Všechno už tu bylo

20. dubna 2015, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
20. dubna 2015, 00:00

Největší hrozbou pro velké korporace je příchod inovativního konkurenta. Nesmí to však být hodinář, který začal vyrábět auta

Mohamed El­Erian je jen o pár let starší než já a zjevně miluje všechny výstřelky moderní techniky. Připusťme, že mnohé z nich měly a mají nějaké předchůdce, kteří nenabízejí stejný komfort nebo rozsah služeb, ale práci udělají. Samozřejmě že i v dobách, kdy o serveru na zprostředkování bydlení Airbnb ještě nikdo vůbec nic netušil, šlo sehnat ubytování v privátu velmi jednoduše. Na přijíždějící turisty dodnes zvlášť v rozvojových zemích číhají na autobusových a železničních nádražích dohazovači a stačí nebýt líný, pár privátů si prohlédnout – a smlouvat.

Uber je prima vynález, ale v takové Hanoji stačí mávnout rukou a už máte přistaveného motocyklového taxíka, s nímž se na rozdíl od auta dostanete všude, a ještě absolvujete hodnotný adrenalinový zážitek. No a co ty nejrůznější hry v chytrých telefonech, předtím na „gejmbojích“ všeho druhu nebo sjíždění zpráviček na sociálních sítích? Jakou zásadně jinou funkci plní než zabít čas? Jenže stovky let předtím lidé zvládali totéž a líp při probírání růžence, misbahy nebo buddhistické mály. Připočtěte k tomu ten uklidňující efekt, kdy zaměstnáte nejen mysl tím, že opakujete mantry, ale také hmat… To poklidné usebrání, hraničící s meditací, žádná elektronická hračka ve skutečnosti dodnes nezajišťuje. TRANZISTORÁK To samozřejmě neznamená, že vlastnictví a užívání novot nepůsobí radost: dodnes vzpomínám, jak mne před skoro třiceti lety jeden turecký venkovan pozval do svého domku na čaj. V čisté, ale chudičké kuchyni kombinované s obývákem na závěr pyšně vytáhl polorozbitý tranzistorák, jehož baterky přidržovaly zavařovací gumičky. S hlubokým sebeuspokojením člověka, který dovede zaopatřit rodinu, prohlásil jediné slovo, kterému jsem rozuměl: Sony.

Výše uvedené berte jako humornou nadsázku – nástup moderních technologií už změnil způsob, jakým pracujeme, nakupujeme a trávíme volný čas. A to jsme teprve na začátku. Když někdo dovede přijít s pronikavou inovací, která bourá klasický obchodní model nebo zavedený produkt či službu, je to pro stávající poskytovatele a výrobce nejen bolestivé, ale často to bývá konečná.

Kdo nakupuje letenky, rezervuje si ubytování nebo pronajímá auto jinak než přes internet?

Kdo se přitom nesnaží informovat a nepřihlíží k ratingu jiných uživatelů? Najít vegetariánskou restauraci v odlehlé uličce ve starém Istanbulu byla před patnácti lety shoda šťastných náhod – buď jste narazili na místního znalce, anebo jste zabloudili. Dnes je to otázka chvíle hledání a stažená aplikace vás dovede až na místo.

Kterému kamennému obchodu by nevadilo, že potenciální zákazník přijde, okouká, ohmatá, poradí se s prodavačem a nakonec nakoupí na základě cenového porovnání v nějakém e­shopu? Kdo si ještě kupuje papírové noviny? Opravdu spíše staromilec, což ale neznamená, že pro papír nezůstane tržní nika. Dlouhá snídaně o víkendu v kavárně se sobotní přílohou velkých novin představuje ve většině civilizovaných zemí nenahraditelný rituál a je kvintesencí dobrého života.

Pozoruhodné je, že většina velkých inovací tohohle typu přichází „zdola“ – od firem, které začínaly od čistého stolu, nikoli od zavedených hráčů s velkým tržním podílem.

Ti se s ní vyrovnávají zpravidla obtížně, a to i v těch technicky nejpokročilejších oborech. Kde je dnes Nokia? A to ještě na konci roku 2007 měla 51 procent světového trhu, aby o pět let později klesla na nějaká tři procenta. DÍRY V BILANCÍCH Tempo je pochopitelně odlišné a vzestup a pád není dán jenom inovační aktivitou, ale i dalšími faktory, které jsou mnohem více makroekonomické (měnové kurzy, mzdy) nebo souvisejí s úrovní řízení a průmyslové organizace (produktivita). Ne každý projekt se „okotí“. Když před lety šéf hodinářské firmy Swatch Nicolas Hayek přišel s nápadem miniauta do města, dokázal pro něj sehnat investory z oboru (nachytal se Daimler­ Benz), ale prťavé autíčko prokázalo nikoli schopnost udělat velkou díru do světa, ale naopak vytvářet miliardové díry v bilancích. Smart skončil jako převlečený Renault Twingo, akorát mnohem dražší.

Zdaleka nejrychlejší je transformace v oborech, kde je službu nebo produkt možné dodávat v dematerializované podobě, což automobily prokazatelně nejsou. A vůbec si nejsem jist tím, že disruptivní inovátoři jako „Tesla“ Elona Muska prorazí, každopádně však nutí matadory k rychlejším inovacím, které zákazníci chtějí. Například využitím elektroniky pro zvýšení bezpečnosti provozu (což může snadno skončit autopilotem), plejádou možností individualizace (Už žádný Henry Ford nebude moct říct: „Můžete si vybrat, pokud auto bude černé.“) až po úplně jiné modely užívání aut typu carsharingu. Buď to obři udělají sami, anebo to někdo udělá za ně i s maržemi.

Dlouhá snídaně o víkendu v kavárně se sobotní přílohou velkých novin představuje ve většině civilizovaných zemí nenahraditelný rituál a je kvintesencí dobrého života.

Tahle pronikavá inovace, kdy šéf hodinářské ?irmy Nicolas Hayek přesvědčil Daimler­Benz, aby na zelené louce rozjeli značku Smart, se evidentně nepovedla, o čemž svědčí miliardové kumulované ztráty. Druhé generace se snaží snížit náklady na platformu a agregáty ve spolupráci s Renaultem.

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče