Všichni se nás pořád bojí

29. dubna 2013, 00:00 - Marcela Alföldi Šperkerová
29. dubna 2013, 00:00

Zisk skupiny Agel loni dosáhl 622 milionů korun hrubého při jedenáctimiliardových tržbách, říká její generální ředitel

Zdravotnická skupina Agel čítá na čtyřiatřicet firem. Nechybí jí další akviziční apetit. „Přicházejí nám sice nabídky ze soukromého sektoru na převzetí zdravotnických zařízení, ale většinou je to již ze zoufalství.

Odmítáme je,“ říká generální ředitel Agelu Filip Horák. Stejně tak jsou podle něj liché spekulace o tom, že by si skupina měla pronajmout nemocnice od Moravskoslezského kraje. Namísto toho plánuje, že začne do svých nemocnic lákat pacienty ze zahraničí.

* Jak se vedlo loni Agelu?

Agelu se daří dobře již delší dobu, i když celková situace je již několik let složitá. Česká ekonomika se nemá dobře a příjmy z veřejného zdravotního pojištění jsou na ni navázány. Takže již třetím rokem stagnují. Loni poprvé historicky úhrady za zdravotní péči poklesly a letos trend pokračuje. Před dvěma lety proběhla akce Děkujeme, odcházíme, která navýšila mzdové prostředky pro lékaře. Jejich průměrná mzda vzrostla ze zhruba padesáti na šedesát tisíc korun, což stejně jako dvakrát zvyšované sazby DPH zvýšilo výdaje. Náklady rostou, výnosy stagnují, ale přesto Agel drží již několik let hospodářský výsledek na zhruba stejné hladině. Při téměř jedenáctimiliardovém obratu vytvořila loni firma zisk 622 milionů korun před zdaněním.

* Mohl byste popsat, z jakých segmentů plynou největší výnosy a zisky?

To je důležité, protože spousta lidí si myslí, že vyděláváme jen na zdravotní péči. Máme jedenáct nemocnic, laboratoře a polikliniky. Jak jsme rostli, snažili jsme se být čím dál více soběstační a nezávislí na okolí. Veškerý nákup materiálu, nejen zdravotnického, jde přes společnost Martek Medical, máme i distributora a provozovatele lékáren. Nemalou část výnosů a hlavně hospodářského výsledku tvoří právě obchodní činnost. Postupem času tyto společnosti pronikly i mimo skupinu Agel. Necelá třetina jejich zakázek je pro externí subjekty. Jednoduše řečeno, na obratu Agelu se obchodní společnosti podílejí zhruba jednou třetinou, dvě třetiny připadají na zdravotní péči. U zisku je ale poměr obrácený, obchodní společnosti vytvářejí jeho asi dvě třetiny.

* Agel před rokem a půl získal od kraje do pronájmu ztrátovou nemocnici v Novém Jičíně, v níž už delší dobu provozoval ziskové radiologické pracoviště. Jak se změnilo její hospodaření?

Pavilon pro radioterapii jsme postavili před osmi lety na zelené louce v areálu nemocnice. A již tehdy jsme se domlouvali s krajským úřadem, že nám nemocnici pronajme celou. Pak se ale proces na dlouhé roky zasekl a my jsme provozovali jen radioterapii. Chod komplexního onkologického centra se proto rozdělil mezi dva subjekty, což nebylo ideální. Z toho vznikly pověsti, jak jsme si vyzobali jen lukrativní díl a ztrátovou část péče, lůžkovou, jsme nechali na krajském zařízení. Ale my jsme se od počátku chtěli starat o celé centrum, respektive celou nemocnici. Ta se během let dostala do větších ekonomických problémů, nejenom kvůli onkologii. Když jsme ji přebírali, byla ve více než stomilionové ztrátě. Během loňského roku jsme ji stáhli na dvacet milionů. U všech našich poskytovatelů péče aplikujeme jednotné postupy na všechny procesy.

* Můžete konkretizovat ekonomické řízení nemocnice?

Máme jednotnou obchodní politiku. Díky tomu, že nakupujeme pro 11 nemocnic, získáváme lepší ceny, ať už se to týká dodavatelů stravy, úklidové firmy či dodávek energií. Rozpočet nemocnice se dá rozdělit zhruba na dvě poloviny. Jednu z nich tvoří personální náklady a druhou nákup materiálu a služeb. Průměrný plat lékaře je v Agelu o něco málo vyšší než za republiku, zhruba 65 tisíc korun, u sester zase o něco málo nižší. S výdaji na platy moc nemůžete hýbat, chcete-li zůstat konkurenceschopní. Výrazně ovlivnit ale lze objem druhé části nákladů. Jakožto v soukromé firmě je například u nás nemyslitelná korupce. Nemám na mysli jen předražené zakázky, ale i šedou zónu, kdy lékaři upřednostňují jednoho dodavatele léku před druhým. V každé velké nemocnici je skupina stejných léčiv, která používají na více odděleních. Jde třeba o přípravky proti srážlivosti krve. Běžně se stává, že na gynekologii chodí agent jedné firmy a tam berou jeho preparát, na ortopedii chodí zase zástupce jiného výrobce. Takže nemocnice nakonec bere tento lék od tří různých dodavatelů. Ale ve skupině Agel vyhlašujeme soutěže na dodávku jednoho léčiva pro všech dvanáct nemocnic. Samozřejmě volbu schvalují odborní garanti. A podobně nakupujeme i další zdravotnický materiál, ale i rohlíky, maso a vše ostatní. Pokud nechcete, aby trpěla zdravotní péče, musíte osekat jiné náklady. I tak ale musíte dbát na kvalitu. V tom už jsme se také poučili, když jsme před lety nakoupili určitý materiál v Číně. Přijel jeden kontejner a zboží bylo dobré, ale druhý kontejner se již nedal použít. Proto dáváme přednost dlouhodobým vztahům s ověřenými a renomovanými firmami. Spektrum námi používaných léků, materiálů i přístrojů je stejné jako v ostatních nemocnicích až na to, že my je nakupujeme za ceny o 10 až 20 procent nižší a někdy i levněji.

* Kvůli pronájmu nemocnice vznikl rozkol v ČSSD mezi tehdejším hejtmanem Jaroslavem Palasem a šéfem strany Bohuslavem Sobotkou. Vycházíte dobře s novou krajskou reprezentací?

S politiky je to složité. Už když jsme si v roce 2007 pronajímali první nemocnice na Olomoucku, což bylo ještě za krajské vlády ODS, vznikl kolem transakce poprask. Sociální demokracie tvrdila, že smlouvu zruší, poté co volby vyhraje. A do toho vedli kampaň proti třicetikorunovým regulačním poplatkům. Když opravdu vyhráli, sešli jsme se s nimi a požádali je, ať nám dají rok hájení. Pak ale zjistili, že jim ubyly starosti, že inkasují nájem, nemusejí řešit dluhy nemocnic a celá situace jim vlastně vyhovuje. Nejvíc spokojeni byli během akce Děkujeme, odcházíme. Zatímco v sousedních osmi moravskoslezských nemocnicích stávkovalo na tisíc lékařů, každý týden se scházel krizový štáb, protože hrozilo, že zdravotní služby pro celý kraj bude muset zajistit fakultní nemocnice a Agel, v Olomouckém kraji byl klid. Nikdo nepodal jedinou výpověď. Nechci tvrdit, že bychom byli neomylní, ale kraj se musí starat o cesty, o školy a spoustu dalších věcí. A řízení nemocnic není jednoduché. Agel se na zdravotnictví specializuje, zabývá se jím více než deset let a troufám si říci, že ho dělá dobře. I s novou krajskou správou vycházíme bez problémů. Vlastně jsme změnu na úřadě ani nezaregistrovali. V olomouckém regionu zůstal dokonce stejný náměstek pro zdravotnictví.

* Dokonce se proslýchá, že byste měli do pronájmu převzít i ostatní severomoravské nemocnice, které jsou také ve finančních potížích…

O tom jsme s krajem nikdy nejednali. Jsme schopni se bavit o jakékoli akvizici a neříkám, že nám nepřicházejí nabídky, ale nyní je to spíše ze soukromého sektoru. Odmítáme je. Firmy nám sice převzetí zdravotnických zařízení nabízejí, ale většinou už ze zoufalství. Musím říci, že zajímavých akvizic moc není. V Moravskoslezském kraji funguje pluralitní zdravotnictví. Působíme tam již dlouho my, vedle nás je to fakultní nemocnice, která spadá pod stát, dále krajská a městská zařízení.

* Chystáte letos větší investice?

Dokončujeme instalaci PET/CT, což je specializovaný vyšetřovací přístroj, který dosud na severní Moravě není. Nejbližší je v Olomouci s čekací dobou asi osm týdnů. Investice dosahuje zhruba sta milionů korun, přístroj bude v onkocentru v Novém Jičíně. Už se dokončují stavební úpravy, otevírat by se mělo v květnu. Druhým velkým projektem v novojičínské nemocnici je kompletní rekonstrukce operačních sálů, JIP a ARO. To je investice za asi 220 milionů korun, k níž jsme se zavázali, když jsme zařízení přebírali do pronájmu. V třineckém kardiocentru v Podlesí budujeme jako třetí v republice hybridní sál, který umožňuje provádět intervenční a chirurgické výkony současně. Tuto technologii dosud mají jen v IKEM a v Centru transplantační a kardiovaskulární chirurgie v Brně. Náklady dosahují zhruba 120 milionů korun. Pokud si chceme udržet dobré doktory, musíme nakupovat nejmodernější technologie. Motivace špičkového lékaře není jen finanční, potřebuje sice zaručit jistý standard, aby ale byl spokojený, musí se realizovat i odborně. Za poslední tři roky jsme pravidelně investovali kolem 700 milionů korun, to jsou dvě miliardy. Kdybychom to nedělali, ujede nám vlak a naše konkurenty už nedoženeme. Naše lékaře také tlačíme do větší spolupráce s akademickou půdou, nedávno jsme třeba zřídili pro ostravskou lékařskou fakultu výukové pracoviště na našem gastroenterologickém pracovišti ve Vítkovicích. Mladým doktorům jsme za poslední čtyři roky udělili vnitřní granty v celkové hodnotě téměř třicet milionů korun. Založili jsme také vlastní vědeckovýzkumnou organizaci. Nyní ji chceme zaregistrovat na radě vlády pro vědu a výzkum.

* A daří se slovenské části Agelu?

Na Slovensku jsou podmínky ve zdravotnictví složitější než v Česku. Hospodaří s mnohem menšími penězi, nejen absolutně, ale i relativně. Máme tam čtyři nemocnice, které byly dlouhodobě ztrátové. Podařilo se nám sice jejich bilance vyrovnat, ale v rámci celkového hospodaření Agelu je slovenská část výrazně menší.

* Plánujete vstup na další evropský trh?

Podmínky se diametrálně liší stát od státu. Nejste-li navázáni na někoho místního, nejste schopni si byznys ohlídat. Zpracovali jsme si podrobnou analýzu Polska, ale nemá cenu vstupovat na tamní trh. Jako výhodnější se nám jeví vozit pacienty k nám v rámci přeshraniční péče, což by v případě Polska bylo přirozené. Chceme se zaměřit i na zdravotní turistiku. Není to zatím o žádném velkém byznysu, ale spíš o diverzifikaci příjmů. Nemocnice u nás v podstatě žijí z jediného zdroje, ze zdravotního pojištění, a to není ideální. Byznys musí být rozdělen, proto bychom jako doplněk chtěli zkusit vozit pacienty ze zahraničí. Máme vytipováno několik oblastí – rusky mluvící země, Arabové. Potenciál vidíme i v Anglii, která má obrovské problémy se svým socialistickým zdravotnictvím, nebo v USA, kde je zase kvalitní péče velmi drahá. A i kdyby tento projekt nebyl úspěšný, posílí nás. Budeme totiž muset ještě více zlepšit podmínky v nemocnicích, protože cizinci mají určité požadavky na prostředí. A to bude příznivé i pro tuzemské pacienty.

* Nová personální vyhláška ministerstva zdravotnictví podle České lékařské komory ohrožuje bezpečnost pacientů, protože požadavky na počty zdravotníků v nemocnicích jsou nízké. Připravujete změny stavu lékařů a sester v souladu s touto normou?

Situace je opět trochu nadnesená. Donedávna minimální požadavky na personál určovaly pojišťovny. Jejich nároky byly většinou velice nadsazené. Takže se různě obcházely. Například na určitém oddělení mělo být patnáct sester. Ve většině nemocnic jich ale pracovalo jen dvanáct a zbytek sice byl ve stavu, ale třeba na mateřské dovolené. Oddělení normálně fungovalo, ale upravovaly se výkazy. Teď se to celé otočilo. Ministerstvo nastavilo minimální nepodkročitelné požadavky na zdravotníky. Jestliže předtím byly předimenzované, nyní jsou poddimenzované. Vyhlášku ale chápu tak, že každý primář a ředitel přece musí vědět, kolik potřebuje konkrétních lékařů a sester, aby nemocnice zajistila kvalitní péči, bez průšvihů a odborných pochybení. Aby si pacienti nestěžovali. Ani pro nás to tedy neznamená, že půjdeme striktně na počty, které jsou uvedeny ve vyhlášce. Navíc každé oddělení je jiné. Pokud je například do pravého úhlu, musíte mít o dvě sestry více, protože nemáte takový přehled, jako když má oddělení tvar nudle. Nový model mi připadá logičtější. Je třeba stanovit nepodkročitelné standardy, aby to někdo nepřehnal. Ale zbytek bych nechal na nemocnicích. Vždyť mají zodpovědnost. Problém je jinde, v některých nemocnicích stále fungují nevyužitá oddělení s obsazeností padesát procent, a to ještě jen díky tomu, že si část pacientů drží uměle. A to je větší problém neefektivity, než kolik mám kde doktorů.

* To bylo právě velkým tématem loňského roku, kdy se zdravotní pojišťovny snažily redukovat některé nemocnice, slučovat oddělení v rámci regionů. Dopadly tyto snahy i na Agel?

Samozřejmě. Původně nám chtěly dokonce zavřít nemocnici ve Šternberku, i když pak couvly. Jiné naše nemocnice měly zase jistotu, že s nimi bude smlouva uzavřena. Například českotěšínská. Tu jsme totiž již dopředu sami restrukturalizovali. Jediné akutní oddělení, internu, jsme zrušili a nemocnici převedli na dlouhodobou péči a rehabilitaci. V Moravskoslezském kraji jsme s pojišťovnami neměli problém ani my, ani fakultka, ale hlavně krajská zařízení. Agel totiž ve zdejších zařízeních v uplynulých pěti letech snížil počet lůžek z devíti set na polovinu. Pojišťovny proto po nás nechtěly takové zásahy jako v krajských nemocnicích, kde se mnohdy zastavil čas.

* Letos lékaři pokračují v protestních aktivitách, tentokrát jde o ambulantní lékaře, kterým se nelíbí, že by dostali méně peněz ze zdravotnického rozpočtu než v minulých letech. Dotýká se to i vašich ordinací?

Spíše ne, protože provozujeme pouze ambulance v nemocnicích a několik poliklinik. Ambulantní specialisté se podle mě nemají špatně. Určitě lépe než nemocniční doktoři. Svobodně vyměnili sociální jistoty zaměstnaneckého poměru za jistý druh podnikatelského rizika, ale nyní přicházejí o část výnosů, a tak se logicky brání. Dopadlo nyní na ně to, co v lůžkových zařízeních zažíváme již několik let.

* Ale nešvaru, kdy si nemocniční lékař vedle hlavního úvazku pořídí ještě soukromou ordinaci a odčerpává špitálu určité příjmy, se prý nevyhnete ani v Agelu?

To se děje všude. Souběh praxí je jistou úlitbou lékaři. A většinou je minusem pro nemocnici. Proč ale soukromou praxi neumožnit určitým lékařům, které si chceme udržet, protože toho hodně nemocnici dávají? Ti nejlepší jsou časově zaneprázdněni, každý se chce léčit u nich, protože mají dobrou pověst, takže není důvod jim v tom bránit. Ale nemůže se to dít plošně, to by nefungovalo. A vedení nemocnice musí o vedlejší praxi lékaře vědět. Agel se asi nevyhne podezření z úzké spolupráce s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou (ČPZP), jejíž součástí je bývalá pojišťovna Agel. Propojení pojišťovny a nemocnice spěje k vertikálnímu holdingu, který mnozí odborníci včetně ministerstva zdravotnictví považují za riskantní pro pacienta. Ministerstvo nakonec fúzi pojišťoven schválilo, takže situaci určitě nepovažovalo za nebezpečnou. S podobnými nařčeními stále bojujeme. Pořád někdo říká Chrenkova pojišťovna, pojišťovna Agelu apod. Mezi Agelem a pojišťovnou žádný vlastnický vztah není a ani být nemůže. Všechny zaměstnanecké zdravotní pojišťovny jsou ze zákona veřejnoprávní instituce, které řídí správní rady. Do nich jsou vysíláni zástupci ministerstva zdravotnictví, zaměstnavatelů a zaměstnanců, resp. odborů. Tady se dává do souvislosti, že majoritním akcionářem Agelu je Tomáš Chrenek, který zároveň spoluvlastní Třinecké železárny. Ani mezi zaměstnavateli ale nemají hlavní slovo. Spolu s tímto podnikem jsou ve správní radě zástupci holdingu Vítkovice, který patří Janu Světlíkovi, a dále hutí ArcelorMittal. Nehledě na to, že celkový obrat ČPZP se pohybuje kolem 25 miliard korun, přičemž do Agelu z toho ročně míří pouhých 1,4 miliardy korun. To je nějakých sedm procent. A platí to i opačně. Jestliže tržby Agelu dosáhly celkem sedmi miliard, jde nám z ČPZP jenom pětina peněz a 5,6 miliardy od dalších pojišťoven. Všichni se pořád obávají, co by mohlo nastat. Když jsme si pronajímali nemocnice v Olomouckém kraji, také varovali, kolik zrušíme oddělení, propustíme personálu, že snížíme platy. Provozujeme je ale již šest let a co se stalo? Nemocnice standardně fungují, pacienti i zaměstnanci jsou spokojeni. I situace kolem ČPZP byla prezentována velmi dramaticky a také se nic nestandardního neděje. Celý systém je velmi regulovaný a pod dohledem státu. Což je dobře, protože se hospodaří s veřejnými zdroji.

* Hodně se mluví o Protonovém centru, o nějž se prý zajímají velké domácí skupiny. Vedl Agel nějaká jednání v tomto směru?

Ne, s nikým nejednáme, ale situaci monitorujeme. Opakovaně má někdo strach z Agelu, ale tady kdosi vymyslel něco, co by se dalo nazvat snad jen tunelem na veřejné zdroje. Před sedmi lety, když byla VZP v nucené správě, což znamená, že krvácí, je fakticky před krachem a měl by v ní být nouzový ekonomický režim, někdo jejím jménem přislíbil smlouvu, která do budoucna zaručuje ročně miliardový výnos. V tomto státě je ročně na léčbu protonovým zářením indikováno kolem tří set pacientů. Ostatní pacienty, kteří potřebují radioterapii, zvládnou obsloužit nesrovnatelně levnější lineární urychlovače. Ale aby se protonové centrum uživilo, musí léčit mnohem víc pacientů. Stát v Česku pracně vytvořil síť třinácti špičkových onkocenter, ze které nyní chtějí představitelé protonového střediska vytáhnout pacienty včetně peněz. Ty pak v síti budou chybět, respektive budou chybět na léčbu několika tisíc pacientů v těchto onkocentrech. Nehledě na to, že i oněch tři sta pacientů dosud péči dostávalo. Léčili se v Mnichově a levněji, než je současná cenová nabídka pražského centra. Jenom samotná VZP ročně zaplatí tři sta milionů korun za péči, která v Česku není dostupná. Je to jednoznačně ekonomický problém. Nelze přece říkat, že se musí šetřit, všem škrtat peníze a najednou někomu dát miliardu, která bude jinde chybět.

Filip Horák (46) • Po absolvování lékařské fakulty v Olomouci v roce 1990 získal v roce 1993 atestaci z chirurgie. • Působil ve funkci lékařského náměstka Městské nemocnice Ostrava a jako ředitel nemocnice v Třinci na Sosně. • Do společnosti Agel (dříve Euromednet) přešel v roce 2003. • V roce 2008 zastával funkci zdravotního ředitele Zdravotní pojišťovny Agel a v roce 2009 pak řídil společnost Dopravní zdravotnictví. Od konce minulého roku je místopředsedou představenstva a zároveň ředitelem pro strategii skupiny Agel. • Generálním ředitelem byl jmenován v lednu 2011. • Je ženatý a má tři dcery. Příběh firmy Z

Podlesí až do Prahy

Na počátku byla manažerská privatizace Nemocnice Podlesí v roce 1993 v režii bratří Dudysů, k níž se později připojil Martin Polach a Marek Potysz. Podnikatel z naprosto odlišného oboru – ocelářství – Tomáš Chrenek na scénu vstoupil počátkem tisíciletí, kdy odkoupil majetkovou účast Potysze, který skupinu Euromednet (posléze Agel) i nadále řídil. Ta od počátku tisíciletí začíná nakupovat další nemocnice či polikliniky na severní Moravě, ve zlínském a olomouckém regionu. Skokový růst vynesl skupině pronájem krajských nemocnic na Olomoucku a vzápětí nato železničního zdravotnictví. Díky poslední akvizici se vydala teď již jen pod názvem Agel i do Čech a Prahy. Postupem času se rozrostl počet provozovaných nemocnic na jedenáct, doplňují je polikliniky a laboratoře a čtyřlístek menších nemocnic na Slovensku. Impérium ale nestojí zdaleka jen na byznysu v oboru poskytování zdravotní péče. Chrenkovi, který dnes v Agelu ovládá pětasedmdesát procent, a jeho kolegům rychle došlo, že musejí kolečko co nejvíce uzavřít. Součástí skupiny jsou proto dodavatelé zdravotnického a dalšího materiálu, lékárenský distributor a provozovatel a další servisní organizace. Do skládačky chyběla už jenom zdravotní pojišťovna. V době, kdy českému zdravotnictví velel Tomáš Julínek (ODS), který se netajil plánem na privatizaci zaměstnaneckých pojišťoven, se chytili lidé z Agelu příležitosti a také jednu pod svou značkou v roce 2008 založili. Nebyla to ovšem levná záležitost, navrch Julínkovy privatizační záměry padly, a proto benjamínek trhu už o rok později fúzoval s finančně zajištěnou Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Ještě později přibrali do party další dvě konkurentky a vznikla Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Ačkoli vůbec nikdy nebyla a ani dnes není vlastnicky se skupinou Agel spjata, minimálně personální propojení obou institucí nelze popřít. l Nechci tvrdit, že bychom byli neomylní, ale řízení nemocnic není jednoduché.

O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče