Uhranutí Ficem

30. září 2013, 00:00 - Tomáš Pergler
30. září 2013, 00:00

Na volební úspěch Směru čeští sociální demokraté nemají, recepty od Dunaje ale rádi zavedou. Dojde i na zestátňování?

Kdo nejvíc sjednocuje české sociální demokraty? Zjevně to není předseda Bohuslav Sobotka ani jeho vnitrostranický rival Michal Hašek, a už vůbec ne prezident Miloš Zeman. Ten, k němuž doslova vzhlíží celá partaj, nemá české občanství, natož členskou legitimaci ČSSD. Předsedá vládě sousedního Slovenska a díky suverénnímu vítězství svého Směru - sociální demokracie v loňských volbách sestavil jednobarevnou vládu s pohodlnou většinou v parlamentu. Pro tuzemské socialisty je něco takového vzdálená meta. O to víc jim úspěch Roberta Fica s blížícími se volbami imponuje.

Jak ČSSD svého Fica postrádá, ačkoli by si ho toužebně přála, bylo zřetelně vidět na březnovém sjezdu sociální demokracie v Ostravě. Slovenský premiér byl nejočekávanějším hostem hned po prezidentu Zemanovi.

Když vstoupil svým rázným krokem do sálu, pošťuchování mezi sobotkovci a haškovci šlo na chvíli stranou. Delegáti Fica nadšeně přivítali potleskem vstoje a následující půlhodinu obdivně poslouchali jeho návod na levicové vládnutí. Ještě několikrát ho odměnili aplausem, například když zdůraznil, jak Směr zařízl zlaté tele pravicových politiků v podobě rovné daně, uvalil na banky zvláštní odvody nebo přihodil na stranu zaměstnanců v zákoníku práce. „Pokud máme konsolidovat, konsolidujme na úkor těch, kteří mají reálné finanční prostředky,“ nabádal Fico. Přestože působí při projevech trochu upjatě, jeho osobní kouzlo ve vítkovickém plynojemu zjevně zapůsobilo.

S o to více skličujícími pocity mohli pak účastníci sjezdu sledovat tiskovou konferenci, na které vedle sebe naživo vystoupili Fico a Sobotka. Bez ohledu na čistě vizuální vjem, při němž chtě nechtě vynikala pěstěná muskulatura slovenského premiéra, srovnávací pohled na oba politiky byl více než symbolický. Fico suverénně přednášel jako ten, kdo má ve své straně nezpochybnitelnou pozici, dokázal ve volbách převálcovat konkurenci a nemusí se ohlížet na žádného koaličního partnera. Vedle stojící předseda ČSSD působil jako usmívající se žáček, který bedlivě poslouchá svého učitele. Přitom dobře ví, že podobného úspěchu nikdy nedosáhne.

Levicový macho Teoretický potenciál existuje - tři levicové strany, tedy ČSSD, KSČM a SPOZ, by podle současných preferencí mohly dohromady přilákat oněch 44 procent, které loni získal Směr. Největší problém tkví v rigidní, ovšem stále velmi silné KSČM, která se téměř čtvrtstoletí po sametové revoluci těší pevnému voličskému zázemí. Na Slovensku se komunisté po roce 1989 přetransformovali na Stranu demokratické levice (SDL) a přinejmenším se snažili tvářit jako moderní socialisté. Ostatně Fico v SDL politicky vyrostl. Později z ní sice demonstrativně odešel a po založení Směru nejdřív vystupoval jako politik „třetí cesty“, jenže brzy mu došlo, že většina Slováků víc než na pragmatismus slyší na údernou rétoriku, zaměřenou hlavně proti reformám liberálněkonzervativních vlád. Během této transformace Směr pohltil několik menších levicových subjektů včetně SDL a mimo jiné tak získal i přídomek „sociální demokracie“.

Politologové zdůrazňují, že Směr se více než klasické straně blíží sponzorskému projektu některých slovenských podnikatelů. Mnozí jsou známí také v Česku, dříve se spekulovalo o Andreji Babišovi, jenž má ve své rodné zemi mnoho podniků. Mezi dalšími je údajně Juraj Široký, bývalý rozvědčík, později manažer slovenské části harvardských fondů a dnes šéf hokejového Slovanu. Druhou nespornou slabinou ČSSD v porovnání se Směrem je postava lídra. Vždy rázný, většinou podmračený, přitom zároveň hbitě mluvící Fico působí mezi slovenskými politiky jako jiná váhová kategorie. Svým způsobem navázal na někdejší dominanci Vladimíra Mečiara, ze současných středoevropských politiků bývá přirovnáván k Viktoru Orbánovi. Na rozdíl od nich se neunáhluje k protidemokratickým přešlapům, jako bylo kupříkladu zneužívání tajné služby proti opozici na Slovensku v 90. letech nebo ohýbání ústavního systému v Maďarsku. Vystupuje jako evropský demokrat a zastánce přijatého eura -byť v očích mnoha voličů zůstává národovcem, ochraňujícím Slováky proti maďarské rozpínavosti. Body mu vynáší také image tvrdého sportovce, který ráno běhá kilometry na dunajské hrázi a před televizními kamerami závodí v klicích s profesionálními vojáky. Je to sice brnkání na ty jednodušší vjemy voličů, každopádně má ale větší šance na úspěch než třeba otylé hovory u bazénku jednoho z místopředsedů ČSSD. Naopak bulvární zprávy o záletech jeho postavením nijak neotřásly (včetně aférky po nedávno otištěných fotografiích napovídajících o blízkém vztahu s kolegyní z úřadu vlády).

Podněty z Východu Tuzemští sociální demokraté na podobný úspěch jako Směr v dohledné době nemají.

Co jim nelze upřít, jsou snahy o napodobení, předseda Bohuslav Sobotka hovoří o „velké inspiraci“. Vládnutí Směru sledují v ČSSD jako blízkou laboratoř a odzkoušené pokusy v bývalé menší federální republice hodlají po říjnových volbách a očekávaném napochodování do Strakovy akademie aplikovat i v Česku. Ani tak nezáleží na tom, jestli by vládly menšinově, nebo v koalici s ostatní levicí. Komunisté i Zemanovci by nejspíš také souhlasili se zvýšením daně pro bohaté, tlaku na bankovní sektor nebo na registrační pokladny s navázanou účtenkovou loterií, která se nedávno na Slovensku rozběhla. Do hry se mohou dostat další pokušení, jimž Fico neodolal. Třeba zestátňování v klíčových odvětvích.

Není náhoda, že si slovenský premiér „posvítil“ na dvě velmi citlivá odvětví, konkrétně na energetiku a zdravotní pojištění. Faktickým návratem ke státnímu cenovému monopolu sleduje bezesporu hlavně upevnění politických bodů. On bude v očích lidí tím, kdo je zachránil před drahým plynem a zprostředkovaně i elektřinou a nepřipustí, aby na systému zdravotního pojištění vydělávala soukromá firma. Na první pohled další marketingový zářez; co na tom, že je populistický. V obou případech nepřišli soukromí investoři zkrátka, ba naopak. Shodou okolností u zestátnění SPP i zdravotní pojišťovny Dôvera figurují jako prodávající československé finanční skupiny (viz samostatné boxy).

Bylo by nefér přiřknout zestátňovací tendence jenom levici. Vzpomeňme na plány exministra průmyslu Martina Kuby na zpětné ovládnutí tuzemských rafinerií. Příklady najdeme i v blízkém zahraničí. Systém soukromých penzijních fondů v Maďarsku i Polsku utnuly středopravé vlády (Fico oproti nim pouze upravil parametry ve prospěch státního pilíře). Pravdou zůstává, že levice se tímto směrem projevuje výrazněji. Návrh ČSSD na přerod ČMZRB v univerzální komerční banku napovídá, že po volbách se mohou na stůl dostat hodně zajímavé projekty.

SPP

Hra o plyn

Společnost Slovenský plynárenský priemysel (SPP) fungovala za řekou Moravou vždycky jako horký politický brambor. Už když se za první vlády Mikuláše Dzurindy (1998-2002) rozhodovalo o prodeji 49procentního podílu, doprovázela to mnohahodinová koaliční jednání. Není divu, Slovensko je z valné části plynofikované, což dělalo z ceny za odběr tradičně ožehavé téma. Tranzit zemního plynu z ukrajinské hranice do Česka a Rakouska pak vynášel ročně miliardové bonusy do státního rozpočtu. U prodeje minoritního balíku, obohaceného o manažerské pravomoci, byl tehdy i mladý poslanec za SDL Fico. Už tenkrát ale vyjevil svůj zarytý odpor vůči zahraničnímu kapitálu ve strategických odvětvích a demonstrativně opustil jednání privatizační komise. Za deset let a něco málo k tomu měl na stole SPP znovu. Tentokrát zdědil po předchozí vládě Ivety Radičové rozhodnutí o tom, zda odsouhlasí přesun menšinového podílu v SPP z portfolia energetických koncernů E. ON a GdF Suez do rukou Energetického a průmyslového holdingu (EPH), vedeného Danielem Křetínským. Nakonec se na přelomu letošního roku obě strany dohodly ve stylu: vlk se nažral a koza zůstala celá. EPH převzal kontrolu nad nejlukrativnějším tranzitem

(dceřiná firma Eustream) a rovněž zajímavým provozováním distribuce (společnost SPP - distribúcia), Ficova vláda dosáhla anulování arbitrážních žalob kvůli státní regulaci cen o 200 milionů eur. To pravé finále ale přišlo teprve před pár týdny. Kabinet Směru odklepl zpětný odkup akcií v mateřské firmě SPP, jež má na starost obchodování se surovinou. Tím na sebe stát de facto převzal ztráty plynoucí z nízkých prodejních cen, jež už dříve prosadil přes regulátora právě Fico. Krátce nato se objevila zpráva, že příslušný vládní dokument vznikl na počítači jedné z firem patřících dříve do skupiny J&T, tedy akcionáře EPH. Rozdrobená opozice spustila poprask a svolala jednání parlamentu o odvolání Fica. Hlasování dopadlo podle očekávání neúspěšně, noční schůzi ale doprovázely potyčky s poslanci Směru, kteří se prý posilovali alkoholem. Fico nicméně dosáhl svého. Tvrdí, že v konečném důsledku jde o klasický spor mezi levicí a pravicí. „My jsme pro regulované ceny plynu pro domácnosti, protože chceme pomoci lidem, jejichž výraznou část životních nákladů tvoří energie. A jsme proto připraveni se poprat se ztrátou, kterou dokážeme za pár let dostat na nulu,“ vzkázal svým kritikům. l Slovenský premiér sestavil jednobarevnou vládu s pohodlnou většinou v parlamentu. Pro tuzemské socialisty je to vzdálená meta.

Dôvera ZP

Výhodné vyvlastnění Proti soukromým zdravotním pojišťovnám Fico vytáhl už při svém prvním, tehdy ještě koaličním vládnutí (2006-2010). Nechal uzákonit, že zdravotní pojišťovny de facto nesmějí vykazovat zisk. V roce 2011 ale zákon smetl ústavní soud. Akcionář jedné ze soukromých pojišťoven Union ZP, nizozemská společnost Achmea, navíc vyhrála nad Slovenskem arbitráž o náhradu škody. Po loňském návratu do premiérského křesla se Fico rozhodl pro cestu jedné zdravotní pojišťovny. Oběma privátním nabídl odkup, respektive vyvlastnění, pokud se se státem nedohodnou. Už několik měsíců je ale zřejmé, že plánovaný termín na rozjezd jediné pojišťovny od příštího roku vláda nestihne. Zatímco nizozemští vlastníci Unionu už mezitím reagovali podnětem na další arbitráž, vlastníci druhé nestátní pojišťovny Dôvera zaujali vyčkávací postoj. Polovinu akcií Dôvery kontroluje finanční skupina Penta, druhou neprůhledná kyperská společnost Prefto Holdings, za kterou podle slovenských médií stojí podnikatel Juraj Široký. Penta nejprve oznámila, že podíl Prefty odkoupí, když se ale letos začalo ukazovat, že se zavedení jedné pojišťovny odkládá, transakci zrušila. Podle dřívějších informací by mohla Penta za Dôveru od státu získat až 400 milionů eur. Vzhledem k tomu, že Dôvera v minulých letech slušně vydělávala, skupina kolem Marka Dospivy a Jaroslava Haščáka by tak nakonec z celého angažmá ve zdravotním pojišťovnictví vůbec nepřišla zkrátka. Připomeňme, že česká cesta k jedné zdravotní pojišťovně by mohla vyjít mnohem levněji. Tuzemské zdravotní pojišťovny nemají na rozdíl od Slovenska vlastníky, nýbrž zřizovatele. A závazky vůči zakladatelům se zpravidla už dávno vypořádaly. l

44,4 procenta voličských hlasů získala strana Směr - sociální demokracie v loňských parlamentních volbách

22,1 procenta hlasů získala ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010

O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče