Umění stárnout

18. února 2013, 00:00 - Milan Ballík
18. února 2013, 00:00

Odrůdová kniha Itálie odhalí, jaká tajemství se skrývají na tamních vinicích

Réva se v Itálii pěstovala hluboko před začátkem letopočtu, kdy se také tamní vinaři začali věnovat systematickému šlechtění. Není proto divu, že dnes registrují stovky různých odrůd. Najde se mezi nimi spousta autochtonních - specifických, spojených s omezeným místem rozšíření, často jediným na světě. Ne všechny odrůdy se v Itálii významněji prosadily, některé z nich však píší soudobé dějiny italského vinařství. Především ty, jež dnes představují italskou produkci jako specifický segment velkých vín nenapodobitelných vlastností.

Na veselou notu Záruku toho nejlepšího, co vinice většiny regionů

země v současné době nabízejí, představují odrůdy Nebbiolo a Sangiovese. Z prvně jmenované jsou to zejména piemontská Barola, v mládí sytě rubínová, s důrazným tříslem, která však umějí kouzelně stárnout. V šedesáti letech „utečou z barvy“ a získají řídký antukový odstín. Co do chuti však nabízejí překvapivě živý svěží nádech plný italské radosti ze života.

Vína z oblasti Barbaresco vytáhl mezi špičkové produkty především Angelo Gaja. Vína možná lehčí a úžeji strukturovaná vyvažují svou kvalitu dřívějším vyzráním a bohatými bukety. I když potenciál nedosahuje délky velkých barol, vystoupila barbaresca z jejich stínu a získala širokou oblibu doma i za hranicemi.

Sangiovese má na svědomí rovněž mimořádné reprezentanty vinařů zpod Apenin, a sice Brunello, Chianti nebo Nobile. Především v Toskánsku se rodí Brunello s výrazným otiskem terroiru, velkým potenciálem stárnutí a onou vyhledávanou „veselou notou“ Středomoří v projevu.

Brunello di Montalcino i „druhé“ víno oblasti, Rosso di Montalcino, jsou dalšími úhelnými etiketami Toskánska a celé Itálie, stejně jako Chianti a Chianti classico. Po letech, kdy se odrůda Sangiovese vylepšovala francouzskými cabernety či merloty, našli toskánští vinaři způsob, jak dostat víno vynikajících vlastností ze stoprocentní domácí sorty. Vína na bázi Sangiovese se tak rozletěla do světa jako zástupci nejvyšší kvality i jedinečnosti tamního umění vinařského. A přestože je vínům díky rozsáhlosti regionu občas vyčítána kolísavá jakost v jednotlivých podoblastech, vyložené outsidery mezi nimi nenajdeme. I když pro pravý požitek je třeba vědět, který sklep jej nabízí v ryzí podobě. Barbera je odrůdou, která v posledních asi třiceti letech přinesla mnohá překvapení. Původně základ pro druhořadá vína se díky péči vinařů a novým způsobům školení dotáhl na nejvyšší příčky žebříčku kvality. Vína nabyla na plnosti, výrazu, ležení na dubových sudech jim dodává až aristokratickou noblesu. Vinaři odbourali výrazné kyseliny a z odrůdy, považované za Popelku a téměř odsouzené k zániku, se Barbera vyšvihla do centra zájmu producentů i pijáků.

Zmínku si zaslouží rovněž Canaiolo nero, druhé víno v Chianti, sardské Cannonau a Carignano či Nero d’Avola ze Sicílie. Italská pokladnice odrůd kromě nich nabízí stovky dalších sort, které na své objevení teprve čekají.

Toskánské Colorino zatím používané především jako barvířka, Corvina veronese prokazující své kvality ve vínech valpolicella, amarone a také bardolino. Rovněž Montepulciano d’Abruzzo a jistě také Aglianico, původně řeckou odrůdu, která se usadila v Kampánii a je základem vína Taurasi.

Bílá, jež mají co říci Italská bílá vína se dlouho schovávala za úspěšnými červenými, ale v posledním čase se vymaňují z jejich stínu. Odrůda Arneis je domovem v Piemontu a vína z ní připravená bývají svěží, příjemná a voňavá, často s výrazným minerálním podkreslením. Friulano je další z bílých autochtonních odrůd, tentokrát z Friuli - Venezia Giulia. Dostává se jí stále více pozornosti, zejména pro plnou chuť s prvky ovoce a příjemné kyselinky. Garganega je již známou vyhlášenou odrůdou, je zdrojem suroviny pro bílá vína oblasti Soave. Umbrie, to jsou zase bílá z původně řeckého Grechetta.

Prosecco proslavilo spojení se stejnojmennými šumivými víny Toskánska. Traminer aromatico se pěstuje v okolí Termena (Tramínu) v jižním Tyrolsku a coby Gewürztraminer se tato aromatická odrůda nezaměnitelného projevu rozšířila především po německy mluvících zemích. Trebbiano se původně snad z Abruzza rozšířilo do ostatních oblastí a odměňuje se dobrými, příjemně komponovanými víny.

Verdicchio v Marche, Vermentino v Ligurii a na Sardinii, Catarratto na Sicílii, to všechno jsou odrůdy, které se pomalu propracovávají do sféry zájmu milovníků bílého. Ukazují zároveň, že i v tomto segmentu má Itálie světu co říci.

Zdaleka jsme neprošli celou škálu původních odrůd, kterými Itálie disponuje, těch jsou na tři stovky. I ty představené však dokládají význam a perspektivu, kterou coby světová vinařská velmoc Itálie ještě disponuje.

O autorovi| Milan Ballík, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče