Vítejte ve zlých časech

15. října 2012, 00:00 - Vadim Fojtík; Ondřej Hergesell
15. října 2012, 00:00

Deset olympijských medailí „odměnil“ ministr Kalousek snížením dotace o 800 milionů. Ze sportu bude aktivita jen pro bohaté

Nejen venku, ale i ve sportu začíná pořádně přituhovat. Úspory v rozpočtu pro rok 2013, které přichystal ministr financí Miroslav Kalousek, se citelně dotknou i sportovců. Klukům v trenýrkách, jak Kalousek před časem sportovce označil, reálně hrozí, že příští rok dostanou od státu o 800 milionů korun méně než letos. „Je to likvidační, nejvíc to odnesou malé děti,“ tvrdí sportovci. „Nestěžujte si a šetřete jako ostatní,“ reagují z resortu financí.

Drátem do oka Pro sportovce je to v pořadí již druhá velká rána, kterou dostali. První inkasovali na přelomu loňského a letošního roku, kdy Poslanecká sněmovna prosadila změnu loterijního zákona. „Přišli jsme tak minimálně o 1,4 miliardy korun,“ reagoval tehdy šéf ČSTV Miroslav Jansta. Teď dostali sportovci druhou ránu, jmenovitě od ministra Kalouska, který v rámci úsporných opatření z návrhu rozpočtu pro příští rok škrtnul již zmíněných 800 milionů korun. Sečteno, podtrženo: pro příští rok přijdou sportovci o zhruba 2,4 miliardy korun.

Český sport prožívá několikátou finanční krizi po sobě. Ze všech se zatím – alespoň částečně – vzpamatoval. Ještě nedávno se zdálo, že tou nejhorší byl pád Sazky. Teď se ale ukazuje, že to „nejlepší“ teprve přijde příští rok. „Sportovci se dál nemohou nijak uskrovňovat, jakýkoliv úbytek financí se dramaticky projeví především při výchově dětí,“ tvrdí jeden z činovníků. A nejen on upozorňuje na stále se zhoršující vztahy mezi vládnoucí politickou garniturou a sportovci prezentovanými ČSTV a ČOV.

Přitom zhruba přede dvěma lety to vypadalo, že sportovce čekají tučnější léta. Většina politiků, bez ohledu na stranickou příslušnost, zvolila financování sportu za jeden ze svých povolebních programů a slibovala a slibovala. Po složení poslaneckého slibu ale většina z nich na své předchozí plány rychle zapomněla. Zhruba stejně tak rychle jako šéfové TOP 09 na slib, že v rámci ekonomických reforem nebudou zvyšovat přímé daně.

Šéfové sportovních svazů se shodují, že ztráta 2,4 miliardy korun může mít pro jejich sektor fatální následky. Bez cizí finanční pomoci nebudou prostředky na údržbu sportovišť, praní zpocených dresů ani na trenéry.

Zajistit alespoň základní zdroje bude i jeden z hlavních úkolů nastupujících nových vládců českého sportu, Jiřího Kejvala, jediného kandidáta na šéfa Českého olympijského výboru (ČOV), a Miroslava Jansty, který v ČOV zřejmě dosedne na post místopředsedy pro sport. Ten je současně i šéfem dříve bohatého a vlivného, dnes notně zchudlého Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV).

Jen pro prachaté Finanční krize se přesto v tělovýchově, alespoň na první pohled, zatím neprojevuje. Alespoň co se úspěchu na letních olympijských hrách v Londýně týče. Z letošní vrcholné akce přivezli čeští reprezentanti čtyři zlaté a po třech stříbrných a bronzových medailích. Na příštích hrách se ale tak velký úspěch nemusí opakovat. Kvůli zmenšujícímu se přílivu peněz se z kdysi masivní záležitosti pomalu, ale jistě stává jen zábava pro bohatší vrstvy.

Což se ostatně děje v kategoriích nejmenších sportovců, tedy dětí. „Pokud někdo žije na hraně životního minima, je pro něj neúnosné, aby dával své děti do některého sportovního klubu. Především z toho důvodu, že příspěvky v podobě pár stovek měsíčně jsou pro něj neřešitelnou záležitostí,“ tvrdí Kejval.

Takový vývoj může mít i přímý vliv na počet medailí, které za pár let budou Češi vozit (spíše nevozit) z letních a zimních olympiád. Obecně platí přímá úměra: čím menší je sportovní základna, tím menší je „výskyt“ supertalentů.

Úbytek peněz totiž nehrozí jen ze strany státu a dalších institucí veřejného sektoru, ale především z rodinných rozpočtů. Přitom právě domácnosti jsou největším „investorem“ do této oblasti. Celkově Češi za sport utratí přes 123 miliard korun, z čehož více než 98 miliard – tedy téměř 80 procent – připadá na samotné sportovce a jejich rodiny. „V době ekonomické krize se dostáváme do situace, kdy je sport jen pro bohaté a počet sportujících Čechů klesá. To již nyní má – ale především v následujících letech bude mít – negativní vliv na zdraví a životní návyky populace. S tím souvisí i devastující dopad na ekonomiku země a rozpočet, ať už v podobě zatížení zdravotnického systému nebo nižšího výběru daní,“ tvrdí budoucí šéf Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval.

Na žebrotě u premiéra Zmiňovaných osm set milionů korun figuruje ještě ve státním rozpočtu pro letošní rok jako kompenzace od ministerstva financí za změnu loterijního zákona. V návrhu na příští rok již ale schází. „Obdobné pozměňovací návrhy jsou projednávány a schvalovány každoročně a platí vždy pouze pro daný rok. V současnosti je loterijní zákon plně účinný a přináší obcím několik miliard korun ročně,“ reaguje Radek Ležatka z tiskového odboru ministerstva financí. A jak dodává, obce mohou tyto prostředky použít například na podporu sportu, rozhodování starostů a zastupitelstev však ministerstvo ovlivnit nemůže.

S tím, že je při financování sportu vše v pořádku nesouhlasí šéf představenstva agentury Sport Invest David Trávníček: „Současný model financování českého sportu je nedostatečný. Sílí snahy seškrtávat státní rozpočty všech odvětví a sport obecně je vnímán jako nepříliš společensky důležitý.“ Tvrdí, že návratnost finančních prostředků do sportu je chybně většinou měřena úspěchy vrcholových sportovců. Trávníček navíc považuje model financování ze strany rodin (až z 80 procent) za dlouhodobě neudržitelný. „Je špatně, aby se rodiny sportovců, vedle poskytování podpory a náročného servisu svým rodinným příslušníkům, soustředily i na shánění většiny financí pro sportovce a suplovaly tak stát nebo sportovní kluby,“ dodal.

Kejval se kvůli vyškrtnutí osmi set milionů korun sešel před několika dny s premiérem Petrem Nečasem a obchází jednotlivé členy rozpočtového výboru Parlamentu. Dle informací týdeníku Euro zatím neúspěšně. Údajně proto, že s případným uvolněním peněz nesouhlasí ministr financí Miroslav Kalousek.

Šéf tenisového svazu Ivo Kaderka, ministrův známý a v minulosti také Kalouskův poradce pro sport, týdeníku Euro řekl: „Je to smrtící, víc k tomu snad ani nejde říci. Ptal jsem se ministra Kalouska, proč částka v návrhu rozpočtu pro příští rok chybí, a bylo mi řečeno, že to byl jen jednorázový příspěvek pro letošní rok.“

Kejval slibuje, že bude za dotaci lobbovat do posledního dechu a předestírá ekonomické argumenty, vycházející z analýzy společnosti KPMG pro olympijský výbor. „Celková roční útrata do oblasti sportu představuje tržby přesahující sumu 123 miliard korun. Sport se podílí na příjmech státního rozpočtu 3,3 procenta, na HDP 2,7 procenta a na zaměstnanosti 3,8 procenta.

Ročně veřejnému sektoru vygeneruje 52 miliard korun a dá práci téměř 190 tisícům lidí, což je zhruba stějně jako v gumárenském průmyslu. Přijde to státu málo?“ hřímá funkcionář.

Sportovci a bafuňáři si již dlouhá léta stěžují, že české politiky nezajímá nic jiného než horizont několika týdnů, maximálně měsíců. I s ohledem na „délku“ své politické kariéry budoucí devastující dopad na rozpočet, který v důsledku omezení sportu reálně hrozí, vůbec neřeší.

Ad absurdum Což ostatně dosvědčuje i vyjádření zástupce tiskového mluvčího ministerstva financí Jakuba Haase. Ten v této souvislosti uvádí, že úřad podobnou analýzu nemá k dispozici. „Různé zájmové skupiny se takovými analýzami snaží obhájit výdaje z veřejných prostředků pro svou oblast, takže můžeme třeba slyšet, že jedna miliarda investovaná do sportu šetří pět miliard ve zdravotnictví. Podle této logiky bychom pak mohli vyplatit 50 miliard na účely sportu, ušetřit tak 250 miliard na zdravotnictví. Dovedeno ad absurdum bychom mohli zrušit zdravotní pojištění, protože by nebyly vůbec potřebné výdaje na zdravotnictví,“ uvedl Haas. Dovedeno ad absurdum, kdo že to tu mluví o logice?

Přitom právě na zdravotní péči vysvětluje Kejval hrozbu propadu sportující mládeže, která doroste v nezdravou dospělou populaci. „Za posledních 17 let se zpětinásobil počet obézních dětí, a riziko vzniku cukrovky mezi mládeží tak vzrostlo ze dvou na 35 procent. Pokud se s tím nic neudělá, tak za pár let jen inzulin zatíží zdravotnictví 20 miliardami ročně,“ vysvětluje Kejval. Velké plány Budoucí šéf ČOV přichystal tříbodový plán priorit českého sportu. Z několika na sobě nezávislých studií jasně vyplývá, že se v posledních letech sportu věnuje stále méně Čechů a mezi činnostmi, kterými obyvatelstvo vyplňuje svůj volný čas, převládá sledování televize, poslech hudby a práce na počítači. „Ve studii, kterou si nechala zpracovat Evropská unie, se uvádí, že v České republice pravidelně sportuje pouze zhruba třicet procent lidí, v sousedním Německu jsou to přitom tři čtvrtiny lidí,“ uvádí Kejval. I proto je dle jeho názoru nutné lidi v tuzemsku vyhnat na sportoviště. A to nepůjde jinak než změnou jejich povědomí o sportu jako takovém. „Sport je důležitý pro zdravý rozvoj společnosti, lze to doložit i historickýFOTO mi fakty. Třeba při vzniku samostatné republiky sehráli významnou roli sokolové. V době socialismu a všeobecného útlaku byl sport jednou z mála činností, které jste se mohli věnovat,“ je přesvědčen Kejval. Paradoxně právě po změně režimu se význam sportu ve společnosti vytrácel a příliv peněz postupně vysychal.

Vrcholem byl pád Sazky ovládané sportovními svazy. Právě loterijní firma posílala do sportu v tučných letech skoro miliardu korun ročně. Poté, co Sazka musela splácet náklady spojené s výstavbou O2 areny, ale její finanční příspěvek sportovcům postupně vysychal, vše vyvrcholilo jejím loňským krachem. Sportovní svazy přišly ve firmě o své podíly a Sazku ovládly společnosti PPF a KKCG. Kejval připouští, že se alespoň částečně daří plnit první bod plánu, tedy prezentaci sportu jako životního stylu. Média se již delší čas věnují například pozitivnímu vlivu sportu na zdraví obyvatel.

Opomenout nelze ani vliv sportovních úspěchů na propagaci republiky v cizině. Zhruba 75 procent pozitivních zpráv o České republice v zahraničních médiích se týká právě sportu. „Musíme ukázat jeho vliv na společnost,“ konstatoval Kejval. Současně si ale posteskl, že mnoho politiků zdravý vývoj mladších generací příliš nezajímá. „Jediné, o co jim jde, je zajet na nějakou světovou sportovní událost, a pokud na ní někdo z Čechů uspěje, pak se s ním ukazovat na fotkách a v televizi. Třeba jak jim v rámci nějaké pochybné sázky natočíte pivo,“ konstatoval jeden ze sportovních činovníků. Pro vysvětlení: pivo točil medailistům na LOH v Londýně ministr obrany Alexandr Vondra.

Patrně nejsložitější bude naplnit plán, který Kejval pracovně nazval Podmínky pro sport. Za tímto heslem se neskrývá nic jiného než zajištění finančních prostředků pro tento sektor. Dle aktuálního vývoje se to zatím moc nedaří, i když Kejval tvrdí, že zdrojů připadajících v úvahu je několik. Kde chce peníze získat? Samozřejmě od státu, sportovní funkcionáři chtějí neustálým lobbováním přesvědčit politickou garnituru o nezbytnosti finanční podpory. Další možností je do financování sportu více zapojit státní a polostátní firmy, na jejichž účtech leží bez ladu a skladu miliardové částky. Současně s tím chtějí sportovci získat finance i od sázkových společností. Ty totiž dle jejich názoru na sportu parazitují, mají na něm založenu podstatnou část byznysu, ale neplatí mu ani korunu.

A co se stane, pokud Kejval a spol. žádné finance neseženou? Zde je jeden názor za všechny: „Pokud spadne malý most, postavíte jej za dva tři roky. V případě, že přestanete podporovat sport jako poslední aktivitu, kde se mladá generace učí úctě k autoritě, zanedbáte ji, již nikdo vám tuto generaci nevychová,“ tvrdí Kaderka. Ten je současně přesvědčen, že bez sportu vznikne v tuzemsku neuchopitelná generace gaunerů. „A uvědomme si: ta tu bude jednou vládnout,“ tvrdí Kaderka.

Dle něj si navíc stát svojí neochotou zadělává na mnohem dramatičtější výdaje v budoucnu.

„Kdo bude platit miliardy korun za metadonové programy a další sumy za zlepšení ostrahy jednotlivých objektů?“ ptá se Kaderka.

Celková výše prostředků

vynaložených ze státního

rozpočtu na podporu

sportu v ČR (v tis. Kč)

2009 3 114 058

2010 2 421 203

2011 2 674 220

2012 3 041 153

2013 2 233 (návrh státního 211 rozpočtu)

Olympijský otesánek

V českém sportu se pomalu, ale jistě mění mocenská struktura. Kdysi nejmocnější organizace – Český svaz tělesné výchovy a sportu – bude brzo pohlcena Českým olympijským výborem. Z ČSTV se zjednodušeně řečeno stane servisní organizace olympioniků. Před rokem přitom Jiří Kejval pro týdeník Euro naznačil, že správným řešením další budoucnosti ČSTV je prodej jeho majetku a rozpuštění organizace. Jak se ale zdá, jeho postoj se částečně změnil. Možná i proto, že současný šéf ČSTV Miroslav Jansta se v posledních dvou letech stal Kejvalovým spolubojovníkem při záchraně českého sportu. A vbrzku bude i jeho nejbližším spolupracovníkem v ČOV, kam si jej Kejval vybral jako prvního místopředsedu. Výsledkem jejich spolupráce má být i chystaná transformace ČSTV do struktur ČOV. „Ano, ještě ji ale musíme dotáhnout do konce, nebude to jednoduchý proces,“ tvrdí Kejval. Jen pro vysvětlení. Český svaz tělesné výchovy se svými více než 1,5 milionu členy funguje zjednodušeně řečeno ve dvou úrovních. Tu první – vertikální – prezentují jednotlivé sportovní svazy, které jsou odpovědné za jednotlivé sporty. Jejich zástupci již s přechodem pod „nadvládu“ ČOV souhlasí, případně ji berou jako nevyhnutelné zlo. Druhý stupeň svazu, horizontální, představují sportovní oddíly a tělovýchovné jednoty, které působí na lokálních úrovních. Většinou sdružují více sportů a komunikují s místními samosprávami, tedy obcemi a kraji. A právě získat jejich souhlas s přestupem do ČOV může být tak trochu problém. Ne všichni totiž s touto změnou souhlasí. Což ostatně nepřímo potvrdil i Kejval. „Musíme to dořešit, stejně tak i budoucí fungování této organizace. Nechceme kopírovat systém, o kterém si nejsme tak docela jisti, že funguje. Nelze navazovat na strukturu, která leží na okresech, musí více kopírovat státní systém, tedy kraje a místní samosprávu,“ je přesvědčen Kejval. Ten současně uvedl, že by v této oblasti chtěl do budoucna více spolupracovat se Svazem měst a obcí. „Nejdříve ale musíme celý systém centrálně instituovat, teprve poté se rozhodneme co dál,“ dodal Kjeval.

Sport a byznys

• V České republice je podle Českého olympijského výboru (ČOV) registrováno 35 243 sportovních klubů, ve kterých je evidováno 2,996 milionu sportovců – jak v rámci ČSTV, tak v dalších sportovních a tělovýchovných klubech či organizacích. Někteří jedinci jsou registrováni ve více sportovních odvětvích, nejedná se tedy o absolutní počet osob provozujících intenzivní sportovní činnost – ČOV toto množství odhaduje na cca 1,58 milionu. • Tito registrovaní, aktivní sportovci vynakládají na sport – nad rámec svých členských příspěvků – téměř 19 tisíc korun ročně. • Vedle toho analýza KPMG pro ČOV hovoří o dalších 1,73 milionu Čechů, kteří sportují intenzivně, ale nejsou registrováni v žádném z klubů. Ti za sport každý rok utratí v průměru 8431 korun. • V Česku jsou navíc ještě další tři miliony lidí (přesně 3,07 mil.) sportujících nepravidelně, na rekreační úrovni. I ti za zboží či aktivity spojené se sportem utrácejí peníze: v průměru 2108 korun ročně. • Celkově sport v České republice vloni vygeneroval finanční spotřebu 123,4 miliardy korun, z čehož nejvíce – téměř 38 miliard korun, tedy asi 31 procent – připadlo na sportovní vybavení a zboží. Samotná sportovní činnost se na celoročním „účtu“ sportovců podílí asi 20 procenty, investice do sportovní infrastruktury necelou čtvrtinou. • z analýzy pro ČOV rovněž vyplývá, že téměř 80 procent všech těchto útrat jde z rodinných rozpočtů sportovců, zatímco stát a kraje se na celkovém objemu prostředků ve sportu podílejí necelými 12 procenty. Samotné sportovní kluby hradí asi 8,5 procenta z celkových útrat. • Z hlediska podílu na HDP (2,7 procenta) a zaměstnanosti (3,8 procenta) zaujímá odvětví sportu v ekonomice Česka stejný podíl jako zemědělství nebo výroba potravinářských výrobků. • Podle odhadů KPMG tak z každé stokoruny vydané na sport plyne 42,20 koruny jasných ekonomických přínosů pro veřejné rozpočty, v celkovém objemu pak sport v roce 2011 pro veřejný sektor vygeneroval 52 miliard korun.

O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz; Ondřej Hergesell • hergesell@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče