Visegrád a naše východní banda

14. prosince 2015, 12:38 - Petr Holec
14. prosince 2015, 12:38

Krátce po polských parlamentních volbách se ke mně během jedné ze spanilých prezidentských jízd zemí, jež už snad ani neznají pauzu, naklonil Jiří Ovčáček. Prezidentův mluvčí a poslední dobou i überideolog hradní nenávisti planul nebezpečnou radostí: důvěrně mi sdělil, že až teď si to jeho šéf Miloš Zeman pořádně užije s bratrským Polskem.

Hned jsem bohužel tušil, co tím myslí: v polských volbách vyhrála strana stárnoucího paranoika Jaroslawa Kaczynského Právo a spravedlnost, čímž se v Polsku uzavřel kruh; pár měsíců předtím se totiž stal polským prezidentem Andrzej Duda, až do voleb člen stejné strany nativistů, náboženských moralistů a vůbec všech, kdo věří v imaginární liberální dekadentní křivdu, jež podle nich postihla Polsko. A právě u souseda, kde vládne Kaczynský a jeho parta, najde náš prezident nejbližšího bratra.

Není to hezká společnost a vůbec nejde jen o Polsko. Podezřele nativisticky a východně, čímž bych nejradši myslel jen světovou stranu, totiž začíná vypadat celý tzv. Visegrád, čtyřka pojící oficiálně Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko.

A vůbec nejde o společný odmítavý postoj k imigraci, na níž jako by se poslední dobou smrkla naše veškerá politická identifikace; ta navíc rozeznává jen dvě extrémní polohy, čímž se logicky oprostila od rozumu. Jde o mnohem víc: o přístup k demokracii a taky mentální klima.

Visegrádská státnická linka začíná trochu připomínat postsovětský Kavkaz, jen o něco nudnější. Zeman si stěžuje, že přímo zvoleného prezidenta příliš svazuje naše ústava a že například nemůže podle vlastní vůle odvolávat premiéra - a taky podle toho jedná.

Přestává být dne či týdne, aby Visegrád i jeho zmínění premiéři či prezidenti nepronikli do světových deníků či týdeníků jako Financial Times nebo Economist

Ústava je těsná i šéfovi Práva a spravedlnosti Kaczynkému, jenž i po šedesátce bydlí s matkou, spí s kočkou a ve skutečnosti vládne za premiérku i prezidenta. Hned po volbách proto vyrazil do boje proti ústavnímu soudu.

Kaczynsky se nijak netají obdivem ke stále autokratičtějšímu maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, který pro změnu vyznává „neliberální demokracii“ a veřejně obdivuje Putina a čínský model. Slovenský premiér Robert Fico nepotřebuje představovat, i on je typický příklad toho, jaké zmatení v hlavě může demokracie způsobit ve vysoké státní funkci někomu, koho do rané dospělosti formoval komunismus. Čímž s Ficem radši skončím: je jen o pět let starší než já.

Výčtem této velké čtyřky samozřejmě nenaznačuju, že ve všech čtyřech zmíněných zemích končí demokracie. Zeman naštěstí nemůže odvolávat premiéry a Fico má protiváhu v prezidentovi.

Maďarsko však k neliberální demokracii, kdy sice (i kvůli EU) držíte demokratické ústavní uspořádání státu, ve skutečnosti ale vládnete trochu jako Putin, dávno našláplo. A jak ukazují první povolební týdny, stihne možná Kaczynski za pár měsíců to, co Orbán za několik let soustavné práce. Snad mu dává sílu kočka a máma.

Mentální klima

V Česku se zatím tímto směrem mění spíš jen mentální klima, právě to ale zpravidla předchází skutečným politickým změnám. Je to známá historická učebnice: nejdřív stvoříte nepřítele a pak proti němu vyrazíte.

Zeman slaví státní svátek demokracie s antidemokraty a lidem to nevadí; prezident se těší stále nadpoloviční podpoře veřejnosti. A aby mu nesplaskla, straší teď lidi pro jistotu i tím, že Česko čeká teroristický útok, protože tím jen ospravedlní své předchozí chování a výroky.

Česko, Slovensko, Maďarsko i Polsko dlouho stálo stranou velkých celosvětových médií. Jde o malé, nudné a relativně chudé země, které nijak neovlivňují světové dění, pokud je někdo větší a silnější neobsadí nebo zcela nezruší. Zlaté časy zapomnění, ukazuje se nyní.

Přestává totiž být dne či týdne, aby Visegrád i jeho zmínění premiéři či prezidenti nepronikli do světových deníků či týdeníků jako Financial Times nebo Economist. Bohužel to ale začíná být podobné čtení jako o Donaldu Trumpovi, jen bez legračních vlasů.


Čtěte také další komentáře autora:

Zeman a Babiš, naděje se zbavíš

Už nebude líp. Teď má být hůř, říká Andrej Babiš

Moc toho nevím, ale souhlasím sám se sebou

Mohlo by vás zajímat

Je toto budoucnost? Páreček robotů na vycházce

Ilona Švihlíková: Robotizace otevírá dveře dystopiím

Chomejní na hlavním vlakovém nádraží v Teheránu.

Írán zavádí kreditní karty. Pomalu a jen pro „domácí užití“

 Ilustrační foto

Volný pád Deutsche Bank pokračuje

Těžba bitcoinu (Zdroj: Marko Ahtisaari CC BY-SA via Flickr)

Bitcoinová pyramida? Český Maximus Coin před úřady prchl na Maltu

 Petr Holec

Česká ústava potřebuje klauzuli proti demenci

Chemický průmysl (ilustrační foto)

Miliardová akvizice: chemický gigant Lanxess koupí americkou Chemturu

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče