v rybníce

08. prosince 2014, 00:00 - Petr Horký
08. prosince 2014, 00:00

Čtvrt století po nástupu kapitalismu je Varšava pro investory i velké korporace překvapivě zajímavější než Praha

Ve Varšavě koluje jeden starý vtip: Stalin dal po válce Polákům na výběr mezi dvěma dárky. Buď mohli dostat metro, anebo monstrózní palác kultury v sovětském stylu. Poláci si tedy vybrali metro, a dostali palác. Ať je anekdota založená na pravdě, nebo ne, typicky ruská věž je od 50. let nejvyšší budovou v Polsku a novým centrem válkou zničené Varšavy, kde si lidé dávají schůzky, kam se chodí nakupovat a kde sídlí úřady. Obří špičaté monstrum se stalo sice nenáviděným, ale obecně akceptovaným symbolem města. Kdyby ale dnes Josef Stalin vystoupil z vlaku ve stanici Centralna, asi by se hodně divil. Kdysi zcela dominující věž je obklopena desítkami skleněných mrakodrapů se svítícími neony globálních značek. A ve městě během prosince začne jezdit druhá linka metra.

„Když spadla železná opona, Praha a Budapešť byla ta krásná historická města. Varšava měla image špinavého, pochmurného místa. Teď když sem lidé přijedou, jsou příjemně překvapení. Kvalitou služeb, nočním životem, energií města,“ říká nad sklenicí piva Marcin Sobczyk, novinář, který z Varšavy řídí středoevropskou síť zpravodajů amerického ekonomického deníku Wall Street Journal.

„Dá se měřit velikost ekonomiky země, ale neexistují ukazatele, které by určily hlavní město střední Evropy. Čistě osobní pocit mi říká, že je to tam, kam velké korporace umisťují své řídící centrály. V 90. letech všichni chtěli být v Praze. Třeba středoevropská kancelář PricewaterhouseCoopers je ale od letošního léta vedena z Varšavy. Z Chopinova letiště se zas stalo rušné přestupní místo,“ popisuje zpravodaj.

Druhý zlatý věk Polákům se nyní daří tak dobře, že mnoho ekonomů a analytiků – hlavně tedy těch zahraničních – mluví o malém ekonomickém zázraku. Třeba vlivný britský týdeník Economist Polsku v létě věnoval zvláštní číslo. MlaŽralok dý polský ekonom Marcin Piatkowski, který učí na vysoké ekonomické škole a pracuje pro Světovou banku, šel ještě dál. Ve své eseji Nový zlatý věk Polska tvrdí, že se zemi daří nejlépe za posledních pět set let. V 16. století bylo polské království největší zemí Evropy a prosperující ekonomikou, od té doby začal jeho dlouhý úpadek a pozvolné zaostávání za Západem. Když pomineme absurditu srovnávání vzdálených dějinných etap, Piatkowského teze by se dala ještě posunout a tvrdit, že Poláci se nyní mají dokonce úplně nejlépe ve své historii. Ekonomický blahobyt 16. století se totiž ve srovnání s dnešní dobou týkal jen šlechty, tedy poměrně malé části obyvatel.

„Nemyslím, že by kdy Polsko mělo lepší image než teď,“ říká Sobczyk.

Image ekonomického tygra střední Evropy je sice zasloužená, Polsko ale mělo i trochu štěstí. Během světové hospodářské krize v letech 2009 až 2010 vláda na varšavské burze privatizovala velké státní firmy, což mělo několik efektů. Varšavskou burzu úpis katapultoval do čela střední Evropy, což přilákalo další mezinárodní hráče. Velkou roli tu sehrály soukromé penzijní fondy, které dodaly obrovský kapitál a staly se hlavním investorem na varšavské burze. Upsání akcií obřích energetických firem jako PGE a Tauron, pojišťovny PZU, těžební firmy JSW a dalších přivedlo na varšavskou burzu miliardy eur a udělalo z ní největší akciový trh ve střední Evropě, který svojí velikostí strčí do kapsy i CEESEG (spojení burz ve Vídni, Praze, Budapešti a Lublani). Také díky načasování této vlny privatizace se Polsko stalo jedinou zemí v celé EU, která během krize nespadla do recese. Tento prostý makroekonomický fakt spolu s úspěchem burzy Polsku přinesly velkou prestiž a zájem zahraničních investorů. „Jediná země v EU, která nebyla v krizi – tahle věta se musela objevit v každé zprávě o Polsku,“ vzpomíná Sobczyk, „opakovaly to agentury Bloomberg, Reuters, Dow Jones, všichni. Pro vládu to byla reklama, která ji nestála absolutně nic.“

Během privatizace velkých státních gigantů v roce 2010 přišla do Polska nejvýznamnější investiční banka světa, americká Goldman Sachs. „V době, kdy se vybírala lokace pro střední Evropu, se Polsko jako největší ekonomika s největší burzou a trhem s největší likviditou zdálo jako logické místo,“ vysvětluje ředitel polské kanceláře Goldman Sachs International Artur Tomala, proč globální investiční banka v roce 2010 otevřela kancelář zrovna ve Varšavě, a ne třeba v Praze či Vídni. „Je to regionální ekonomické centrum,“ dodává. Nutno podotknout, že banka Goldman Sachs také zprostředkovala primární úpis velkých polských firem, což je poměrně dost výnosný byznys. Když byla všechna velká zvířata zprivatizována, objevily se spekulace, že Goldman Sachs z Polska odejde. Zástupci banky ale tvrdí, že společnost v Polsku zůstane. burza místo komunistů „Většinu velkých firem na burze dříve vlastnil stát. To on založil burzu a pomohl jí tam, kde je teď,“ říká hrdě Maciej Wewiór, šéf komunikace Varšavské burzy cenných papírů, když mě vítá ve své prosklené kanceláři s výhledem na město. Na horizontu je vidět špičatý palác kultury obklopený kancelářskými věžáky, hotely a jeřáby. Všude se pořád staví. Hned vedle burzy stojí další stalinský betonový monolit. Tentokrát se jedná o bývalé sídlo polské komunistické strany. Novodobá historie budovy v sobě skrývá roztomilý paradox: po převratu v roce 1989 se do bývalého politbyra nastěhovala mladá polská burza. A když si později vedle postavila novou budovu, ze symbolu minulého režimu se stalo luxusní nákupní centrum.

Maciej Wewiór je na pohled typický „yuppie“. Je mu kolem třiceti, a patří tedy ke generaci, která měla dveře na Západ už otevřené. Pět let strávil v USA, dva roky v Bruselu, pak se vrátil pracovat do rodného Polska.

„Varšava se rychle mění. Ve čtvrti, kde jsem se narodil, byla dřív kapustová pole, teď tam stojí rezidenční čtvrť. Jedna moje kamarádka, která je taková světoobčanka, mi nedávno řekla: ‚Macieji, Varšava je nudná, vypadá stejně jako všechna ostatní města na Západě.‘ A já jsem na to byl hrdý,“ svěřuje se mluvčí burzy.

Varšavská burza neboli WSE přestala růst (aktuální tržní kapitalizace je 154 miliard eur). Na rozdíl od té pražské (25,7 miliardy eur), která se pořád zmenšuje, si ale nemůže stěžovat na nedostatek byznysu. „Tento týden máme dvě IPO. Poslední zahraniční firma, která tu upisovala akcie, byl čínský výrobce podrážek do bot Fenghua SoleTech. Ale opravdu důležitý byznys přijde na začátku prosince, kdy ve Varšavě chystá IPO banka Santander, to bude fakt velké,“ vykládá Wewiór. Na hlavním trhu WSE a alternativním trhu New Connect je upsaných celkem 60 zahraničních firem a další zahraniční se burza snaží nalákat z celého světa. Nedávno také koupila třetinu v nové experimentální elektronické burze Aquis ve Velké Británii. V počtu primárních úpisů je varšavská burza v Evropě druhá za Londýnem, ačkoli její úpisy jsou co do objemu mnohem menší. „Jediné IPO v Londýně může být větší než všechny naše. Ale to nevadí. Nepřetahujeme se o stejné klienty. My jsme burza pro malé a střední firmy, které v našem regionu tvoři většinu,“ říká Wewiór.

„Jsme v zapeklité pozici. V konkurenci s Českem a Maďarskem jsme takovým žralokem v rybníce. Ale až se posuneme o úroveň výše, budou tam mnohem větší ryby. Budeme se přetahovat o tytéž investory s Němci a Francouzi.

Podívejte se na Izrael, jejich akciový trh přechod na dospělost příliš dobře nezvládl,“ popisuje Wewiór. „Naším cílem je, abychom byli prvním trhem, se kterým přijdou do kontaktu investoři, kteří se zajímají o tenhle region. Burza by se mohla stát symbolem Varšavy stejně jako Wall Street v New Yorku,“ přemítá Wewiór.

Poláci mají ambice Varšavští yuppies se chodí bavit do módní čtvrti barů, klubů a hospod v okolí náměstí Zbawiciela. Na to, že je pondělí deset večer, to tu docela žije. Sedím u stolu v baru Plan B ve společnosti mladých Poláků a různých expatů žijících ve Varšavě, se kterými mě seznámila moje polská kamarádka přebývající v Praze. Někteří z nich pracují v reklamních agenturách, jiní podnikají anebo jsou to umělci. Je mezi nimi i čtyřicátník David, původem Američan z Nebrasky, který kdysi žil dva roky v Praze a pracoval v reklamě, ale před sedmi lety se natrvalo přestěhoval do Varšavy. Živí se tím, že vyváží polské potraviny do Číny. Davidovi se v Praze nelíbilo.

„Praha je ostrov. Lidé se tam drží v partách, jejichž součástí jsou stále stejní lidé. Poláci jsou mnohem otevřenější. A také mají velké ambice, chtějí to někam dotáhnout a jako národ dojdou daleko. Jediná ambice Čechů, alespoň to byl můj pocit, je, aby je ostatní nechali na pokoji a o samotě,“ nešetří kritikou Američan. Do debaty se zapojuje moje polská známá Maja, která pracuje jako agentka pro varšavské reklamní agentury v Praze, takže mezi oběma městy často cestuje. „V Praze je takové pomalejší tempo,“ myslí si.

Největší boom už je pryč Ekonomickou důležitost Varšavy nejlépe ukazuje varšavská burza, její přesvědčivě tvrdá data jsou ale při chůzi městem pro obyčejného smrtelníka neviditelná. Zato jsou viditelné nové skleněné kancelářské věžáky táhnoucí se od paláce kultury na okraj Varšavy, kam až oko dohlédne. „Panorama města se zcela změnilo,“ říká na úvod našeho setkání Tomasz Buras, ředitel polské kanceláře nadnárodní konzultantské společnosti Savills, která zprostředkovává prodej kancelářských budov a obchodních domů. „První vysokou budovou bylo varšavské finanční centrum v roce 1998. Pak přišla obchodní věž, stále ještě nejvyšší kancelářská budova ve střední Evropě. Následovaly další a staví se pořád, teď tu máme už třetí vlnu kancelářských věží. Varšava pořád rychle roste,“ ukazuje Buras z 15. patra.

Největším letošním stavebním projektem je nové sídlo Raiffeisen Bank. Budova bude mít 19,5 tisíce čtverečních metrů. Největší stavební boom je však už pryč, trval v letech 2005 až 2007. „To už se nikdy nevrátí. Nájmy vyletěly do oblak. Trh byl přehřátý. Pak to šlo dolů, teď máme další, menší vlnu. Jsou tu noví developeři a nové peníze. Po roce 2016 a 2017 se to zase zpomalí a zklidní,“ vzpomíná Buras, který v realitním byznysu působí už dvanáct let. I on je přesvědčen, že Varšava je teď centrem střední Evropy. „V Praze nemáte mrakodrapy hlavně proto, že je to staré město. Ale ano, myslím si, že Varšava je a bude dominantním ekonomickým centrem v regionu střední a východní Evropy. Už jen kvůli velikosti trhu a počtu obyvatel.“

Zdaleka ne všichni jsou ale ochotní na potkání nadšeně potvrzovat obraz Polska jako země, kde je dobré teď být. Ekonomové a analytici varují před rozevírajícími se sociálními nůžkami – polský venkov a Varšava jsou dva zcela odlišné světy. Také emigrace mladých Poláků do zahraničí zůstává vysoká. Ekonomika sousední Ukrajiny, kde řada polských obchodníků chtěla investovat, je v plamenech. Další otazníky se vznášejí nad budoucností důchodové reformy. Recese Polsku zatím nehrozí, s tříprocentním růstem ekonomiky země stále zůstává tahounem růstu unijního HDP. V historii to ale často bývá tak, že v době zdánlivého největšího blahobytu ve skutečnosti nastává úpadek. Nejinak tomu ostatně bylo na konci vlády Jagellonců, kdy polské království zažívalo největší rozkvět.

Spíše to však vypadá, že spanilá jízda Poláků bude ještě chvíli pokračovat. Neuvěřitelná energie je nejvíce patrná při rozhovoru s mladými lidmi. „Tihle mladí míří vysoko a dostanou se daleko. Chtějí zakládat globální firmy a podle mě se jim to podaří,“ říká makroekonom Cezary Wojcik, který přednáší na varšavské vysoké škole ekonomické. „Jsou neuvěřitelně našláplí.“ l

Naším cílem je, abychom byli prvním trhem, se kterým přijdou do kontaktu investoři, kteří se zajímají o tenhle region. Burza by se mohla stát symbolem Varšavy stejně jako Wall Street v New Yorku. Varšava je a bude dominantním ekonomickým centrem v regionu střední a východní Evropy. Už jen kvůli velikosti trhu a počtu obyvatel. Jediná země v EU, která nebyla v krizi – tahle věta se musela objevit v každé zprávě o Polsku. Pro vládu to byla reklama, která ji nestála absolutně nic.

O autorovi| Petr Horký • horky@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče