Vietnamský hněv a čínská lekce

19. května 2014, 00:00 - Daniel Deyl
19. května 2014, 00:00

Staronová poučka z Hanoje zní, že když Peking vypouští testovací balonek, lidé umírají

Průmyslové oblasti Vietnamu ovládly minulý týden chaotické násilnosti. Davy čítající až tisíce tamních dělníků se na několika místech země pustily do svých čínských zaměstnavatelů i kolegů. Do pátečního rána se terčem nekoordinovaných útoků stalo nejméně 15 továren a podniků s čínskými vlastníky či zaměstnanci. Zemřelo při tom zatím 21 lidí, 16 Číňanů a pět Vietnamců.

Nejhorší násilnosti se odehrály u města Thuan An v provincii Binh Duong na východním pobřeží země, kde je rozsáhlá průmyslová zóna. Právě odtamtud pochází nejvíce obětí na životech. V provincii Ha Tinh napadl dav velkou ocelárnu, kterou vlastní Číňané a kde pracuje i množství čínských dělníků. Tamní nemocnice musela ošetřit nejméně sto osob. Ocelárna přerušila provoz a v pátek ráno nebylo jasné, kdy a nakolik bude schopná jej obnovit. Mezi podobně postiženými firmami je i například hongkongský výrobce obuvi Yue Yuen, dodavatel světových značek Adidas a Nike.

Letecká společnost China Airlines začala vypravovat dvojnásobek letů z Hanoje do Číny, protože všechny spoje byly od počátku týdne zcela vyprodané. Podle deníku The Guardian takto spěšně Vietnam opustilo na 600 prominentních byznysmenů; další utíkali do sousedních zemí, především do Kambodže.

Ropa ve sporných vodách Násilnosti vypukly poté, co na začátku května Čína přistavila mobilní ropnou těžní plošinu do vod, jež si nárokuje i Vietnam. V následujících dnech se v prostoru kolem plošiny několikrát střetla vietnamská vojenská plavidla s čínskými. Jejich posádky ještě minulý týden držely konflikt pod úrovní vyloženě válečného střetu; zůstalo u vzájemného ostřikování vodními děly a několika fyzických kontaktů plavidel, o nichž Vietnamci tvrdí, že je zavinili Číňané s úmyslem vietnamské lodě poškodit.

I tak konflikt stačil na vyburcování protičínských nálad. „Vietnamci jsou naštvaní. Náš národ je naštvaný. Říkáme světu, že jsme naštvaní. Máme veškeré právo být naštvaní,“ napsal emocionálně laděný úvodník čtvrtečního vydání anglicky psaného deníku Vietnam News. „Zcela věříme straně, vládě a lidové armádě!“ stálo pak na letácích, které podle všeho nechala distribuovat vietnamská vláda do davů protestujících v Hanoji. Vietnamská vláda, která jinak není známá tolerancí vůči spontánním projevům názorů svých občanů, proti násilníkům tři dny vůbec nezasahovala. Asi 200 násilníků bylo zatčeno až koncem týdne. Číňané reagovali podle očekávání: nejvýše postavený čínský voják, generál Fang Feng-chuej, se během oficiální návštěvy Washingtonu nechal slyšet, že za násilnosti mohou výhradně Vietnamci a že „Čína si nemůže dovolit ztratit ani píď ze svého území“. Co je čínské území, je přitom druhá věc (viz mapa).

Čínský deník People’s Daily napsal bojovně, že „je třeba uštědřit Vietnamu lekci“. Když podobný slovník naposledy použil čínský vůdce Teng Siao-pching v roce 1979, následovala jednoměsíční válka, během níž zahynulo na 30 tisíc lidí, aniž by jedna ze stran dosáhla zjevného vítězství (což samo o sobě Vietnamci chápou jako úspěch).

Pouliční násilnosti byly původně namířeny jen proti Číňanům, ale brzy začali mezi napadenými přibývat i Tchajwanci, Korejci a Japonci. Existují dvě možná vysvětlení: buď se násilí změnilo v prosté drancování, jak už to tak při podobných příležitostech chodí, nebo Vietnamci prostě od sebe jednotlivá etnika rozeznávají podobně obtížně jako Evropané. Druhé možnosti věří i tchajwanské ministerstvo zahraničí, jehož zastoupení začalo svým podnikatelům po celé zemi rozdávat cedulky s nápisem „Já jsem z Tchaj-wanu“.

„Je možné, že místní mezi námi nerozlišují,“ řekl na to téma tchajwanský diplomat Chuang Či-pcheng britské stanici BBC. Korespondent amerického časopisu Time zase viděl, jak zaměstnanci korejské firmy ve městě Thuan An natahují přes své výkladní skříně korejské vlajky.

Strategické šachy Příčina nepokojů, konflikt obou zemí ve vodách Jihočínského moře, není zdaleka první ani poslední. Vietnam s Čínou bojovaly o Paracelovy ostrovy, jejichž nejbližší bod leží necelých 30 kilometrů od místa, kam Čína umístila svoji těžní plošinu, již v roce 1974 (tehdy nad nimi získala faktickou kontrolu) a poté znova v roce 1988.

V pouličních a diplomatických šarvátkách trochu zaniká pozoruhodný fakt, že Číňané svou plošinu umístili do sporných vod na komerčně zcela absurdní místo. V Jihočínském moři jsou potvrzené zásoby 70 miliard krychlových metrů plynu a 4,4 miliardy barelů ropy (odhady celkových zásob mluví až o půl bilionu krychlových metrů a 11 miliardách barelů ropy), ale přímo v dané oblasti není téměř nic.

Americké Středisko strategických a mezinárodních studií (CSIS) se proto domnívá, že čínské vedení prostě zkouší, kam až může zajít: snaží se zjistit, nakolik se dokážou odpůrci Číny v regionálním konfliktu o nedaleké Spratlyho ostrovy (kde jsou naopak největší naleziště obou kritických surovin) semknout a klást odpor. Peking k tomu využívá chvíli, kdy se Washington – coby jeho hlavní strategická protiváha – zabývá krizí na Ukrajině a Blízkým východem.

„Je třeba uštědřit Vietnamu lekci,“ tvrdí čínský deník People’s Daily. • Loni rostla vietnamská ekonomika tempem těsně přesahujícím pět procent. • Export v meziročním srovnání s rokem 2012 stoupl o 15 procent. • Vývoz do Číny dosáhl 13,26 miliardy dolarů (nejvíce suroviny, především uhlí). • Dovoz z Číny představoval 36,95 miliardy dolarů (především spotřební zboží).

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče