Úkol pro krále Šalamouna

09. února 2015, 00:00 - Daniel Deyl
09. února 2015, 00:00

Čerstvý saúdskoarabský panovník musí v zájmu zachování stability rychle uspokojit požadavky na modernizaci země

Krátce před půlnocí proudily v srpnový večer v rámci oslav ramadánu davy gratulantů, ale Hasanovi al-Asírí věnovali strážci zvláštní pozornost. „Je tady prosebník,“ ohlásili návštěvníka bezpečnostní agenti v luxusním domě v centru Džiddy, saúdskoarabské komerční tepny. „Je to terorista, chce se udat,“ oznámili majiteli. „Přiveďte ho,“ zněla odpověď. Padesátiletý muž v tradičním muslimském oděvu pohybem ruky zakázal strážcům podrobnou prohlídku pozoruhodného návštěvníka. Hasan al-Asírí před něho předstoupil – a vybuchl.

Majitele domu, prince Muhammada bin Najífa, exploze jako zázrakem jen škrábla na ruce. Psal se srpen roku 2009 a tehdejší náměstek saúdskoarabského ministra vnitra právě sklidil první ovoce své čerstvé kampaně proti terorismu z rukou radikálních islamistů. „Asi nepřekvapí, že moje odhodlání skoncovat s terorismem nezesláblo,“ řekl ještě ten večer před televizními kamerami (příběh takto popisuje blízkovýchodní server Al Monitor). A skutečně, princ Muhammad dokázal během následujících pěti let al-Káidu na saúdském území eliminovat – ačkoli za cenu přitvrzení poměrů pro všechny obyvatele země. I proto se na konci letošního ledna stal jedním z nejsledovanějších mužů saúdské monarchie: jeho strýc, novopečený král Salmán, jej jmenoval druhým následníkem trůnu.

Ropná kontinuita Muhammadova nominace je dosavadním nejtučnějším soustem pro analytiky, kteří podle kusých zpráv z tajnůstkářského rijádského režimu odhadují, jaké změny smrt krále Abdalláha a nástup nové garnitury přinesou.

Nový král Salmán, tedy Šalamoun, má při jejich uskutečňování úkol hodný svého biblického jmenovce.

První prioritou pro čerstvého vládce je nedopustit ohrožení pozice královské rodiny zvenčí (například špatným odhadem vývoje ropného trhu), ani zevnitř, například devastujícím bojem o moc mezi jednotlivými klany. Obě rizika přitom jsou reálná. „Ropné trhy si oddechly,“ napsal britský deník The Daily Telegraph bez uvedení konkrétních zdrojů v reakci na skutečnost, že klíčoví ministři zahraničí a ropy zůstali po prvním kole personálních změn ve funkcích. Ropný ministr Alí al-Naímí je přitom odpovědný za neochotu své země coby největšího ropného producenta světa omezit těžbu. Tato politika hrozí tvrdým střetem se Spojenými státy a zároveň vytváří riziko, že kvůli poklesu cen ropy nebude saúdská královská rodina schopna platit štědré státní výdaje – což je samozřejmě nejúčinnějším nástrojem umlčení vnitřní opozice.

Velkorysý začátek Salmán si pospíšil, aby takové obavy rozehnal – a učinil tak způsobem nebývale velkorysým. Minulý týden (ve funkci pobyl sotva deset dnů) nařídil okamžitě vyplatit státním zaměstnancům a důchodcům celkem zhruba

osmnáct miliard dolarů, tedy plus minus 2,5 procenta loňského hrubého domácího produktu své třicetimilionové země. Ve chvíli, kdy jeho synovec Al-Valíd bin Talál - v citaci agentury Reuters – říká, že „svět už nikdy nezažije sto dolarů za barel ropy“, a kdy výdaje na současné a bývalé státní zaměstnance spolknou polovinu rozpočtu (celkem cca 460 miliard dolarů), to je mimořádný tah.

Zároveň však Salmán posunul svého syna Abd al-Azíze na ministerstvu ropy na místo prvního náměstka. Předpokládá se, že al-Naímího, který ministerstvo vede dvacet let, král v synův prospěch nakonec odvolá, ale v zájmu stability tak neučiní příliš rychle.

Tentýž leitmotiv – modernizace versus kontinuita – je čitelný i ze způsobu, jímž Salmán naložil s ožehavou otázkou následnictví.

Není to žádná formalita; Salmánovi je devětasedmdesát let a netěší se nijak pevnému zdraví. Princip seniority dává právo na trůn bratrům zesnulého panovníka dříve než jeho synům. Dosud všichni saúdští králové od roku 1953 byli bratři. Zub času však v jejich řadách nechal jediného Salmánova následníka, devětašedesátiletého Mukrína. Ten se stal korunním princem. Ale co dál?

Logicky by se měl stát dalším panovníkem některý z vnuků otce zakladatele. Jeho 37 synů však zplodilo celkem na 600 takových více či méně ambiciózních vnuků-princů. Aby předešel nepřehlednému boji o moc, využil Salmán velmi rychle funkce staré teprve necelý rok, zástupce korunního prince. Do ní dosadil nejnadějnějšího z vnuků - a tím je právě ministr vnitra Muhammad bin Najíf. málo zkorumpovaný Pětapadesátiletý mladíček v geriatrickém parku saúdské vlády má několik podstatných plus. Kromě toho, že studoval na Západě, je podle svědectví informovaných velmi pracovitý a relativně málo zkorumpovaný. Především však sám nemá bratry ani syny, což snižuje riziko, že do všech možných funkcí jmenuje své nejbližší příbuzné na úkor ostatních a kvality samotné vlády.

Muhammad dokázal za svého působení na vnitru nadzdvihnout nejedno obočí. Na arabském summitu v Kuvajtu například řekl, že je třeba zatočit s Muslimským bratrstvem – tedy organizací, která se tak či onak podílí na vládě sedmi zemí, jež měly na schůzce své zástupce.

Zároveň však proslul tím, že osobně navštěvuje rodiny mrtvých extremistů (včetně těch, jež nechal sám zlikvidovat) a nabízí jim pomoc na cestě od radikálního islamismu. „Je nemoudré zlikvidovat pět teroristů, když jich tím pomůžete padesát dalších radikalizovat,“ nechal se slyšet v citaci New York Times.

Otázka, jestli se králi Salmánovi podaří sedět na dvou židlích přísného wahhábistického „charakteru národa“, jak jej požadují duchovní, a pragmatických nároků vysoké politiky a obchodu, zůstává pochopitelně nezodpovězena. Ale je zřejmé, že právě to je prvořadou prioritou nové saúdské vlády – a na tom se s obměnou vládnoucí garnitury nemění nic.

Pětapadesátiletý mladíček v geriatrickém parku saúdské vlády má několik podstatných plus. Saúdská dynastie

Zdroj: Wall Street Journal, Královská ambasáda Saúdské Arábie v Londýně; wikipedia.org

Abd-al Azíz bin Saúd Král 1932–1953 Jako mladík přivedl bin Saúd nepočetnou bojůvku do Rijádu, jejž jeho rodina kdysi obývala; diplomacií i mečem vybudoval islámské království, známé od roku 1932 jako Saúdská Arábie

Saúd bin Abd-al Azíz Král 1953–1964 Nejstarší syn se chopil žezla po smrti otce zakladatele v roce 1953 (na britském trůnu již seděla mladičká královna Alžběta II.). Prý by byl skvělým beduínským šéfem, ale jako král ztělesňoval ty nejlepší argumenty proti dědičné monarchii – nechápal vládní instituce, užitečnost diplomacie ani rozdíl mezi státním a soukromým majetkem. V palácovém puči jej odstavil mladší bratr Fajsal

Fajsal bin Abd-al Azíz Král 1964–1975 Na poušti vybudoval ropné království, především vyhlášením ropného embarga na počátku 70. let. Zanedlouho poté jej zavraždil synovec (pro větší přehlednost také jménem Fajsal). Historici se nemohou shodnout na motivu: buď kvůli rodinným – čti mocenským – sporům, nebo právě kvůli ropě; vrah se několik dnů před činem vrátil z USA Saúd al-Fajsal Od roku 1975 je ministrem zahraničí

Chálid bin Abd-al Azíz Král 1975–1982 Chálid byl podle všeho mírný, zbožný muž, navíc přišel do funkce jako již velmi nemocný; jako vládce byl nevýrazný

Fahd bin Abd-al Azíz Král 1982–2005 Král Fahd byl nejstarším z mocné sedmičky princů, synů Abd-al Azízovy manželky Hassy as-Suaírí; dotáhl k vyššímu stupni dokonalosti model vlády, podle něhož (relativně liberálně smýšlející) královská rodina modernizuje instituce, používá technologie atd., zatímco konzervativní sbor wahhábistických duchovních „určuje charakter země“; symbióza obou mocenských center je klíčová pro vnitřní stabilitu země. V roce 1995 prodělal mozkovou mrtvici; od té doby de facto vládl jeho bratr Abdalláh

Abdalláh bin Abd-al Azíz Král 2005–2015 Abdalláh se stal králem po Fahdově smrti v roce 2005, ale vládl již deset let předtím. Jeho vládu charakterizovaly opatrné reformy; například v roce 2013 jmenoval do vlády první ženu (ministryni školství); naopak tvrdě postupoval proti povstáním „arabského jara“ doma i v okolních zemích

Sultán bin Abd-al Azíz Korunní princ 2005–2011 Sultán byl po Fahdovi druhým nejstarším ze zmiňované mocné sedmičky; dlouho sloužil jako ministr letectví a obrany (v těchto funkcích pomáhal masivními zbrojními kontrakty stvrzovat vztahy s USA). V roce 2005 se stal korunním princem staršího nevlastního bratra Abdalláha, ale v roce 2011 zemřel v New Yorku. Bylo mu podle různých oficiálních zdrojů 83 nebo 86 let Bandár bin Sultán Princ Bandár (jemuž kritici přezdívají Bandar Bush pro jeho nadstandardní vztahy s oběma americkými prezidenty toho jména) byl velvyslancem v USA v letech 1983–2005. Pak povýšil na šéfa tajných služeb, ale i jeho král Abdalláh v roce 2013 odvolal

Talál bin Abd-al Azíz Zvláštní vyslanec UNESCO pro záležitosti vody Princ Talál je daleko nejliberálnějším z Abd al-Azízových synů, pročež to v politice daleko nedotáhl. V roce 1960 vedl hnutí Svobodných princů, kteří volali po zrušení absolutistické monarchie a větším respektu k lidským právům; jeho rodina takové ultralevičácké výstřelky zamítla Al-Valíd bin Talál Podnikatel a investor na Západě oblíbený pro své osvícené názory a hlubokou peněženku; podniká především v bankovnictví a hotelnictví po celém světě

Najíf bin Abd-al Azíz Korunní princ 2011–2012 Od roku 1975 sloužil jako ministr vnitra; v červnu roku 2011 nahradil bratra Sultána v roli korunního prince; naneštěstí pro něj mu v té chvíli zbývalo jen osm měsíců života Saúd bin Najíf Od roku 2013 guvernér ropné Východní provincie; v letech 2003–2011 byl velvyslancem ve Španělsku; v mezidobí sloužil na dvoře svého otce, tehdy korunního prince, jako zhruba personální šéf Muhammad bin Najíf Od ledna 2015 zástupce korunního prince, ministr vnitra – nejvýraznější postava „nové generace“ princů, od roku 2012 je ministrem vnitra, již předtím se zasloužil o vyhnání al-Káidy ze země; je prvním Abd al-Azízovým vnukem, s nímž se počítá jako s budoucím monarchou

Salmán bin Abd-al Azíz Korunní princ 2012–2015 Král 2015 Relativní mladík (narozen v témže roce jako Elvis Presley) byl padesát let guvernérem provincie Rijád, než se stal ministrem obrany a vzápětí korunním princem; mluví se o něm jako o pragmatickém reformátorovi a přívrženci udržování dobrých vztahů se Západem Mohamed bin Salmán Personální šéf otcovy „královské kanceláře“ a zároveň jeho blízký poradce ve věci mládeže – v zemi, kde je 65 procent populace mladší 25 let, to je významný post Abd al-Azíz bin Salmán Čerstvě jmenovaný náměstek ministra pro ropu, jehož vliv v úřadě by měl postupně nahradit současného ministra Alího al-Naímího; pro Západ by to měla být dobrá zpráva

Mukrín bin Abd-al Azíz Čerstvý korunní princ, vicepremiér Nejmladší žijící Abd al-Azízův syn (narozen roku 1945) byl šéfem výzvědných služeb do roku 2012, kdy jej král Abdalláh jmenoval svým zvláštním poradcem a vyslancem

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče