Vážené dámy, vážení pánové!

26. června, 00:00 - Petr Holec
26. června, 00:00

Uběhl další rok a my vám znovu předkládáme gastronomickou ročenku týdeníku Euro Top restaurace.

Skoro se zdá, že se párkrát dobře (a samozřejmě i hůř) najíte a celý rok je pryč – přinejmenším ten náš gastronomický. Jaký byl? Nebudu jej hodnotit michelinskými hvězdami ani jinými oceněními, protože o ně primárně v jídle nejde.

Ostatně naše špičková gastronomie má nejspíš právě tolik hvězd, kolik si zaslouží. Jestli ale něco opravdu potřebuje, pak spoustu nových dobrých restaurací bez michelinských ambicí, které u nás pořád zoufale chybějí.

Rád bych proto uplynulý gastronomický rok hodnotil jiným pohledem. Naši malou gastronomii jako by poslední dobou sevřela módní modla lokálnosti, která nikdy moc nepřeje rozmanitosti ani svobodnému výběru. Zvlášť u nás, kde se pořád ještě vzpamatováváme z gastronomického temna. Menu mnoha tuzemských restaurací se proto nápadně podobala stejně jako nabídková tabule v McDonald’s: skoro všude jste viděli kapra, jihočeské kuře nebo jehněčí z farmy. Jakákoli zahraniční hereze jako by byla téměř nevlastenecká.

Nyní se ale zdá, že se od diktátu lokálnosti, což byl v Česku vždycky trochu vtip, znovu vracíme k bohatšímu výběru a svobodě, byť by samozřejmě mohlo ubýt všudypřítomného telecího brzlíku. Někteří špičkoví šéfkuchaři, jejichž restaurace v našem exkluzivním výběru najdete, otevřeně mluví o tom, že se prostě nenechají svázat lokálností, která navíc často zdegenerovala do obyčejného PR pokrytectví. Držím jim nejen palce, ale všechny prsty.

Každý milovník dobrého jídla i vína si samozřejmě přeje, aby i v Česku existovalo co nejvíc kvalitních farmářů a vinařů. Jejich produkci ovšem nikdy nevylepší nějaké vlastenectví, ale vždycky jen konkurence a volná soutěž. Pouhý původ surovin by proto nikdy neměl automaticky určovat náš výběr jídla, nakonec gastronomickou autarkii mnozí z nás dostatečně ochutnali už za komunismu. A co si budeme nalhávat: byl to hnus.

I nejlepší gastronomii totiž nejvíc přeje co nejširší výběr ingrediencí, jejich kombinací, kulinářských postupů a receptů. Doufejme proto, že za sebou nadobro máme také éru jídla „jako od babičky“, protože ani našim babičkám doba moc nepřála.

Dobře to vědí nejen přední šéfkuchaři nebo restauratéři Jan Krajč, Jan Punčochář a Zdeněk Pohlreich, kteří se netají tím, že naše domácí produkce bývá omezená, horší, a tu a tam dokonce i dražší než ta zahraniční. Někdy se říká, že by člověk měl jíst to, v čem se narodil a vyrůstal. Buďme rádi, že už to nějaký čas není povinné. Přinejmenším ne v naší nové ročence Top restaurace 2017.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Chcete změnit zdravotní pojišťovnu? Máte čas do 30. září, jinak až za půl roku
Čínské turbulence na trhu s kryptoměnami
Nepovinný PES by měl podnikatelům usnadnit práci. V čem a jak?
Co je dobré vědět o superhrubé mzdě?
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Auta
Malý crossover XC40 má po premiéře. Bude to první Volvo s…
Kolik toho doopravdy utáhne nový Land Rover Discovery? Možná se budete divit
Mitsubishi oživí jméno Evolution. Bude to koncept spojující vše, co fanoušci nenávidí
Lamborghini Huracán Super Trofeo Evo je „levná“ cesta k závodění
Člověk převlečený za sedadlo? Ano, i to je při vývoji autonomních vozů potřeba
Technologie
Další průšvih s 10nm procesem Intelu? Některé čipy Cannon Lake byly údajně odloženy
Děravý CCleaner byl nakonec zákeřnější. Cisco doporučuje obnovu systémů ze zálohy
Hotová informační průtrž. Google za dva týdny přestaví tyhle smartphony a počítače
Vyšla přelomová verze Minecraftu pro mobily, konzole a Windows 10
HEIF podporují Dropbox a Google Photos, zato OneDrive (a Windows 10) nikoli
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít