Ve víru miliard

17. prosince 2012, 00:00 - Josef Tuček
17. prosince 2012, 00:00

Nespokojeni jsou čeští i evropští vědci. I ti, kteří mají doma nejproslulejší medaili vědeckého světa – tu udělovanou k Nobelově ceně

Zdálo by se, že vědou protékají miliardy – v korunách i v eurech. Jenže je nutné prodrat se spletí souvislostí, aby je člověk viděl z reálné perspektivy. Začněme v Evropě, od ní se odvíjí mnohé i v české vědě.

„Když jsme v roce 2007 založili Evropskou výzkumnou radu, čekali jsme, že dostaneme v prvním kole tak dva tisíce žádostí o grant.

Sešlo se jich přes devět tisíc,“ vzpomíná Pavel Exner, český fyzik a místopředseda vědecké rady ERC (European Research Council).

Tato instituce nabízí něco výjimečného.

Jiné programy Evropské unie podporují projekty s povinnou mezinárodní spoluprací.

V projektech ERC se však hledí pouze na vědeckou kvalitu nápadu. Úspěšní vědci (asi desetina žadatelů) dostanou na výzkum každý až dva a půl milionu eur na dobu pěti let. A mohou s nimi odejít do kterékoli země EU nebo do přidruženého státu, jako jsou Švýcarsko, Norsko či Izrael.

„Takhle se hned ukáže, která země dělá špičkovou vědu, protože z ní pochází nejvíce úspěšných žadatelů o grant, ale také se do ní stahují držitelé našich grantů z jiných zemí,“ poznamenává profesor Exner. Třeba z Itálie polovina úspěšných držitelů grantu ERC odchází. Naopak do Británie se držitelé těchto grantů z jiných zemí stěhují, a ještě jich tamní vědci získávají nejvíc.

Přímo z České republiky získalo grant ERC devět žadatelů, z nichž jeden v létě zemřel.

Z osmi zbývajících (tři projekty chemické, dva matematické a po jednom fyzikálním, botanickém a lingvistickém) odešli dva do zahraničí. Pro srovnání: žadatelé ze sousedního Rakouska si vysoutěžili 75 grantů a vědci jen z jediné anglické univerzity v Cambridgi získali dokonce přes osmdesát grantů…

Posvátné krávy hrozí ERC hospodaří v letech 2007 až 2013 s rozpočtem 7,5 miliardy eur. Je to jen část z celkové sumy 54,4 miliardy eur, kterou v tomto sedmiletém období dává Evropská unie na rozvoj vědy. A protože tento program příští rok skončí, vyjednává se o novém, od roku 2014 do roku 2020. V této chvíli je v návrhu 88 miliard eur na vědu, z toho 13,5 miliardy na provoz ERC. „Vypadá to jako zvýšení, ale vlastně není – počty grantů během těch sedmi let rostly, takže nový rozpočet umožní sotva udržet úroveň roku 2013. Kvalitních návrhů přitom stále přibývá,“ srovnává profesor Exner.

Vědci navíc detekovali nebezpečí, že návrh by vůbec nemusel projít. Pohotově proto připravili dopis podepsaný čtyřiačtyřiceti nositeli Nobelovy ceny a adresovaný představitelům Evropské komise a Evropského parlamentu. Vyjádřili obavy, že rozpočet na vědu v EU může být ještě podstatně omezen. Na dopis navázala petice podepisovaná na internetu vědci i běžnými lidmi, kteří s případnými škrty nesouhlasí.

Ekonomická krize si vynucuje úspory. Výzkumníci se však hrozí, že se mohou nepoměrně dotknout právě jich. Nad vědeckým rozpočtem se totiž tyčí mnohem těžší váhy.

V první řadě fondy pro podporu zemědělství, která ročně dosahuje hodnoty 57 miliard eur a představuje téměř polovinu rozpočtu EU.

Těsně za nimi následují fondy pro rozvoj ekonomicky méně vyspělých regionů (říká se jim strukturální fondy a kohezní fond). Ty mají v poslední sedmiletce rozpočet v celkové výši 347 miliard eur.

Za zemědělce (zejména své vlastní) tradičně bojuje Francie. Druhé zmíněné fondy jsou posvátnou krávou pro nově přistoupivší státy, které peníze z nich dostávají – včetně Česka.

Evropští vědci se tedy obávají, že tlak na uchování peněz pro zemědělce a pro nové země povede k dramatickým škrtům peněz na vědu. Proto už teď volají, že tudy cesta vést nesmí.

Jednání o evropském rozpočtu na setkání hlav států a vlád a předsedů evropských institucí koncem listopadu k žádným závěrům nedospělo, takže obavy trvají.

Česká solidní nejistota Aby vše bylo ještě komplikovanější, fondy pro rozvoj ekonomicky méně rozvinutých končin se používají na podporu hospodářského růstu, na dopravní stavby – ale také pro vědecké projekty, a to mimo rámec už zmiňovaného evropského rozpočtu na vědu.

Například v České republice se má za tyto peníze postavit výzkumný laser ELI za 6,8 miliardy

korun a pět jiných špičkových vědeckých projektů za dalších 14,3 miliardy korun. Takže čeští vědci teď nevědí, jestli je mohou víc postihnout případné škrty v rozpočtu na evropskou vědu, anebo potenciální snížení podpory nerozvinutých regionů. Tím jsme se dostali do domácího prostředí. I když čeští vědci mohou čerpat z evropských peněz, potřebují hlavně mít zázemí doma.

Hrátky, které zavířily kolem přípravy státního rozpočtu na příští rok a v nichž šlo o další snižování peněz pro vědce, připomněly, že výzkumníci u nás žádnou definitivu nemají. Asi nejlépe je to vidět na Akademii věd, nejvýznamnější české výzkumné instituci.

Vraťme se o více než rok zpět, stojí to za to.

Připravoval se státní rozpočet na rok 2012 a zástupci Akademie věd se dozvěděli, že dostanou o 250 milionů korun méně, než podle původních dohod očekávali. Protesty a intervence u premiéra nakonec pomohly – vláda částku pro Akademii o onu čtvrtmiliardu zvýšila.

Totéž se opakovalo letos. Po slibech, že státních peněz na výzkum bude jako loni, se Akademie na jaře dozvěděla, že bude mít méně o 295 milionů – v podstatě o ty peníze, které mimořádně dostala o rok dříve. Loňský „přídavek“ se pojmenoval jako mimořádná úprava, na niž se tvrzení o stále stejných prostředcích na vědu nevztahuje. Opět následovala vyjednávání, až se koncem srpna sešel premiér s předsedou Akademie věd a instituce dostala zpět 200 milionů. Nynější návrh rozpočtu na rok 2013 jí tedy nakonec dává „jen“ o 95 milionů korun méně.

Návrh mezitím přežil tanečky kolem celého rozpočtu, včetně náznaků ministra financí Miroslava Kalouska, že bude ještě více šetřit i ve vědě, a přečkal i podzimní dvojí putování rozpočtu mezi vládou a sněmovnou. Příliš jisté živobytí to ale pro vědce skutečně není.

Hůř pro technické a přírodní vědy To ale není všechno. Zůstaňme ještě u příkladu Akademie věd ČR. Všechny její letošní zdroje dosahují deseti miliard korun.

Z toho čtyři a půl miliardy dostala ze státního rozpočtu přímo na svůj provoz. Další peníze už musela získat jinak. Zhruba dvě miliardy z grantových agentur (tedy rovněž ze státního rozpočtu, ale z jiných položek) a další peníze z evropských fondů a také z licenčních poplatků za využití patentů na vynálezy. Jinak řečeno, jistých měla jenom 45 procent rozpočtu, zbytek museli vědci získat zejména v soutěžích o granty.

Předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš srovnává, že německá Společnost Maxe Plancka, která je příkladem neuniverzitního výzkumu podobným Akademii věd, má plných 85 procent svého rozpočtu automaticky zajištěno od státu. To se jí budoucnost plánuje přece jen jinak…

Představitelé Akademie věd si proto stěžují, že nemohou stavět či opravovat budovy tak, jak by chtěli, ani kupovat dost techniky. „Postihne to zejména přírodní a technické vědy, protože humanitní a sociální vědy nepotřebují drahé přístroje,“ konstatuje profesor Drahoš.

Shrnutí: nesplněné plány Od Akademie věd je jen skok k celé české vědě. Státní rozpočet na ni dává něco přes 26 miliard korun ročně. Zhruba polovina je povinně určena na provoz, tedy na platy zaměstnanců, údržbu budov a laboratoří a nákup přístrojů. Z druhé poloviny vědeckého rozpočtu se platí konkrétní výzkumné práce.

Výzkumníci je musejí získat v soutěžích, přiděluje jim je především Grantová agentura

ČR, která na to má ze státního rozpočtu 3,2 miliardy korun, Technologická agentura ČR, jež na to má 2,6 miliardy, ministerstvo školství dává na výzkumné projekty 2,8 miliardy a ministerstvo průmyslu a obchodu 2,5 miliardy korun.

Už jste v těch číslech zabloudili? Určitě budete souhlasit, že se vědci musejí umět dobře orientovat nejen ve svém oboru, ale i v tom, kde sehnat peníze na udržení laboratoře a kde zase na výzkumy, které v ní dělají.

Pokud se chceme v tanci miliard aspoň trochu vyznat, potřebujeme základní srovnání.

A to se nabízí: V roce 2000 Evropská unie na summitu hlav států a vlád členských zemí v Lisabonu vyhlásila cíl, že Evropa se má do roku 2010 stát nejdynamičtější znalostní ekonomikou světa. Byl to pokus o záchranu, protože jinak Unie nedokáže obstát v konkurenci s USA, Japonskem a rostoucími asijskými ekonomikami. Ke zlepšení Evropy měly vést vyšší investice do výzkumu: nejpozději v roce 2010 tři procenta hrubého domácího produktu, a to tak, že jedno procento HDP půjde z veřejných a dvě procenta ze soukromých zdrojů.

Nepovedlo se – kritérium splnily jen Finsko, Švédsko a Dánsko; přiblížily se mu Německo a Rakousko. Evropská unie pružně posunula cíl o deset let, na rok 2020…

A jak je na tom Česko? Oněch 26 miliard ze státního rozpočtu představuje 0,7 procenta HDP, na jedno procento HDP se pak peníze na výzkum zvyšují díky financím z evropských fondů. Vykázané investice soukromých firem, českých i zahraničních, pak dorovnávají peníze na výzkum v Česku na celkem 60 miliard korun ročně, tedy na 1,6 procenta hrubého domácího produktu. Čili: velký evropský cíl plní naše republika jen z poloviny, ačkoli jí pomáhají evropské peníze.

To je podstatné – bez ohledu na miliardy, které ve vědě víří.

finsko a japonsko vzorem

Celkové investice do vědy jako procento HDP

Belgie 2,0

Velká Británie 1,8

Bulharsko 0,6

Česká republika 1,6

Dánsko 3,1

Estonsko 1,6

Finsko 3,9

Francie 2,3

Irsko 1,8

Itálie 1,3

Kypr 0,5

Litva 0,8

Lotyšsko 0,6

Lucembursko 1,6

Maďarsko 1,2

Malta 0,6

Německo 2,8

Nizozemsko 1,8

Polsko 0,7

Portugalsko 1,6

Rakousko 2,8

Rumunsko 0,5

Řecko 0,6

Slovensko 0,6

Slovinsko 2,1

Španělsko 1,4

Švédsko 3,4

Japonsko 3,5

USA 2,8

pozn.: EU chtěla dosáhnout stavu, kdy v roce 2010 budou její členské země

investovat do vědy tři procenta HDP. Nesplněný cíl pak přeložila na rok 2020.

pramen: Eurostat

Průměr 2,0 EU

Čeští vědci teď nevědí, jestli je mohou více postihnout případné škrty v rozpočtu na evropskou vědu, anebo potenciální snížení podpory nerozvinutých regionů

O autorovi| Josef Tuček, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče