Velká nádhera

30. listopadu 2015, 00:00 - Petr Holec
30. listopadu 2015, 00:00

Aromi má novou adresu. Měli byste si ji pamatovat O novém Aromi můžete ještě před jídlem vynést jeden spravedlivý verdikt: určitě jde o jednu z nejhezčích restaurací v Česku. V tomto grandiózním secesním prostoru vysokých stropů a velkých oken se mísí tradiční elegance s jistou dekadencí jako ve slavném italském filmu La Grande Bellezza, jehož název jsem si vypůjčil pro titulek.

V češtině znamená „velká nádhera“ a zhruba tak se cítíte, sotva usednete do jedné z místností nového Aromi.

Přední pražská restaurace, oceněná mimo jiné michelinským Bib Gourmand, již italský šéfkuchař a restauratér Riccardo Lucque otevřel před deseti lety ve vinohradské Mánesově ulici, se nyní přestěhovala na náměstí Míru. Konkrétně do prostoru, kde předtím sídlila restaurace Sahara. Ta nebyla až tak špatná, jen prostě zdejší jídlo, obsluha i všechno ostatní výrazně pokulhávalo za cenami. Takže si jen málokdo kdy řekl: dneska se odměním tím, že si zruinuji kreditku v Sahaře. Spousta lidí se ovšem deset let ráda chodila stejně odměnit do Aromi. A to i přes zastrčenou vinohradskou lokaci restaurace, jež ve srovnání s La Finestrou v centru znamenala mnohem pomalejší rozjezd. Náměstí Míru určitě zastrčené není, většinu dne zde panuje intenzivní ruch. Navíc jde i s přilehlými uličkami o jednu z gastronomicky nejexponovanějších pražských oblastí.

Nic malého

Nové Aromi je velké. Vstupní místnost se stylovým barem tvoří bistro s denní nabídkou a také snídaňovým menu. Z ní pokračujete přes vinotéku do rozlehlé jídelny s tmavou parketovou podlahou, světlou malbou i lustry, velkými okny a také dveřmi na balkon, kde bude v letní sezoně unikátní venkovní posezení; hlavní jídelna je dvouúrovňová a končí intimnějším odděleným sezením na vyvýšené podlaze.

Restauraci uzavírá menší zadní místnost, něco jako salon, chcete-li. I proto zde jako já můžete potkat také méně hezké muže s mladými milenkami, kteří pak večer v televizi vysvětlují, že u nich určitě neskončily veřejné peníze, jež chybějí jinde. Řekněme, že i oni dodávají jinak krásnému prostoru nádech zmíněné dekadence, protože co by byl svět bez zlodějů? Nuda! A stejně tak bez blondýn s kreditkami od manželů a kabelkami z Pařížské, které si toho u oběda mají tolik co říct, že místo toho jen neustále posílají smsky.

Hlavní otázka v případě Aromi nezní, jestli jídlo bude dobré; každý ví, že bude, jak už Lucque dokazuje přes deset let. Hlavní otázka zní, jestli bude úplně jiné a také lepší než jinde, protože Aromi je nejen etalon Lucqueovarestauračního impéria (Praha i Brno), ale také všech tuzemských italských restaurací.

Nebo jinak: vzpomenete si nejen na jídlo, ale také na celý zážitek odsud pokaždé, když vás něco naštve v jiné italské restauraci? Já si například z původního Aromi dodnes pamatuji neplánovaný večírek, kdy k našemu stolu najel sympatický číšník s otevřenými láhvemi barola, brunella, tignanella… Skončilo to velkým oknem na bankovním kontě.

Dýně dobrá, víno horší

Aromi nabízí dvojí menu, denní i a la carte.

Protože se má návštěva překryla s obdobím dýně, jež zachvátila snad všechny restauratéry, začal jsem dýňovou polévkou s mascarpone a krutony z denního menu. To předkládá kromě polévky i dvouchodovou nebo tříchodovou nabídku a najdete na něm jednodušší jídla jako čekankový salát s gorgonzolovým dresinkem, těstoviny nebo téměř obligátní kuřecí supreme prso s paprikovým pyré.

Dýňová polévka byla hustá, hutná a chuťově výrazná, přesně jak má být. Vlastně je tak vydatná, že k ní zapomenete přikusovat domácí italské pečivo, které vám v restauraci hned přinesou na stůl. Předkrm, grilované kalamáry alla carbonara, jsem pro změnu objednal ze stálého menu. Jde o hutnější omáčku, v níž olej doplňuje smetana a delikátní kalamáry slanina.

Spojení jemné mořské chutě s tučnější slaninou funguje i díky hutnější omáčce. Co nijak neohromí, je ovšem rozlévané bílé gavi.

Od sklenky za 195 korun určitě čekáte víc.

To souvisí s Lucqueovými podniky obecněji.

Určitě jim nelze upřít jistou jednotící kvalitu, a to i včetně bistroték, jež otevřel v centru Prahy i Holešovicích, které tím gastronomicky zachraňuje.

Žádný z jeho podniků ale taky nemůžete podezřívat z přehnaně vstřícné cenové politiky, a o vínu to platí dvojnásob. Je férové říct, že nabídka rozlévaných vín v Aromi není nijak velkorysá ani výběrem, ani cenami. Navíc mi číšnice sdělila, že zmíněný pojízdný stolek se supervíny v novém Aromi nepraktikují. V tom teď předstihli jiné italské restaurace a je to škoda. Ostatně vinná politika se mění všude ve světě, trend jednoznačně směřuje k širší nabídce rozlévaných vín.

Spropitné nepočítejte

Stálé menu Aromi nabízí těstoviny i rizota, já však sáhl po pomalu pečeném selecím boku s jablečným pyré a cibulovým kompotem.

Jde o vysoký hranol masa s dozlatova opečenou kůrkou, pod níž se maso mění od tučnějšího až po jemně libový spodek. Celé je šťavnaté a měkké s delikátní chutí mladého zvířete, již skvěle doplní a ještě zvýrazní jablko s cibulí. Jen pyré je na talíři nějak málo; ne že bych si ho chtěl odnést domů, ale velmi střídmá porce nevystačí k celému kusu masa.

Hlavní chod jsem spláchl lehčím červeným montepulcianem d’Abruzzo, jež v sofistikovanějším provedení obvykle nabízí slušnou kvalitu za přiměřenou cenu. A ještě k vínu: málokde považují jídlo a víno za tak nedělitelnou věc jako v Itálii, i proto čekáte ve špičkové italské restauraci všude na světě decentní nabídku rozlévaných vín. V Aromi tohle kritérium paradoxně splňují spíš nabídkou sladkých dezertních vín, která povýší na haute cuisine většinu sýrů. I proto jsem na závěr objednal ještě talíř sýrů a sklenku moscato d’Asti.

Říká se: to nejlepší na závěr – a sýrový talíř s lehce perlivým sladkým vínem tím určitě byl. Hlavně proto, že do restaurace jako Aromi jdete především kvůli nevšednímu gastronomickému zážitku. Nechcete vidět na talíři ani ve skleničce jídlo a víno, které znáte odjinud, jen cenově vynásobené třemi: toužíte po překvapení. Zdejší sýrový talíř vás určitě překvapí, a možná i trochu zaskočí. Jde totiž o vyzrálou, a tudíž i výrazně aromatickou záležitost, jak ji znáte z venkovské Itálie. Jen důvod k další sklence dezertního vína.

I nové Aromi zřejmě nejlíp ocení Bib Gourmand, značka kvalitního jídla za jasně stanovenou cenu. Ano, je v tom jistý paradox: podnik aspirující na nejlepší italskou restauraci v zemi by měl současně aspirovat spíš na michelinskou hvězdu, jež místo poměru mezi cenou a kvalitou oceňuje vyšší sofistikovanost a originalitu. Takové ale Aromi není: pořád si sice pamatuji jeho unikátní interiér, musím ale listovat poznámkami, co všechno jsem tu vlastně jedl a pil. Jednoduše na to zapomínám. A mimochodem: až teď vidím, že se mi na účtu snaží naznačit minimální výši spropitného výpočtem desetiprocentní částky. „Pro Vaše pohodlí,“ píše se na účtu. Mamma mia! l AROMI

Náměstí Míru 6, Praha 2 tel.: 222 713 222 e-mail: info@aromi.cu www.aromi.cz

Otevřeno:

Po–So 12.00–15.00, 17.00–23.00 Ne 12.00–22.00 Bistro: Po–So 8.30-23.00, Ne 8.30–22.00 Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku • s avokádem a uzeným Míchaný listový salát lososem • 165 Kč • Krémová dýňová polévka s krutony • 75 Kč • Houbové risotto s bylinkovým olejem 225 Kč • Spaghetti alla carbonara 235 Kč • Pošírovaná treska s hráškovým pyré

a sťouchaným bramborem 285 Kč • Telecí ossobuco se šafránovým risottem •

455 Kč • Srnčí hřbet s dýňovým dortíkem a jalovcovou

omáčkou • 565 Kč • Pomalu pečený bok ze selátka, jablečné pyré

a cibulový kompot • 425 Kč • Křupavá choobotnice, bramborové veloute

a rukolové pesto • 525 Kč

Výběr z nápojového lístku

• Espresso • 55 Kč • Caffe` Latte • 69 Kčw • Pilsner Urquell • 0,33 l 55 Kč • Stella Artois NA 0,33 l • 50 Kč • Campari 0,1l • 125 Kč • Martini Dry, rosso, bianco 0,1 l • 125 Kč • Grappa Marolo Dedicata • 295 Kč Recenze všech restaurací najdete na

http://euro.e15.cz/toprestaurace

I proto zde jako já můžete potkat také méně hezké muže s mladými milenkami, kteří pak večer v televizi vysvětlují, že u nich určitě neskončily veřejné peníze, které chybějí jinde.

O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče