Večírek se želvou

15. června, 00:00 - Marie
15. června, 00:00

Sloupek Sex in the office Nesnáším firemní večírky. Co bych ale neudělala pro prolomení ledů v rámci pracovního kolektivu. A co bych neudělala pro kus ledu v té vodce, co nemusím platit.

Na tom posledním nebyl kámen úrazu to, že jsem se porvala s tím hrochem, co pracuje na recepci. To se stalo už předminule. Letí to. Problém toho posledního byl, že se konal v pátek. Po pátku je co? Sobota.

V sobotu co? Nevstávám. Tak sem nos co? Tu vodku, kterou neplatím.

Pamatujete si na želvu? Pomalu - mluví, jí, chodí a dýchá. Zpomaluje ho hlavně jeho lehká porucha autistického spektra, bydlí s mámou na Proseku, blabla. A znáte to rčení - i mistr tesař se někdy utne? Já jsem tesař. Tesař, co se opil a nechal se zlomit a následně „utnout“ od někoho, kdo mrká ještě o trochu pomaleji, než chodí.

Chápu, že když člověk pomalu dýchá, chodí a žije, pravděpodobnost, že mně svlíkne podprsenku jedním hmatem a k něčemu dojde už v taxíku, je naprosto mizivá. Vždycky jsem si ale myslela, že pomalí lidé jsou pomalí, ale precizní - trvá to sice déle, ale o to to je lepší. Tak ne.

Kondom navlíkal třikrát. Třikrát naruby. Než jsme došli ke mně do bytu, pětkrát zakopnul a sejmul i mě. Má smysl pokračovat? Má. Žádost, aby si sundal ponožky, jsem musela opakovat sedmkrát.

Po páté jsem si začala myslet, že to chce snad písemně s ověřením notáře. Po osmé jsem se prostě otočila a servala mu je z nohou tak brutálně, že jsem mu asi skalpovala všechny chlupy na dolní polovině lýtek.

Během noci mu taky šestkrát volala matka. Vzal to dvakrát, čtyřikrát to nestihnul, protože člověk, co pomalu mrká, dýchá a chodí, neumí očividně brát rychle ani zvonící telefon. Že jsem si šestkrát musela vyslechnout melodii z Pobřežní hlídky, taktně přejdu. Matce klidným tónem ve dvou sériích po patnácti minutách vysvětloval, proč musí noc trávit v práci a s kým se bavil na večírku.

S nikým. Co všechno bylo ještě následně pomalé, netřeba rozvádět. Je sobota. Želva leží vedle mě a já vůbec nevím, jak se jí zbavím. S jeho tempem tipuju, že si první botu nazuje v pondělí ráno. Do práce s ním ale rozhodně nejdu. A jestli to někomu vykecá, nabourám se mu do účtu na World of Warcraft. •

O autorovi| spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče