Vážené dámy, vážení pánové!

26. června, 00:00 - Petr Holec
26. června, 00:00

Uběhl další rok a my vám znovu předkládáme gastronomickou ročenku týdeníku Euro Top restaurace.

Skoro se zdá, že se párkrát dobře (a samozřejmě i hůř) najíte a celý rok je pryč – přinejmenším ten náš gastronomický. Jaký byl? Nebudu jej hodnotit michelinskými hvězdami ani jinými oceněními, protože o ně primárně v jídle nejde.

Ostatně naše špičková gastronomie má nejspíš právě tolik hvězd, kolik si zaslouží. Jestli ale něco opravdu potřebuje, pak spoustu nových dobrých restaurací bez michelinských ambicí, které u nás pořád zoufale chybějí.

Rád bych proto uplynulý gastronomický rok hodnotil jiným pohledem. Naši malou gastronomii jako by poslední dobou sevřela módní modla lokálnosti, která nikdy moc nepřeje rozmanitosti ani svobodnému výběru. Zvlášť u nás, kde se pořád ještě vzpamatováváme z gastronomického temna. Menu mnoha tuzemských restaurací se proto nápadně podobala stejně jako nabídková tabule v McDonald’s: skoro všude jste viděli kapra, jihočeské kuře nebo jehněčí z farmy. Jakákoli zahraniční hereze jako by byla téměř nevlastenecká.

Nyní se ale zdá, že se od diktátu lokálnosti, což byl v Česku vždycky trochu vtip, znovu vracíme k bohatšímu výběru a svobodě, byť by samozřejmě mohlo ubýt všudypřítomného telecího brzlíku. Někteří špičkoví šéfkuchaři, jejichž restaurace v našem exkluzivním výběru najdete, otevřeně mluví o tom, že se prostě nenechají svázat lokálností, která navíc často zdegenerovala do obyčejného PR pokrytectví. Držím jim nejen palce, ale všechny prsty.

Každý milovník dobrého jídla i vína si samozřejmě přeje, aby i v Česku existovalo co nejvíc kvalitních farmářů a vinařů. Jejich produkci ovšem nikdy nevylepší nějaké vlastenectví, ale vždycky jen konkurence a volná soutěž. Pouhý původ surovin by proto nikdy neměl automaticky určovat náš výběr jídla, nakonec gastronomickou autarkii mnozí z nás dostatečně ochutnali už za komunismu. A co si budeme nalhávat: byl to hnus.

I nejlepší gastronomii totiž nejvíc přeje co nejširší výběr ingrediencí, jejich kombinací, kulinářských postupů a receptů. Doufejme proto, že za sebou nadobro máme také éru jídla „jako od babičky“, protože ani našim babičkám doba moc nepřála.

Dobře to vědí nejen přední šéfkuchaři nebo restauratéři Jan Krajč, Jan Punčochář a Zdeněk Pohlreich, kteří se netají tím, že naše domácí produkce bývá omezená, horší, a tu a tam dokonce i dražší než ta zahraniční. Někdy se říká, že by člověk měl jíst to, v čem se narodil a vyrůstal. Buďme rádi, že už to nějaký čas není povinné. Přinejmenším ne v naší nové ročence Top restaurace 2017.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Mají Češi na elektromobil? Hyundai hodlá rozšířit dojezd až na 500 kilometrů
Víte, kdo vlastní vaši banku? Ital, Rus, Rakušan, nebo Čech?
Jak napsat správně CV, aby vás pozvali na pohovor
Jak přijímat a posílat balíky do zahraničí aneb kdy se platí DPH a clo?
Která 3 slova zachránila před pěti lety euro?
Auta
BMW Z4 Concept byl neoficiálně odhalen těsně před premiérou…
Hyundai ukázal nástupce vodíkového crossoveru ix35. Příští rok dorazí také do Evropy
Volvo, Peugeot, Fiat a další vynechají autosalon ve Frankfurtu. Jsou to pro ně vyhozené peníze
Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví
Sháníte dvanáctiválcové kombi? Aston Martin vám ho prodá, praktické ale moc není
Technologie
Bitcoin přišel o rekord. Kryptoměnou Ethereum už proudí více transakcí
ČTÚ chce regulovat. Zjistil, že si mobilní operátoři málo konkurují
AMD vydalo speciální ovladač pro horníky. Zrychluje těžbu Etherea na Radeonech
Firefox x64 už je pro uživatele Windows výchozí. Je bezpečnější a stabilnější
AMD Ryzen 3 1200 a 1300X – Čtyřjádra za skvělé ceny (uživatelská recenze)
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít