Vláda nad státními podniky jako „casus belli“

 Zámečník 09. dubna 2015, 15:48  -  Miroslav Zámečník
09. dubna 2015, 15:48

„Firmy, které jsou pod resortem ministerstva financí, nejsou tam žádný politici a já to řídím ve prospěch státu. Si myslím, že ty firmy řídím dobře“, vysvětlil České televizi Andrej Babiš svůj odpor proti převedení všech podniků s majetkovou účastí státu pod ministerstvo průmyslu a obchodu.

Tatínkem tohohle zákonného návrhu není nikdo jiný než místopředseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek, který pochopil, že pro Andreje Babiše je výkon vlastnické funkce státu srdeční záležitost, a pokud mu jí někdo odebere, bude to „casus belli“, přeloženo do současné politické češtiny důvod pro rozpad koalice. Babiš k tomu v ČT dodal: „Pro mě je problém diskutovat se sociální demokracií o návrhu pana Kalouska. Pokud sociální demokracie chce dělat s Kalouskem koalici, tak nechť ji udělá“.

Sociální demokracie zjevně pochopila, na čem je, když ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) po Babišově návštěvě na klubu ČSSD konstatoval: „Pokud by změna prošla, ohrozila by současnou koalici. Pan ministr nám dal trochu nůž na krk, že jestli chceme, aby koalice fungovala, tak chce mít ty podniky pod kontrolou, no. Nechci rozbít koalici, tak asi, no.“ Každý dobře pochopil, o co vlastně jde.

Mazaný Sobotka

Miroslav Kalousek dobře ví, že dříve nebo později se národ trochu rozkouká v problému, který představuje přítomnost Andreje Babiše v české politice zároveň s vlastnictvím velmi široce rozloženého konglomerátu, který zároveň nemá tendenci se uskrovňovat v akviziční aktivitě.

Andrej Babiš si to sám nepochybně uvědomuje, a zjevné případy konfliktu zájmů, v nichž se mohl ocitnout, na zasedáních vlády hlásil.

Premiér Bohuslav Sobotka, šéf ČSSD, je ve skutečnosti mnohem mazanější, než jak předstírá, když prohlásil, že nechá všechny případy, kdy ministr financí případný konflikt zájmů hlásil, zdokumentovat podle doslovných přepisů z jednání vlády.

Média nepochybně prověří všechny premiérem Sobotkou ze zápisů zjištěná hlášení, se všemi potenciálně možnými výskyty konfliktu zájmů. Možná se najdou opomenutí, záběr podnikání místopředsedy vlády je velmi široký a dopady vládních politik na ně taktéž. Tahle trajektorie jenom dokumentuje, jak je to se správou firem ovládaných státem špatně.

Dva pohledy

Jsou dva extrémní pohledy na přítomnost Andreje Babiše v politice, z nichž jedna mu nasazuje psí hlavu, kdekoli se možnost vyskytne, a to do té míry, až to připomíná patologickou posedlost.

Druhý pohled, který je v podstatě benigní, se velmi podobá narativu, kterým zdůvodňuje svojí přítomnost v politice sám Andrej Babiš – donucen nepravostmi a faktickým zhroucením, chce prokázat českému státu službu a vyčistit jej od neefektivnosti a korupce. Inteligentnější příznivci si uvědomují, že konflikt zájmu existuje, avšak není zneužíván, a je hlášen. Jak ovšem vypadá dobré řešení ve vztahu k firmám ovládaným státem?

Připusťme, že se dosud nevyskytl jediný dokumentovaný případ, kdy by Andrej Babiš nutil firmy v gesci jím řízeného ministerstva financí k jakýmkoli nepravostem. Připusťme také, že jím navržení zástupci státu v dozorčích radách ať již kompetentně, nebo přinejmenším snaživě, tlačí na efektivnost jejich hospodaření. Existují případy, kdy Babiš přivedl do správy státního majetku prokazatelné profesionály v oboru, ať již na pozici členů dozorčích rad, tak i vrcholového managementu firem.

Ve vztahu ke státem ovládaným firmám potřebujeme nejen tlak na výkonnost a „nekradení“, to jistě, ale také potřebujeme schopnost vytvoření určité mocenské konstrukce, která nemá někoho nazlobit, ale vytvořit odolnost státem ovládaných firem vůči politickému vlivu. Už ta věta: “Si myslím, že ty firmy řídím dobře“, je známkou toho, že se tady míjíme cílem. Jde o systém, ne o jeho momentálního správce, i kdyby byl „všeslitovný a nekonečně spravedlivý“.

Nemusíte ho mít rádi, ale musíte přiznat, že je mimořádný, stejně tak, jako si můžete myslet, že je pro demokracii nebezpečný

Je neuvěřitelnou mediální zkratkou domnívat se, že se k tomu dostaneme přes vyloučení politiků z dozorčích rad: každý gramotný Čech by měl vědět, že loajalita běhá po ose výkonného ředitele firmy a toho, kdo jej jmenoval. V žádné státem ovládané firmě to nikdy nebyla dozorčí rada, dokonce ani v akciových společnostech se stanovami podle německého modelu, kdy je to teoreticky v její kompetenci (prakticky o tom vždy rozhodoval ministr, potažmo vláda).

Jistěže zcela jistě nevyřešíme absolutně nic tím, že všechny státem ovládané firmy převedeme pod ministerstvo průmyslu a obchodu – účelovost téhle konstrukce je zřejmá.

Pro Babiše musí být ovšem speciálně iritující tím, jak jej pozbavuje toho, co považuje za svojí nejvyšší kompetenci – na rozdíl od všech současných a bývalých členů vlády on dosti nesourodý konglomerát firem řídil, a neskončil jako žebrák, ale jako druhý nejbohatší člověk v téhle republice.

Zároveň ale každý, který Andreje Babiše poznal, připouští, že kromě jeho výjimečně dravého podnikatelského instinktu, a nesentimentální schopnosti čichat „kde jsou peníze a příležitosti“, Andrej není „ani teoretik, ani architekt“, a to, že všechno doposud uřídil, spočívalo v jeho neuvěřitelné pracovitosti a tlaku na podřízené. Nemusíte ho mít rádi, ale musíte přiznat, že je mimořádný, stejně tak, jako si můžete myslet, že je pro demokracii nebezpečný. Zdrženlivostí ho však příroda nevybavila, a její potřebu velmi obtížně chápe.

Předělat Nominační výbor

Připusťme pro jednou, že řešením není odejmout zakladatelské kompetence jeho úřadu a nadat je jinému úřadu, ale osvobodit úředníky moci nad těmi firmami, jež stát vnímá jako natolik důležité, že je chce ponechat ve svém vlastnictví (mnoho z nich měl dávno zprivatizovat).

Řešením je předělat dnešní Nominační výbor při Úřadu vlády z lidí, kteří posuzují kandidáty navrhované ministry na ansámbl respektovaných personalistů, kteří vybírají lidi, z nichž si mohou vybrat dozorčí rady, kteří jsou však také navrženi podle odbornosti Nominačním výborem. Tím teprve dozorčí rady nadáte mocí, kterou nikdy neměly, ale také odpovědností, včetně všeho osobního majetku, a právem.

Pak to bude odpovídat správné praxi, a bude to apolitické do té míry, v jaké to státní správě lze. Nominační výbor se stane důležitou institucí, kde každý člen a jeho integrita bude ostře sledována, a každá jejich nominace taktéž.

Na tom všem je fascinující to, že dokonce i ten věcný záměr zákona (v jiném znění než výše navrženém), který má omezit moc politiků nad státními firmami předkládal- hádejte kdo? Andrej Babiš.


Čtěte další komentáře autora:

Schadenfreude

Tvrďák Lee Kuan Yew

Fúze zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven - kde je systémový problém?

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče