například po úrazu zase může urychlit rekonvalescenci nemocného, a tím pádem snížit náklady na nemocenskou. Avšak dokud budou zdravotní pojišťovny hospodařit jen se zdravotním pojištěním, těžko se budou zajímat o finanční dopady do sociálního rozpočtu.

Gerontologický vzor Příklady dobré praxe i přes výše uvedené bariéry existují. Musí se ale hodně chtít. Jako třeba v pražském Gerontologickém centru.

Jako zařízení městské části Praha 8 vzniklo již na počátku devadesátých let. Rozvíjí se podle toho, jaké služby jsou potřeba. Provozuje lůžkové oddělení pro rehabilitaci a doléčení po překladu z nemocnice, dalších dvanáct lůžek je určeno pacientům s demencí, jimž slouží i denní stacionář. Na hospitalizaci navazuje domácí pečovatelská péče a domácí asistence, která umožňuje i nesoběstačným pacientům, aby žili co nejdéle doma.

Součástí jsou ordinace geriatra a praktického lékaře, kteří zajišťují kontroly po hospitalizaci a včasnou diagnostiku a terapii, a služby praktického lékaře lidem žijícím v domech s pečovatelskou službou. Doplňkovou službou je denní centrum pro seniory.

„Hospitalizace u nás trvá kolem měsíce.

Potom tým lékaře geriatra, zdravotní sestry, sociální pracovnice a fyzioterapeuta posoudí zdravotní stav pacienta a jeho soběstačnost a i ve spolupráci s rodinou navrhne komplexní plán dlouhodobé péče,“ vysvětluje šéfka centra Iva Holmerová.

Na půdě centra vznikla Česká alzheimerovská společnost, která doplňuje servis pro pacienty s demencí včetně odlehčovací služby, aby si pečující rodina mohla někdy odpočinout.

Další aktivity pro seniory, jako například vycházky, výlety či taneční, provozuje sdružení Gema. „Služby přizpůsobujeme poptávce tak, aby na sebe navazovaly. Vždy hledáme řešení, abychom mohli pacienta co nejdříve propustit domů. Máme smlouvu se zdravotními pojišťovnami, část si hradí pacienti z příspěvku na péči a provoz centra dotuje Praha 8. Radnice si uvědomuje, že tyto služby jsou pro obyvatele velmi důležité. A vlastně šetříme systému peníze, když vracíme domů soběstačné lidi,“ popisuje ředitelka.

Peníze do kasy pojišťoven Na podobných příkladech z praxe chtějí řešitelé projektu definovat, jak by měla zdravotněsociální péče fungovat. Po sérii srovnávacích analýz obou systémů právě začíná druhá etapa pilotních projektů. Největší z nich se zaměřuje na Kraj Vysočina, který chce za účasti hejtmanství detailně namalovat, jak by koordinovaná, kvalitní a dostupná zdravotněsociální péče měla vypadat. „Nejprve budeme hledat metodiku nezávislou na poskytovateli - jak zjistit potřebu těchto služeb. Tu se pak budeme snažit pokrýt nabídkou. Kraj provozuje pět nemocnic a je zřizovatelem 21 sociálních

ústavů. V rámci projektu srovnáme jejich nákladovost a skladbu dotací, zajistíme návaznost. Identifikujeme potřebu finančních zdrojů. Vytvoříme střednědobý zdravotně-sociální plán a strategii rozvoje služeb na dvacet let,“ vysvětluje Michal Viereckl. Výsledkem by měl být průvodce po sociálních službách postavený na životních situacích klienta typu: je mi 86 let, žiji sám a zlomil jsem si nohu v krčku.

Ambicí celého programu je srovnat oba systémy, vytvořit katalog potřeb a katalog výkonů v sociálních službách, definovat nárok klienta. Od dotačního financování by se mělo přejít na výkonové, podobně jako je to ve zdravotnictví. A opět se vrací již několikrát diskutovaný a posléze odkládaný nápad vytvořit jednotný systém financování, který zahrnuje veškeré náklady související se zdravotní a sociální péčí. Tedy přenést zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, invalidní důchody a dávky sociální péče do jedné kasy, kterou by měly, jak navrhuje studie proveditelnosti, spravovat zdravotní pojišťovny.

Kde propojit zdravotní a sociální péči Pilotní projekty optimalizace zdravotních a sociálních služeb Regionální projekty: • Město Tábor (město Tábor, G-centrum) • Kraj Vysočina (Kraj Vysočina, město Pelhřimov, organizace zřizované krajem) • Tematické projekty • Koordinovaná rehabilitace (Hamzova léčebna, Luže-Košumberk) • Dlouhodobá zdravotně-sociální péče (MČ Praha 8, Gerontologické centrum, Praha 8) • Zdravotně-sociální péče o pacienty s duševním onemocněním (MČ Praha 8, PL Bohnice, Kraj Vysočina, město Jihlava, Psychiatrická nemocnice Jihlava) • Terénní a ambulantní zdravotně-sociální péče (město Kutná Hora, Pečovatelská služba Kutná Hora)

O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče