Vedlejší škody letu MH 17

28. července 2014, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
28. července 2014, 00:00

Rusové mohou jako národ aklamačně tleskat Krymu, ale těžko mohou mít radost z toho, že Rusko padne do recese

Vedlejší ztráty jsou pozoruhodný vojenský eufemismus, údajně vynalezený v roce 1961. Chce se jím říct, že v rámci vojenských operací se nechtěně a neplánovaně zasáhne civilní cíl a jsou oběti na životech zcela nevinných civilistů, což je nejpravděpodobnější scénář fatálního sestřelení Boeingu 777 MH 17 nad východní Ukrajinou. Jak to bylo, se (možná) jednou dozvíme, avšak těžko si představit, že by tato „kolaterální škoda“ neměla dopad na ruskou ekonomiku.

Ještě před Majdanem, ruskou anexí Krymu a nynějšími událostmi, které nezůstanou bez sankcí, osmá největší ekonomika této planety tak jako tak směřovala do útlumu. Na přiložených grafech je to docela dobře vidět, ale zároveň by bylo dobré se soustředit na pár věcí, které právě delší časové řady docela dobře ilustrují. Rusko jako vývozce komodit se samozřejmě muselo svézt s komoditním cyklem, který obdařil řadu zemí – včetně těch velmi nepravděpodobných, například v subsaharské Africe – bohatým růstem, a učinil je tak velmi šťastnými.

Jenomže země závislé na komoditním cyklu taženém v posledních 20 letech ohromnou poptávkou Číny jsou právě tím, čím jsou – pouhými dodavateli surovin. Rusko je pozoruhodné z mnoha důvodů, avšak jeden z nejpodstatnějších je fakt, že v mezinárodním obchodu nedokázalo učinit podstatný obrat ve struktuře svého vývozu. Kromě vojenského hardwaru je to z exportního hlediska stále – již několik set let – vývozce surovin, pokud pomineme periodu sovětského impéria, kdy několik desetiletí industrializovalo svoje méně vyspělé satelity.

Tato doba je samozřejmě pryč a s ideologií to nemá nic společného. Dokonce i pro ekonomicky velmi závislé země v rámci Euroasijského svazu nemůže Rusko vystupovat jako dodavatel vyspělých technologií v těžebním, natož pak zpracovatelském průmyslu – technologie si většinou dovezou odjinud.

Rusko je tak ve zcela jiné pozici než Čína, která je dnes schopna předávat zpracovatelské technologie zemím s nižšími mzdami a pohybovat se docela přirozeně na vzestupném žebříčku. Jinak a lapidárněji řečeno, Rusko zjevně nedokáže kolem sebe udělat silný pól, kolem nějž ekonomicky závislé země přirozeně gravitují, a to ani technologicky. Že všechny země na západ od Ruska usoudily, že Německo je ten technologický a kapitálový pupek, nemůže být nijak překvapivé. Ale nemůže být také žádným překvapením, že Rusko, kromě strachu z alternativ dále na východ a z odplaty v případě přimknutí se k Západu, žádnou jinou velkou sílu nemá.

Pozoruhodným faktem je, že tahle bohatá země investovala za vlády Vladimira Putina skoro vždy menší část hrubého domácího produktu, než kolik činí světový průměr (ale i Česko), aniž by byla kapitálově omezována, již z důvodu vysokého přebytku běžného účtu. Přitom investiční potřeby Ruska jsou obrovské – většina infrastruktury se datuje k dobám, kdy Sovětský svaz se měl ještě čile k světu, a je tedy nejméně o dvě generace za současným mezinárodním standardem.

Nehledě na zjevnou potřebu investic, kam se oko podívá, kapitál z Ruska odplouvá stále rychlejším tempem. Ruská centrální banka sice může hovořit o odlivu 90 miliard dolarů za letošní rok, ale guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi hovořil o řádově jiných penězích v květnu tohoto roku, kdy si stěžoval na fakt, že podle jeho informací přispělo 220 miliard dolarů odtékajících z Ruska k tlaku na apretaci eura.

Rusové mohou jako národ aklamačně tleskat Krymu, ale těžko mohou mít radost z toho, že Rusko padne do recese. Veřejné fi­ nance jsou závislé na ceně ropy, zhruba vyrovnané jsou při 107 dolarech za barel. Každá další eskalace embarga, zejména pokud by se soustředila na ruský finanční sektor a velké korporace v těžebním sektoru, které se potřebují refinancovat, velmi rychle vyčerpá dosud velké devizové rezervy, jež v květnu stály na nějakých 460 miliardách amerických dolarů. Rusko – obklopeno neláskou, již samo vyvolalo – může mít seriózní svízel a o devizový polštář poměrně rychle přijít.

Lidem zpravidla nevadí, když jsou občanské svobody potlačovány při vysokém ekonomickém růstu (Čína) anebo když jsou dodány jiné statky, například v podobě záboru tradičního území, zejména když o něj bylo kdysi velmi bojováno (Krym). Nikdo neví, co se stane, když ruská střední třída a oligarchové budou muset platit za impérium v případě dlouhodobě nevlídného pohledu Západu na Rusko, které se bůhvíproč zrovna teď rozhodlo tahat za kratší konec provazu. Avšak když jsou ruské akcie na polovině desetiletého historického průměru, vždy se najde ten, který si řekne, že je to tak špatné, až je to dobré a dalo by se na tom vydělat.

Rusko je pozoruhodné z mnoha důvodů, avšak jeden z nejpodstatnějších je fakt, že v mezinárodním obchodu nedokázalo učinit podstatný obrat ve struktuře svého vývozu.

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče